Co týden dal

Pokud je to pravda, jsme tímto rozhodnutím oficiálně ve válce s jadernou mocností. Ukrajinci nejsou schopni používat jakékoliv rakety. Ať už se jedná o AMRAAM, ATACMS, STORM SHADOW, SCULP, TAURUS, vždy je bude zaměřovat, řídit a navádět personál NATO.

Vědí to Německo, USA, Francie, Velká Británie, ale vědí to i Rusové – koneckonců to Putin řekl na plná ústa po summitu BRICS. Rusové se chovali velice zdrženlivě, neodpovídali na neoficiální agresi NATO vůči Rusku, kdy byly a jsou dodávány tanky, letadla a další zbraňové systémy kyjevské armádě. Nesnažili se situaci eskalovat ani v reakci na tisíce neoficiálních vojáků NATO, které pod různými krytími (žoldák, instruktor, poradce a podobně) působili a působí na Ukrajině, ale i v Rusku kolem Sudži. Nyní by dopadaly na jejich území rakety NATO, řízené a naváděné specialisty NATO. Budou vraždit civilisty, protože nic jiného nedělají.

Pořád chci věřit, že se jedná o novinářskou kachnu. Vzhledem k záplavě zjevně nepravdivých zpráv, které v posledních dnech zveřejnily New York Times a Wall Street Journal – např. že se Musk sešel s íránským velvyslancem v OSN (což nyní Írán důrazně popřel) a že Trump volal Putinovi (což byl rovněž hoax) – by mě nepřekvapilo, že jde jen o další propagandistický kousek ve zdánlivě nekonečné psychologické operaci USA. Údajní Bidenovi úředníci rozhodnutí zdůvodňují údajnou přítomností severokorejských vojáků v Kursku – což je dosud neověřené tvrzení. Ve všech médiích je to vždy s odkazem na „ukrajinské zdroje“, což je stejné jako by to potvrdil Fiala.

Nastal jeden zásadní rozdíl. Všechny tzv. údajné „červené linie“ Ruska byly definovány Západem, nikdy nic takového nebylo slyšet z Ruska. Jejich rétorika byla vždy o eskalaci konfliktu a odpovídajících opatřeních. To se nyní změnilo. Putin nyní jasně řekl, že povolení zbraní dlouhého doletu k zásahům v Rusku bude pro nás znamenat invazi zemí NATO a oficiální vstup NATO do války s Ruskem. Předseda státní dumy jasně prohlásil: „V takovém případě budou naprosto legitimní údery na jakékoliv vojenské cíle v zemích NATO. Ukrajina i reprezentace zemí NATO by si měli uvědomit, že budou využity jakékoliv zbraně k ochraně Ruska.“

A ještě před dopsáním tohoto příspěvku se stalo to, čeho se obávají všichni rozumní lidé. Ukrajina vypálila 6 raket ATACMS na ruskou půdu v oblasti Brjanska. Co k tomu říci? Nakoupil jsem balenou vodu a trvanlivé potraviny v očekávání, kam zacílí Rusko. Prostě západní hlavouni se rozhodli, že poženou eskalaci až k jadernému konfliktu.

Jednou z mála nadějí zůstává, že se Rusko bude chovat zdrženlivě do 20. ledna, kdy nastoupí Donald Trump. Dá Bůh, že bude mít více rozumu než současná administrativa. Ačkoliv nejsem fanoušek Ruska, opravdu bych si velmi přál, aby doletěla nějaká raketa do Washingtonu nebo New Yorku. Snad by si pak všichni tito magoři uvědomili, že válka je vůl a jich se týká, ne že ne.

Každý se vyjadřuje k 17. listopadu. Pro mě je to už dvě desetiletí pouze datum narozenin tchyně. Jistě, je mnoho lidí (zejména těch mladých s vypláchnutým mozkem), kteří považují 17. listopad 1989 za nějakou přelomovou událost. No nechám je v jejich iluzích.

