Jako fakt?

Drzost autora dotyčného článku je nebetyčná a plně odpovídá liberálnímu poblouznění Seznamu. V době, kdy se naše Ministerstvo financí neustále točí kolem vysokých, často ve skutečnosti ještě vyšších a pečlivě utajovaných rozpočtových schodků, navíc se  Evropská unie potácí v krizi, jejíž dopady s pomocí Green Dealu budou drsné a dlouhodobé, je podobné tvrzení úsměvné. Spíše vychází z přání unijních politruků, kteří zmíněné sankce vymýšlí, ovšem bez ohledu na to, jak moc škodí samotným Evropanům. Vyprázdněné vojenské sklady znamenají krutou budoucnost v podobě jejich opětovného naplnění, z čehož mají největší radost zbrojařské firmy. Ukrajinci je provětrali skutečně dostatečně, a navíc k nim přibrali i stovky miliard eur. Sankce vůči Rusku zdražily všechny komodity mající původ v Rusku, což platí i pro ty, které Evropa nakupuje u jiných zdrojů. Pokud je tedy válkou někdo vyčerpaný, je to Evropská unie, do které vlast švédského ekonoma také patří. A to jsme dosud nezmínili migraci a její celkovou nákladnost a rozpočtovou kontraproduktivitu.

Rusko se na vstup na ukrajinské území dlouho připravovalo. Vladimír Putin není Boris Jelcin. Místo popíjení vodky a podlézání Západu vrátil Rusku hrdost, spojil vlastní národ a nastavil vývoj Ruska směrem k prosperitě. Západ to slyší nerad, liberálové z toho mají osypky a Pentagon chápe, že v mnohém zaspal. Ruský průmysl díky Ukrajině sice nastoupil cestu k válečnému zbrojnímu režimu, zároveň je ale Rusko součástí sdružení zemí v organizaci BRICS a řadí se k zakládajícím členům. Patří také mezi státy, ke kterým se s důvěrou obrací některé africké země neochotné se nadále podřizovat bývalým koloniálním mocnostem a Spojeným státům. Pravdou je, že v této oblasti je aktivní především Čína. Tu lze považovat spíše za vstřícnou vůči Rusku a rozvoj jejich spolupráce podložený společnými zájmy a možnostmi Ruska vlastnícího bohaté přírodní zdroje v Číně potřebné k fungování jejího průmyslu je zjevný.

Propad ruské ekonomiky přecházející na zlatý rubl, tedy měnu krytou zlatem (kdysi jsme takovou měli také), je vlhkým snem politiků EU snažících se obhájit sankce dopadající na jejich voliče. Snaha jakkoliv pošpinit Ruskou federaci a její vedení je často až trapná. Samozřejmě netvrdíme, že se Kremlu opatření zavedená Západem nijak nedotýkají, nicméně Rusům možná tato situace otevřela oči a přestali se na tento nespolehlivý sebedestruktivní Západ zaměřovat. Přeci jenom Afrika, Jižní Amerika a Čína mají také svůj potenciál. A Rusko si tam dokáže pohlídat své investice. Zvláště v době, kdy jsou USA nejzadluženějším státem světa a Evropa nemá už moc co nabídnout. Srovnáme li Putina s Leyenovou, je vcelku jasné, kdo si z nich dává vlastní góly. S málo výjimkami většina politiků z unijních členských států víceméně kopíruje přístup Leyenové, což samozřejmě ekonomikám v nich rozhodně nenapomáhá.

Seznam je médium s velkým dosahem. Obsah na něm uveřejňovaný je však velmi tendenční a vytváří proliberální tlak na své konzumenty. Unikátním odpadem jsou statě přebírané z Forum 24, ale také Novinky a další dodavatelé obsahu nepatří zrovna k seriózním poskytovatelům reálných informací. Doba, kdy byl Seznam populární pro svou pestrost a jistou serióznost, jsou dávno pryč. Momentálně si musíte vybrat mezi reklamou a placením, mezi realitou a demagogií. Je na vás, co si vyberete, ale je třeba přemýšlet nad vším, co se k vám dostává.

*

Jindřich Kulhavý