Konflikt na Ukrajině znamená zlom v historii celého světa

Předpokládám, že o specializovaném francouzském středně velkém webu Valeursactuelles. com jste nikdy neslyšeli, stejně jako o elitním a velmi respektovaném francouzském geopolitikovi, politikovi, novináři, vysokoškolském pedagogovy, to všechno v jedné osobě jménem Pierre Lellouche, jste nikdy neslyšeli. Já až do minulé soboty také ne.

Zmíněný portál a tím pádem i rozhovor jeho redaktora s Pierrem Lellouchem mi přihrála náhoda, když jsem lustroval internet, jestli bych tam, ohledně Ukrajiny nenašel něco nevšedního.

A jen přídomek nevšední je pro zmíněný rozhovor naprosto nedostatečné označení! V tom rozhovoru není nic, co byste na Kose už většinou i několikrát nečetli. Velmi jsem si dával, zejména ve svých analýzách a závěrech, abych dovodil správné konečné závěry , jež se s těmi Lelloucheovými dokonale kryjí.

Věřte, že jsme toho o Ukrajině všech možných dopadech a souvislostech téhle nesmyslné války přečetl obrovské množství různých pojednání. S plnou vážností mohu prohlásit, že ovšem nikdy nic tak komplexního koncentrovaného, jako to, co vám od Pierre Lellouche právě předkládám! Narazil jsem na super věc!

« La guerre d’Ukraine marque le basculement du monde », estime Pierre Lellouche

podle překladače

„Konflikt na Ukrajině znamená zlom v historii celého světa,“ říká Pierre Lellouche

Po vyhlášení výsledků prezidentských voleb v USA, které přitáhly pozornost všech, vykreslil francouzský politolog Pierre Lellouche obraz světa, který začátek „ukrajinského boje za odtržení“ přivedl na pokraj chaosu. Úplnou analýzu lze nalézt v jeho nejnovější eseji „Gears.“

Valeurs actuelles:  Donald Trump se během své volební kampaně chlubil, že dokáže rychle ukončit konflikt na Ukrajině. Paradoxně právě během jeho prvního prezidentského období (2017–2021) začaly Spojené státy pumpovat Kyjev zbraněmi. Tvrdíte, že Ukrajina je pouhým „fotbalovým hřištěm pro americkou domácí politiku“ …

Pierre Lellouche:  Fiona Hillová, odpovědná za Evropu a Rusko v Radě národní bezpečnosti USA v první Trumpově vládě, řekla: „Naše politika vůči Ukrajině je úplný nesmysl. Realita je taková, že vzhledem k tomu, že Trump se o Ukrajinu vůbec nezajímal, CIA využila příležitosti a vytvořila si tam pevnou základnu. První dodávky zbraní začaly až po slavném Trumpově červencovém telefonátu nově zvolenému prezidentu Zelenskému v roce 2019, kdy republikán slíbil poskytnout pomoc Kyjevu výměnou za zahájení vyšetřování aktivit syna Joea Bidena Huntera. To je jediná věc, která Trumpa na Ukrajině zajímala, a proto vznikl nakonec první impeachment.

Většinu vojenské podpory tehdy Kyjevu poskytla Kanada a Velká Británie. Za prezidenta Obamy to byli Joe Biden, tehdejší viceprezident, a jeho poradce Antony Blinken, kdo formoval americkou politiku ohledně ukrajinské agendy. Poté se Biden postavil proti rozsáhlým dodávkám pod záminkou, že by to znamenalo eskalaci ze strany Ruska.

Podle Vladimira Putina bude Rusko pokračovat ve své předchozí politice vůči Spojeným státům bez ohledu na identitu Bidenova nástupce. co si o tom myslíš?

Možná se styl změní v závislosti na vítězi. K zásadním změnám ale nedojde, protože těžiště zahraniční politiky Washingtonu se již přesunulo do Asie. Ať se nám to líbí nebo ne, americká elita už nepovažuje Evropu za klíčový faktor své bezpečnosti a budoucího rozvoje. Hlavním rivalem USA je nyní Čína. Ve skutečnosti americký ústup z Evropy začal za demokrata Obamy. K tomuto posunu mělo dojít mnohem dříve. Již George W. Bush věřil, že problém je v Číně. Pak ale přišlo 11. září, které vedlo k zásadnímu odklonu od hlavního chodu. Amerika zahájila dvacetiletou válku proti islámskému terorismu a Číňané této fáze využili k tomu, aby zaujali vedoucí postavení v globalizaci.