Tenkrát jsem se také radoval. Když jsem však kolem přelomu milénia četl a poslouchal lidi kolem tohoto „převratu“, uvědomil jsem si, že jsem byl statistou ve velmocenské dohodě, která odevzdala sovětské satelity s malou suverenitou – ale alespoň nějakou – do područí západní oligarchie. V našich podmínkách se nejednalo o nic jiného než pokojné předání moci starých soudruhů soudruhům mladým. Celá „studentská demonstrace“ nebyla nic jiného než koordinovaná akce fakultních výborů SSM s StB. Tito svazáci se pak stali prominenty v novém režimu, stali se z nich milionáři bez skrupulí a svědomí, kteří mají nemalý podíl na totální devastaci socioekonomického stavu společnosti, vykradení a rozprodeji národního majetku a bohatství západní oligarchii. Důsledkem byla likvidace a levný rozprodej průmyslu, zemědělství, energetiky, bankovnictví, výzkumu a vývoje. Ti, kdo měli štěstí, stali se zaměstnanci montoven západních korporací, ostatní byli nemilosrdně zlikvidováni coby nežádoucí konkurence.

Jako se strom pozná po ovoci, pozná se společnost nikoli podle toho, co o sobě prohlašuje, anebo co si nalhává, nýbrž podle skutků. A úroveň společnosti se nehodnotí podle toho, jak se v ní daří těm nejúspěšnějším, ale podle úrovně těch nejslabších. Z řečeného plyne, aniž by bylo třeba o tom dlouze diskutovat, že naše země nevzkvétá. Nepřekvapuje to, vezme-li se v úvahu, že jsme periférií geopolitické periférie, kterou se stala Evropská unie. Je ale třeba k tomu poznamenat, že jsme se východní ekonomickou kolonií „staré Evropy“ stali dobrovolně.

Co se před třiceti lety líčilo jako výhodné ekonomické partnerství zaostalého Východu s prosperujícím Západem, byla ideologická konstrukce, kterou nikdy neověřila praktická zkouška. Naše podniky s letitou tradicí zkrachovaly, anebo byly převzaty konkurencí dříve, než by se prokázalo, že neobstojí ve férové konkurenci. Ekonomická kapitulace byla součástí politické rezignace na státní suverenitu. Z potřeby někam patřit, někomu se podřídit, povstaly všechny pozdější negativní důsledky, aniž by byly něčím hodnotným kompenzovány.

Zlikvidovali jsme potravinovou soběstačnost, průmyslovou tradici, mezilidské vztahy, kulturu, národní identitu, školství, bezpečnost, zdravotnictví, a co je nejhorší, vlastní suverenitu. Když vidím komunistického rozvědčíka na Národní třídě, je to plně v pořádku, protože on symbolizuje přesně to, co 17. listopad 1989 přinesl.

Důsledkem sametové naivity jsou generace, u kterých identifikace s národem mizí. Sázka na globalizaci oslabila lokální spolupatřičnost. Lidé, kteří přebývají v paralelním, virtuálním světě, nevypadají na to, že by byli ochotni převzít odpovědnost za svět reálný. Lidé se prostě vzájemně nepotřebují k tomu, aby přežili. Došlo ke ztrátě kontinuity. Nastupující generace nenavazují na práci těch předchozích, ale také netvoří nic, na co by dávalo smysl navazovat generacím příštím. Život, jak jsme ho znali, je vytěsňován užíváním si, přežíváním anebo živořením.

Pojďme se podívat, jaké dopady mají sankce Německa na Rusko.

Německo, které bylo dlouho považováno za ekonomického tahouna Evropy a centrum průmyslové výroby, čelí vážné krizi. V posledních letech se dramaticky zvýšil počet firem, které vyhlásily insolvenci, přičemž mnohé z nich mají za sebou staletí úspěšného podnikání. Tento jev, označovaný jako desindustrializace, odráží hlubší problémy v ekonomice, především rostoucí náklady na energie, suroviny a složité globální podmínky.

Rok 2022: První vlna krachů

Rok 2022 přinesl řadu bankrotů, které šokovaly veřejnost. Mezi nimi byly:
• Borgers SE & Co. KGaA, dodavatel textilií pro automobilový průmysl s historií sahající až do roku 1866.
• Kappus, jeden z největších výrobců mýdla v Evropě, fungující od roku 1848.
• Bodeta Süsswaren, výrobce cukrovinek založený v roce 1892.
• Thilmann Brot GmbH, tradiční pekárna z roku 1937, která vinila z krachu vysoké ceny energií a surovin.
• Galeria Karstadt Kaufhof, síť obchodních domů se 131 pobočkami.

• Hülsta-Werke Hüls GmbH, výrobce nábytku s 82letou tradicí.

