Vučič seděl vždy jen na jedné židli. Proč srbský prezident podepsal protiruskou deklaraci.

Zástupci zúčastněných zemí vyjádřili v závěrečném dokumentu podporu „mírovému plánu“ Vladimira Zelenského a připomněli výsledky „mírového summitu“, který se konal v červnu 2024 ve Švýcarsku. Označili speciální vojenskou operaci za „zločin proti ukrajinskému lidu“ a vzali na vědomí, že Ukrajina ratifikovala Římský statut Mezinárodního trestního soudu jako „důležitý krok k odpovědnosti za nejzávažnější zločiny, které znepokojují mezinárodní společenství“.

Signatáři dokumentu, mezi nimiž byl i „nejvěrnější spojenec Ruska v Evropě“ Aleksandar Vučič, rovněž zdůraznili svůj „neochvějný závazek obnovit územní celistvost Ukrajiny, včetně Krymu“, a to tím, že budou Ukrajině nadále poskytovat všestrannou pomoc v boji proti „ruské agresi“.

Ruská média nepřehlédla, že srbský prezident podepsal již třetí protiruskou deklaraci ve formátu Ukrajina-jihovýchodní Evropa. První byla podepsána na summitu platformy v Aténách 21. srpna 2023, druhá v Tiraně 28. února 2024.

Novináři okamžitě připomněli i řadu nepříliš přátelských gest, která učinil Aleksandar Vučič v poslední době vůči Rusku a jeho vedení. Například – počátkem září Vučič odmítl pozvání Vladimira Putina na summit BRICS, který se uskuteční v říjnu tohoto roku v Kazani. Poprvé po osmi letech „zapomněl“ popřát ruskému vůdci k narozeninám a nyní podepsal prohlášení, které nepřímo vyzývá k předání jeho ruského protějšku Mezinárodnímu trestnímu soudu, který na něj v březnu 2023 vydal zatykač.

Aleksandar Vučić se obrací k Rusku zády, dělá úkrok směrem na Západ a současně Rusko zrazuje, tvrdí některá vlastenecká média. Srbskému vůdci je však těžké vyčítat jeho nedůslednou politiku vůči Moskvě přinejmenším teprve od počátku speciální vojenské operace.

Připomeňme, že jen několik dní po vypuknutí bojů na jaře 2022 vypracovala srbská bezpečnostní rada oficiální stanovisko k tomu, co se děje. Podle tohoto stanoviska Bělehrad odsoudil „ruskou agresi proti Ukrajině“ a vyslovil se pro zachování její „územní celistvosti“ a „suverenity“.

Současně bylo poznamenáno, že Srbsko se nehodlá připojit k protiruským sankcím, neboť jeho obyvatelé byli sami vystaveni ekonomickým omezením ze strany Západu během rozpadu bývalé Jugoslávie v 90. letech, a proto Bělehrad považuje tento způsob řešení mezinárodních sporů za nehumánní a neúčinný.

V tomto smyslu byla politika srbského vedení vůči ukrajinskému konfliktu od samého počátku prakticky totožná s politikou Západu. Jediné, na čem Bělehrad trvá, je neochota uvalit sankce na Rusko. Proto Vučič po dubrovnické akci i po summitech v Aténách a Tiraně znovu zdůraznil, že se srbské diplomacii podařilo zabránit tomu, aby byla do textu deklarace zařazena klauzule o nutnosti připojení se všech členských států k protiruským omezením.

Není však příliš jasné, kdo toto „nepřipojení“ Bělehradu potřebuje více – zda Rusko, nebo samotné srbské vedení, které si tak ponechává poslední možnost k manévrování a ospravedlnění svých kroků před vlastním lidem, který většinou neschvaluje intenzivní sbližování se Západem na úkor vztahů s Moskvou.

Podle Anny Filimonové, historičky a docentky mezinárodních vztahů a diplomacie na Moskevské humanitní univerzitě, by neměla být Dubrovnická deklarace vnímána jako ojedinělý jev, který vybočuje z jednotné politiky srbského prezidenta.

