K otázce souboru signálů

Nová fáze eskalace kolem Ukrajiny posouvá situaci na úroveň přímé konfrontace mezi Ruskem a předními zeměmi NATO, které vyzbrojují Kyjev. Jinými slovy řečeno, jde o konflikt protivníků s jaderným potenciálem, v němž faktor jeho existence hraje očividnou roli. Vyvstává otázka souboru signálů, které mají upozornit na záměry, označit zakázané linie a zesilovat model vzájemného zadržování.

Během studené války se v této oblasti (ne hned) vytvořil poměrně uspořádaný systém, který zaručoval strategickou stabilitu nejen na úrovni vojensko-technické parity, ale také v oblasti vzájemného porozumění.  Vždy to byla kombinace různých nástrojů – otevřeného i skrytého charakteru, ale přesto byl hlavní důraz kladen na diskrétní komunikaci, a sice politickou mezi těmi, kteří rozhodují a resortní mezi vykonavateli těchto rozhodnutí.

Současný stav vztahů prakticky znemožnil tajnou část spolupráce, téměř chybí. A veškeré břemeno s vysíláním a vnímáním signálů dopadá na veřejnou sféru.

Signály jsou vydávány otevřeným a veřejným působením s předpokladem, že budou správně interpretovány.

Platí to pro obě strany, i když stylistika se liší. Západní země sdělení, která potřebují, většinou vydávají prostřednictvím úniků nebo protichůdných prohlášení, čímž vytvářejí efekt neurčitosti. Na ruské straně je kladen důraz na maximální a oficiální otevřenost, aby nevznikaly varianty ohledně správnosti deklarované linie.

Zda to funguje, jak je zamýšleno, není známo. Naprostý nedostatek důvěry, o kterém se neustále hovoří, se týká i interpretování signálů. Ale důležitější je něco jiného.

Zadržování je založeno na povinném zachování věrohodnosti hrozeb, to znamená, že protivník by neměl pochybovat, že budou v případě potřeby uskutečněny.

Veřejné prostředí, zejména nyní, předpokládá vliv na celé publikum, což omezuje manévr těch, kteří rozhodují. V souladu s tím se zužuje i prostor pro dohody, který je flexibilnější za existence pevného zákulisního komunikačního kanálu, přes nějž probíhá hlavní výměna varování.

Jednodušeji řečeno, posun konfrontace na úroveň oficiální veřejné politiky v podmínkách maximální nedůvěry a hodnotové náplně konfliktu komplikuje úkol posílit zadržování prostřednictvím konkretizace hrozeb. Přesněji řečeno, tlačí se na jejich provedení, aby se potvrdila potřebná úroveň věrohodnosti, které se jinak nedosáhne.

*

Fjodor Lukjanov, Globalaffairs, pro Novou Republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

 

5 3 hlasy
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
4 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 7 hodinami

Ted jsem poslouchala stare rozhlasove hry (jeste ze sociku)
Musim tedy rict,ze mi dnes pripadaji naprosto aktualni.
Vypada to,ze minula generace mela ten Zapad precteny

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 7 hodinami
Odpověď uživateli  palasovar@gmail.com
Ludvik
Ludvik
před 11 hodinami

Не стало Бранденбургской мадонны

Первоисточник публикации: https://politikus.info/v-rossii/165049-ne-stalo-brandenburgskoy-madonny.html
Politikus.info

Čest její památce…

Praded
Praded
před 13 hodinami

Já si myslím, že záchod přes ty svoje prostituty, testuje jak se kdo v ostatních státech k těm správám vyjádří a podle toho přizpůsobují oficiální vyjádření, nebo mlčí.