Proradnost

John Kerry, právě minulý týden na Světovém ekonomickém fóru, tak jasně řekl pravdu: „Náš první dodatek je hlavní překážkou naší schopnosti vytlačit dezinformace“.

Přeloženo: Vládnutí je o narativní kontrole. Kerry představuje řešení „mezinárodního řádu“ – řešení nevítaného fenoménu nekontrolovaného populismu a potenciálního vůdce, který mluví jménem lidu: Jednoduše „svoboda mluvit“ je nepřijatelná pro předpisy, na kterých se dohodly „meziagenturní“ organizace– institucionalizovaná destilace „mezinárodního řádu“.

Eric Weinstein k tomu říká Zdrcující: První dodatek; pohlaví; zásluhy; suverenita; soukromí; etika; investigativní žurnalistika; hranice; svoboda… Ústava? Zmizela?

Dnešní klamná verze reality je, že odpálení 200 balistických raket v úterý Íránem – z nichž 181 dorazilo do Izraele – bylo v drtivé většině zachyceno izraelskými systémy protiraketové obrany Iron Dome a Arrow, a bez žádných úmrtí. Útok byl „poražený a neúčinný“, prohlásil Biden.

Will Schryver, technický inženýr a bezpečnostní komentátor, však píše: „Nechápu, jak někdo, kdo viděl četné videoklipy íránských raketových útoků na Izrael, nemůže rozpoznat a uznat, že to byla ohromující demonstrace íránských schopností. Íránské balistické střely prorazily americkou/izraelskou protivzdušnou obranu a zasáhly několika velkými hlavicemi izraelské vojenské cíle.

V tomto případě účinek a podstata spočívá v „prokázané kapacitě“ – schopnosti vybrat si různé cíle, schopnosti udělat více. Ve skutečnosti se jednalo o zdrženlivé demonstrační cvičení, ne úplný útok.

Jak to, že americká administrativa odmítá pohlédnout pravdě do očí a uznat, co se stalo, a raději žádá celý svět, který viděl videa s dopady raket v Izraeli, aby „šel dál“ – jak radí úřady -, a předstíral, že zde nebylo „nic podstatného k vidění“. Byla tato „aféra“ jen obtíží pro řízení systému a „konsensus“, jak Kerry označil svobodu projevu? Zdá se, že ano.

Strukturální problém, píše esejista Aurelien, nespočívá pouze v tom, že západní profesionální třída se drží ideologie – takové, která je opakem toho, jak svět prožívají obyčejní lidé. To je jistě jeden aspekt. Větší problém ale spočívá spíše v technokratickém pojetí politiky. Ve skutečnosti to vůbec není politika (jak kdysi řekl Tony Blair), ale je nihilistická a postrádá morální ohledy.

Západní profesionální třída, která nemá žádnou vlastní skutečnou kulturu, považuje náboženství za zastaralé a historii považuje za nebezpečnou, protože obsahuje prvky, které mohou „extremisté“ zneužít. Proto raději historii nezná.

To vytváří směs přesvědčení o nadřazenosti, ale zároveň hluboké nejistoty, která je typická pro západní vedení. Nevědomost a strach z událostí a myšlenek, které se vymykají jejich rigidnímu duchu doby, vnímají téměř vždy jako vrozeně nepřátelské vůči jejich zájmům. A namísto toho, aby se snažili diskutovat a porozumět tomu, co je mimo jejich schopnosti, místo toho používají znevažování a pomluvy, aby odstranili nepříjemnosti.

Všem musí být jasné, že Írán spadá do všech kategorií, které vzbuzují největší západní nejistotu: Írán je vrcholem všeho, co je znepokojivé: Má hlubokou kulturu a intelektuální dědictví, které je výslovně „odlišné“ (i když ne v rozporu) se západní tradicí. Tyto vlastnosti však odsuzují Írán k tomu, aby byl bez uvážení klasifikován jako nepřátelský pro řízení „mezinárodního řádu“; ne proto, že je to „hrozba“, ale protože „zneklidňuje”.

Záleží na tom?

