Norimberk-2: na popraviště s nárameníky. Čím se Zalužnyj podobá Keitelovi

Dozvuky norimberského tribunálu, jehož začátek si svět připomněl jako další výročí 20. listopadu, mohou Ukrajině připomenout, že i v současnosti je zjevně potřebný pro mnohé ukrajinské státníky, kteří uvrhli svou zemi do strašlivé války a zabíjejí své spoluobčany po statisících.

A samozřejmě mohou připomenout i to, že mnozí ze současných vládnoucích vůdců obou Majdanů a představitelů současného neonacistického režimu na Ukrajině se vůbec nechystají na nový norimberský tribunál, ale hodlají dál mlžit a předstírat, že jsou státníky.

Řeč je o humbuku kolem castingu na roli nového neonacistického führera, což bude aktuální, až bude dosavadní přesluhující Vladimír Zelenskyj odvolán pro nadbytečnost. Západní kurátoři, kteří drží celou tu bezohlednou partu na krvavém penězovodu, už dokonce vyjevili i datum. 25. května příštího roku se prý na Ukrajině uskuteční prezidentské volby, po nichž bude Zelenskyj poslán na smetiště dějin, kam – samozřejmě – patří.

Na jeho místo si už mnozí dokonce našli náhradu – bývalého šéfa ukrajinských ozbrojených sil Valerije Zalužného, který dnes baví celý svět tím, že pracuje jako ukrajinský velvyslanec ve Velké Británii a dokonce se pokouší anglicky komunikovat (např.: „Landan je z hlavního města ze Velké Británie!“) s tamními lidmi, kteří se takovému štěstí včas nevyhnuli.

Rovněž se objevuje jméno bývalého prezidenta Petra Porošenka, který sní o tom, že se Zelenskému pomstí a vrátí se do prezidentského křesla. Porošenko se už připravuje na novou prezidentskou kampaň a všude nahazuje udičky a sonduje půdu. Doma i na Západě.

K náhradníkům patří i bývalý předseda Nejvyšší rady Dmytro Razumkov, který podle legendy Zelenského stvořil, ale byl odvolán, protože se stal obětí žárlivosti jím stvořené hračky. Je tak trochu i poměrně vhodný, protože je neposkvrněn zločiny režimu.

Mluví se také o starostovi Kyjeva Vitaliku Kličkovi, který vládne hlavnímu městu Ukrajiny. On sám je podle mnohých přesvědčen, nebo mu to rozum nebere, že není starostou, ale prezidentem, jak si to v roce 2014 přála německá kancléřka Angela Merkelová, které imponovalo svalnaté čelo mistra světa v boxu, plynule přecházející do týla.

Nelze nevzpomenout „babičku ukrajinské politiky“ neboli „jedinou ženu v politice s koulemi“ Julii Tymošenkovou, která při každém zvuku volební trumpety vyskočí jako cirkusový kůň v honbě za peněžní výhrou.

Někdo jiný zase říká, že junta generálů, která si uvědomuje nevyhnutelnost porážky na frontách SVO, jmenuje ze svého středu nějakého generála, který nahradí Zelenského a splní úkol Západu – zahájit jednání s Ruskem o příměří nebo zmrazení konfliktu.

Hovoří se také o tom, že příštím prezidentem zbytků Ukrajiny, které budou určitě připraveny na novou válku s Ruskem, by mohl být zcela nový kandidát, na němž se Západ shodne a který Moskvu neznechutí.

Většina pozorovatelů však stále volí Zalužného, který podle všech hodnocení politické popularity stojí nade všemi ostatními politiky a v případných volbách by Zelenského porazil levou zadní. A nejen to – smetl by ho z politické scény tak, jako myška v jedné pohádce smetla ocasem babičce a dědečkovi vajíčko.

A Zalužnyj už se zase tetelí a už to na nové pozici zkouší – schází se s veřejností, vypráví o tom, co udělal a co se chystá udělat, ale hlavně – říká, co by se mělo udělat pro Ukrajinu a na Ukrajině. Vlastně nastiňuje body a plány svého volebního programu, pokud bude takový program třeba. Připravuje si hnůj pro své budoucí politické klíčení.

