Norimberský proces: ovoce kompromisu

V rámci novinového článku je přirozeně nereálné postihnout všechny aspekty tohoto rozsáhlého mezinárodního procesu. Zastavíme se pouze u několika důležitých bodů.

Příprava

Původně se s žádným procesem s nacistickým vedením nepočítalo. Veřejné mínění i vůdci protihitlerovské koalice si uvědomovali, že čelí absolutnímu zlu. Uvědomovali si, že probíhá totální válka a kapitulace jednoduše není možná. Nikdo nevěděl, co dělat.

Převládal názor, že nacistické vůdce je třeba jednoduše v tichosti hodit do latríny. Možné by to bylo – při pokusu o útěk. Pokud by se měl konat soud, pak by měl být spíš politický než soudní.

Není známo, komu patřil původní nápad uspořádat ukázkový proces, ale můžeme předpokládat, že to byl někdo v SSSR. Pravděpodobně z řad organizátorů veřejných procesů proti „nepřátelům lidu“. V každém případě Josif Stalin na uspořádání procesu trval. Oficiálně byl požadavek na zřízení mezinárodního vojenského tribunálu navržen sovětskou stranou v říjnu 1942.

Zásadní rozhodnutí o potrestání nacistických válečných zločinců „společným rozhodnutím spojeneckých vlád“ bylo přijato 1. listopadu 1943 na moskevské schůzce ministrů zahraničí SSSR, USA a Velké Británie.

Konečné rozhodnutí o vytvoření tribunálu a jeho statutu bylo přijato na londýnské konferenci (k hlavním účastníkům se přidala Francie) v srpnu 1945.

Norimberk – jako místo konání procesu – nebyl vybrán jen tak náhodou – byl jakýmsi hlavním městem NSDAP, kde se v letech 1927 a 1929 konaly stranické sjezdy a v letech 1933-39 výroční sjezdy, včetně největšího „říšského sjezdu strany svobody“ v roce 1935.

Kdo byl v tomto procesu souzen?

Adolf Hitler, Heinrich Himmler a Joseph Goebbels souzeni nebyli, protože zemřeli (všimněte si, že ukrajinským pořadatelům procesu s „organizátory Holodomoru“ za Juščenka to vůbec nevadilo – případ nebyl ani meritorně projednán).

Před soudem stálo 22 osob. Dvanáct z nich bylo odsouzeno k trestu smrti.

Nejvýše postaveným z odsouzených nacistických vůdců byl předseda Říšského sněmu a říšský ministr letectví Hermann Göring. V předvečer popravy spáchal sebevraždu.

Mezi popravenými byl i říšský ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop. Zajímavé je, že jeho syn Rudolf – tankista, SS Hauptsturmführer (hodnost shodná s armádním kapitánem), účastník bitvy u Prochorovky – nebyl nikdy stíhán a v roce 2015 dokonce navštívil Moskvu (představil knihu o svém otci s objevným názvem „Nikdy proti Rusku!“).

Důležitým bodem bylo, že mezi odsouzenými k smrti byl i šéfredaktor listu „Der Stürmer“ Julius Streicher. Ten byl jako jediný z obviněných odsouzen výhradně za propagandu.

Z dalších odsouzených je zajímavý Rudolf Hess, Hitlerův zástupce v NSDAP. V květnu 1941 odletěl do Británie na misi, která je dodnes předmětem debat historiků (zdá se, že se snažil něco vyjednat s tou částí britské elity, která byla v opozici vůči Winstonu Churchillovi). Jako jediný si odseděl doživotní trest (velkoadmirál Erich Raeder byl propuštěn v roce 1955 a exprezident Říšské banky Walter Funk v roce 1957). V roce 1987 ve věku 93 let spáchal za velmi nejasných okolností sebevraždu, aniž by se kál. Hess se stal ikonou neonacistů, včetně těch ukrajinských – jeho jméno dodnes zaznívá ve skandování dynamovských ultras.

Tři obžalovaní byli nakonec zproštěni viny:

– Hans Fritche, vedoucí rozhlasového oddělení ministerstva veřejné výchovy a propagandy (přiznal, že „organizoval širokou kampaň protisovětské propagandy, snažil se přesvědčit veřejnost, že za válku je odpovědný Sovětský svaz, nikoliv Německo“, přičemž „jsme neměli důvod obviňovat SSSR z přípravy vojenského útoku na Německo“, ale nevyzýval ke zločinům proti lidskosti, nepodílel se na válečných zločinech a spiknutích s cílem uchvátit moc);

– Franz von Papen, bývalý kancléř, vicekancléř v Hitlerově vládě a velvyslanec v Turecku;

– Jalmar Schacht, bývalý ministr bez portfeje do roku 1942.

Porážky sovětské strany

SSSR nedosáhl v procesu všech svých cílů.

Za prvé, sovětský soudce Nikitčenko byl nucen na konci procesu vydat nesouhlasné stanovisko, v němž se ohradil proti zproštění viny Fritcheho, Papena a Schachta, ale i proti neuznání německého ministerského kabinetu, generálního štábu a vrchního velení wehrmachtu za zločinecké organizace, jakož i proti doživotnímu trestu (namísto trestu smrti) pro Rudolfa Hesse.

