Ani zlato se o nikoho nepostará…

Když jsme do EU vstoupili, můžeme si to rozmyslet. Když jsme zavedli emisní povolenky, můžeme od nich odejít. Jestliže jsme privatizovali, je možné dělat také opak. Jistě, není to zadarmo, protože za všechno se platí a když se vydáme špatným směrem, tak to prostě bolí, ale je možné to udělat.

Jediná věc, která se změnit nedá, je demografie. Když si do země přivedete cizí kulturu, ta se nepřizpůsobí, ale bude mít hodně dětí, tak s tím nic nenaděláte. A když se naopak propadne vaše porodnost, tak se to nedá napravit. Neexistuje žádný ani drahý ani levný ani zázračný způsob, jak ty děti dohnat. Nedá se zařídit, aby ženy byly těhotné jen poloviční dobu, děti chodily do školy už ve třech letech a v deseti projektovaly mosty. Každé dítě, které se nenarodilo, je nenahraditelná ztráta. Křivka porodnosti se může třeba změnit, ale zub už zůstane a projeví se ještě v několika dalších generacích.

Všechny důchodové systémy jsou průběžné. Je úplně jedno, jestli se spoří přes akcie, penzijní fondy, státní rozpočet, či něco podobného. Buď v budoucnosti bude někdo pracovat, vyrábět, kupovat, prodávat, dělat přidanou hodnotu a z toho bude postaráno o rodiče, nebo to bude v háji. Buď budou potomci, kteří svou prací vydělají dost nadhodnoty pro své předky i pro své děti a pak bude i nějaká forma důchodů a nebo nebudou a pak je úplně jedno, kolik zlata máte v bance.

Zlato se o nikoho nepostará. Zlato musí nejdřív někdo chtít… třeba za to, že se postará.

Proč to všechno píšu…

Jak jistě víte, v posledních letech u nás dramaticky klesá porodnost a to zhruba o deset procent ročně. Za Babiše se ještě rodilo víc než sto deset tisíc dětí každým rokem a od roku 2022 to jde strmě dolů. V samotném roce 2022 to bylo 101 tisíc dětí, v roce 2023 to bylo 91 tisíc dětí, letos to zřejmě bude 82 tisíc dětí. Už teď nám v podstatě chybí šedesát tisíc dětí, které se už prostě nenarodí i kdyby se s prvním lednem všechno vrátilo do původního stavu.

Mimochodem… ani ten původní stav ještě nebyl dostatečný na prostou reprodukci národa.

Proč se děti nerodí? Z mnoha důvodů. Bydlení je drahé, budoucnost je nejistá, být matkou není zrovna preferovaný kariérní postup, do plodného věku se dostávají generace, které už nevědí, jestli jsou chlapeček nebo holčička a jakési nebinární lingvistko tvrdí, že takových už jsou statisíce. Do módy se dostala záchrana planety tím, že ji nebudeme zatěžovat další generací.

A aby toho nebylo málo, Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků, neboli SMIS teď vydalo zprávu, že za pokles porodnosti pravděpodobně může i covidové očkování.

Teď zrovna jejich zpráva lítá po sociálních sítích…

Dostali se k datům, ze kterých vyplývá, že neočkovaným ženám v příslušném plodném věku se ve sledovaném období narodilo 114 dětí na tisíc žen a očkovaným ženám se ve stejném období narodilo 42 dětí na tisíc žen. Oni jsou ve své zprávě velmi obezřetní na to, aby řekli, že očkování je jediným důvodem, ale upozorňují, že tento rozdíl mezi očkovanými a neočkovanými je příliš velký, než aby se dal vysvětlit jen výběrovým zkreslením dat.

My samozřejmě víme, to spolu jednou provždy NE-SOU-VI-SÍ! Stejně jako nesouvisí útoky nožem v Německu s přijetím velkého množství migrantů, nesouvisí spolu požáry kostelů ve Francii s nárůstem radikálního islámu a u nás nesouvisí nárůst černého kašle s přijetím uprchlíků z Ukrajiny…

Nejhorší na zjištěných datech je, že kdyby se očkovaným ženám narodilo stejné množství dětí jako neočkovaným, narodilo by se v republice za rok sto padesát tisíc dětí…

Data navíc neříkají, že očkované ženy nemají děti vůbec. Mají jich prostě míň než neočkované. Je to kvůli vakcíně v těle? Nebo je to proto, že se nechaly ve větší míře očkovat ženy, které nechtěly mít děti? To by bylo dobré zjistit a diskutovat o tom. Právě proto je zapotřebí diskuse, kde může zaznít úplně všechno. Pokud se banuje, maže, kriminalizuje a odsuzuje, pokud se volá Cukrbergovi, aby vymazal všechno, co zpochybňuje Fajzr, tak se jakákoliv šance na nápravu jen zdrží a v případě demografie se s nimi už nedá nic dělat. Zub v grafech už nastal, za pětadvacet let se tam objeví znovu a pak zase znovu.

Z tohoto hlediska je úplně jedno, jak se budeme handrkovat o důchodovou reformu… Cizinci na naše důchody vydělávat nebudou a vlastní děti teď ztrácíme tempem, které snad nebylo ani za války při kobercovém bombardování. Kdybychom během středověkých morových epidemií měli stejné ztráty, jako máme dneska, psalo by se o tom, ještě za tisíc let a byla by to strašlivá pohroma, kvůli které by stálo za to si Pánaboha usmířit nějakým pogromíčkem nebo upalováním čarodějnic. Dneska máme blahobyt, za jednu generaci nám nejspíš vyhyne čtvrtina obyvatelstva (kam se hrabou válečné ztráty) a jsme vlastně v klidu.

Ze zeleného úderu se můžeme vyvázat. Emisní povolenky můžeme zrušit. Můžeme usilovat o vstup do BRICS, můžeme rozvolňovat vazby s EU a NATO… ale nemůžeme už nic udělat s dětmi, které se nenarodily. Pokud v krátké době nezačne být mateřství žádoucí a pokud nezačneme urychleně podporovat porodnost a nepostaráme se, aby ty rodiny měly kde bydlet, tak je úplně jedno v jakém světě vymřeme. A i kdybychom za rok docílili naprosté změny a byla to změna k lepšímu, stejně ten demografický zub, který se teď právě vytváří, bude vidět v grafech ještě za sto let. Už proto příští rok prostě musíme udělat změnu. Prostě musíme.

Mimochodem… Irsko zažilo před sto padesáti lety strašný hladomor a s tím související emigrační vlnu. Ani po osmi generacích se nevrátilo na tehdejší počet obyvatel…

*

Daniel Sterzik – Vidlák