Elon Musk médiím nastavil zrcadlo. Škaredý obraz střídá naděje

Ještě před dvěma dekádami byly americké prezidentské volby selankou. Souboj dvou hlavních rivalů ze dvou zavedených stran, jejichž programy, natož reálná politika, se až tak nelišily. Vždy byl spíše otázkou sympatií a rétorických dovedností obou kandidátů než obav z budoucího vývoje země. Šlo o vnitřně politickou záležitost Spojených států. Pro okolní svět možná trošku kuriozní, ale nikoliv o boj dobra se zlem. Z výhry jednoho nebo prohry druhého se nedělalo žádné zbytečné drama. Ale pak se, s nástupem Internetu něco dramaticky změnilo.

To něco byla média a způsob, jakým informují. Tehdy ztratila čerstvě monopol k masovému šíření obsahu, a tak se, v rámci snahy obstát vůči populárním blogerům a influencerům, stala názorovými, zaujatými a aktivistickými také. Zapomněla však na jednu věc. Co si může dovolit blogger, nemělo by postihovat celoplošné, celostátní mainstreamové médium. Zde je již rybníček subjektů natolik malý, že pouhá kvantita zárukou plurality rozhodně není.

A také nebyla. Už při první Trumpově volbě bylo jasné, na čí straně naprostá většina mainstreamu stojí. Postavila se jako jeden šik vůči Trumpově twitterovému profilu a jeho snaze komunikovat se svými příznivci inovativně a napřímo. A začala, aniž by pro to snesla jakékoli pádné nebo relevantní argumenty, protlačovat Hillary Clintonovou. Političku naprosto bezbarvou a kariéristickou, která nikdy nevystoupila ze stínu manžela, bývalého prezidenta, který navíc, sám o sobě, k těm silným rozhodně nepatřil.

Ovlivňování voleb jako přiznaná karta

Tehdy si média myslela, že to stačí. Svým vítězstvím si byla naprosto jista, až do poslední trpké projekce. Aktivistické fandění pak vystřídal úžas, rozhořčení, zklamání a zatrpklá touha po pomstě. Na druhou volbu se tak už připravovali všichni, kdo se cítili Trumpovým neočekávaným vítězstvím zhrzeni. Od občanských aktivistů, přes média, až po celé sekce institucí, jakkoli by právě tyto měly zůstat nestrannými.

Na amerických vysokých školách se přednášelo, jak Trumpově vítězství pro příště zabránit, a ovlivnění voleb těmito tlaky začalo být zcela veřejnou, přiznanou a hratelnou kartou. Možná i proto byla vypuštěna dezinformace ohledně ruského ovlivňování voleb, aby to nevypadalo tak okatě. Dělají přeci jen to, co zlá a nebezpečná protistrana. Tedy vlastně musí. Jenže to byla lež.

Přesto tato taktika, spolu s cenzurou velkých technologických korporací, včetně Twitteru, na kterém v minulých volbách založil Trump svůj dialog se svými příznivci a následný úspěch, zabrala. Zakázaný článek o materiálech nalezených v laptopu Bidenova syna Huntera tehdejší vedení této sociální sítě potlačilo. Na Facebooku úřadovala podzákonná pravidla komunity a blokace pro nic, zatímco z Wikipedie se pomalu stávala Wokepedia. Zdálo se, že je dobojováno. Média měla všechny prostředky, všechny možnosti, všechny klíčové posty a všechny důvody, aby už nepustila informace z otěží pojištěna. Jenže, na jednu věc opět zapomněla.

Čtenáři si řekli dost

Informace je z principu bezcennou, pokud jí schází příjemce, potažmo konzument. Média předpokládala, že co čtenáři naservírují, tak to si vyslechne, shlédne nebo přečte, a tak to bude platit. Namísto informování tak aktivistické vnucování názoru vystřídalo přímou snahou o manipulace a ovlivňování veřejného mínění. Jenže čtenáři si řekli dost.

