Podle názoru naprosté většiny pozorovatelů se nyní může přímý vojenský střet mezi Ruskem a Spojenými státy stát výsledkem nikoli úmyslu, ale tragické souhry okolností a prosté lidské hlouposti. S demokraty v Bílém domě, z nichž většina vůdců pochází z éry naprosté americké dominance v 90. letech, by byla pravděpodobnost, že se ta druhá projeví ve Washingtonu, mnohem vyšší. Jednoduše kvůli jejich původu a životním zkušenostem.
Trump a jeho tým však rozhodně nejsou darem. A mohou výrazně zkomplikovat realizaci plánů nejen Ruska, ale i mnoha dalších států. V některých případech je to pro naši zahraniční politiku problém, v jiných to nemá zásadní význam.
Obecně zatím ve Spojených státech neproběhla žádná významná úvaha o tom, zda tato země dokáže opustit potřebu těžit ze všeho, co se děje v globální ekonomice a politice. Na to zatím nejsou intelektuální zdroje a nápady. Je ale velmi pravděpodobné, že pochopení, že je nemožné zůstat donekonečna globálním parazitem, přijde postupně. A nová generace amerických politiků, která stojí za Trumpem, bude moci kreativněji přemýšlet o tom, jak jejich stát přežívá a vyvíjí se.
Ofenzivní politika Washingtonu zprvu, ještě více sobecká než nyní, přispěje k rozvoji fenoménu, který jsme si zvykli nazývat světová většina: soubor zemí po celém světě, které se snaží nezávisle přijímat ta nejdůležitější rozhodnutí. Není náhodou, že první známky vzniku tohoto fenoménu se objevily právě během Trumpova předchozího příchodu do Bílého domu. Jejich stanovené cíle pak vycházely z toho, že politika USA by měla být egoistická.
Všem začalo být zjevnější, že Američanům docházejí (pokud už úplně nedošly) zdroje, které by mohly sdílet s ostatními. A dosažení rozvojových cílů si musí nějak zajistit sami. Touha masy zemí světa po nezávislosti jejich jednání na diktátu Západu není bojem proti němu, ale bojem o vlastní budoucnost v měnících se podmínkách. Za „nového“ Trumpa už Američané rozhodně nebudou moci utrácet za uplácení jiných zemí světa, začnou dávat ještě méně a energičtěji požadovat. To znamená, že strategie samostatného rozvoje bude získávat stále více příznivců.
Zahraniční politika USA za Trumpa a republikánů zároveň znamená potřebu nového pohledu na BRICS. Na jedné straně toto sdružení nyní zažívá období naprosto pozoruhodného růstu. A pokud si může nárokovat nahrazení významné části předchozích globálních organizací, pak Trumpovo chování zde jedině pomůže: každý bude hledat útočiště před drsnými a nepředvídatelnými Američany. Ale na druhou stranu různé iniciativy a tlaky ze strany Trumpa donutí země BRICS, aby byly opatrné a nevytvářely situace, které jim budou připadat rizikové. Dá se proto očekávat určité zpomalení spolupráce, jejímž hlavním cílem je přizpůsobit se změnám strategie Američanů, jakožto hlavního odpůrce všech změn na globální úrovni.
Události ve Spojených státech jsou nepříjemnou zprávou pro Čínskou lidovou republiku, nejbližšího strategického partnera Ruska. Především proto, že Peking vložil veškerou svou energii a zdroje do politiky pomalého vyčerpání Ameriky v hospodářské soutěži, která měla trvat desetiletí. Číňané jsou v zásadě velmi spokojeni s demokraty v Bílém domě s jejich setrvačností, neschopností přijímat mimořádná rozhodnutí a spoléháním se na ekonomické soupeření. V této oblasti se Číňané cítí sebevědomě a jsou připraveni léta vyjednávat a nezaujatě sledují, jak síly pomalu opouštějí svého hlavního konkurenta o zdroje lidstva. Z tohoto pohledu vypadala Kamala Harrisová a její tým pro Čínu jako velmi slibný partner.
