O paradigmatu území za NATO aneb Měnící se válečné cíle Ukrajiny. A hlavně Západu

Vlkova předmluva:

Ohledně původně neochvějně deklarovaného cíle – rozdrcení Ruska na Ukrajině už nikde nic neslyšíte. Tedy kromě hysterického řevu těch nejortodoxnějších válečných štváčů.

Čím dál častěji se objevují, a to zejména na stránkách těch nejvíce prestižních kolektivně západních publikací, úvahy typu, že Ukrajina má vyměnit ztrátu zemí za možnost vstupu do NATO. Dokud je čas.

Jako kdyby to byla houska na krámě. Což ani náhodou není. Fakt to asi s Ukrajinou je hodně a hodně nahnuté a s naším odhodláním nebo možnostmi nebo obojím, ji podporovat, jak by smet.

Ten tlak tímto směrem je dnes už velmi hmatatelný napříč kolektivně západním mainstreamem. Tedy tím, který si na sobě aspoň trochu zakládá a není pouze hlásnou troubou zoufalců typu Pavel, Fiala nebo Lipavský a jejich kolektivně západních souputníků.

Dva velmi výživné příspěvky na toto téma vám předkládá dnešní Kosa.

*

ČLÁNEK PRVNÍ:

Měnící se válečné cíle Ukrajiny. A hlavně Západu.

Tenhle článek z Financial Times už českými medii opatrně proběhl. Opatrně. Aby se bulík mainstreamový konzument příliš nevyděsil. Změnou tzv. mienkotvorné západně proukrajinské rétoriky. Bulda je totiž denně stále přesvědčován, že vítězíme na všech frontách a to o sto šest, jen chybička, se někdy vloudí, jako naposled u Ugledaru. Ale to jsou jen opravdové drobnosti, protože jinak buldo, jinak vítězíme a vítězíme!

Jenže když už i Financial Times do toho kapou pořádnou hořkou bombu pelyňku, nikoliv jen žaludeční hořkou, aby se napravilo trošku podrážděné trávení, tak to by bulda mohl znejistět! Je třeba mu ty pelyňkové ukrajinské kapky dávkovat. Kosa to vidí jinak. Sem buldové, kromě služebních vok a uch nechodí, ale i tak neškodí, když se tu objeví v celé šíři to, co ještě před pár dny bylo, dle strategického sprosťáka sviněmi šířené dezinfo a dnes je vrcholem poznání elitních novinářů kolektivního Západu z FT.

Ukraine’s shifting war aims

podle překladače

Měnící se válečné cíle Ukrajiny

Ukrajina vstupuje do své třetí válečné zimy s náladou pochmurnější než kdykoliv předtím.

Na východě ztrácejí její jednotky půdu pod nohama kvůli drtivému postupu jejich ruských protivníků – i když za obrovskou cenu pro moskevské síly. Polovina výroby elektřiny je rozbitá a Ukrajinci v nejchladnějších měsících tráví hodiny denně bez světla a tepla.

Ve Washingtonu a některých západních hlavních městech a už i v kyjevských kuloárech – se mezitím – nálada mění: od rozhodnutí, že válka může skončit pouze s ruskou armádou vytlačenou z Ukrajiny, k neochotnému uznání, že vyjednané urovnání, které zanechá většinu země neokupovanou, může být tím nejlepším výsledkem.

Přesto se Kyjevu nedostává podpory, kterou potřebuje, a to ani k dosažení tohoto omezeného cíle. Vyhlídky Ukrajiny jsou ovlivněny především nebezpečím, že Donald Trump vyhraje příští měsíc volby v USA a bude usilovat o rychlé ukončení války, jak se zavázal.

Někteří američtí a evropští představitelé doufají, že by Trump mohl alespoň oprostit od donucení Kyjeva k nepříznivé dohodě s Moskvou, která by představovala vážné riziko pro budoucí evropskou a americkou bezpečnost.

Přesto, současně s eskalující blízkovýchodní válkou, dokonce i některá západní hlavní města, která dříve trvala na nutnosti vojensky porazit ruského Vladimira Putina, překalibrovávají své cíle. Někteří kyjevští představitelé se v soukromí také přiznávají, že jim chybí personál, palebná síla a západní podpora, aby získali zpět všechna území zabraná Ruskem.