O takové informace s podtextem a cílem nestojíme. A jakmile se objevila poptávka po otevřeném svobodném zdroji ctícím pluralitu a svobodu projevu, objevil se i jeho dodavatel. Elon Musk svojí akvizicí Twitteru a změnou ve vedení pomohl odhalit tichý mechanismus cenzury, která Bidenovi pomohla vyhrát minulé volby, a bylo jasné, že toto už se nyní zopakovat nepodaří.

Média sice stále fandila Kamale Harisové, ale už si dávala pozor, aby se jim příliš okatý aktivismus nevymstil. Hrubou sílu progresivní revoluce nahradil nátlakový liberalismus s lidskou tváří, méně budovatelsky rozjuchaný, ale o to vlezlejší. Osobní, moralizující a občansky pokrytecký. Nicméně, nakonec nestačilo ani to.

Mediální odhady o vyrovnaných šancích a o Kamalině vedení rozhodla nakonec prostá realita voleb. Pro Harrisovou dopadly zcela katastrofálně. Byly zmanipulované? Možná, ale tentokrát už to zjevně nestačilo. Ovlivnil je někdo? Ano, média, ale také to nebylo dost. Vyhrocenou atmosféru, vedoucí až ke dvěma atentátům a projevům dosud nevídané liberální nenávisti, která mezitím prosákla z médií až mezi občany, včetně našich končin, v důsledku odmítli sami voliči.

Nová naděje pro mediální svět

Z Muskova převzetí Twitteru se stalo spojenectví a nová naděje pro mediální svět. Svobodná konkurence přežila, zasáhla do hry a nyní bude důležitá. „Napravím média, jedno po druhém,“ měl říci údajně před týdnem Musk. Ale šlo o satirický článek webu SpaceXMania z 18. října od Bruna Alexe. Web sám se vyskytuje na seznamu FakeNews stránek na Wikipedii, a některé jeho články nesou zřetelné stopy po generování textů nějakým AI frameworkem.

Když ale nyní Elon Musk prohlásil, že „Realita těchto voleb byla jasně vidět na 𝕏, zatímco většina starších médií veřejnosti neúnavně lhala,“ je to jiná. „Vy jste teď média. Zveřejněte prosím své myšlenky a postřehy na 𝕏, opravte ostatní, když se mýlí, a budeme mít alespoň jedno místo na světě, kam můžete přijít a hledat pravdu,“ napsal na síti X. A to už žádný fake ani satira není.

Ano, v době informační jsme těmi médii my. Zneužívání centralizace progresivními korporacemi se prostě neosvědčilo. Stejně, jako se v kapitalismu neosvědčila kumulace kapitálu a za feudalismu kumulace pozemků. Každá doba má své mechanismy moci, a nikdy nedělá dobrotu, pokud se jich někdo, bez jakéhokoli mandátu nebo možností kontroly, svévolně zmocní. Stali bychom se tak vykořisťovanými nevolníky doby informační. A zdá se, že tato vize vadí i těm, kdo mohli na nastoleném trendu, za držení huby a kroku, úspěšně, spolu s jinými, snadno profitovat.

Jenže to Elon nechtěl. Ať už jsou jeho důvody jakékoli, od osobních až po ekonomicko-politické, něco se teď změní. Protože stávající model nebude vůči svobodnější alternativě konkurenceschopný. Média tak mají na výběr. Buď přenechají hodnocení informací lidem bez snahy o ovlivňování dění, nebo si je lidé začnou šířit sami a bez nich. Technologické prostředky už na to mají, a dobrých 30 let, jen nám tu vznikla dočasná anomálie Big Tech korporací a jejich uchvácení a centralizace, kterou se Elon, namísto zneužití, rozhodl využít.

A v tom mu držme palce, ať už se v Trumpově administrativě objeví, nebo nikoliv…

*

Pavel Cimbal, Deník TO

V Deníku TO čtěte také:
Hořká pilulka pro české elity‚
Amerika dala výprask progresivistickému řádění
Hotovo. Trump se vrací do Bílého domu