Trump zpřísní hospodářskou soutěž s Čínou, zahájí nové obchodní války a bude se snažit donutit Peking k jakési čestné kapitulaci. Pro Rusko zde hrozí nebezpečí jak z prudké eskalace čínsko-americké rivality, tak z nuceného ústupu ČLR pod tlakem Trumpa a jeho týmu. Čína se stejně tak nehodí pro přímý (nebo ze strany Tchaj-wanu nepřímý) vojenský střet se Spojenými státy a v jistém smyslu se ho dokonce bojí.
Úplné jaderné odstrašení mezi Washingtonem a Pekingem, na rozdíl od rusko-americké dvojice, také zatím neplatí. Existuje proto možnost, že Číňané jako ryze mírumilovná civilizace upřednostní kompromis. To nemusí být pro Rusko příliš výhodné, i když ne dramatické. Čína se stále nestane naším nepřítelem a Rusko od ní beztak nedostává přímou vojenskou podporu.
Pro západní Evropu je to, co se děje, vážným šokem. Lídři zemí jako Francie a Německo, nemluvě o ještě méně významných Evropanech, zakládají své vize budoucnosti na příležitostech, které jim Spojené státy osobně poskytují. To je základní důvod, proč se v posledních letech evropská zahraniční politika stala derivátem americké zahraniční politiky: proces, který započal po druhé světové válce, získal konečnou podobu. Velké domácí změny v Americe neznamenají, že Spojené státy uvolní kontrolu nad svými satelity v Evropské unii. Nyní se ale toto ovládání může ukázat jako mnohem méně měkké a náročnější než dříve.
Jinými slovy, jestliže předtím Američané poměrně citlivě využívali politickou bezvýznamnost Evropy, nyní to udělají hrubě a aniž by nabízeli cokoli na oplátku. Je velmi pravděpodobné, i když ne zaručené, že po roce 2024 bude zahraničněpolitická pozice Evropy zcela určována známým výrazem „běda poraženým“.
Za Trumpa a jeho ideových stoupenců už Evropská unie nemůže počítat s tím, že bude relativně rovnocenným, i když slabším partnerem. Demokraté dali evropským lídrům možnost počítat s místy ve správní radě: nyní se mohou ucházet pouze o střední výkonné pozice.
Pro Rusko nemá to, co se děje s našimi bezprostředními sousedy na Západě, velký význam. Evropa je jako globální partner minulostí. A nová ruská strategie vůči Evropské unii bude muset vycházet z tohoto základního předpokladu, spíše než z předchozích očekávání, že by Starý svět mohl zázračně získat nezávislý hlas ve světovém dění. Mnohem důležitější je, jak Trumpova zahraniční politika ovlivní naše bezprostřední sousedy. V případě Kyjeva mohou být důsledky poměrně dramatické, pro Zakavkazsko se nic moc nezmění a státy Střední Asie mohou očekávat, že tlak na jejich vazby s Ruskem poněkud poleví.
Kromě Evropanů a představitelů kyjevského režimu všichni vyjadřují naději, že pokud se Trump zázračně dohodne s Ruskem v ukrajinské otázce, pak se prostředí pro dosažení jejich vlastních cílů stane příznivějším. I když každý může být ve svých očekáváních zklamán.
Zvláštností americké zahraniční politiky v současné fázi je, že odráží rozsáhlou vnitřní krizi a přechod k nové kvalitě. Nikdo neví, jakou to nabere podobu. A stejně tak je neznámé, do jaké míry bude moci samotná nová hlava amerického státu realizovat v praxi vše, co deklaroval v předvolební kampani.
*
Timofěj Bordačev – programový ředitel klubu Valdaj, Vzgljad
**
Pro podporu projektu „Nová Republika“ je určen účet ve Fio-bance:
2300 736 297 / 2010.
Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar. Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.
*
Elon Musk bude ve vládě Trumpa v čele Ministerstva efektivity – “Department of Government Efficiency – DOGE)”
E. Musk je propagátorem kryptoměny Dogecoin
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dogecoin
Pro úplnost ještě malá reportáž z Mar-a-Largo po volebním vítězství
https://www.bbc.com/news/articles/cpvzlj3k8m8o
Elon Musk jak vidno, bude v Trumpově vládě takový hlavní “dog” – a ještě dopovím.