Lipavského protiruské pohádky naším jménem a za naše peníze

Publikace s názvem „Prokremelské pohádky“ má 40 stránek a je psána dvojjazyčně – česky a anglicky – kupodivu není psána ani rusky, ani ukrajinsky.[1] Je tedy jen o málo delší než Lipavského bakalářská práce (50 stran), přestože velikost souboru přesahuje 106 megabytů (na nějakou optimalizaci se na zamini nehraje). Obálce vévodí medvědodlak v otrhané rubášce, hrající na harmoniku, s rozmlácenými věžáky v pozadí, ze kterých se ještě doutná. Kolektiv autorů již v úvodu výhrůžně tvrdí, že se jedná o první edici této knížky, jako by snad měla následovat nějaká další.

Autoři Prokremelských pohádek dále tvrdí, že na ministerstvu zahraničí slyší tyto pohádky denně a že by byla škoda nechávat si je pro sebe. Kniha vznikla „v návaznosti na úspěšnou digitální sérii, která měla za cíl poukázat na propagandu zločinného režimu Vladimira Putina a také se jí, ve vší své absurditě, trochu zasmát.“ Nevím, o jaké „úspěšné digitální sérii“ autoři píší – pokud nemají na mysli třeba příspěvek českého ministerstva zahraničí na sociální síti X o sedmi zabitých českých důstojnících.[2]

Co se týká smíchu, ačkoliv autoři tvrdí, že se vydávají cestou humoru, neboť věří, že „kdo se dokáže Kremlu zasmát, stává se odolnějším vůči jeho výpadům. Smíchem zároveň odpíráme Kremlu jedno z jeho největších přání, kterým je, aby ho okolní svět bral smrtelně vážně,“ při čtení této knížky se nezasmějete ani jednou, protože není čemu – leda byste se smáli autorům tohoto výplodu, kteří z dobrých důvodů zůstali raději anonymní.[3]

Úsilí nebrat Kreml smrtelně vážně je pak v kontextu toho, že se jedná o jadernou velmoc, která své bezpečnostní zájmy – deklarované zcela otevřeně déle než poslední dvě dekády – neváhá prosazovat vojensky poté, kdy selže diplomatické řešení, a která má dost příležitostí Západu oplácet jeho eskalaci (například tím, že dá Íránu k dispozici údaje ze svých vojenských satelitů a přihodí pár hypersonických střel, nebo že si pozve severokorejské vojáky), buď nezodpovědným hazardérstvím, nebo naprostým ignorováním reality.

Obsah horší než Lipavského bakalářka

Autoři konečně čtenářům již v úvodu slibují, že Prokremelské pohádky jsou přehlídkou „nejčastějších ruských lží“, ale ani to není pravda – jsou sbírkou celkem šestnácti obskurních tvrzení, která jsou vydávána za ruskou propagandu, aniž je uveden byť jediný zdroj, ze kterého autoři čerpají. Čtenářům jsou tak předkládány ve formě jedné věty, ke které je v protikladu na opačné straně vždy uváděna „realita“ v podobě výkřiků o tom, že Rusko je teroristický stát, který lže a krmí své občany propagandou. Ani tyto výkřiky nejsou nijak odzdrojovány.

Pokud si autoři myslí, že tímto způsobem „zvýší odolnost vůči propagandistické mašinérii, posílí naději v ukrajinské vítězství“ a seberou „Kremlu vítr z plachet“, pak se obávám, že docílí pravého opaku. Důvod absence odkazů na jakékoliv zdroje (ať už údajné ruské propagandy, nebo opačných tvrzení autorů knížky) je jednoduchý – čtenář by si totiž na celou věc mohl udělat vlastní názor, přičemž by se mohlo stát, že by mohl dospět k jiným než „jediným správným“ závěrům – což je to poslední, co by bakalář Lipavský potřeboval. Tak si – čistě ze studijních důvodů – pár pohádek rozeberme.

Česká (ne)účast na zasedání Rady bezpečnosti OSN

Hned první „Prokremelskou pohádkou“ je tvrzení, že: „Odmítnutí účasti na zasedání Rady bezpečnosti je zbabělé a arogantní.“ Toto tvrzení – konkrétně Vasilije Alexeveviče Nebenzyi, ruského zástupce v OSN, který hovořil o zbabělosti českého zástupce v OSN[4] – ale není ruskou propagandou. Je to něčí názor, něčí hodnotící soud, u kterého jednoduše nelze určit, zda je pravdivý nebo nepravdivý. Jaká je podle autorů knížky realita? Opět hodnotící tvrzení: „Rusko opakovaně zneužívá platformu Rady bezpečnosti OSN k šíření dezinformací a propagandy ohledně války. Česká diplomacie dala neúčastí jasně najevo, že se nenechá zneužívat Kremlem.“ Knížka tak parafrázuje výroky Lipavského z jeho účtu na síti X (Twitter).[5] Takhle to dopadá, když dáte ministerstvo zahraničí na hraní někomu, kdo taktak utrpěl vysokoškolské vzdělání a do svého jmenování prezidentem měl nulovou zkušenost se státní správou či řízením čehokoliv většího, než je pověstný „dvoreček se slepicemi“.[6]

