Milanův projev na 17. listopadu na shromáždění v Chrudimi

Před pětatřiceti lety jsem krátce po převratu publikoval v okresních novinách článek, ve kterém jsem komunisty stloukl na jednu hromadu za to, jak zničili a otrávili tuto zemi. Článek se tehdy setkal s živým souhlasem.

Dnes musím konstatovat, že tehdejší komunisté byli proti dnešním koloniálním správcům naší země úplní žabaři. Bolševik nepřipustil jiný názor, za odpor byli lidé nejprve i popravováni, později „jen“ zavíráni do kriminálů, neexistovala svoboda slova, ale na druhé straně měla naše země vlastní a silný průmysl, stavěly se byty v opovrhovaných králikárnách s dnes milionovými hodnotami, rodinné a kulturní domy, přehrady, také ovšem elektrárny včetně atomových, země byla kompletně plynofikována. Nebyly banány, ale základní potraviny si držely stálé ceny. Nebyli bezdomovci, většina lidí nemusela mít strach o práci.

Místo země pomyslně oplývající mlékem a strdím máme ale dnes zemi oplývající dobře placenými byrokraty a sklady zahraničních firem.

O čem to vypovídá: realita je mnohdy jiná než jak ji okamžitě vidíme a k jejímu pochopení a pravdivému zhodnocení je třeba odstup. Na druhé straně bylo nerealistické očekávat, že si tehdejší komunisté budou schopni sami nasypat popel na hlavy, zbavit se veteše totalitních praktik a začít dělat osvícenou politiku. S lidmi nezatíženými minulostí ji ovšem mohou dělat nyní.

Dnes máme internet a nemusíme poslouchat rušené vysílání Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky, které nám zprostředkovalo obraz rajského života na Západě. Na ten kdysi vysněný Západ se můžeme zajet podívat a o jeho prosperitě se můžeme přesvědčovat na vlastní oči. Pokud na to ovšem máme a přitom nás nějaký tam přivandrovalý fanatik nespokojený s naší kulturou nepodřeže.

Většina lidí se u nás má materiálně stále ještě poměrně dobře, byť je to stojí stále větší úsilí. Mají ale znovu strach. Stoupající drahotu, nedostatek bydlení, zhoršující se dostupnost zdravotní péče, ztrátu národního bohatství a další jevy se zdráhají kritizovat, majíce obavy z toho, že by svou kritiku mohli zaplatit ztrátou zaměstnání či postavení ve společnosti.

Praxe současné státní správy, které jsou občané ČR vystaveni, je v příkrém rozporu se slibem, který ministři vlády při své instalaci složili. Oprávněné zájmy lidí žijících v naší zemi jsou upozaďovány na úkor zájmů cizích, které ty jejich hrubým způsobem poškozují. Tato politika Českou republiku osudově ničí. Místo respektu vůči jiným a diplomatického jednání vyvolává iracionální názorům nepřátelství a nenávist.

Na mezinárodní úrovni neusiluje vládnoucí vrstva o mír ve smyslu závazku daného přistoupením Washingtonské smlouvě, otevřeně preferuje konfrontaci a nesmyslné zbrojení, které zemi dále vyčerpává. Nekriticky a na úkor českých občanů podporuje propagandisticky i finančně ukrajinský režim, který ve své zemi nepokrytě ignoruje adoraci nacismu a nahání lidi do války jako zvěř. Místo mírové mu v uvozovkách pomáhá muniční iniciativou, české zbraně přispívají k naší hanbě k zabíjení a katastrofální bilanci války.

Hospodářský potenciál naší země ničí vysokými cenami energií, které jsou důsledkem politiky konfrontace, služby zahraničním zájmům a nečinnosti. Inflace stále roste. Na rozdíl od sebevědomé reálpolitiky maďarského premiéra Viktora Orbána servilně přijímá zničující opatření Evropské unie. Ta evidentně znamenají postupnou hospodářskou a demografickou sebevraždu států, které jsou členy tohoto společenství, včetně státu našeho. Správa, kterou většina občanů naší země nedobrovolně zaměstnává, nekoná ve prospěch České republiky. Objektivně slouží zcela jiným a naší zemi nepřátelským silám, jejichž zájmem je ukotvit ji v pozici nesvéprávné kolonie.

