Izolace Ruska selhala: Summit BRICS v Kazani je vítězství Moskvy.

Protiproud

V Kazani se tento týden uskutečnil přelomový summit BRICS – největší mezinárodní akce v Rusku po zahájení Speciální vojenské operace na Ukrajině. Jde tak současně o jasný důkaz, že všechny západní pokusy „izolovat Rusko“ selhaly. To se ale ukázalo již v roce 2022.

Po izraelské genocidě v Gaze a nyní v Libanonu, bylo všem jasné že výzvy Západu „sjednotit celý svět k potrestání agresora“ jsou směšné (a pouze chtějí ospravedlnit válku Západu proti Rusku ukrajinskýma rukama, pozn. PP).

Americký hegemon má problém

Symbolický význam faktu, že hlavy 24 zemí přijely navštívit Vladimira Putina, je zásadní především pro samotný Západ: tuto skutečnost nemohou západní představitelé ignorovat. Snaží se jí vysvětlit různými důvody, od svých vlastních chyb při spolupráci s globálním Jihem až po ruskou protikoloniální a protizápadní rétoriku. Rostoucí popularita BRICS je však ve své podstatě naprosto objektivní a nelze ji chápat izolovaně od transformace celého světového řádu a vzpoury svobodných zemí proti západnímu hegemonovi.

BRICS vznikl před necelými dvěma desetiletími, ale už tehdy, v roce 2006, bylo jasné, že svět vstupuje do nové éry. Začínalo formování nového světového řádu a ačkoli ještě nebyla jasná rychlost tohoto procesu, ani intenzita zápasu, všichni pochopili, že rozsah změn bude obrovský a univerzální. Jen pár měsíců po vzniku BRICS (tehdy ještě sdružení sestávalo ze čtyř zemí) vystoupil Vladimir Putin v Mnichově s projevem, ve kterém varoval před zbytečností pokusů Západu (a především Spojených států amerických) „ovládat národy“.

Ve skutečnosti to bylo prohlášení o selhání stavebních plánů unipolárního světa. Následující rok, 2008, vypukla globální finanční krize, vinu za ni nesly výlučně Spojené státy a vzhledem k tomu, že to byly ony, kdo ovládal světový finanční systém, musela celá planeta zaplatit účty za americkou chamtivost. V té době se už Spojené státy točily kolem Iráku, jako klíčové země na Blízkém východě, takže „arabské jaro“, které začalo o tři roky později se svými hroznými důsledky pro celý region, bylo vlastně předurčeno.

Nikoli konec dějin, ale kolaps

Od roku 2011 zbýval už jen krůček k roku 2014, kdy Rusko vstoupilo do otevřeného geopolitického konfliktu se Západem kvůli pokusům o ovládnutí Ukrajiny zorganizováním a zaplacením státního převratu v Kyjevě. Pak už to gradovalo až do roku 2022, kdy (po pokusech kyjevského režimu o genocidu ruskojazyčného obyvatelstva v Doněcku a Luhansku) konflikt nabyl vojenskou podobu.

Celá ta léta Západ oslaboval, zatímco globální Jih posiloval. Oslabení Západu bylo objektivním procesem s geopolitickými, historickými, ekonomickými a dalšími vysvětleními. Skončila půltisíciletá éra západní dominance. Projevuje se to v podobě krachu globalizačního projektu podle anglosaských pravidel, v němž měly hlavní podíl USA a Evropská unie. Globalizaci se totiž ani násilím (převraty atd.) nepodařilo dotáhnout do konce. Naopak se začala hroutit, nikoli jen proto, že se proti ní vzbouřilo Rusko a mnohé země globálního Jihu, ale pro chyby v jejím samotném plánu.

Prostě se nepodařilo přimět celý svět, aby žil podle pro Západ výhodných a Západem stanovených vyděračských pravidel (politických, finančních, ekonomických, obchodních, kulturních a ideologických). Anglosaský úspěch zprvu výrazně podpořila sebevražda SSSR, po které na Západě většina elit skutečně věřila v „konec dějin“ (jak napsal Fukuyama, pozn. PP) a nástup éry „globální vlády“. Přibližně před dvaceti lety se však ukázalo, že Západ roli globálního architekta, dodavatele a stavitele nezvládl, a vše mu pod rukama kolabuje.