Ano, záleží na tom, protože to činí schopnost Íránu efektivně se zapojit do ideologického souladu mezinárodního řádu velmi problematickou.

Západ tlačil na umírněnou reakci Íránu – nejprve po dubnovém izraelském atentátu na íránského generála a jeho kolegů na íránském konzulátu v Damašku.

Írán vyhověl. Dne 13. dubna odpálil bezpilotní letouny a rakety směrem k Izraeli takovým způsobem, že vyslal krátkou (předem varovanou) koordinovanou zprávu o svých schopnostech, ale nevyvolal totální válku (jak požadoval Západ).

Po izraelské vraždě Ismaila Haniyeha (hosta Teheránu účastnícího se inaugurace nového íránského prezidenta) západní státy znovu prosily Írán, aby se znovu zdržel jakékoli vojenské odvety proti Izraeli.

Nový prezident veřejně řekl, že evropští a američtí představitelé nabídli Íránu zrušení podstatných sankcí vůči Íránské republice a zaručené příměří v Gaze v souladu s podmínkami Hamásu – pokud nebude Izrael napaden.

Írán se zdržel a připustil, že se vnějšímu světu jevil jako slabý (za což byl tvrdě kritizován).

Přesto kroky Západu šokovaly nezkušeného nového prezidenta Pezeshkiana:

“Oni lhali,” řekl. Žádný ze slibů nebyl dodržen.

( “Západ nás oklamal”. Írán se pokusil o tajnou diplomacii s předvídatelnými výsledky. Nemůžete si sednout a hrát s podvodníky na jejich hřišti.

Íránský prezident Massoud Pezeshkian: „USA a Evropa tvrdily, že příměří v Gaze bude dosaženo, pokud Írán odloží svou reakci na atentát na Ismaela Haniyeha – lhaly “.

Je smutné vidět, jak nový íránský prezident ukazuje slabost mysli vzhledem k tomu, co už věděl, co je realita.

Po 45 letech amerického a evropského nepřátelství vůči Íránu a Palestincům se přesto rozhodl dát jim výhodu a věřit jejich „slibům“.

Vůdci západních zemí nejsou „muži“. Nemají žádnou „čest“. Říkají, co mají, aby dosáhli svých cílů. Většina z nich jsou ve skutečnosti sociopati. Na nikom jiném nebo jiném cíli jim nezáleží. V žádném případě. Nikdy.

Prezident Pezeshkian nemůže vinit nikoho jiného než sebe. Íránský nejvyšší vůdce vydal přímý rozkaz k odvetě a Pezeshkian se rozhodl jít proti tomuto rozkazu jednoduše proto, že mu Spojené státy a Evropa něco slíbily.

To je důvod, proč nelze Západu věřit. Chápou to i jednotlivci, i ti nejbezmozkovější jedinci na Blízkém východě, ale íránský prezident to nějak nepochopil.

Až teď.

Všichni nyní víme, PROČ Írán nereagoval na atentát na Ismaela Haniyeha v Teheránu: USA a EU lhaly Íránu, když tvrdily, že v Gaze bude příměří.)

zdroj: Hal Turner Radio Show, pozn.red.

Abych byl k novému reformistickému prezidentovi spravedlivý, Írán skutečně čelil skutečnému dilematu: doufal, že bude uplatňovat politiku zdrženlivosti, aby se vyhnul ničivé válce. To je jedna strana dilematu; ale druhá strana je, že toto omezení by mohlo být nesprávně interpretováno (možná zlomyslně) a použito jako záminka pro eskalaci. Stručně řečeno, odvrácená strana je, že ‘ať chci nebo ne; válka do Íránu přichází’.

Pak následoval „pagerový útok“ a atentáty na vedení Hizballáhu, včetně ikonické postavy, jeho vůdce Seyeda Hassana Nasralláha, uprostřed obrovských vedlejších civilních úmrtí.

Americká administrativa (prezident Biden) jednoduše řekla, že se jedná o „spravedlnost“.

