Americké prezidentské volby mají být pro svět důležitými, nicméně tamní jejich provedení je předurčuje k velkým pochybám. Už nyní hoří auta s připravenými podvodnými korespondenčními hlasy pro Harrisovou a dle všech indicií se bude opakovat snaha Demokratů vyhrát je i za obrovské finanční podpory pseudofilantropa Gatese podvodem. Většina médií „jede“ jasnou propagandu Harrisové a je zcela zjevné, že atentátům odolávající Trump je pro všechny ty liberály ostnem v oku.
Je s podivem, co Trump dokázal zatím ustát a jakému tlaku odolává. Přestože Demokratům teče do bot a je vcelku jasné, že za normálních okolností vstoupí Trump opět do Bílého domu, dokážou sabotovat volby nejen v USA, ale zasahují do dění i v daleké Gruzii. Tam volby prozápadní strany prohráli a rozhodně to nebylo těsně o pár hlasů. Přesto proamerická a prounijní prezidentka organizuje protesty a vyřvává do světa cosi o neplatnosti výsledků. Je s podivem, že ji vítěz voleb neeliminoval a neposadil za mříže. Protože neuznat rozhodnutí voličů, které i podle zahraničních pozorovatelů bylo podvody neovlivněné vítěznou stranou, znamená diktátorské manýry a protiústavní chování. Gruzínci protestující na náměstích jsou prodlouženou rukou Západu a ti, kteří na něm chtějí žít, si to mohou zkusit někde v Západní Evropě. Možná by se po špatných zkušenostech s pokorou vrátili.
Maďarský premiér Orbán momentálně předsedající Evropské unii osobně poblahopřál gruzínským euroskeptikům k vítězství a opět vyvolal bouři v bruselské žumpě. Zdá se, že právě Orbán pochopil, jak těžké je EU opustit, a zvolil taktiku, kdy by mohlo být Maďarsko vyhozeno, jako nejschůdnější a nejlevnější způsob odchodu z ní. Tato strategie vyžaduje buldočí povahu a velkou podporu u voličů. Obojím Orbán disponuje. Nenávist směřující k němu od bruselských liberálů připomíná tu, kterou se prezentují Demokraté k Trumpovi. A stejně tak gruzínská předsedkyně k vítězi voleb v zemi, které by měla být po slibu věrná. Nenávist k opozicím žene Západ do blížících se občanských válek stejně, jako jeho hysterie vůči Rusku může způsobit konflikt globální. Liberálové už dávno považují jakékoliv politické demokratické prvky vedoucí k jejich prohrám za nepřípustné a jsou ochotni použít i ty nejzákeřnější prostředky a strategie k udržení moci.
Blíží se volby u nás a prosazením korespondenčních hlasů si vládní koalice připravila cestičku k podvodům. Fiala už byl dost možná v USA na školení, jak dosáhnou kýženého výsledku a lze očekávat útok na myšlení voličů formou rozsáhlé propagandy, jejíž středem bude neustálé vynášení svých kvalit do nebeských výšin. To i přesto, že neexistují. Média spustí odrhovačku, v níž bude liberální část vychvalována a protiunijní defétisté se stanou lovnou zvěří. A pokud Fiala bude nadále bastlit českou ekonomiku stejně nevídaným způsobem, jsou za liberály považováni i Babišovci, takže se nakonec nic tak dramatického nestane, zůstane-li ukřivděné SPOLU v menšinové opozici. Fiala má totiž smůlu a neuznat případné neúspěšné výsledky voleb nemůže, protože ANO dalo světu takové velikány, jakými se staly Jourová či Charanzová, tedy zarputilé eurohujerské hyeny stojící na stejné úrovni, jako Niedermayer, Štětina či Zdechovský, potažmo se rovnající do jedné řady s morálním odpadem Gregorovou a dalšími bývalými pirátskými europoslanci. A tím i tedy zástupci donedávna kompletní vládnoucí Pětikoalice. To ani tehdy, kdy má na Hradu zastánce v převlékači kabátů Pavlovi. Babiš není odklonem od liberalismu, je to jen jeho jiná varianta.
Svobodné volby byly jedním ze základních kamenů demokracie. Její zánik vzhledem k likvidaci transparentnosti a poctivosti při sčítání hlasů je stávajícím systémem voleb umocněn. Nestrannost médií je už dávno chimérou, předvolební kampaně jsou praním špinavého práva a Fiala dokázal lež pozdvihnout na základní doktrínu svého vládnutí dávno před zvolením. Vítězové voleb z řad bývalé opozice čelí razantním útokům, což jsme viděli nedávno v Rakousku, kde jim nebyla dána možnost sestavit vládu. V Německu AfD dokonce kriminalizují a podobně to dopadlo i v Holandsku. Gruzie je jen další střípek do mozaiku liberální strategie, které podlehla po Majdanu třeba Ukrajina, a naopak s ní pohořeli v Bělorusku. V samotném Rusku se o převrat pokusí pomocí manželky Navalného, ale tam je šance uspět ještě menší než v Minsku.
Spojené státy jsou po čtyřech letech opět na rozcestí a nemůžeme se divit žádnému výsledku ani průběhu včetně dalších pokusů o atentát na Trumpa. Ten, podobně jako Fico na Slovensku, jeden uskutečněný fyzický pokus přežil. Ostatně Fico je dalším, kdo hází skalním liberálům do jejich představ o moci úspěšně vidle. Neberme tedy volby jen jako součást politiky. Jsou lakmusovým papírkem hovořícím o všeobecné náladě občanů. Liberálové kopou kolem sebe a je třeba je poslat do propadliště dějin dříve, než vyvolají války. Během posledních 40 let totiž dokázali zničit vše, co zničit šlo. A nemíní v tom přestat.
*