Autoři knížky samozřejmě neuvádí kontext výroků, proto ho doplním za ně: jednalo se o mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN 30. 12. 2023,[7] které svolalo Rusko a jeho předmětem bylo ukrajinské bombardování ruského města Bělgorod (vzdáleného 40 km od hranic s Ukrajinou), a to kazetovou municí vystřelenou z českých raketometů RM-70 Vampýr,[8] při kterém přišlo o život 24 ruských civilistů a 111 jich bylo zraněno.[9]

Protože šlo o cílené bombardování centra města, tedy čistě civilních cílů včetně kluziště na centrálním náměstí, pak se z hlediska mezinárodního práva veřejného jedná o válečný zločin – toho si byli vědomi i Ukrajinci, kteří okamžitě přišli s tvrzením, že útočili pouze na (blíže neurčené) vojenské cíle a výbuchy a požáry v Bělgorodu způsobila ruská protivzdušná obrana[10] a „záměrné a plánované provokace“.[11]

Česká republika byla povolána na jednání Rady bezpečnosti OSN 30. 12. 2023 proto, neboť ukrajinská armáda používá NATO dodanou techniku v souladu s omezeními stanovenými členskými státy – proto také Zelenský měsíce zkouší získat souhlas s použitím balistických střel a raket dlouhého doletu hluboko na území Ruska[12] a ne pouze na Ruskem okupovaných částech Ukrajiny – Česká republika však na použití neřízených raket žádné takové omezení neuvalila,[13] což Lipavský potvrdil naposledy letos v srpnu.[14] OSN raketový útok jednoznačně odsoudila.

Pro úplnost dodám, že jen o den dříve, 29. 12. 2023, Rada bezpečnosti OSN řešila pro změnu důsledky ruských náletů a raketových útoků na ukrajinské civilisty,[15] přičemž OSN tyto útoky odsoudila a uvedla, že jsou porušením mezinárodního práva veřejného.[16] Tam se pro změnu neprofesionalitou ukrajinské protivzdušné obrany ohánělo Rusko.

To nejlepší na závěr: 9. 7. 2024 Rusko neumožnilo České republice vystoupit na zasedání Rady bezpečnosti OSN, které se týkalo ruského raketového útoku, při kterém byla zasažena dětská nemocnice.[17] České ministerstvo zahraničí na sociální síti X následně psalo o tom, jak se Rusko bojí kritické a hlasité pozice České republiky[18] a že prohlášení tedy předalo ruskému velvyslanci v Praze.[19]

Tím se český propagandistický kruh uzavřel. Rusko jednoduše nebude zvát na jednání Rady bezpečnosti OSN stát, který předtím jeho pozvání odmítl slovy o „drzosti, která nemá hranic“. Nevyužití příležitosti hájit svou politiku na zasedání Rady bezpečnosti OSN v prosinci 2023 – což je podle knížky v pořadí třetí „pohádka“ – navíc autoři knížky odmítli tím, že Česká republika se k ruské agresi proti Ukrajině již dříve na zasedání Rady bezpečnosti vyjádřila. Logiku v české zahraniční politice nehledejte.

(Ne)zabití čeští důstojníci na Ukrajině

Druhou prokremelskou pohádkou je tvrzení, že: „V Oděse zemřelo sedm českých důstojníků,“ s dovětkem, že: „Ruská propaganda lživě tvrdila, že při ruském útoku na Oděsu byli zabiti čeští důstojníci,“ přičemž je uvedeno i datum tohoto údajného výroku – má jít o leden 2024. Realita podle knížky pak vypadá takto: „Žádní čeští důstojníci v Oděse nezemřeli. Kreml pouze pokračuje v krmení svých vlastních občanů propagandou, aby to vypadalo, že Západ za pomoc Ukrajině dostatečně trestá.“ V tomto případě je třeba doplnit, že ve dnech 1. 1. 2024 a 17. 1. 2024 skutečně došlo k útoků raket a dronů v Oděse (údajně si vyžádaly jednoho mrtvého a několik zraněných).[20]