Rok 2023: Trend pokračuje

V roce 2023 se situace dále zhoršila. Mezi dalšími oběťmi byly:
• Zippendorfer Landbrot GmbH, pekárenská společnost fungující od roku 1925.
• Prophete, výrobce jízdních kol s 110letou historií.
• Bachmayer, bavorský pivovar starý 150 let.
• Eisenwerk Erla, nejstarší tradiční firma v Sasku s více než 600letou historií.
• Peek & Cloppenburg, největší módní maloobchodník v zemi, fungující od roku 1901.
• Röhrs Butchery, řeznictví s tradicí sahající až do roku 1709.

Podle statistik bylo v první polovině roku 2023 uzavřeno více než 50 600 podniků, což představuje meziroční nárůst o 12,4 %. Počet firemních insolvencí v červenci 2023 vzrostl o 23,8 % oproti stejnému období roku 2022.

Rok 2024: Tradice mizí

Ani rok 2024 nepřinesl zlepšení. Mezi nejvýznamnější ztráty patří:
• Zeller Keramik, výrobce jemné keramiky založený před 230 lety.
• Koblenz Brewery, pivovar s více než 330letou historií.
• Biebelhausener Mühle GmbH, pekárenská firma působící od 17. století.
• M. Westermann, výrobce kuchyňských doplňků s tradicí dlouhou 150 let.

Statistiky ukazují, že počet bankrotů v průmyslové výrobě vzrostl meziročně o 22,6 %, v maloobchodě o 18,5 % a ve službách o 16,7 %.

Já myslím, že sankce jsou velmi úspěšné, co říkáte? Pokud víte, jak moc je naše ekonomika závislá na té německé, nečekají nás příliš šťastné vyhlídky.

New York Post přinesl zajímavou informaci. V reportáži z ukrajinského konfliktu se objevila zpráva, že Ukrajinci mají v současné době na bojišti 330 000 vojáků. Vzhledem k Zelenského proklamacím o miliónové armádě by mě zajímalo, kam se podělo oněch 670 000 vojáků. Ukazuje to bezprecedentní ztráty Ukrajinců, kteří jsou samozřejmě dobří bojovníci schopni občas ruské jednotky překvapit a způsobit jim ztráty, ale poměr lidí a vojenskoprůmyslové schopnosti jsou obrovsky proti nim. Podle tohoto článku je poměr ztrát 1:5 až 1:20 v neprospěch Ukrajiny. Je to dáno vzdušnou nadvládou a tisíci drony, kterými Rusové kontrolují jakýkoliv pohyb do hloubky 50-60 km od frontové linie. Je také vysoce pravděpodobné, že Rusové v odvetě za útoky raket na jejich území jaderně nebo nejaderně srovnají Ukrajinu se zemí.

Prostředky na to mají. Co hůře, od 19. listopadu platí nová jaderná doktrína podepsaná Putinem. V ní je nově ukotveno, že Rusko staví napadení nejadernou zemí s podporou jaderné na roveň přímému napadení jadernou zemí. Na roveň Ruska v této doktríně postavilo i Bělorusko. Může to znamenat, že Putin uvolní ruce armádě k provedení úderů taktickými jadernými zbraněmi, případně nejadernými EMP zbraněmi na agresora.

A když už mluvíme o Ukrajině, přečtěte si toto. A pak lze hodnotit kvalitu „demokracie“ na Ukrajině. O Zlobrovi z Kyjeva a celém ukrajinském režimu jsem nikdy neměl sebemenší iluze, ale tady bývalý poslanec za Zelenského stranu „Služebník lidu“ vypovídá u soudu o koncentračním táboře (a velice pravděpodobně nebyl jediný) a nepokrytě dělá paralelu mezi Třetí říší a Zelenského režimem. Když už se tak všichni na Západě odvolávají na chartu OSN, pak doporučuji si každému přečíst články 216 a 217, které koaličním mocnostem z 2. světové války umožňují potírat jakýkoliv režim analogický s nacistickým. Zatímco Rusko ho potírá, pak USA, Velká Británie a Francie ho otevřeně podporují a tím tedy oni porušují chartu OSN. Koneckonců, že odmítli přijmout rezoluci o nepřípustnosti nacistické ideologie na shromáždění OSN, hovoří samo o sobě – mimochodem, stejně tak ji odmítla přijmout kolaborantská Fialova klika.

