Považuji za velmi pravděpodobné, že “Zelenského plán” nevznikl na Ukrajině, píše Jaroslav Štefec

FB
Vladimír Zelenskij s velkou pompou představil svůj „tajný plán vítězství ve válce s Ruskem“. Česká média ho promptně překřtila na „Zelenského mírový plán“, ačkoliv na něm mírového není vůbec nic. Prostě to jen zní lépe. Už jen realizace prvních dvou bodů, „pozvání“ Ukrajiny do NATO a vyslání spojeneckých jednotek „za účelem uvolnění ukrajinských jednotek k převedení na frontovou linii“ na její území, zahrnující nejen hranice Běloruska, ale zřejmě i oblast Podněstří, by znamenaly okamžitou a tvrdou reakci Ruské federace.

S těmito body souvisí i aktuálně panující hysterie kolem údajné připravenosti desítek tisíc severokorejských vojáků k nasazení na rusko-ukrajinském válčišti. Vstup řádných jednotek „spojenecké armády“ KLDR do války na straně RF (na základě existující bilaterální smlouvy mezi Severní Koreou a RF o vzájemné vojenské pomoci) na území Ukrajiny by samozřejmě znamenal otevření možnosti vstupu evropských zemí, smluvně svázaných s kyjevským režimem, do vojenského konfliktu. V takovém případě se dá očekávat enormní tlak Zelenského (s podporou Velké Británie a Francie) na jeho smluvní partnery včetně ČR, aby neprodleně poslali své armády na území Ukrajiny. Jiná věc je jejich nasazení v kurské oblasti, tedy na území RF.

Třetím bodem „mírového plánu“ je tzv. „odstrašení ruského agresora“. Zelenskij navrhuje rozmístit na území Ukrajiny západní rakety a křižující střely s dostřelem až 1000 km a možnost neomezeně je používat. Tajný dodatek k tomuto bodu podle dostupných informací obsahuje seznam cílů ve strategické hloubce území RF. Vedle zbrojovek jsou to především letiště, logistické uzly včetně Krymského mostu, ale i „federální instituce“ v Moskvě a dalších městech „až 1000 km od hranic“. Což je daleko nejen za „červenými čarami“, prezentovanými médii, ale především za těmi, na nichž se dohodly ruské a americké zpravodajské služby. Tyto linie se promítají do nové ruské jaderné doktríny a jejich překročení je proto skutečně na pováženou.

Ve čtvrtém bodu Zelenskij nabízí protihodnotou za přijetí jeho plánu strategický a hospodářský potenciál Ukrajiny k volnému využití americkým a vybraným evropským megakorporacím. Navrhuje podpis dohody s USA, EU a „dalšími spojenci“ (Jižní Korea?), která by jim umožnila neomezené využívání ukrajinských přírodních zdrojů, jako je uran, titan, lithium, grafit a další v hodnotě (podle Zelenského) bilionů dolarů. Samozřejmě včetně zajištění „nezbytného lidského materiálu“. Místo slavného umírání na válečných polích by tak zbylé obyvatelstvo Ukrajiny čekala otrocká dřina v dolech a hutích ve jménu splácení dluhů, které ukrajinské vlády dokázaly za posledních pár let „nasekat“.

I tato část plánu má tajnou přílohu, v níž jsou uvedeny jednak ukrajinské podmínky pro uzavření uvedených dohod, jednak lokalizace ložisek uhlí, rud a dalších surovin, včetně těch, která leží na území Krymu a čtyř oblastí Ukrajiny, aktuálně připojených k RF. Že se Zelenskij snaží touto cestou vyšachovat Čínu, která v současné době některá z nalezišť vlastní, nebo je má dlouhodobě v pronájmu, to už je jen taková třešnička na dortu.

Poslední bod „plánu“ se týká poválečné bezpečnostní architektury Ukrajiny a Evropy. Podle Zelenského má Ukrajina k dispozici velké a zkušené vojenské síly, které by „měly posílit NATO a evropský kontinent“. V podstatě jím Zelenskij nabízí USA, že Ukrajina převezme roli ozbrojeného „policajta“, který bude suplovat americkou armádu především na východě evropského kontinentu a vojensky prosazovat americké zájmy. Tato nabídka může být pro USA velmi lákavá. Umožnila by jim totiž převést do oblasti Pacifiku a na Střední východ významnou část vojenských sil, aktuálně udržovaných ve východní Evropě jako vojenská protiváha Ruské federace.

Důležitým faktorem pro realizovatelnost tohoto bodu jsou bilaterální „dohody o spolupráci v oblasti obrany“ mezi USA a jednotlivými zeměmi NATO, uzavírané v posledních pár letech jako na běžícím pásu (proč asi?). Pokud jsou tyto dohody koncipovány stejně, jako dohoda česko-americká, není vůbec třeba řešit záměnu amerických vojenských jednotek jednotkami ukrajinskými. Jejich formulace je natolik volná, že je vlastně úplně jedno, ke které armádě patří vojáci, umístění v prostorech, jejich používání si americká armáda smluvně vynutila.

Abych to shrnul. Zelenského plán je jasnou a jednoznačnou nabídkou USA, aby využily svého vlivu v NATO a donutily její evropské členy vstoupit do přímé vojenské konfrontace s Ruskou federací. Výměnou mohou dostat nerostné bohatství Ukrajiny a nahrazení jejich sil ve východní Evropě ukrajinskou armádou, vyzbrojenou západními zbraněmi.

Všechny body plánu jsou reálně splnitelné. V kontextu hrozby, otevřeně prezentované Vladimírem Zelenským, že Ukrajina má dostatek prostředků k vytvoření jaderných zbraní a hodlá je vytvořit, pokud bude odmítnuto její přijetí do NATO, připomíná tento „mírový plán“ daleko spíše promyšlený návod k rozpoutání jaderného konfliktu na východě evropského kontinentu, než cestu k (jakémukoliv) mírovému řešení.

Považuji za velmi pravděpodobné, že “Zelenského plán“ nevznikl na Ukrajině. Mohu sice jen hádat, kde hledat jeho autory, ale vybavují se mi vidle, hozené ze strany Velké Británie do prakticky uzavřené mírové smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou z dubna 2022. A také vzpomínka na podivné potopení lodi RMS Lusitania, které nakonec katapultovalo USA k aktivní účasti ve WWI.

Západ na Zelenského vsadil vše, a pokud nyní zklame, znamená to jeho definitivní konec. Je si toho dobře vědom a proto pro realizaci „plánu vítězství“ udělá vše. Jak myslitelné, tak Unthinkable.