Za zavřenými dveřmi se hovoří o dohodě, podle níž si Moskva de facto ponechává kontrolu nad zhruba pětinou Ukrajiny, kterou okupovala – ačkoli ruská suverenita by nebyla uznána –, zatímco zbytku země bude povoleno vstoupit do NATO nebo mu bude poskytnuta rovnocenná bezpečnost zárukami.

Pod tímto deštníkem by se mohla přebudovat a integrovat do EU, podobně jako západní Německo v době studené války. Tento scénář se však opírá o ambiciózní předpoklady. Jedním z nich je, že USA a jejich spojenci musí být připraveni nabídnout členství v NATO nebo nezbytné záruky, které se dosud zdráhali poskytnout Kyjevu. Vyžadovalo by to obrovské a nákladné nasazení sil ze strany USA a jejich partnerů – a nechalo by je na vlně staré studené války.

Druhým předpokladem je, že ruského prezidenta bude lze přimět k jednání a přijetí takového scénáře. Jenže zabránit Ukrajině ve vstupu do NATO bylo jedním z jeho deklarovaných válečných cílů. Je také pochybné, že Putin má motivaci souhlasit s rozhovory o variantě zemi za mír, zatímco věří, že jeho síly mohou ještě rozšířit své zisky.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj minulý měsíc ve Washingtonu představil „plán vítězství“, který se snažil přesvědčit spojence Kyjeva, aby vojensky i diplomaticky posílili jeho pozici a přinutili Moskvu sednout k jednacímu stolu. Odešel s prázdnou u obou dvou klíčových požadavků: pokroku směrem k členství v NATO a americké povolení Kyjevu použít západní rakety k úderům na ruské území na dlouhé vzdálenosti.

Ať už je cílem jasné vítězství nebo zasednátí Ruska ke stolu, západní spojenci potřebují posílit ukrajinskou pozici. Kreml lze dotlačit k rozhovorům o dohodě, která by mohla být uspokojivá pro Kyjev a Západ, pouze pokud bude mít pocit, že náklady na boj jsou příliš vysoké. A jakékoli řešení války, které umožní celé Ukrajině nebo její části přežít a prosperovat, bude potřebovat záruky pro její bezpečnost. Během zbývajících tří měsíců ve funkci by americký prezident Joe Biden a jeho evropští spojenci měli Ukrajinu co nejvíce posílit. Cílem by mělo být dostat Kyjev do co nejsilnější pozice před prezidentským úřadem Trumpa nebo poskytnout základ, na kterém může Kamala Harris stavět, pokud zvítězí. Zatím nemůžeme vědět, jak válka skončí. Ale je v silách a zájmu Západu pomoci Ukrajině znovu získat převahu nad svým nepřítelem.

***

Vlkův dovětek:

Jo, tak už ne uštědření strategické porážky Rusku, nejlépe ve formě zničení ruského státu s jeho tzv. dekolonizací, t.j. rozbití na soustavu malých a max. středních států, neschopných nějakého odporu!!! To už je zapomenuto. Nyní se hraje o to, jak vůbec udržet kyjevský režim ve hře, aby nekapituloval a Západ s ním. Tohle je přepis toho článku do jednoduché češtiny.

Celá ta z mimořádně trapné nouze vymyšlené šarády – území za mír, různé německé, korejské a kdo ví jaké modely, je hledání a to neuvěřitelně křečovité, jak se dobrat k variantě, že Ukrajina a my, jsme nakonec vyhráli a prosadili svou!! Tak, aby to spolkla alespoň nadkritická část kolektivně západních buldů. Jenže už i v FT vědí, že jaksi na něco takového musí být dva. Tím druhým je Putler. Anikdo netuší, jak jej

• vůbec dostat k jednání,
• jak z něj vymámit souhlas se vstupem Kyjeva do NATO, když kvůli tomuhle zahájil tu válku!

To už opravdu napadlo i borce z FT. Přidám něco dalšího, co jim ještě nedoklaplo – totiž otázku primární důvěry. V Západ a jeho představitele. Po tom, co Merkelová a Hollande veřejně a dobrovolně přiznali, že oba Minsky nebyly nic jiného, než chladnokrevný PODVOD na Rusko. Jak za této konstelace bude Moskva asi tak věřit komukoliv z kolektivního Západu? Snad možná s výjimkou Donalda Trumpa. Možná…

*

Petr Vlk, grafika v úvodu by se dala nazvat “Rusofóbní sen chudinky Ukrajiny”

ČLÁNEK DRUHÝ ZDE