Parodie na hodnoty a slušnost. Jako jednotka jeden Foltýn….

Nicméně jeho poslední post mě utvrdil v tom, že je potřeba to zmínit, že je potřeba ukázat, koho že to vláda v čele v Petrem Fialou jmenovala. Jaká že ta státně hodnotová témata podle Otakara Foltýna jsou. A taky co je to za člověka, a jestli takový člověk vůbec něco o hodnotách ví. Jestli to jen nemá být hlásná trouba toho nejhoršího, co se skrývá v těch, kteří se s ním ztotožňují, ale bojí se tak vystupovat sami za sebe. Otakar Foltýn cílí na nejnižší pudy pomocí nálepkování, osobní dehonestace a klesáním na úroveň potenciálních přikyvovatelů. Inu k jakému publiku chcete mluvit, tak hluboko musíte klesnout.

Tak za prvé, plukovník neodešel od vojenské policie ani se ctí, a ani dobrovolně. Rezignoval na základě toho, že porušil dlouholetý rozkaz ministra obrany a nepostavil stíhaného šéfa inspekce Vojenské policie Tomáše Voráče mimo službu. Šéfa, který byl obviněn kvůli podezřelému nákupu techniky proti odposlechům ze zvláštních fondů vojenské policie. Plukovník Foltýn to ovšem považoval za „banalitu“, a tudíž to zamlčel i ministryni obrany. Samozřejmě to banalita není a nabízí se otázka, na co jim ta technika z těch zvláštních fondů měla být. Podle Černochové: „Je šílené, že vojenští policisté propadli paranoii, že je někdo odposlouchává“. O řečech, že tam měla vznikat jakási buňka na shromažďování informací o všech a o všem Otakar prohlásil, že to není tentokrát banalita, ale diagnóza. Budiž. A stejně jako nákupu oné techniky jí nevěnoval pozornost. Posléze byl uklizen právě na strategickou komunikaci.

Jeho nadřízenou se stala bývalá redaktorka ČT a ředitelka korporátní komunikace a společenské odpovědnosti ve společnosti Vodafone, a nyní ředitelka Odboru strategické komunikace státu, Adriana Dergam. Ta za ni odpovídá, nikoliv koordinátor, maskot pro plebs, Foltýn. Jmenován nejslušnější vládou, kterou svět viděl, samozřejmě.

Nyní se vyjádřil opravdu kultivovaně a na úrovni hodné jmenování právě touto vládou České republiky k tomu, že prý odmítl jít do debaty s Jindřichem Rajchlem. Je mi jedno, jestli ta debata být měla nebo neměla, je mi i jedno, co si o sobě oba aktéři vzájemně myslí. Ale není mi jedno, že se tento úředník z moci své funkce vyjádří: „Jakýsi fašounek Jindolf von Reich, profesí prodavač nenávisti s Říší v příjmení…..“. Jako my už se nálepkujeme i podle jména? Dělá si srandu? Nedělá, protože pokračuje: „Tož takhle, aby tomu rozuměli i přihnědlíci: s fašouny se nediskutuje.“

A kdo a podle čeho určuje, kdo je přihnědlík? Kdo nemá právo na diskusi? Ten kdo nesouhlasí? S čím? S vládou? A v čem? V čemkoliv? Kdo je fašoun, a koho za něj označíte? Toho, kdo chtěl mír na Ukrajině? Je prezident Pavel nahnědlej fašoun? Pokud přistoupíme na tuhle hru, jsme už velmi, velmi blízko tomu, že se „přihnědlíci“ budou posílat za ty vámi avizované příkopy? Budou si je muset taky sami, samozřejmě obrazně, „kopat“?

Jana Marková