Tvrzení o údajných sedmi zabitých českých důstojnících ale nepochází z oficiálních zdrojů ruského ministerstva obrany (nebo jiné ruské instituce), ale pouze z tvrzení některých uživatelů sociální sítě Telegram.[21] Navíc se opakuje i později, např. 26. 4. 2024 po ruském raketovém útoku na Charkov, při kterém mělo zemřít (mimo jiné) sedm českých důstojníků AČR s tím, že ruská raketa zasáhla budovu, ve které se měl odehrávat mítink s příslušníky ukrajinské SBU, přičemž tito důstojníci měli školit své ukrajinské protějšky v kryptografii.[22]

Toto skutečně vypadá jako pouhá propaganda, neboť v jiných případech – jako bylo údajné zabití více než 60 francouzských žoldnéřů a zranění dalších 20 při ruském nočním raketovém útoku na Ukrajinský Charkov 16. 1. 2024 – informace o zabitých cizincích zveřejnilo přímo ruské ministerstvo obrany na svém telegramovém účtu,[23] ruské ministerstvo zahraničí si v této souvislosti 18. 1. 2024 předvolalo francouzského velvyslance v Rusku k podání vysvětlení[24] a v ruských médiích byl zveřejněn jmenný seznam 13 Francouzů nacházejících se v době útoku v Charkově,[25] kteří měli při ruském raketovém útoku zemřít.[26] Měnily se i počty zabitých, některé telegramové kanály zveřejnily zprávu o 130 zabitých Francouzích. Francie samozřejmě zprávy o zabitých Francouzích popřela, francouzské rádio RFI pak zveřejnilo informace o dvou Francouzích ze seznamu padlých, kteří jsou stále naživu (v obou případech se jednalo o francouzské dobrovolníky zapojené do bojů na Ukrajině).[27]

Problematický je ovšem způsob, jakým české ministerstvo zahraničí zprávy o sedmi padlých českých důstojnících AČR vyvrací – omezuje se na samotné popření tohoto faktu, ale nepodává jediný důkaz o tom, že by se například počet příslušníků AČR v lednu 2024 změnil (ztráta sedmi důstojníků by v seznamech musela být jasně patrná, navíc se nejedná o informace, které by české ministerstvo obrany tajilo)[28] a – co je ještě zajímavější – nepopírá přítomnost českých vojáků na Ukrajině.

Pro pochopení, co je živnou půdou pro podobná tvrzení o vojácích NATO padlých na Ukrajině, je třeba doplnit kontext – tím je pozdější přiznaná přítomnost vojáků NATO na Ukrajině. Zatímco 15. 1. 2024 české ministerstvo zahraničí popírá zprávu o padlých českých důstojnících,[29] v březnu 2024 polský ministr zahraničí potvrdil přítomnost vojáků členských států NATO na Ukrajině,[30] čímž potvrdil (mimo jiné) slova německého premiéra Scholze z února 2024, podle kterého: „To, čeho dosahují Britové a Francouzi, pokud jde o kontrolu cílů a doprovodnou kontrolu cílů, není v Německu možné.“[31] Scholz přitom narážel na navádění dalekonosných raket Storm Shadow a SCALP. V květnu přítomnost vojáků NATO na Ukrajině potvrdila i estonská premiérka Kallasová s dovětkem, že „se nejedná o eskalaci“,[32] a tak už i český časopis Reflex, který rozhodně není proruské médium, zveřejnil článek o tom, že lhát o nepřítomnosti vojáků NATO na Ukrajině už nemá cenu, že tam jsou dávno, přičemž zmiňuje Francouze, Brity, Němce, Švédy a také Čechy.[33]

Tento kontext je důležitý ještě pro pochopení přítomnosti vojáků ze Severní Koreje na území Ruska a jejich možné nasazení do bojů v Kurské oblasti, totiž, že se nejedná o jednostrannou eskalaci ze strany Ruska, jak ji prezentuje Ukrajina a mainstreamová média,[34] ale o adekvátní odpověď na předchozí zapojení vojáků NATO do války na Ukrajině. Slova litevského ministra zahraničí Landsbergise o tom, že na přítomnost Severokorejců v Rusku (nikoliv na Ukrajině) by mělo NATO reagovat vysláním svých vojáků,[35] jednak zaměňují příčinu a následek, jednak jsou voláním po zahájení přímé, nikoliv zprostředkované, války NATO s Ruskem.[36]

Kreml o koze, my o voze

Takto by se dalo pokračovat i u dalších pohádek z dílny českého ministerstva zahraničí, uvedených v knížce, například že česká podpora Ukrajiny je podporou mezinárodního terorismu, že mírovou smlouvu mezi Ukrajinou a Ruskem, připravenou v Istanbulu v březnu 2022, sabotoval Boris Johnson (což je fakt doložený výpověďmi celé řady přímých účastníků těch jednání), nebo tvrzení, že NATO nechce Ukrajinu do NATO a nemá zájem o mír na Ukrajině. České ministerstvo zahraničí na tyto „pohádky“ reaguje stylem „ty o voze, já o koze“, nevyvrací tak údajnou ruskou propagandu, ale namísto toho předkládá svou vlastní. Skutečný boj s ruskou propagandou dá přitom podstatně více práce, jak je patrné z výše uvedené analýzy dvou ruských „pohádek“ a „reality“ prezentované českým ministerstvem zahraničních věcí.