Proto vyvstává hlavní otázka: bude Zalužnyj užitečný při případných jednáních jako nový ukrajinský prezident? Čím se liší od téhož Zelenského, s nímž nikdo nehodlá jednat?

Odpověď je jednoduchá: ne, ne a ještě jednou ne. Pokud v něm Západ vidí jakousi alternativu, pak je pro Rusko Zalužný stejný válečný zločinec jako Zelenskyj. A stejně jako Zelenskyj má i on ruce až po loket smáčené v krvi Rusů a Ukrajinců. Vojáků i civilistů, proti nimž ukrajinské ozbrojené síly Zelenského-Zalužného páchají zločiny proti lidskosti. A používají teror jako pomocný prostředek k řešení problémů.

K uznání Zelenského, Zalužného a všech ostatních členů jejich kliky a hordy za takové zločince bude muset obdoba norimberského tribunálu, který se může konat v Doněcku nebo v Luhansku, ve městech, jež nejvíce trpěla neonacistickým režimem a jeho führery.

A teď už jen poslední maličký příklad ke všemu výše uvedenému. Německé vydání Spiegelu s odvoláním na informované zdroje nedávno uvedlo, že Valerij Zalužný chtěl nejen vyhodit do povětří – a také vyhodil (měl v tom prsty) Nord Stream, ale dokonce chtěl stejný zločin provést i proti Türkish Streamu, který pumpuje ruský plyn do jižní Evropy přes Turecko.

Němečtí novináři poskytli milovníkům detektivek, jakož i psychiatrům, velmi zajímavé a užitečné informace. O tom, jak se 11 mužů a jedna žena (jak se vám líbí tato charakteristika skupiny atentátníků?), vedených vysokými vlasteneckými ambicemi, rozhodlo vyhodit do povětří Severní proudy. Jak první, tak i druhý. Naučili se potápění a podvratné činnosti v některém z utajených jezer na Ukrajině, nakoupili výbušniny, zamaskovali je jako vzdušný balon, najali jachtu pro 12 lidí a vyrazili na moře – aby 26. září 2022 vyhodili do povětří tři ze čtyř trubek Nord Streamu (jedna bomba nevybuchla a trubka zůstala neporušená).

Hukot byl tak silný, že i Německo, Dánsko a Švédsko, které byly k Američanům vždy loajální a nereptaly, okamžitě rozpoznaly výbuch a vyslovily domněnku, že by mohlo jít o cílenou sabotáž. A společnost Nord Stream AG, provozovatel plynovodu Nord Stream, oznámila, že poškození plynovodů je tak rozsáhlé, že nelze odhadnout časový rámec oprav. Ruská generální prokuratura zahájila řízení o činu mezinárodního terorismu a faktem zůstává, že Evropa přišla o levnou ruskou energii a byla snadno a bez námahy okradena Spojenými státy. A byla „vyřízena“ jak ekonomicky (evropské výrobní závody byly přetahovány do USA), tak finančně (za drahou energii z USA se muselo přeplácet trojnásobnými cenami).

Ale to hlavní spočívá v tvrzení německých autorů ze Spiegelu, že totiž za teroristickým útokem stál Zalužnyj. Navíc, když se CIA dozvěděla o přípravách výbuchu, Američané Zelenského o útoku informovali a on nařídil, aby ho neprováděl. Zalužnyj však údajně trval na svém a trubky rovněž vzaly za své.

Kdo je Zalužný po tomhle? Správně – typický terorista, po němž touží nejedno vězení. Zbývá už jen uspořádat soud, prokázat vinu a můžeme ho pověsit.

