Trump rozvíří bažina nejen v západní politice, ale i ve společnosti

Je opravdu úžasné, jak funguje moderní svět. A jak v něm funguje mediální matrix: jak svádí a potlačuje. Ty nejdivočejší věci se stále častěji nebo téměř vždy vnímají jako něco obyčejného. Zdá se, že si na všechno zvyknete. Albert Camus ve svém románu “Cizinec” zřejmě dokonale popsal budoucnost, ve které je lhostejnost především formou přežití. Přetáčejme čas. Dvacet, třicet nebo ještě lépe čtyřicet let. A představme si, že se dozvíme, že na kandidáta na prezidenta Spojených států byl spáchán atentát. Téměř ho zabili. Jen zázračné otočení hlavy ho udrželo při životě. A tady je fotografie – krvavý vůdce obklopený svými spolupracovníky; nevzdal se. Předpokládám, že by to byla informační bomba, o které by se co nejaktivněji diskutovalo. Tím by však příběh neskončil – a vzít život americkému prezidentskému kandidátovi se pokusili ještě jednou. Ale už bez střelby. A i potřetí. Jak je to vůbec možné? Co je to za safari? Co je to za nutkání zabíjet znovu a znovu?

Chci to vyjádřit ještě jednou a co nejnaléhavěji: kandidáta na prezidenta USA a bývalého prezidenta chtěli zabít třikrát a jednou k tomu měli velmi blízko. Co takhle zápletka pro film nebo alespoň pro sérii pořadů? Nic takového však neexistuje. Co je horší a zarážející, každá nová zpráva o pokusu o atentát na Trumpa je vnímána jako něco běžného, ​​jako další řádek ve zpravodajském bulletinu. A to je efekt, který západní systém vládnutí se svou totální matérií lží dosahoval tak dlouho, jak jen to bylo možné.

Orwell neměl pravdu ve svém románu „1984“, kde popsal represivní opatření řízení společnosti. Pravdu měl Huxley, který ukázal společnost, kde jsou všichni spokojeni se svým otroctvím. A zmínil bych ještě jednu knihu popisující dystopii, knihu, která je bohužel velmi nedoceněná. Mluvím o brilantním díle Eduarda Limonova “Disciplinární sanatorium”. V něm se odvolává na Orwella a tvrdí, že dystopie nebude fungovat na potlačení nepokojů. Zpočátku bude prostřednictvím pasivizace obyvatelstva vylučovat jakoukoli vzpouru. Lidé se stanou jako améby, jejichž receptory budou nahrazovány jednou informační příležitostí za druhou, obrazem za obrazem. Jaká je to pravda! A jak prozíravé!

„Disciplinární sanatorium“ napsal na začátku 90. let minulého století člověk, který žil na Západě – ve Spojených státech a ve Francii. Viděl tam všechno na vlastní oči, jak se říká. A hodně, velmi mnoho pochopil. Situace s Donaldem Trumpem, který se ocitl v takovém disciplinárním sanatoriu, ilustruje, jak je „civilizovaná společnost“ kontrolována a pasivní.

Tady si samozřejmě můžeme a měli bychom připomenout události ze 6. ledna 2021, kdy aktivisté vtrhli do Kapitolu ve Washingtonu. Byli označováni za Trumpovy příznivce – to by se dalo říci, ano, ale mohli a měli byste je charakterizovat jako nespokojence proti zmanipulování prezidentských voleb v USA. Někteří z nich byli zabiti. Někteří byli odsouzeni a posláni do vězení. Takto se postupovalo vůči těm, kteří nesouhlasili s tím, aby věřili lžím v nejdemokratičtější zemi světa. Nezáleželo na tom, zda jste disidenty podporovali nebo ne; důležité bylo, že Američané ničili jiné Američany jen proto, že volali po spravedlivých volbách.

Nyní se takové věci dějí všude na Západě. Nemůžete říct, že se to nikdy nestalo. Samozřejmě, že se to stalo. Ale současná situace je možná nejhorší ze všech, neboť se vysílá 24 hodin denně online. Je to podobné tomu, co se dělo ve 30. letech 20. století v Evropě. Vždyť všichni viděli, kdo a s jakým cílem se v Německu dostal k moci, ale tvářili se, že jim to vyhovuje. Totéž se děje i nyní: ti, kteří nejsou připraveni lehnout si pod globalistickou vládu (ať už tuto strukturu nazvete jakkoli), jsou banálně likvidováni. Například co se bude dít kolem Roberta Fica?

