Žádný antisvět, ale multisvět. BRICS jako kvintesence trendu na přestavbu světového řádu

Za prvé, Kazaň se stala první zkušeností s akcí v rozšířeném formátu. Dokud byly ve sdružení čtyři a poté pět členských zemí, setkání, nehledě na vždy velkou pozornost, měla neformální a v jistém smyslu komorní charakter (pokud je tento pojem vhodný pro použití na skupinu obrovských zemí). Současná sestava i bez desítek partnerů a pozorovatelů je již rozsáhlý soubor velmi různorodých zemí. Řízení takové komunity vyžaduje značné úsilí a je sotva možné bez nějakých koordinujících institucí. Dosavadní organizační roli plnilo aktuální předsednictví (Rusko letos, Jihoafrická republika v minulém, Brazílie v roce 2025). A panoval názor, že takový rotační flexibilní formát je vhodnější pro složitou organizaci než schválené správní orgány.

Má to svou logiku, nicméně v praxi se ukázaly meze modelu, který není byrokratický. Kromě toho, že vyžaduje od předsedající země velké vypětí, výsledek silně závisí na tom, do jaké míry je každý konkrétní v čele stojící stát ochoten se angažovat. Míra oddanosti různých účastníků k myšlence rozvoje BRICS přece jen není stejná, jsou nadšenci, ale jsou i méně zanícené země. Rusko bezpochyby patří mezi ty první, ale ne všichni členové BRICS považují sdružení za stejně důležitý počin pro sebe, i když ho všichni podporují. Dalo by se říci, že dilema, co by mělo být prioritou – rozšíření sdružení nebo prohloubení vzájemné spolupráce prostřednictvím institucionalizace, bylo vyřešeno: jedno bez druhého není možné.

Za druhé, práce BRICS má dvě dimenze, a sice současnou a dlouhodobou. Vzájemně si neodporují, ale liší se.

Co se týče toho prvního, zázraky tu nejsou. Byly stanoveny ambiciózní cíle. Bylo dosaženo základního konsensu, místy neurčitého, jako například v tématu Ukrajiny. To je však také velký úspěch, vzhledem k nesourodému složení, formulace jsou dokonalé. A konečně, ve výsledném dokumentu není mnoho o přebudování světa, ale o potřebě zdokonalovat stávající instituce od Rady bezpečnosti OSN po MMF a WTO. To znamená, že revoluce není navrhována, revizionismus, z něhož tak rádi obviňují Rusko a řadu členských zemí BRICS na Západě, tam není.

Druhá dimenze je zajímavější.

BRICS je kvintesence světového trendu přerozdělení sil a reorganizace mezinárodního systému.

Vzniká prostor paralelní s tím, co existuje kolem institucí a zájmů Západu jako obvyklé a zdánlivě neotřesitelné dominanty. V jistém smyslu je hlavní funkce BRICS antimonopolní: zajištění konkurence omezením monopolisty, v tomto případě ve světovém měřítku.

A to je proces, jak se říká, objektivní, to znamená, že ho neiniciuje BRICS, ale naopak – v tomto společenství se odrážejí mezinárodní změny. Neočekávaně se ukázalo, že je tím nejvhodnějším, kdo je může uskutečnit.

Praktická řešení různých stupňů naléhavosti zaznamenaná v deklaraci, sjednocují tyto dvě dimenze. Ideje na společnou konkurenční (doslova antimonopolní), investiční, technologickou, energetickou, obilnou politiku předpokládají praktické kroky již nyní, ale jsou zaměřeny na změnu celé mezinárodní konstrukce ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Na této cestě bude spousta překážek a načrtnutí časového harmonogramu plnění úkolů nedává příliš smysl. Tato cesta však začala právě jako nevratná transformace.

Za třetí, zřejmým se stal onen základ transformace, sféra, která určuje odolnost systému vztahů ve světě. Je to finanční a platební hegemonie Spojených států, jejich hlavní nástroj globální moci. Je založena nejen na síle a tlaku emitenta světové rezervní měny, ale také na komfortu tohoto nástroje pro širokou mezinárodní veřejnost.

Reálné vystřídání hlavní světové měny by znamenalo změnu systému celého globálního obchodu. A není to čistě otázka politického rozhodnutí. Odmítnutí používat dolar k obchodování a akumulaci rezerv bude vyžadovat, aby země, které to chtějí, transformovaly svůj ekonomický model. V případě Ruska a Íránu, které naplno zažívají “kouzlo” měnové hegemonie, dochází k transformaci nuceně. Ale jiné země, dokonce i ty, které nevylučují, že by mohly být také terčem podobných represivních opatření (jako je Čína), nepovažují spěch za nezbytný.

Úspěchem je, že všichni členové a partneři BRICS dobře chápou problémy spojené s nadvládou dolaru.

A jsou připraveni v zásadě pracovat na paralelním systému. Tato práce je však sama o sobě mimořádně obtížná, protože nejde o nahrazení dolaru nějakou jinou univerzální platební jednotkou, ale o vytvoření jiného typu vztahů založených na různých způsobech obchodování a finančního obratu – od různých metod bilaterálních vazeb až po různého druhu multilaterálních dohod a tak dále. Jasné řešení není a být nemůže, ale proces se opět posunul z mrtvého bodu. Tónina západních komentářů, které se vůči BRICS staly mnohem méně snobskými, ukazuje, že i tam se vyhlídky začaly hodnotit velmi vážně. To mimo jiné znamená, že odpor bude narůstat.

A konečně, všichni členové a partneři BRICS považují za nutné zdůraznit, že nevytvářejí “antisvět”, tedy strukturu, jejímž hlavním úkolem je opozice vůči něčemu jinému. Protizápadní charakter BRICS je vždy zdůrazňován na Západě, ale je to produkt politické psychologie USA a jejich spojenců, kteří od určité doby netolerují žádné politicko-ekonomické struktury, které nejsou v zóně jejich přímého vlivu. A tím zcela odmítají právo, aby se mezinárodní systém budoval na principu multisvěta.

Ve skutečnosti ze všech států BRICS jsou dnes v konfliktu se Západem Rusko a do jisté míry Írán. Ostatní vůbec nemají zájem tento konflikt zdůrazňovat proto, aby neriskovali nebo aby neodstraňovali část možností pro vlastní rozvoj.

Všechny iniciativy v rámci BRICS nejsou zaměřeny na konflikt, ale na diverzifikaci, vytvoření možnosti jednat obejítím Západu, bez jeho účasti.

Konflikt je sice stejně nevyhnutelný, ale přinejmenším není cílem vznikajícího společenství.

Historie zkratky BRIC/BRICS má více než dvacet let. Za tu dobu se reklamní a marketingový trik, který vznikl v jedné z nejvýznamnějších finančních institucí na Wall Street, proměnil v nejprestižnější fórum nezápadního světa. Symbolika je evidentní. Stejně jako vektor, kam se historie ubírá. A Kazaňský summit se stal milníkem na trase tohoto směřování.

Fjodor Lukjanov

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Globalaffairs