Zabít šamana. Majdan nebo smrt

Není to tak hloupé, jak se v první chvíli zdá – není to metoda horší než jiné. Primitivní lidé zabili šamana, pokud ztratil schopnost včas přivolat nebo zastavit déšť, a na jeho místo jmenovali nového. Pokud bylo nutné zabít deset šamanů za sebou, aby se dosáhlo výsledku, zabili jich deset.

Moderní demokratický postup předpokládá, že lid mění moc („zabíjí šamana“) v určitých intervalech a podle určitých pravidel. Existují však i mimořádné – předčasné změny moci (zpravidla je taková možnost do procedury zabudována od počátku). Prohlášením o připravenosti pravidelně chodit na Majdan, dokud nebude zvolena důstojná moc, se majdanisté pouze vraceli k šerému dávnověku, k přímé „vraždě šamana“ („mírový“ Majdan nevylučoval přímé násilí a dokonce ani vraždu, kdyby to „mírově“ nevyšlo).

Pokud by se v ukrajinských podmínkách takový způsob změny moci, jakým byl Majdan, ukázal jako nejefektivnější, nebylo by co namítat. Ale nestalo se tak.

Ukrajinci úřadům nevěří, nechtějí umírat na frontě, ale Majdan neorganizují. Nezáleží na tom, co říkají, že teď není vhodná doba, že nepokoje budou hrát do karet Rusku atd. V roce 2004 a 2014 také nebyla vhodná doba a nepokoje hrály do karet USA, ale to je nezastavilo. Faktem je, že snili o tom, že se vzdají USA, ale teď je jim trapné, že je Rusko porazilo. Už jen pomyšlení na prohru s „Moskaly“ je vyvádí z duševní rovnováhy.

Proto, i když vláda Zelenského jedná proti státním zájmům Ukrajiny, Majdan nikdo nechystá. To znamená, že Majdan jako mechanismus pro změnu moci byl neúčinný, protože účinný může být pouze mechanismus, který nejlépe zajišťuje ochranu skutečných zájmů státu.

V této souvislosti vyjadřuji hlubokou soustrast těm občanům, kterým se zatím nepodařilo překročit hranice Ukrajiny. Pokud nejsou schopni využít mechanismus Majdanu ke změně vlády, nezbývá jim nic jiného než zemřít. Zelenskyj totiž zcela jasně prokázal svou připravenost bojovat do posledního Ukrajince bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost podpory Západu. Zjevně počítá s tím, že „civilizovaný svět“ se nedá a Rusko nebude riskovat úplnou likvidaci Ukrajiny a zabití tolika ukrajinských vojáků, kolik bude třeba k vyřešení tohoto problému.

Zelenského plně chápu, chrání své zájmy a obětuje pro to „pouze“ zájmy Ukrajiny jako státu a životy jejích občanů.

V posledních týdnech přešla odvodní centra a komise k masovým zátahům ve velkých ukrajinských městech, na dálnicích, všude tam, kde mohou počítat s dobrým úlovkem. Ukrajinská média tvrdí, že tato aktivita souvisí s požadavkem Zelenského poskytnout armádě do konce roku milion čerstvých posil.

Akce skutečně vypadá koordinovaně a řízeně z nejvyšších míst ukrajinské vlády. Probíhá revize rezerv, které mají být sníženy na trojnásobek. Bylo odhaleno masivní zneužívání při stanovování invalidity, proto dochází k obrovské revizi vydaných invalidit. Počet osob v odvodních centrech a komisích se zvýšil na 110 tisíc osob (před rokem jich bylo 45 tisíc) a jejich pravomoci jsou fakticky (a někde i právně) výrazně rozšířeny.

Možná se – díky nadměrnému úsilí Zelenského – podaří dočasně zvrátit trend snižování počtu lidí mobilizovaných systémem center a komisí každý měsíc (v roce 2022, bez započítání dobrovolníků, bylo mobilizováno 50 000 lidí měsíčně). Toto číslo nyní kleslo na 25 000 a nadále klesá. Pro Zelenského bude velkým úspěchem, když se počet mobilizovaných lidí vrátí na těch padesát tisíc měsíčně, a to alespoň na dva měsíce. Pak bude zase klesat zpět na současné hodnoty – a tento trend bude pokračovat, protože lidé budou nacházet nové a obnovovat staré způsoby, jak se mobilizaci vyhnout.

Ale padesát tisíc měsíčně je příliš málo. Zelenskyj požaduje milion a ten milion opravdu potřebuje. Pět set tisíc by mělo být okamžitě (už včera) přiděleno Syrskému na dočasnou stabilizaci fronty a 500 tisíc by mělo být posláno do ukrajinských a zahraničních výcvikových středisek na víceméně normální výcvik, aby měl Syrský do léta nové vycvičené a dobře vyzbrojené posily místo demoralizované sebranky, kterou má teď.