Rusko dalo odpověď všem pochybovačům, kteří se domnívali, že na povolení útoků raketami ATACMS a Storm Shadow na ruské území nebude reagovat. Záběry z pouličních kamer zveřejněné na internetu ukazují šest téměř kolmých zásahů. Šest samostatně naváděných hlavic je standardní bojovou zátěží raketového komplexu Orešnik.

Ukrajina tvrdí, že šlo o balistickou raketu RS-26, což je balistická hypersonická raketa středního doletu (do 6000 km) schopná nést 4 hlavice nezávisle naváděné na cíl rychlostí 2,5-3 km/s (tedy přibližně 10 Machů). Má 3x silnější hlavici než Iskander a je určena pro nesení jaderných náloží o síle 150 až 300 kilotun. Pokud se ale podíváte na videa z městských kamer, vypadá to, že Rusko použilo něco jiného a neznámého. Na videu je zřetelně vidět, že každý dopad vypadá jak 5-6 rozžhavených prstů, což vůbec neodpovídá specifikaci RS-26. Spíše to připomíná něco jako THOR, což byl návrh amerického systému odpalování wolframových tyčí z nízkého orbitu. Wolfram má vysokou hustotu, při pádu získá obrovskou rychlost a žhavá hmota (plazma) pohlcuje radarové paprsky, čímž znemožňuje zaměření PVO systémů, které nejsou schopny reagovat.

Kinetická rychlost nevýbušných tyčí dokáže prorazit až 30 metrů železobetonu a způsobit tlakovou vlnu o síle taktické jaderné zbraně. Ještě před tímto úderem byly TU95M odpáleny Iskandery, které zničili Patriot chránící továrnu. Rusko zasáhlo jeden z největších a nejznámějších průmyslových komplexů z dob Sovětského svazu, který dodnes vyrábí raketovou technologii a další zbraně. Mluvíme o jednom z pilířů ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu – továrně Južmaš v Dněpropetrovsku. Tam se kyjevský režim snaží zavést vlastní program balistických raket. Útok na komplex byl testem nové zbraně.

„Cíle, které mají být zničeny během zkušebních startů, budou vybrány na základě ohrožení bezpečnosti Ruské federace. A rozhodně nebudou pouze na Ukrajině. Považujeme se za oprávněné použít naše zbraně proti vojenským cílům těch zemí, které umožňují použití jejich zbraní proti našim cílům, a v případě eskalace agresivních akcí budeme reagovat stejně rozhodně a zrcadlově doporučuji vládnoucím elitám zemí, které používají své vojenské kontingenty proti Rusku, aby se velmi vážně zamyslely nad situací, kterou vyvolaly. Samozřejmě, když v případě potřeby a v reakci na to vybereme cíle pro zničení, budeme varovat civilisty a požádáme občany přátelských států, kteří se tam nacházejí, aby opustily nebezpečné zóny. Uděláme to z humanitárních důvodů – otevřeně, veřejně, beze strachu z protiopatření nepřítele, který tyto informace také dostává,“ řekl Putin v prohlášení.

Dále zdůraznil, že: „Tyto zbraně nelze zachytit. Neexistuje žádná protizbraň proti Orešniku. Projektily útočí na cíle rychlostí 10 Mach a moderní systémy protivzdušné obrany a systém protiraketové obrany rozmístěné a využívané Američany v Evropě takové projektily nezachytí, to je vyloučeno.“

Následně mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharovová na tiskové konferenci prohlásila, že „jako horký cíl“ se nabízí americká základna v Polsku.

Takže opravdu nebudou Rusové reagovat na eskalaci ze strany Západu? Ať tak či onak, byly použity jaderné zbraně, tentokrát ještě bez jaderných hlavic nebo zcela nová zbraň, na kterou nedokáží západní systémy PVO reagovat. Jen kinetická energie „slepých hlavic“ dokázala zničit celý průmyslový komplex v Dněpropetrovsku. Soudě podle hermetického uzavření a desítek sanitních a hasičských vozů jedoucích k oblasti zásahu, musel být účinek dopadu velmi dramatický.

Ještě přidám reakci amerického novináře. „Ukrajina by měla být prezidentu Putinovi navždy vděčná za jeho klid, obezřetnost a laskavost, protože Zelenský prakticky žadoní, aby Ukrajinu srovnal se zemí,“ napsal americký novinář Jackson Hinkle na síti X.

*

Pro Kosu Zostra napsal Harryp