Propaganda se nevyvrací protipropagandou, ale pravdou a ověřitelnými fakty. Na českém ministerstvu zahraničí si však myslí něco zcela jiného a razí proto jednoduchou tezi, kterou uvádí v závěru své publikace: „Pohádkám, které píše ruská propaganda, nesmíme věřit.“ Tolik k tomu „kritickému myšlení“,[37] „ověřování faktů“ a „strategické komunikaci“,[38] o kterých jsem toho tolik slyšel. Knížka má být přitom „vzor toho, jak lze s dezinformacemi Kremlu kreativně a efektivně bojovat.“ Vzorem, byť odstrašujícím, knížka nepochybně je.

Stránka za 1100,- Kč

Vydání této „pohádkové“ knížky, kterou v tištěné podobě Lipavský předal europoslankyni Konečné, vyšlo podle Lipavského české daňové poplatníky na pár drobných: 44640,- Kč,[39] což je víc než 1100,- Kč za stránku, přičemž vzniklo 80 neprodejných výtisků, jak plyne z odpovědi Lipavského[40] na pětici dotazů europoslankyně Konečné.[41] Je příznačné, že tato částka zahrnuje pouze tisk knížky. Lipavský tak neodpověděl na dotazy, jaké byly celkové náklady na tuto pohádkovou taškařici plnou humoru, ani na jakou částku vyšla tvorba ilustrací a obsahu, ani kdo se na sestavení obsahu podílel. Tato míra „transparentnosti“ je pro současnou vládu Petra Fialy příznačná, stačí připomenout odmítání poskytnout informace o personálním složení týmu „strategického vládního komunikátora“ Otakara Foltýna.[42] Lipavský má štěstí, že mu Konečná poslala jen dopis namísto skutečné žádosti o informace, pak by si ignorování většiny dotazů ministr nemohl dovolit.

Ministerstvo zahraničních věcí svou „pohádkovou“ knížku nabízí od 14. 10. 2024 každému, kdo by o ni měl zájem, zdarma ke stažení na svém webu v sekci „užitečné informace“,[43] což je – svým způsobem – opravdu humorné. Informací, natož užitečných, je v ní ještě méně než v bakalářské práci ministra Lipavského.

Petr Bouda, publikováno 04/11/2024 v Deníku TO (měsíčník TO vychází konce každého měsice). Autor je právník.

5 5 hlasy

Hodnocení článku

8 komentářů

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře

Hokarc

před 1 měsícem

Jiná doba, jiný autor, ale význam stejný ,,Mein Kampf”. Nic víc ta kniha není.

Praded

Pan profesor Klaus také přirovnává současnou situaci k padesátým letům po 2SV, kdy skutečně veliká británie usilovala o tažení na východ a kde jaký fijala byl bojovníkem proti fašizmu, nebo ruml, co měl později uvml, byl partyzánem, který skrýval semitu ve sklepě. Podle mě se současná situace více podobá době po Bílé hoře. Pana profesora… Číst vice »

spartak

Vytvořila se placená žumpa celého občanského spektra proti Rusku a komunistům.Doufám, že demokracie si poradí s vyčištěním tohoto prostředí ,vždyť peníze mají svou stopu.

standa

Odpověď uživateli spartak

Tzv. současná demokracie v Česku nemá na to, aby vyčistila prostředi a vykukovala s pravdou. :)))

Odpověď uživateli standa

Jó, Lipánka v museli odvést z vejšky v Londýně, kde měl mít přednášku ke srudentům.

Ludvik

Na idnes původně psali, že utekl…

skeptik

Jelikož v ČR nepůsobí žádná proruská TV ani rozhlas s masivním pokrytím jako například ČT, logicky tudíž nemůže být ani ruská propaganda. To dá rozum, že.
Ti, co pořád cosi blábolí o ruské propagandě, se akorát usvědčují ze své nevědomosti co to je propaganda.

Haskuv Duch

Odpověď uživateli skeptik

Vždyť žít v nevědomosti je tak jednoduché! Vše co potřebuji, mi sdělí reklamy prezentované ve všech možných i nemožných prostředích. Vše, co je správné, si přečtu a uslyším z “prověřených” zdrojů. Vše co si mám myslet, mi řeknou v televizi. Vše co mám říkat, mi sdělí strategičtí komunikátoři. Toho, koho mám nenávidět a koho mám uctívat,… Číst vice »

Naposledy upraveno před 1 měsícem uživatelem Haskuv Duch

-1

Sdílet