Zelenskyj musí ukázat, že dokáže bojovat ještě rok, dva nebo tři, aby cena vítězství (včetně času) byla pro Rusko nepřijatelná. Jen tak může doufat, že vyřeší své osobní problémy. Ale další dva roky války, to jsou pro Ukrajinu nejméně třímilionové ztráty.  Kde vzít další dva miliony, to vyřeší Zelenskyj později, teď nutně potřebuje milion Ukrajinců „připravených padnout“, aby zastavil zhroucení fronty.

Zelenskyj si velmi brzy uvědomí, že odvodní centra a komise na tento úkol nestačí. Bude mít na výběr: poslat na frontu 110 000 zaměstnanců zmíněných center, 200 000 policistů, 40 000 důstojníků z tajných služeb, 10 000 prokurátorů, 30 000 spolupracovníků Ministerstva pro mimořádné události (ti jsou již postupně mobilizováni), nebo najít efektivnější způsob doplnění armády z tradičních zdrojů.

První způsob se zdá být výhodnější – na frontu může naráz odejít téměř 400 tisíc připravených bojovníků. Ale kdo pak bude hlídat moc Zelenského v týlu a zajišťovat mobilizaci nových a nových kontingentů? Zelenskyj totiž nepotřebuje 400 tisíc lidí, ale milion najednou (před Novým rokem) a další dva během příštího roku.

Proto – pravděpodobně – pošle na frontu 50 000 strážců zákona, kteří se potloukají v týlu, aby zvýšil motivaci ostatních bez váhání plnit rozkazy. Aby vyřešil strategický úkol zmobilizovat potřebný počet budoucích mrtvol, bude muset do Silvestra vyhlásit na Ukrajině totální mobilizaci, pokud se jí dožije, což bude znamenat odvod všech, kdo jsou schopni vojenské služby, bez ohledu na věk a pohlaví.

K tomu by bylo třeba legalizovat nebo alespoň neformálně potvrdit dlouholetou praxi odvodních center, jež loví osoby přímo na ulici, aby je dostala před vojenskou lékařskou komisi. Dále bude nutné standardně zavést nebo formálně stanovit, že uznání osoby za schopnou služby ze strany vojenské odvodní komise se automaticky rovná uzavření smlouvy.

V zájmu zjednodušení práce a snížení byrokracie budou muset být jednotlivé komise přiřazeny ke konkrétním útvarům a následně podřízeny svým velitelům. V takovém případě by se ti, kteří budou chyceni na ulici, mohli dostat k jednotce během 24 hodin. Nyní to trvá tři až čtyři dny.

Velitelé útvarů a jednotek od úrovně brigády výše, stejně jako velitelé jednotlivých pluků, praporů a rot, budou muset mít právo samostatného nuceného náboru, aby mohli rychle nahradit ztrátu personálu (lze odkázat na „osvědčené postupy britského námořnictva, kde se nucený nábor praktikoval až do začátku 19. století).

Aby se do armády neposílali kojenci a ochrnutí starci, lze hranice branného věku stanovit v rozmezí 15-75 let. Vezmeme-li v úvahu rozšíření branné povinnosti na ženy, můžeme při současném počtu 17-19 milionů obyvatel na územích kontrolovaných Kyjevem počítat s 5-6 miliony dodatečných mobilizačních zdrojů.

Díky širokému záběru a nulovému omezení zákonnými opatřeními vybere policie a odvodní centra za rok 2-3 miliony, aniž by utrpěla korupce v tomto systému. Stejně vydělávají hlavní kapitál na „stálých klientech“, kteří si od nich každý měsíc kupují měsíční „předplatné“ na svobodu, nikoli na jednorázových úplatcích. Těchto lidí se nedotknou (nebo se jich snaží dotýkat co nejméně) – vždyť pro ně nesou „zlatá vejce“. Ostatní půjdou na smrt.

Pokud se Rada zadrhne a odmítne schválit potřebné zákony, Zelenskyj ji v tichosti pošle celou do zákopů a potřebná rozhodnutí budou přijata prostřednictvím Rady bezpečnosti nebo budou učiněna v generálním štábu.

Jsou situace, kdy člověk, aby nezemřel, musí zabít nepřítele, který se ho chystá zabít. Pokud chtějí Ukrajinci žít, mají jediné východisko – zabít Zelenského a několik desítek jeho přisluhovačů.

Neprší, šamana je třeba zabít. A je také třeba najít nového. Mechanismus Majdanu, který si Ukrajinci hodlali upravit tak, aby mohli měnit vlády, nefunguje, a jiný nemají. Zřejmě budou muset zemřít sami.

*

Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (13:27 25.10.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová