Spolu to potvrdili, spolu to snad prohrají

Máme za sebou státní svátek znamenající připomínku vzniku samostatného Československa, který přinesl den volna navíc. Nic více, protože oslavovat něco, co už dávno ani v náznaku neexistuje, je jaksi bezpředmětné. Jistou výjimku vnímáme u těch, které obdaroval bývalý člen KSČ sedící momentálně na Pražském hradu, čímž je jmenoval mezi elity národa. U některých jmen se můžeme pozastavit, u jiných pousmát, nicméně nic na jejich účasti na hradní „slezině“ nezměníme a nemá cenu se tím nijak vážně zabývat. Je úsměvné, když kdysi elitní komunistický kádr s velkou budoucností obdarovává vyznamenáním Šabatovou či rusobijce Vetchého.

Velká část médií podstatu samotného státního svátku ignorovala a zajímala se až o večerní udílení hradních svátostí. Samostatnost jakéhokoliv státu přidruženém k Evropské unii je pouze chimérou. Tato organizace má svou hierarchii, dle které na špičce stojí Německo, kousek pod ním Francie a následují státy z bývalého EHS. Na spodním patru pomyslné pyramidy se nachází zchudlí pohrobci RVHP včetně České republiky. Zkuste EU chtít opustit či se vzpírat rozhodnutím Evropské komise a udělají z Vás vyvrhela, odpadlíka a osobu nevhodnou. Způsob, kterým se v EU přistupuje k Maďarsku, respektive k jeho premiérovi Orbánovi, je výstrahou pro všechny ostatní. Maďaři však mají převážně štěstí i rozum a vědí, že sveřepost Orbána jim v budoucnosti může pomoct k návratu země mezi prosperující státy světa nezávislé na Bruselu. Zatím Orbán s Maďarskem lavíruje na tenké linii na okraji EU, otázkou je, jak dlouho to tak ustojí.

My takové štěstí nemáme. Vládnou nám tu liberálové představovaní jak Fialou, tak i jeho hlavním opozičním sokem Babišem. Oba eurohujeři jsou schopni zanořit stát hluboko do jistého bruselského otvoru, byť Babiš poslal své europoslance do klubu založeného Orbánem. Zkuste se otevřeně Andreje zeptat na Rusko a Ukrajinu, a uvidíte úprk k americké vlajce. Bude sice něco „mektat“ o potřebě chovat se hospodářsky zodpovědně, ale v reálu proto nebude schopen udělat nic, co by naznačovalo vzepření se protiruskému západnímu dogmatu. ANO je sice schopno začít mírně snižovat schodky státního rozpočtu, ale nezapomínejme na dobu covidovou, kdy přesně plnilo příkazy Evropské komise, a na již proslulé zalehání na podnikatelské subjekty zakončené často jejich likvidací. Babišův politický konglomerát není spásou pro tuto zemi, i když volby asi vyhraje s přehledem.

Fiala žije ve svém světě, ve kterém je nesmírně úspěšný, nebo to aspoň tvrdí. Sdílí ho s Pekarovou Adamovou a s představiteli KDU-ČSL. Věří si natolik, že podepsali memorandum, které je má dovést k vítězství v dalších parlamentních volbách. Co za jeho sebedůvěrou vězí, o tom moc nevíme, snad jen vědomí, že korespondenční volební lístky mohou otočit běh dějin. I proto je implementoval s pomocí koaličních partnerů do naší Ústavy. Podíváme-li se na úspěchy Pětikoalice, pak je vcelku jasné, že Spolu to bude mít s překročením pro koalice potřebných 11% sice v klidu, ale nebude to bez započítání hlasů došlých poštou žádná hitparáda. Na druhou stranu přivzetí Topky a KDU-ČSL do koalice může rozložit po volbách ODS zevnitř, protože se bude muset dělit o výnosné funkce, získá-li nějaké.

K těm úspěchům Pětikoalice. Pekarové Adamové krásně rostou vlasy a začala vypadat lépe. Ostatně podobným procesem prošel před lety i Fiala a jeho polidštění z něj udělalo vzhledem seriózního profesora, bohužel uvnitř zůstal Pinocchiem. Piráti velmi solidně zesabotovali digitalizaci, kterou se vláda pyšnila. A poté opustili Pětikoalici, aby mohli světu oznámit, že s kmotry vládnout nebudou. Jejich prozření trvalo 3 roky, než se dostavilo. Ne u každého, Lipavský zarytě nadále zůstává členem vlády a pokračuje v destrukci české diplomacie.

Mimo rekordních inflace a zadlužování státu se pak Fiala konsolidující naše finance (především ty soukromé) podílí i na několika tunelech typu jeho neziskovka, kampelička s mrtvým předsedou a na Dozimetru spadajícím do dikce dalšího koaličního partnera STAN. A tím i Rakušana, ministra vyvěšujícího pytle na mrtvoly na jím vedeném ministerstvu. Připomenout bychom mohli ještě test na českém národu v podobě nejvyšších cen energií a jejich distribuce v Evropě, či povolení postavit další bloky jaderné elektrárny, ovšem za podmínek, které z nás dělají opět podřadnější vazaly Německa a EU. Nezapomeňme na nákup předraženého a nepotřebného létajícího šrotu F-35.

Dalo by se pokračovat dále, ale to bychom se opakovali. Jisté je, že potvrzením spolupráce ODS, Top09 a KDU-ČSL se otvírá prostor pro další subjekty schopné jít do parlamentních voleb s jistou nadějí na úspěch. Ani ANO nebude schopno sestavit samostatně vládu, a pokud představitelé trojkoalice Spolu neuberou v nenávisti vůči Babišovi, bude muset vzniknout jiná koalice. Politika je však vrtkavá a bude zajímavé sledovat, jak se slizcí hadi začnou navzájem lísat. Nyní nás čekají americké prezidentské volby. Mohou být pro svět zlomové, ale také nemusí. Nám tady už nepomůže ani svěcená voda. Tedy pokud se nestane něco zásadního.

*

Jindřich Kulhavý