Nepříjemné důsledky prázdných slibů

Když vynechám baltské země, není na světě více rusofobní země než Polsko. Tam se s nenávistí k Rusům už musí doslova rodit. Ačkoliv je ti Rusové zachránili za II.ww před totálním vyhlazením, které v podstatě už němečtí nadlidé velmi intenzivně na Polácích realizovali. Přesto je Rus bigotně nenáviděn a Němec přijímán… Podobně to mají leckteří u nás.

Nicméně, když jde o Ukrajinu? Tak samozřejmě , že naprostá většina hlavního proudu je ochotna umlátit Ivany čepicemi. Nicméně ne všichni. Dokonce ani z toho hlavního proudu. Jak vás přesvědčí text z 19. největšího polského zpravodajského portálu Do Rzeci.

Niemiłe skutki pustych obietnic

podle překladače

Nepříjemné důsledky prázdných slibů

Po měsících bojů padl Ugledar, město na jihozápadě Doněcké oblasti, které Ukrajinci vydávali za nedobytnou pevnost.

Spolu se zprávami z dalších frontových oblastí to ukazuje na rychlé zhoršení situace v Kyjevě. O tom, že Ukrajina slábne, svědčí i materiály Financial Times. Podle publikace je Ukrajina připravena učinit územní ústupky, aby dosáhla mírové dohody s Ruskem. Financial Times píší, že během zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku se tón a obsah diskusí o potenciální mírové dohodě mezi Ruskem a Ukrajinou „výrazně změnil“. „Existují informace, že Kyjev je připraven na jednání s Kremlem i na územní ústupky, což bude pravděpodobně jedna z podmínek Vladimira Putina,“ pokračuje britský list. Připomeňme, že ještě nedávno ukrajinské úřady pevně prohlašovaly, že Rusku nevydají ani centimetr území.

Navíc takový postoj – nevzdáme ani píď půdy – podpořilo mnoho polských politiků a publicistů a všechny pokusy apelovat na zdravý rozum a poukázat na to, že bez skutečných ústupků není šance na kompromis, byly brány v potaz jako „práce pro Kreml“ nebo „podbízení se Putinově propagandě“.

Mezitím podle britských médií nový ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sibiga během své první cesty do Spojených států využil osobních setkání se západními kolegy k diskusi o možných kompromisních řešeních vojenského konfliktu na Ukrajině a zaujal pragmatičtější postoj ohledně možnosti jednání o bezpečnosti území než jeho předchůdce Dmitrij Kuleba. Tedy to, co bylo považováno za tabuizované téma – otázka územních změn – se otevřeně diskutuje. O tom, co bylo považováno za zradu, se dá vyjednávat. Znamená to, že jsme blíže míru? Obávám se, že ne.

V politice je čas to nejdůležitější. Kdo promešká správný okamžik, může přijít o všechno. Myslím, že okamžik, kdy bylo možné dosáhnout z pohledu Ukrajiny nejlepšího kompromisu (při kterém země utrpěla minimální ztráty – územní i lidské), byl na samém začátku konfliktu, tedy v březnu-dubnu 2022. Jak poznamenávají západní média, v té době byla taková dohoda možná, ale bylo od ní upuštěno pod tlakem britského premiéra Borise Johnsona a pravděpodobně i Joea Bidena. Od té doby se situace na Ukrajině výrazně zhoršila. A existuje pro to několik důvodů.

Za prvé, sankce uvalené na Rusko se ukázaly jako neúčinné. Na rozdíl od západních předpovědí nebylo možné ruskou ekonomiku udusit. Za druhé, většina zemí globálního Jihu se postavila na stranu Ruska, nejen Čína nebo Írán, ale také Indie, stejně jako většina arabských a afrických států. Za třetí, Moskva byla schopna převést svou ekonomiku na válečnou základnu, což znamená, že její vojenský potenciál nemohl být oslaben.