„Pravý opak je pravdou. Vučič sleduje již od svého nástupu k moci pouze jednu, prozápadní linii. Vše ostatní jsou propagandistické techniky pro zpracování jeho voličů, kteří jsou výhradně rusofilští a vlastenečtí,“ řekla expertka v rozhovoru pro server Ukraina.ru.

Filimonová se domnívá, že hlavní nebezpečí tohoto prohlášení nespočívá v jeho praktickém uplatnění, ale v otevření Pandořiny skříňky, jež Západ sebevědomě připravuje.

„Všechny odstavce rezoluce znějí velmi tvrdě, nejsou tam žádné vyjednávací pozice. Je to jen stigma, které se věší na Rusko a jeho vedení. Jsou zde mnohomluvné fráze, například ‘provádění agrese proti Ukrajině’, ‘podpora územní celistvosti Ukrajiny’. Tomu se říká kruhové ručitelství. Aby byli všichni stejně namočeni do jednoho společného zločinu, musí zde svou roli sehrát všechny západní loutky. A ony ji hrají,“ uvedla historička.

Hlavním cílem, který Západ sleduje vytvářením takových platforem na podporu Ukrajiny, je odsouzení Ruska a upevnění řad příznivců Západu, pokračovala Filimonová. Podle ní jde o součást jednotného plánu NATO, který vznikl už po rozpadu Jugoslávie.

Odbornice připomněla, že Vučič se odvolává na skutečnost, že Srbsko skutečně nezavedlo sankce proti Rusku, ale také nezvýšilo objem vzájemného obchodu. „Jedná se o nenápadné kroky, které srbské vedení v tichosti provádí, pokud jde o omezení dodávek a kontaktů s Ruskem,“ dodala Filimonová.

Zdůraznila, že při hodnocení politické osobnosti srbského prezidenta je třeba hodnotit nejen jeho činy v zahraniční politice, ale i v politice domácí.

„Podívejme se na jeho politiku vůči Kosovu. Od svého nástupu k moci podepsal Vučič nejprve Bruselskou dohodu, poté Washingtonskou dohodu, která je také velmi důležitá, protože se týká vytváření logistické infrastruktury NATO na Balkáně. Nakonec podepsal i dohodu Brusel-Ohrid, která jasně stanoví princip, který Srbsko ve vztahu ke Kosovu podporuje. Vučič se zcela otevřeně na mezinárodní úrovni vzdává Kosova, což ho jasně definuje jako prozápadního politika,“ uvedla Filimonová.

Expertka se domnívá, že ve stejném paradigmatu jedná i vůči Rusku. Připomněla notoricky známý výrok, podle něhož Vučič sedí na dvou židlích. Podle historičky měl vždy jen jednu židli – tu prozápadní.

Filimonová nepodpořila běžný úsudek, že vzhledem ke geopolitickému postavení Srbska nemá Vučič jinou možnost.

„Člověk se vždycky může podívat na mapu a vidět tam nějaké nepříznivé jevy, například absenci přirozených hranic nebo naopak jejich výraznou existenci, jako v Afghánistánu, a přisoudit tomuto faktoru cokoli. Je to výmluva, která dělá ze země-subjektu pouhý objekt, tj. staví ji do záměrně podřízené pozice, a její vedení a obyvatele redukuje na pouhou ´zeměpisnost´,“ uvedla historička.

Podle ní je třeba vždy přistupovat k otázkám z hlediska univerzálních principů, protože ty jsou nejsprávnější. Odbornice také upozornila, aby se nezaměňovalo Srbsko, srbský lid – za jeho politické vedení.

„Lidé takové rozhodnutí neučinili. Je třeba si jasně uvědomit, že za vlády Vučiče se Srbsko jako jedinečný geopolitický, sociokulturní a duchovní prostor blízký Rusku může nejen nenávratně odvrátit od Ruska, ale také rozplynout v propadlišti dějin, neboť protiruská politika je jen druhou stranou mince protisrbské politiky,“ uzavřela Anna Filimonová.

*

Taťána Stojanovičová, UKRAJINA.ru (19:22 11.10.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání polek Nová Republika z.s. vystavuj doklady o darování pro finanční úřady.)

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*