Koho straší spojená levice?

Na snímku Sahra Wagenknechtová (uprostřed) představitelka raketově stoupající levicové strany v Německu. Poptávka po razantní levicové politice je i u nás.

*

Vláda vytvořená koalicí Spolu se stará více o Ukrajinu a problémy s tím spojené, nežli o vlastní zemi a její občany.

Podle provládního ekonoma L. Kovandy jsme již do Ukrajiny nasypali 120 miliard Kč. Přiznám se, že neznám myšlenkovou konstrukci pana Kovandy. Tedy, jak došel k této cifře. Ale zřejmě se při svém tvrzení opírá o fakta. A ještě bych dodal, že v důsledku války na Ukrajině došlo ke zvýšení cen komodit. A to jak energetických surovin, tak průmyslových kovů i zemědělských produktů, což se promítlo v posledních dvou letech do našich životů v souhrnu zhruba třicetiprocentní inflací.

Vláda, zejména pak ministr zahraničí a premiér, jsou v oblasti zahraniční politiky naprosto servilní vůči Bruselu a Washingtonu. Naprosto se proto nedá hovořit o zahraniční politice suverénního státu. Vláda pětikoalice republiku dostala do pozice vazalů. Je to smutné představení pravicové vládní koalice. A já doufám, že tato koalice dostane za rok ve volbách do sněmovny lekci, ze které se nějakou chvíli nevzpamatuje. Bohužel, u nás ale mají voliči krátkou paměť.

V Lidovkách.cz se komentátor Petráček zabývá aktuálními názory sociálních demokratů, kteří mají zájem o společný postup levice v příštích volbách do sněmovny. Tak, jako pravici, která vytvořením spolčení Spolu, zachránila před politickou nicotou lidovce a TOP 09, kteří by jinak neprošli do sněmovny samostatně. Projekt spojené levice může vytvořit podmínky k tomu, aby se vytvořil relativně silný levicový subjekt, který ve volbách může atakovat 10-12% voličů.

Redaktor Petráček straší někdejší Národní frontou. V hlavě se mu motají pro mě těžko pochopitelné termíny, jako “levice sociálně konzervativní a národně konzervativní”. Vytahuje mechem a pampeliškami obrostlé Bohumínské usnesení sociálních demokratů ze sjezdu v roce 1995. A svůj vnitřní duševní zmatek pan redaktor korunuje domněnkou, že Národní fronta z doby před únorem 1948, pomohla vytvořit vládu „hájící suverenitu vůči Západu, přitom se nestrachující o suverenitu vůči Východu“. Myslím, že znám dost dobře historii a myšlení předúnorových národních socialistů a sociálních demokratů. O historii národních socialistů jsem dokonce napsal knihu. Myslím, že jak národní socialisté, tak podstatná část sociálních demokratů, o lidovcích a slovenských demokratech vůbec nepochybuji, chtěla směřovat republiku směrem na Západ. Bohužel, špičky komunistické strany v tomto selhaly. Místo československého socialismu, který i ony slibovaly, komunistická vláda po únoru 1948 zcela převzala sovětský model. A to jak ekonomický, tak politický.

Melanchonova „nová Lidová fronta“ navázala ve Francii na tradici Lidové fronty z třicátých let. V ní spolupracovali socialisté, radikální socialisté a komunisté. O devadesát let později se objevili ještě jiné politické formace, které se hlásí k levici. A naopak, radikální socialisté, zřejmě nejvlivnější strana Francie v meziválečném období, již neexistují.

Stejně tak v Čechách máme jinou situaci a jde o to, aby v příštích volbách levicové politické strany využily synergického efektu a získaly takovou politickou relevanci po volbách do sněmovny, aby byly silou, která bude připravena také k vládní spolupráci.

Snaha některých mainstreamových médií bude jistě hrát s vyčpělou kartou antikomunismu. To je paradoxní v situaci, kdy na Hradě sedí prezident, který byl za starého režimu dosti vysoko v nomenklatuře kádrů komunistické strany, byl předsedou ZO KSČ na elitním režimním pracovišti a byl školen na to, stát se špionem v imperialistické cizině. Bravo. Zvolení tohoto muže do čela státu bylo mistrovským kouskem zcela bezcharakterního marketingu. A myslím, že pravdu má A. Babiš když říká, že koalice Stačilo! nejsou komunisté. Dodal bych pro přesnost, že to nejsou jenom komunisté.

Nikdy jsem členem komunistické strany nebyl, ani jsem o tom neuvažoval. Velice se proto ohrazuji proti jednomu diskuznímu příspěvku pod článkem pana Petráčka, kde nějaký slabý mozek píše o tom, že jsem prý napsal „oslavný článek na Klementa Gottwalda“. Nic takového jsem nikdy nenapsal a velice se proti takové arcilži ohrazuji. A žádám editora Lidovek.cz, aby tuto lež, která není ničím podložena, z diskuze odstranil.

Strašit komunisty, je jako strašit babou Jagou. Kdo strašení chce věřit, tak tomu uvěří, ale takový člověk levicové strany nikdy nevolil a ani v budoucnu to neudělá.

*

Jiří Paroubek