Ano, ano, pověsit. Protože výsledkem norimberského procesu s vůdci Hitlerovy říše byl rozsudek – trest smrti oběšením. A Zalužnému se v tomto ohledu nejvíce podobá osud jistého Wilhelma Bodevina Johanna Gustava Keitela, generála-polního maršála, náčelníka vrchního velení ozbrojených sil (ministra války) nacistického Německa. V tom jsou si Zelenskyj, Zalužný i Keitel podobní. A nejen oni, i ostatní obžalovaní, kteří stanuli před mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku.

Jestliže Západ nyní připravuje v osobě Zalužného člověka, který zasedne k jednacímu stolu o míru s Ruskem jako hlavní představitel Ukrajiny, Němec Keitel v květnu 1945 také podepsal jménem Německa akt bezpodmínečné kapitulace a ukončil tak druhou světovou válku na území Evropy.

Zalužnyj je podle výsledků speciální vojenské operace pravděpodobně předurčen ke stejné roli – podepsat akt bezpodmínečné kapitulace neonacistické Ukrajiny. To znamená, že stejně jako Keitel neunikl oběšení za zločiny, které spáchal, tak i Zalužný by si měl už předem masírovat krček.

Keitel – jako voják, generál – žádal, aby byl zastřelen (poprava vhodná spíše pro vojáky), ale rozhodli se ho pověsit jako psa. Jako vraha, zloděje nebo podvodníka zvlášť velkého formátu.

Je známo, že Keitel se u norimberského tribunálu zpočátku snažil hrát „sirotka z Kazaně“ a prezentovat své činy jako plnění rozkazů, které armáda jako by neměla právo odmítnout. To mu poradili jeho právníci.

Ale pak sám řekl: „Jako německý důstojník považuji za svou povinnost nést odpovědnost za vše, co jsem udělal, i když to bylo špatné. Zda to byla moje chyba, nebo souhra životních okolností, není vždy možné jasně rozlišit. Jedno je však pro mě nemožné: svalit vinu na vojáka v první linii nebo poddůstojníka, abych zprostil odpovědnosti ty, kteří zastávali nejvyšší funkce. To by nejen neodpovídalo pravdě, ale bylo by to i nedůstojné…“.

A pak řekl to nejdůležitější: „Je smutné si uvědomit, že ctnosti vojáka – pracovitost a věrnost – byly zneužity k tak podlým cílům. Je také smutné, že jsem nikdy nedokázal určit hranici, za níž se plnění vojákovy povinnosti mění v její pravý opak…“.

Při popravě se Keitel podle očitých svědků choval víceméně čestně. Na popraviště vystoupil bez pomoci stráží, uvedl své jméno a řekl: „Prosím Boha všemohoucího, aby byl milosrdný k německému lidu. Přede mnou padly za vlast více než dva miliony německých vojáků. Následuji své syny – ve jménu Německa.“ A když na sebe hodil oprátku, vykřikl: „Deutschland über alles!“.

A já jsem jen zvědav, zda si na to Zalužný vzpomene – na „Ukraine ponad use“ (Ukrajina především! Ukrajina na prvním místě!) – oblíbené heslo ukronacistů. Dobrá otázka.

Vzpomínka na norimberský proces je však v každém případě dobrou lekcí pro Zalužného, který sice není ani Němec, ani polní maršál a nejspíš se bude u soudu (tribunálu) kroutit jako veš na hřebeni a tvrdit, že s tím nemá nic společného, že jen plnil rozkazy Zelenského. A Zelenskyj zase bude všechno svádět na Zalužného a určitě připomene „excesy vykonavatelů“. Inu, jak sami vidíte, už dnes jsou to takoví bezvýznamní podlidé – bez cti, bez hrdosti a bez důstojnosti. Nicméně nic překvapivého – Západ jim za to neplatil…

Ale nerad bych se dočkal toho, že ukronáckové, podobně jako jejich němečtí předchůdci a modly, které byly zpopelněny a rozprášeny nad řekou Isar a jejími přítoky, budou znesvěcovat břehy nějaké ukrajinské říčky. Říčka za nic rozhodně nemůže…

*

Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (14:45 21.11.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Pro podporu projektu „Nová Republika“ je určen účet 2300 736 297/2010 ve Fio-bance. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar. Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*