Naopak, jak ukazuje situace na frontě, ruské ozbrojené síly jsou dnes mnohem efektivnější než před dvěma lety, protože jsou nyní lépe vybavené. Za čtvrté, to, co se dalo snadno předvídat dříve, se stalo zjevným: demografická výhoda Ruska vedla k tomu, že ukrajinská armáda je na pokraji vyčerpání svých zdrojů. Na frontu je posíláno stále méně dobře vycvičených vojáků, kteří stále více dezertují z bojiště. Ruská armáda obsazuje stále více měst a posouvá se hlouběji na ukrajinské území. Za páté, smělý útok na Kursk, který měl posílit vyjednávací pozici Kyjeva a možná i vést k Putinovu pádu, selhal. Nejenže nedokázal odvrátit pozornost Rusů od Donbasu, ale také vtáhl vybrané ukrajinské jednotky do beznadějných dlouhých opotřebovávacích bojů. Útok navíc spíše posílil než oslabil podporu ruské veřejnosti pro své vedení. Za šesté, Benjamin Netanjahu využil vojenského konfliktu na Ukrajině a začal jednat stále odvážněji na zcela jiném a pro Spojené státy mnohem důležitějším dějišti vojenských operací. To zase znamená, že Američané, tváří v tvář rozsáhlé válce na Blízkém východě, budou muset omezit svou aktivitu na Ukrajině.

To vše vytváří pro Kyjev mnohem horší vyjednávací pozici než před dvěma lety nebo dokonce před rokem. Hlavní odpovědnost za to samozřejmě nese ukrajinské vedení v čele s Vladimirem Zelenským. Nepochybuji však, že přispěli i ti politici, včetně polských, kteří vyzvali Kyjev k nekompromisnímu boji. Prodávali iluze a slibovali, které nemohli dodržet. Mluvili o zázračné zbrani, která by zasadila Moskvě smrtelnou ránu, a klamali Ukrajince pohádkami o vojenské pomoci, která se chystá. Nic z toho nebylo a nenastalo. Pokud bylo cílem vojenského konfliktu pro Západ „vykrvácet Rusko“, pak není těžké si všimnout, že nikdy nebyl tak daleko od svého naplnění jako dnes.

**

Tohle prosím veřejně a bez strachu z cenzury vyjde na velkém zpravodajském webu v tak rusofobní, ba rusožroutské zemi jako je Polsko!!! V Česku nemožné. Na mainstreamových adresách každopádně. Nic podobného si netrouflo vydat ani takové Echo24.cz, jež jak dobře víte, požívá mého velkého respektu. Tleskám! I v takovém Polsku se najdou ostrovy velké pozitivní deviace.

Můžete se zeptat – čemu vlku tleskáš, vždyť v tom článku není nic nového. Pro mne a vás, čtenáře Kosy, samozřejmě ne. Tady tohle zní a mnohdy daleko ostřeji a podrobněji nejméně od dubna 2022. Jenže Kosa ani žádná jiné alternativa, ať si o sobě sebestředně namlouvá, co chce nemá nějaký podstatný dopad na veřejné mínění. Okrajový ano. Ale nic víc. Když s našimi premisami, jež ještě minulý týden možná hoši Igora Stříže převalovali na svých monitorech a řešili, jestli takhle nenaplňují nějakou skutkovou podstatu se sazbou až tří let, začne přicházet informační mainstream a to dokonce i v zemi válečných štváčů non plus ultra, pak se něco opravdu velkého SNAD začíná dít! SNAD.

A ještě drobnost – v politice kolují hesla jako že

• -slibem nezarmoutíš
• -nikdo ti nemůže dát tolik, co já ti mohou slíbit
• -sliby se slibují, blázni se radují

a další podobné cynismy.

Já to vidím o dost jinak. Tyhle slibotechnické mantry v životě nakonec vždycky tvrdě narazí. Protože říkají – lži blbci voliči jako o život, on ti to zbaští i s navijákem! Neboj se lhát.

Moje zkušenost je jiná.

Jednak do mne doma vtloukali, že lež má nakonec vždycky krátké nohy, ale především, životní praxe v zaměstnání mi ukázala, že na důvěru lidí nemá nic tak devastující účinek jako nenaplněná očekávání!!! Běda, když je nějakým hloupým slibem vybudíte a pak necháte vyšumět! Vaše reputace je okamžitě pryč, bez ohledu na všechno, co bylo před tím slibem! Papaláši kolektivního Západu se o tom na vlastní kůži, a já dodávám, že nejen kvůli Ukrajině vbrzku přesvědčí.

Vlastně už přesvědčují!

Viz Marine LePen, ale především viz AfD v Německu a Svobodní v Rakousku! To totiž není o ničem jiném než o hloupých, falešných slibech! Ale to by bylo na jiný článek.

*

Petr Vlk