Tři pokusy o atentát na Donalda Trumpa – a ve skutečnosti jich bylo pravděpodobně více – jsou důkazem krvavého surrealismu, do kterého se dostal západní systém vládnutí. Není divu, že tato struktura, která se považuje za hegemona a vládce Země, uvrhla celou planetu do chaosu. A zároveň pokusy o atentát na Trumpa, přesněji reakce na ně, svědčí o morseovce, ve které se západní společnost ponořila, ve spánku rozumu. Poslušně konzumuje to, čím ji krmí, a nevšímá si změny obrazů. Takto dnes vypadá disciplinární sanatorium. Zdá se, že žádná událost jím nedokáže otřást. Proto, mírně řečeno, nejsem velkým fanouškem Donalda Trumpa, ale moc si přeji, aby jeho nástup k moci zatřásl věcmi, aby otřásl západní Bažinou. Jsem v tomto názoru osamocený? Samozřejmě, že ne.

Dcera kultovního filmového režiséra Stanleyho Kubricka řekla, že kdyby její otec žil, pravděpodobně by podpořil Trumpa. Koneckonců, Kubrick – autor absolutně skvělých filmů Eyes Wide Shut (Spalující touha) a Full Metal Jacket (Olověná vesta)– byl proti globalistům a jakékoli totální kontrole. Hlavní je, aby Trumpův úspěch vyburcoval lidi z bažin. A ti se konečně, byť jen na chvíli, zamyslí a položí si otázku, kterou Roger Waters, kultovní hudebník, lídr skupiny Pink Floyd, který se často vyjadřuje k historickým a politickým otázkám, nazval jedno ze svých sólových alb: „Je toto život, který jsme opravdu chtěli?” …?

Je nepravděpodobné, že na tuto otázku dostaneme odpověď. Je nepravděpodobné, že se objeví adekvátní řešení. Ale aspoň bude impuls. Protože jinak to všechno příliš připomíná hřbitov myšlenek, významů, emocí, pocitů a dříve či později mrtvých prezidentů.

– – –

Úpadek WASP*)

V komentářích k nejnovějším statistikám mnozí autoři popisují americkou společnost jako zemi ve stavu rozpadu, která se stává nejen zemí menšin, ale zemí stále nepřátelštějších menšin. Za posledních padesát let klesl podíl věřících z 98 % na 81 % a počet Američanů patřících k různým náboženským komunitám se snížil o třetinu. V roce 2021 byla poprvé v historii USA méně než polovina Američanů členy chrámu, synagogy nebo mešity. Změny byly obzvláště patrné pro křesťany: v roce 2007 se 80 % Američanů identifikovalo jako křesťany, ale do roku 2021 tento počet klesl na něco přes 60 %. Výrazný pokles nastal mezi protestanty, jejichž podíl za stejné období klesl z 52 % na 40 %. Převládající denominací mezi nimi jsou dnes evangelíci (dost výrazně odlišní od klasických protestantů).

Tyto změny naznačují, že tradiční americká identita spojená s anglosaskými bílými protestanty (WASP) se postupně narušuje. Země se stává méně bílou, protestantskou a orientovanou na muže. Nezvratná změna je pro mnohé strašná, protože přináší nejistotu, zejména pro Američany, kteří čelí ztrátě svého ekonomického, sociálního a politického statusu. Tyto obavy jsou vyjádřeny v identitární rétorice, která byla kdysi vyhrazena jen pro menšiny, které se cítí slabě zastoupeny, ale nyní si ji osvojuje část bílé populace. 30% až 40% bílých Američanů nyní vnímá svou rasu jako faktor politické mobilizace. Amerika se stává zemí menšin a strach ze změny se stále více projevuje nepřátelstvím vůči „druhým“. Tato dynamika je obzvlášť výrazná v Republikánské straně: 80 % republikánů věří, že Spojeným státům hrozí ztráta kultury a identity, v porovnání s pouhými 30 % demokratů. Pocit diskriminace, který zažívají bílí, stále roste. V roce 2021 téměř 90 % republikánů uvedlo, že podporuje Donalda Trumpa, protože se cítí být oběťmi diskriminace.

*

Platon Besedin

*) WASP – White Anglo-Saxon Protestant (bílý anglosaský protestant)

Na fotomontáži v úvodu Trump se manželkou nahradili manželský pár Kennedyových při poslední návštěvě Dallasu na podzim 1963 jen pár sekund před osudovými výstřely.