Nová komise EU: Obchod, vliv USA a lobbing

Osobní zájmy, úzké vazby na velké korporace a vnější vliv, zejména z USA, utvářejí image nových členů Evropské komise. ELENA FRITZ již v říjnu na webu pi-news rozebrala „kvality“ nové Evropské komise:

„Evropská komise je veřejnosti často vykreslována jako strážkyně evropských hodnot a transparentnosti. Bližší pohled na nové komisaře ale ukazuje jinou stránku: Osobní zájmy, úzké napojení na velké korporace a vnější vliv, zejména z USA, utvářejí image této mocné instituce. Nabízí se otázka, jak hluboce je v Evropské komisi zakořeněný lobbing a nepotismus (protěžování příbuzných).

Obzvláště výbušným případem je řecký multimilionář a velkostatkář Apostolos Tzitzikostas, který v nové Komisi povede oblast cestovního ruchu. To, co na první pohled vypadá jako neokázalé rozhodnutí, se při bližším zkoumání ukazuje jako značně problematické. Tzitzikostas vlastní rozsáhlé nemovitosti v Řecku, které by mohly přímo těžit z rozhodnutí, která nyní jako komisař učiní. Střet zájmů? V jeho vysvětleních zůstávají z velké části nezmíněn. Chybí transparentnost – a to v úřadu, který má přímý vliv na jeho soukromé bohatství. Objevuje se podezření, že v popředí je osobní obohacení.

Případ Stéphana Séjourného, nového komisaře pro prosperitu a konkurenceschopnost, je neméně sporný. Séjourné se rád veřejně vykresluje jako přísný odpůrce korupce a hlasitě vyzývá k důkladnému prověření majetkových přiznání svých kolegů. V jeho vlastním prohlášení ale chybí jakékoli informace o jeho majetku. Jak je možné, že někdo, kdo káže transparentnost a integritu, může ponechat svou vlastní finanční situaci v temnotách? Séjourné, který v minulosti působil jako lobbista, se zřejmě sám pohybuje v síti konexí, které rád svádí na ostatní.

S Kajou Kallasovou, novou komisařkou EU pro zahraniční věci, jsou věci obzvláště složité. Kallasová v roce 2023 způsobila skandál, protože její manžel vlastní logistickou společnost, která i přes sankce nadále obchodovala s Ruskem. Své finanční vazby zatím nezveřejnila. Zatímco mnoho evropských společností utrpělo kvůli sankcím ztráty, rodina Kallasové z nich nadále těžila. A přesto je jmenována komisařkou pro zahraniční věci – což je pozice, která ji významně zapojuje do tvorby zahraniční politiky EU. Může někdo, kdo je tak hluboce zapojen do svých vlastních ekonomických zájmů, skutečně jednat nezávisle?

Dalším zajímavým případem je Rumunka Roxana Mînzatu, nová výkonná viceprezidentka pro lidské zdroje. Mînzatu založila v roce 2021 poradenskou firmu, aby svým klientům usnadnila přístup k fondům EU. Ve své tehdejší roli v Komisi byla zároveň odpovědná za přidělování těchto prostředků. Je zde jasný střet zájmů, na který se nikdo neptá. Jak může být někdo poradcem i správcem stejných fondů, aniž by se to stalo problémem?

Christophe Hansen, nový komisař pro zemědělství z Lucemburska, do tohoto obrázku dokonale zapadá. Jeho manželka pracuje v kanceláři předsedkyně Evropského parlamentu Roberty Metsolové a jeho bratranec je lucemburským ministrem zemědělství. Hansen navíc od roku 2015 předsedá Lucemburskému svazu chovatelů malých zvířat. S tak úzkými vazbami v rámci evropské zemědělské politiky vyvstává otázka, jak nezávislý může být Hansen ve svých rozhodnutích.

Ale nejsou to jen vnitřní souvislosti, které staví novou Evropskou komisi do pochybného světla. Zvláště patrný je americký vliv. Teresa Riberová, která slouží jako viceprezidentka pro zelený přechod, a Andrius Kubilius, nový komisař pro obranu a vesmír, mají úzké vazby na nevládní organizace a think-tanky financované USA.

Kubilius byl také členem poradního výboru Mezinárodního republikánského institutu (IRI) v letech 2016 až 2019, organizace financované z rozpočtu USA a z velké části zaměřené na prosazování amerických geopolitických zájmů po celém světě. Vliv Washingtonu na klíčové oblasti politiky EU je zde více než jasný. Jak nezávislí mohou být komisaři, kteří udržují takové vazby na USA?

Nová komise EU je všechno, jen ne orgán, který jedná výhradně v zájmu evropských občanů. Místo toho dominuje osobní prospěch, nepotismus a vliv mezinárodních aktérů. Občané Evropy doufají v transparentnost a spravedlnost, ale v zákulisí určují směr jiné síly. Otázka nezní, zda tato Komise slouží zájmům Evropy, ale komu je skutečně oddána.

Nakonec zůstává nejasné, jak dlouho bude Evropa pokračovat v této frašce. Zdá se, že sliby EU o transparentnosti a integritě jsou jen o málo více než prázdnou rétorikou. Evropští občané mají právo vědět, kdo skutečně stojí za rozhodnutími, která se jich týkají. A jedna věc je jistá: nová komise EU již předem tato očekávání nenaplnila.

*

MUDr. Ivan David, CSc. (autor je europoslanec za SPD) a Elena Fritz, překlad Jana Kunšteková