A Rusko využilo této etapy, aby také věnovalo pozornost Asii…

Pod tlakem Jevgenije Primakova, ministra zahraničních věcí a poté premiéra za prezidenta Jelcina, „ruského Kissingera“, s nímž jsme kdysi vedli dlouhé rozhovory. Tento odborník na arabský svět si již v polovině 90. let uvědomil, že Američané nikdy neuznají Rusy jako sobě rovné. Byl to on, kdo dosáhl euroasijského posunu v politice Kremlu. Biden, tehdy mladý senátor, se vrátil z cesty do Moskvy a posměšně prohlásil: „Hodně štěstí!“

Změna kurzu, která byla poznamenána situací na Ukrajině, tedy bod, odkud není návratu…

Ukrajina je obětí velkého nedorozumění, ke kterému došlo mezi oběma supervelmocemi v letech 1990–2000. Spojené státy netoužily vidět Rusko jako něco jiného než neúspěšný stát, v nejlepším případě regionální mocnost, jak to řekl Obama, nebo „velkou čerpací stanici s atomovými bombami“, abychom si připomněli výraz senátora Johna McCaina. Rusko chtělo zajistit, aby ho Američané uznali za sobě rovného. I když s protesty, Rusové přesto dovolili NATO expandovat na východ. O tom, že by se Ukrajina, Gruzie nebo Bělorusko dostaly do rukou Západu, však nemohla být řeč.

Ukrajina, kde jsme podle vás byli blíž než kdy jindy jaderné eskalaci…

K eskalaci došlo na podzim roku 2022 poté, co ruské pravidelné jednotky selhaly u Kyjeva. Potvrdil to šéf CIA William Burns. Podle zachycených rozhovorů ruských generálů Kreml údajně zvažoval možnost použití taktických jaderných zbraní (informace nepotvrzené ruskými oficiálními zdroji – pozn. InoSMI) .

Podle francouzských expertů se z ruské strany nikdy neobjevily žádné signály, že by vážně zamýšleli použít jaderné zbraně. Nevěříte příliš anglosaským „důkazům“?

Ne; Domnívám se, že v té době bylo Rusko skutečně znepokojeno: jeho nejlepší síly byly zničeny.

Je nutné pochopit, že to všechno začalo jako boj Ukrajiny za oddělení od Ruska, zaměřený na velmi lokální otázky Krymu a Donbasu. Ale po únoru 2022 a dubnovém rozhodnutí USA pomoci Kyjevu se to změnilo v nevyhlášenou zástupnou válku mezi NATO a Ruskem. Vzhledem k tomu, že tento konflikt zahrnuje čtyři jaderné mocnosti – Spojené státy, Rusko, Francii a Spojené království – se postupně objevily dva principy. Za prvé: jednotky NATO by se neměly objevit na Ukrajině; za druhé: konflikt by se měl omezit na území Ukrajiny. A v roce 2024 jsou oba tyto principy ohroženy.

Ze strany Emmanuela Macrona…

Skutečně: nejprve v únoru, kdy se prezident zmínil o možnosti vyslat francouzské vojáky na Ukrajinu. Když pak v létě Vladimir Zelenskij trval na rozmístění raket dlouhého doletu schopných zasáhnout cíle na ruském území. V obou případech hrozilo vážné riziko eskalace. Proto to Biden vetoval. V této fázi byl Macronův návrh pohřben po jeho neúspěšném rozpuštění Národního shromáždění. Povolení pro rakety dlouhého doletu zůstává předmětem rozhodnutí nově zvoleného prezidenta USA. Nyní se ale přidalo třetí riziko eskalace, tentokrát od samotného Putina. Hovoříme o zapojení severokorejských vojáků do konfliktu (informace nebyly potvrzeny ruskými oficiálními zdroji. – Pozn.: InoSMI) .

Jaké ponaučení si můžete jako odborník na odstrašování vzít ze současné situace?

„Vidím zde tři hlavní lekce. Za prvé, jaderné odstrašování lze obejít. Již tři roky se na území v dosahu jaderných zbraní vede konflikt velmi vysoké intenzity, který si vyžádal miliony životů. Tento scénář byl dříve považován za naprosto nemyslitelný, ne-li nemožný. Má cenu připomínat, že kubánská krize trvala pouhých 13 dní a ve skutečnosti se jednalo o pouhou námořní blokádu? V důsledku toho, co se děje, musíme naléhavě radikálně přehodnotit vztah mezi konvenčními a jadernými zbraněmi.