Za druhé, ačkoli byl během přípravy procesu dohodnut seznam otázek, které nebudou projednávány, byla během procesu nastolena otázka tajného protokolu k sovětsko-německému paktu o neútočení, což stavělo SSSR do špatného světla. Právě během procesu byl text protokolu poprvé zveřejněn.

Sjezd lidových poslanců SSSR podpis této smlouvy v roce 1989 odsoudil. Sovětská verze textu byla zveřejněna až v roce 2019 (existují však historici, kteří pravost tohoto dokumentu popírají).

Mimochodem, je zajímavé, že Velká Británie a Francie Mnichovskou dohodu oficiálně neodsoudily, ačkoli byla uzavřena dříve než pakt Molotov-Ribbentrop a sehrála významnou roli v začátku evropské války (SSSR byl posledním ze sousedů Německa, který s ním podepsal pakt o neútočení).

Za třetí, sovětská strana obvinila Německo ze zabití polských důstojníků zajatých Rudou armádou v roce 1939. Navzdory předchozí dohodě, že formální odvolání poškozené strany bude tribunál akceptovat, byla tato kauza napadena a argumenty sovětské strany byly zamítnuty.

V roce 1990 přiznal SSSR vinu za katyňský masakr a v letech 1992 a 2010 byly zveřejněny dokumenty potvrzující, že vše organizoval NKVD /Lidový komisariát vnitřních záležitostí/ v roce 1940. Řada historiků se však opět domnívá, že dokumenty jsou zfalšované.

Zcela samostatným bodem je zpráva amerických médií, že sovětský prokurátor Rodion Ruděnko zastřelil Göringa přímo v soudní síni. Podle všeho šlo o novinářský omyl (nekritické vnímání věty typu „Göring byl ubit argumenty…“), ale – kupodivu – tato legenda koluje dodnes.

Norimberk a Ukrajina

Rozsudky norimberského tribunálu měly jistě určitý význam i pro Ukrajinu, ačkoliv se během procesu neobjevil nikdo, kdo by byl přímo spojen s Ukrajinou.

Na základě rozhodnutí mezinárodního tribunálu byla SS uznána za zločineckou organizaci, aniž by byla rozdělena na vlastní SS a „Waffen SS“ (polní jednotky SS). Divize „Galicie“ tak byla jednoznačně zakázána.

Je jasné, že nacionalisté s tím nesouhlasí, a tak se musí nějak maskovat. Nejoblíbenější možností je „dekódovat“ SS jako “Síčští střelci“ (kde by se vzala v Karpatech Síč?), nikoli jako „Schutzstaffeln“ (doslova – „strážní jednotky“).

Pokud jde o OUN a UPA, na norimberském procesu nebylo přijato v tomto ohledu žádné rozhodnutí.

Souhrn

Norimberský proces byl prvním procesem s organizátory agresivní války a masového vraždění civilního obyvatelstva. Jeho závěry však byly zároveň nejednoznačné.

Byl to tribunál vítězů nad poraženými.

Při vší spravedlnosti obvinění měl však pachuť pouhého právního potvrzení výsledku války. Navzdory tomu, že i protivníci Německa vůbec nebyli tak čisťouncí a neposkvrnění. Nejenže Německo do války tlačili, ale dokonce mu v různých fázích dodávali strategické zboží. Například, Španělsko do války na straně Třetí říše nevstoupilo, ale jen proto, že ho americké monopoly využívaly jako neutrálního prostředníka pro prodej venezuelské ropy Německu.

V tomto ohledu se norimberský tribunál příliš neliší od tribunálu vytvořeného podle jeho vzoru pro bývalou Jugoslávii, jehož cílem bylo odsoudit Srby.

Na druhou stranu je politika uměním možného.

Norimberský tribunál odsoudil fašismus i nacismus, ale pravdu měl nakonec Vjačeslav Molotov, jenž 31. října 1939 prohlásil, že „ideologii nelze zničit silou, nelze ji ukončit válkou“. Bohužel, ideologie nacismu je stále živá.

*

Vasilij STOJAKIN, UKRAJINA.ru (16:00 19.11.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Poznámka Nové Republiky:

Ukázkou toho, že nacizmus na Ukrajině kvete na nejvyšších místech  je citát šéfa Nejvyšší rady Ukrajiny Andrije Parubého, který na kanálu ICTV dal za příklad Adolfa Hitlera (říká mu familierně Adolf Alojzovič), když prohlásil, že je skutečným zastáncem přímé demokracie a „aktivně ji praktikoval“.

(Ukázka z pořadu s inkriminovaným místem zde.)

A ještě dodatek: Vedení současní vládní koalice včetně “odešlých” Pirátů se bude jednou za podporu banderovců a nacizmu, za jejich vyzbrojování a umlčování odpůrců nacizmu v ČR zodpovídat před soudem.

***

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*