A ještě jednou, Západ opět pohrozil Íránu pokud se uchýlí k jakékoli odvetě vůči Izraeli. Ale tentokrát Írán zahájil účinnější útok balistickými raketami, i když záměrně vynechal cílení na izraelskou ekonomickou a průmyslovou infrastrukturu nebo na izraelský lid a místo toho se zaměřil na klíčová vojenská a zpravodajská místa. Byl to zkrátka demonstrativní signál – byť s účinnou složkou způsobující škody na leteckých základnách a vojenských a zpravodajských zařízeních. Byla to opět omezená odpověď.

A co z toho?

Otevřené posměšky ze Západu, že Írán byl odstrašen/příliš vystrašený/příliš rozdělený, než aby mohl plně reagovat. Ve skutečnosti USA – dobře věděly, že Netanjahu hledá záminku pro válku s Íránem – nabídly Izraeli plnou podporu USA pro velkou odplatu Íránu: „Tento útok bude mít vážné následky a budeme s Izraelem pracovat na tom, aby tomu tak bylo,“ řekl Jake Sullivan.

“Nenechte se mýlit, Spojené státy plně, plně, plně podporují Izrael,” řekl Biden.

Morálka příběhu je jasná: prezidenta Pezeshkiana „oklamal“ Západ – odstíny záměrného západního „minského podvodu“ s prezidentem Putinem; stejně také odstíny bodnutí do zad druhé Istanbulské dohodě.

Zdrženlivost, na které trvá Mezinárodní řád, je vždy prezentována jako „slabost“.

„Stálá profesionální třída“ (západní deep state) se vyhýbá jakémukoli morálnímu rámci. Ze svého nihilismu dělá ctnost. Snad posledním vůdcem schopným skutečné diplomacie, který se mi vynoří na mysl, byl JFK během kubánské raketové krize a při jeho následných jednáních se sovětskými vůdci. A co se stalo? … Byl systémem zabit.

Mnozí v Íránu se samozřejmě zlobí. Ptají se, zda Írán příliš ochotně neprokázal slabost, a ptají se, zda tento projev nějakým způsobem přispěl k připravenosti Izraele zasáhnout Libanon tak nelítostně a bez omezení, jako v modelu Gazy.

Pozdější zprávy naznačují, že USA měly nové technologické informace (nedostupné Izraeli), které přesně určily, kde se Sayyed Nasrallah nachází, a které byly poskytnuty Izraeli, což vedlo k jeho zavraždění.

Pokud Západ trvá na tom, aby tak ponížil íránskou zdrženlivost – a nesprávně přisuzuje zdrženlivost impotenci –, bude někdy „sjednocená“ strana evropského a amerického světového řádu schopna chladného realismu? Dokážou dobře posoudit důsledky, pokud by Izrael zahájil válku s Íránem? Netanjahu dal jasně najevo, že to je cílem izraelské vlády – válka s Íránem.

Mylné představy o nepříteli a špatné vnímání jeho skrytých předností je tak často předzvěstí širší války (1. světová válka). A Izrael je naplněn zápalem pro válku, aby na Blízkém východě nastolil svůj „nový řád“.

Bidenova administrativa je „více než ochotná“ – položí „revolver na stůl“ –, aby jej Netanjahu zvedl a vystřelil, zatímco Washington předstírá, že stojí stranou. Konečným cílem Washingtonu je samozřejmě Rusko.

To, že v diplomacii Západu nelze věřit, se rozumí. Morálka příběhu má však širší důsledky. Jak přesně může Rusko za takových okolností ukončit ukrajinský konflikt? Zdá se, že mnoho dalších lidí zemře zbytečně, prostě kvůli rigiditě jedné strany a její neschopnosti „dělat“ diplomacii.

Stejně jako mnoho dalších Ukrajinců zahynulo od zničení procesu Istanbul II.

Západ v tuto chvíli trpí nejméně jednou, potenciálně dvěma drtivými porážkami – a tak vyvstává otázka: Dá se z toho poučit? Lze se naučit správné lekce? Uznává vůbec třída profesionálního světového řádu, že je třeba se poučit?

*

Alastair Crook