Amerika se pere sama se sebou

Proto vznikl BRICS. Zpočátku jako nástroj koordinace mezi nezápadními zeměmi, které pochopily, že Západ jde špatným směrem a táhne s sebou do propasti celý svět. Za poslední roky se Západ ještě více oslabil, a to se týká nejen jeho postavení na světové scéně, ale také jeho vnitřního stavu. V polovině minulého desetiletí vstoupily Spojené státy do období zvýšených turbulencí. Nejenže se z nich nedokážou dostat ani ve střednědobém horizontu, ale zároveň jim hrozí, že upadnou do vážných vnitřních nepokojů.

To neznamená, že Amerika už nemá sílu bojovat o udržení pozice světového hegemona, ale znamená to, že si musí vybrat mezi pokusy o obranu této hegemonie na světové scéně a hlubokými vnitřními reformami. Současný americký establishment se však nechce a nemůže vzdát svých nároků na světovládu, což znamená, že bez velkých vnitřních otřesů se geopolitická strategie a praxe Washingtonu nezmění.  Znamená to, že Amerika se bude snažit hrát na několika šachovnicích současně, a omezovat ty, ve kterých vidí skutečnou nebo potenciální hrozbu pro svoji hegemonii.

BRICS jako kladivo na hegemona

Co to znamená pro BRICS? To, že se blok bude muset stát stále více protiamerickým, není způsobeno tím, že jeho cílem je konfrontace se Spojenými státy, ale proto, že samotné Spojené státy to jen tak nenechají. Pro Ameriku jsou kategoricky nepřijatelné jakékoli projekty na vybudování alternativní globální architektury (finanční, obchodní či vojenské), zejména ty, které spojují klíčové země nezápadního světa – Čínu, Indii, Rusko, arabský svět a Latinskou Ameriku. Spojené státy zvýší tlak na země BRICS, aby zabránily nebo alespoň zpomalily jejich směřování k integraci společných finančních systémů.

BRICS nastolil otázku rozšíření až v roce 2022, a teprve poté začalo sdružení přijímat nové členy. Ze šesti pozvaných (a hlásících se) jedna země okamžitě vypadla. V Argentině se totiž za pomoci USA dostal k moci  proamerický a protičínský prezident Milei. Svůj vstup mírně přibrzdila Saúdská Arábie. Princ Mohammed si dal pauzu – ale vstup do BRICS, může být potvrzen právě na aktuálním summitu v Kazani.

Írán, Egypt, Spojené arabské emiráty a Etiopie se však ke skupině BRICS připojily, Organizace se tak z „pětky“ stala „devítkou“. Touto expanzí se BRICS stal skutečně globálním sdružením, protože předtím v něm dvoumiliardový islámský svět neměl zastoupení. Nyní jsou tam už tři islámské země. A několik dalších velmi důležitých zemí islámského světa čeká na přijetí. i když otázka vstupu Saúdské Arábie je stále otevřená, zájem o vstup projevily mnohé další muslimské země, od Turecka po Malajsii.

Buď s ním, nebo proti jeho vůli

Samozřejmě, mezi jednotlivými zeměmi BRICS je také mnoho nedořešených otázek. Nejvíce pozornost pochopitelně přitahují ty čínsko-indické. Právě proto – na okraj aktuálního summitu – se uskuteční první oficiální setkání Si Ťin-pchinga a indického prezidenta Modiho po čtyřech letech. Nejednali spolu od pohraničního konfliktu v Himalájích na jaře 2020. A právě na ně se Anglosasové snaží zatlačit, zejména ve vztahu k zemím, na které už nemají sílu vyvíjet přímý nátlak.

Stávající rozdíly však nejsou ničím ve srovnání s tím, co země BRICS spojuje: Především pochopení, že Západ nemá právo a už ani možnost vnucovat svůj „obraz světového řádu“ všem ostatním. V rámci BRICS budou vždy debaty o rychlosti a metodách usnadnění procesu „úpadku Západu“, ale nikdo nezpochybňuje skutečnost, že konec hegemonie Západu je v zájmu všech zemí konsolidujících se kolem BRICS.

To paradoxně vychází vstříc i zájmům samotných západních zemí včetně USA. Jenže ty už natolik zabředly do parazitického a protinárodního globalistického projektu, že nedokážou bránit ani své přirozené národní zájmy. Pokud jejich vlastní stále více se bouřící a vzpěčující veřejnost přinutí zkorumpované elity, aby našly sílu vzdát se tohoto sbevražedného postoje, může s nimi BRICS v budoucnu spolupracovat při vytváření pravidel a budování rýsujícího se přirozeného a spravedlivějšího světového řádu. Který se v každém případě vybuduje.

Buď se Západem nebo proti jeho vůli.