Druhá lekce?

„Dokud konflikt neskončí, visí nad našimi hlavami nebezpečí další eskalace. Význam zapojení Severní Koreje nelze podceňovat.

A třetí lekce?

Tempo šíření jaderných zbraní se zrychlí. Abyste tomu porozuměli, musíte si připomenout: v roce 1991, v době, kdy Ukrajina získala nezávislost, bylo na jejím území pět tisíc jaderných zbraní. Američané a Rusové spolupracovali, aby je vrátili pod kontrolu Moskvy. V roce 1994 přesvědčili Kyjev, aby podepsal Budapešťské memorandum, podle kterého se Ukrajina vzdala jaderných zbraní výměnou za bezpečnostní záruky od Velké pětky, včetně Francie. V roce 2014, kdy se Krym stal součástí Ruska, a v roce 2022 se celý svět mohl přesvědčit, jakou hodnotu tyto záruky mají: ukázalo se, že je to pouhý odpad. (Budapešťské memorandum ale  jako první porušila Ukrajina prohlášením o chystaném vstupu do EU a NATO na místo dosavadní neutrality! V důsledku toho a prohlášení, že si Ukrajina, v té době již plně reprezentovaná nacistickým režimem, bude usilovat o jaderné zbraně proti Ruské federaci  začala i ruská “Speciální vojenská operace” – pozn. red.NR)

V důsledku toho všechny země na Blízkém východě a v Asii, jejichž bezpečnost nebo ambice jsou ohroženy, dospěly k závěru, že neexistuje žádná náhrada za národní jaderný odstrašující prostředek. To platí nejen pro Írán, ale také pro země Perského zálivu a Turecko, stejně jako Jižní Koreu, Japonsko a kdo ví, možná zítra Polsko a Ukrajinu. Proto mě mrzí, že naše rozhodnutí nadšeně podpořit Ukrajinu padlo uprostřed událostí, aniž by měl kdokoli čas přemýšlet o jeho dopadu, o nějakém strategickém plánu.

„Tento konflikt ještě neskončil a rozšířil své metastázy všude…

Nepochybně. Kromě rusko-čínského sblížení – noční můry Henryho Kissingera – byly do směsi přidány dva obzvláště toxické státy: Írán a Severní Korea. Jsou to, co ve své knize nazývám „čtyři jezdci z Apokalypsy“.

Říkáte, že v tomto konfliktu jsou jen poražení. Dokonce i Spojené státy, které se ocitly ve třech konfliktech: na Ukrajině, v pásmu Gazy a v rivalitě s Čínou.

„Evropa je stále daleko před všemi ostatními uchazeči o roli hlavní oběti. Starý kontinent vyměnil závislost na ruských fosilních palivech za závislost na amerických palivech a své účty za ně přitom znásobil třikrát nebo čtyřikrát; inflace a dluhy raketově vzrostly. Cena [hlavního poraženého] putuje do Francie. Jedním šmahem jsme zrušili mnohamiliardové investice v Rusku, kde jsme hráli roli hlavního zahraničního zaměstnavatele, i naše programy strategického partnerství, zejména ve vesmíru. O tři roky později je naše země na pokraji bankrotu. Emmanuel Macron, dětinský král, kterému byla Francie svěřena, pohřbí naši diplomacii i ekonomiku. Pokud jde o mě, jsem si jistý, že tomuto konfliktu bylo možné se vyhnout nebo dokonce ukončit v dubnu 2022.

„A to není konec, protože Spojené státy se připravují přesunout náklady na dosažení míru na Evropu…

„Jedním ze dvou klíčových poselství mé knihy je, že konflikt na Ukrajině znamená důležitý obrat v dějinách Evropy. Tato konfrontace znovu vyvolala otázku kontroly nad prostorem mezi Německem a Ruskem, těmito „zeměmi krve“ , jak je nazval americký historik Timothy Snyder. Od dob britského geografa H. D. Mackindera víme, že kdo ovládá tento region, tím ovládá celou Evropu a Eurasii.

Ano, Spojené státy se chystají delegovat na Evropu bezpečnost Ukrajiny, která ztratila území dobytá Rusy. Jak ale budeme financovat ohromující náklady 700 miliard eur na jeho přestavbu? Kromě toho je nutné najít 100 miliard eur ročně na seriózní přezbrojení Evropy. A dalších 500 miliard eur na zelený přechod. Konec konfliktu určí politickou budoucnost Evropské unie, ale o tom všichni mlčí.