Současná mizérie je produktem války mezi mocnostmi, ve které má naše země roli zavázaného lancknechta. Rusko nám po roce 89 nic prokazatelného neudělalo, naopak jsme mu za mnohé zavázáni. O agresivní roli Spojených států ve světě se cudně mlčí. Sami jsme se odřízli od možnosti výhodné spolupráce při vzájemném respektu a tvrdě na to doplácíme. Na všech stranách se lže.

„Cílem tohoto neustálého lhaní není přimět lidi, aby uvěřili lži, ale zajistit, aby už nikdo nevěřil ničemu“, napsala před více než sto lety německá filosofka a publicistka Hannah Arendtová. „Lidé, kteří již nedokážou rozlišovat mezi pravdou a lží, nemohou rozlišovat mezi dobrem a zlem. A takový lid, zbavený schopnosti myslet a soudit, je, aniž by to věděl a chtěl, zcela podřízen vládě lži. S takovými lidmi si můžete dělat, co chcete.“

Přesně tak se i děje.

Zdravá společnost čelí rozkladu přirozených rodin a sexuality na úkor destruktivních vlivů a ideologií, je ohrožována neřízenou migrací. Říká se, že nám chybí silný vůdce, politik, který by lidem předestřel přijatelnou vizi dalšího směřování země tak, abychom byli zemí suverénní, v základních věcech soběstačnou, přátelskou, zemí, která lidem nabídne rozumné vedení, životní jistoty, důvody k tomu, aby byli hrdí na příslušnost k českému národu a svobodu vlastního názoru, ke které jim nebude chybět odvaha.

Možná si málo uvědomujeme, že musíme spoléhat především na sebe a být takovými lidmi sami. Nečekat na spasitele, ale rovně se postavit. Nemít strach ze svobody a nepohodlí, které je s touto volbou spojeno.

V situaci, kdy režim ovládá média, jež si občané musí i nedobrovolně platit, je to těžké. Přesto vznikají neformální společenství lidí, kteří cítí potřebu devastaci života v této zemi zastavit.

Před více než rokem jsme v tomto městě ustavili spolek, který jsme nazvali Spolek proti tmě. Jeho heslem je prosté „nevěřit, myslet“. Spolupracujeme s dalšími, kteří se nechtějí podvolit, mj. spolkem Svatopluk, který ze svého prostředí generuje osobnosti, jež mohou pomoci zvrátit probíhající destrukci.

Blíží se parlamentní volby. Říká se, že kdyby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Režim jde jinou cestou: volební systém si přizpůsobil, korespondenční volbou otevřel cestu možným podvodům. Nedávno jsme byli svědky toho, jak tato metoda poznamenala výsledky voleb v Moldavsku a Gruzii. Po zkušenosti z minula, se takovým důsledkům ubránil důslednými opatřeními staronový americký prezident. Jakkoliv je současná moc neoblíbená, od koryt se jí nechce.

Vezměme si svou zemi zpět! Dovolte mi citovat co řekl Donald Trump před volbou prezidenta USA: Tyto volby určí, jestli jsme svobodný národ, nebo jestli žijeme jen v iluzi demokracie, která je ve skutečnosti kontrolována malou hrstkou globálních skupin, které systémem manipulují.

Jsme dnes ve stejné situaci, konejme podle toho.

Řekněte svým dětem, sousedům, spolupracovníkům, známým: můžete dál volit loutky Bruselu a nadnárodních korporací, ale tím se z tohoto svrabu nevyhrabete. V zájmu svém i potomků je třeba, abyste volili tak, aby vám tato země zase patřila.

Zásadní je jít k těm volbám. Stejně tak je důležité hlásit se do volebních komisí, jako to udělali republikánští aktivisté a advokáti ve Spojených státech. Bez ohledu na stranickou příslušnost podpořte lidi pevné, charakterní, přemýšlivé, nezotročené, lidi, jejichž cílem není mít statisícový plat, ale pomoci této zemi vyhrabat se z marastu, který nás trápí a dát jejímu mládí životní perspektivu. Lidi, kteří jsou proti konfrontaci a válce, chtějí dialog, mír a návrat suverenity.

Nevěšte hlavy, bojujte!

*

A ještě pár fotografií z akcí Svícení proti tmě z různých míst republliky (Brno, Karlovy Vary a další):

Autor: Milan z Chrudimi, zdroj: Kosa Zostra

Přidejte se, začněte svítit proti tmě i u vás.