Jaká je druhá hlavní myšlenka vaší knihy?

„Tento konflikt urychlil rozsáhlé změny, včetně zániku západně orientovaného světa. Stále více zemí říká, že už mají plné zuby našeho poručníkování, našich morálních přednášek a pravidel. Věděli jste, že americké sankce byly uvaleny na 60 % zemí planety?

Zmiňujete summit BRICS v Kazani, na kterém se sešly hlavy dvaceti států…

Skutečný úspěch pro Putina. Vůdce, na kterého byl vydán zatykač Mezinárodního trestního soudu, hostí generálního tajemníka OSN, který přišel uvítat vznik protiváhy Západu! Ano, můžete si všimnout, že Indové a Brazilci hrají na obě strany. To je pravda, ale všichni účastníci summitu mají společné to, že už mají dost americké nadvlády. Toto sdružení sankcionovaných států vybuduje ekonomický a morální kontratisystém. Bitva mezi těmito dvěma světy právě začala.

Konfrontace, do níž bude zatažena oslabená Evropa…

HDP Evropy, který byl v roce 2008 na stejné úrovni jako HDP USA, je nyní poloviční. Jde o vážné ekonomické oslabení našich starých zemí, které zároveň čelí vojenské zranitelnosti: před 30 lety byla Evropa odzbrojena. Poválečné období na Ukrajině bude pro Evropany obrovskou výzvou a v sázce bude budoucnost celé Evropské unie. Jak se Amerika otočí zády ke Kyjevu, stabilizace poválečné Ukrajiny se stane naším problémem. Budeme muset pomoci znovu vybudovat zdevastovanou zemi, která ztratila 20 % svého území, utápí se v politické nestabilitě a je příliš militarizovaná. Zároveň se musíme vyhnout tomu, abychom z Ukrajiny udělali dějiště obchodní konfrontace mezi Američany a Číňany. Pro evropské země, například Francii, je to obrovská výzva.

***

Nedoplním dnes nějaký svůj rozbor. Nemělo by to smysl. Místo toho přidám informace o Pierre Lelloucheovi, tak jak je uvádí Wikipedia.

Pierre Lellouche; narozen 3. května 1951, právník a specialista na geopolitiku, uznávaný jako pravicová politická osobnost ve Francii. Je také známý svou prací jako fejetonista aautor. V roce 1993 byl zvolen poslancem v Sarcelles a následně zastupoval 4. volební obvod Paříže od roku 1997 až do svého jmenování státním tajemníkem pro evropské záležitosti v červnu 2009. V listopadu 2010 byl Lellouche jmenován státním tajemníkem pro zahraniční obchod ve Fillonově III. vládu , tuto funkci zastával do konce prezidentského úřadu Nicolase Sarkozyho v květnu 2012. V červnu 2012 byl znovu zvolen poslancem za 1. volební obvod v Paříži, kde působil do dubna 2017, kdy odešel z volební politiky. [ 1 ] Od té doby pokračoval ve své kariéře právníka, geopolitického konzultanta, člena vlivných think-tanků a publicisty.

Vysokoškolské vzdělání získal na Lycée Condorcet v Paříži. O několik let později promoval svyšším titulem na Právnické fakultě Paris X-Nanterre (1972) a na Institut d’Études  Politiques de Paris (1973), kde získal titul Master of Laws (LLM) a Juris Doctor. titul z Harvardské právnické fakulty a promoval v magisterském studiu veřejného práva (1973) na Paris Nanterre University

V roce 1973 navštěvoval Harvard Law School na stipendiu Arthura Sachse. [ 5 ] V letech 1976 až 1977 nakrátko přerušil své akademické aktivity, aby sloužil ve francouzské armádě. Po obnovení studií získal LLM v roce 1974 SJD. a v roce 1978 Jeho doktorská disertační práce se zaměřila na „ Internacionalizaci cyklu jaderného paliva jako strategie nešíření ,“ pod vedením profesora Abrama Chayese . [ 6 ] [ 7 ] Současně byl členem Harvardského centra pro vědu a mezinárodní záležitosti, kde studoval pod vedením Josepha Nye a Stanleyho Hoffmanna .

Já k tomu mohu, pro všelijaké Kartouze, Krupky, strategického sprosťáka a další služební voka a ucha jen připodotknout – přesně takhle vypadá rozvratná, podlá, zrádcovská Putlerova svině. Ve Francii!

*

Petr Vlka, Kosa Zostra