Generál Mordvičev včera po 30 dnech bojů obklíčil silné uskupení Ukrajinců ve městě Selidove. Analýza operační situace na úseku ruské armádní skupiny “Střed”. Kyjev podle všeho nařídil v dalších bojích proti Rusům aplikovat Hitlerovu taktiku “Festung”.

Celá Mordvičevova obkličovací operace 24 tisícového města Selidove trvala od 28. srpna do 21. října, tedy 56 dní. Kolona obcházející město z jihu při operaci postoupila o 15 km. Kolona ze severu o 10 km. Ukrajincům zbývá z města poslední koridor o šířce 2 km, který vede po náspu čtyřproudové dálnice E50 obcházející město ze severu. Z obklíčeného města vede k dálnici dvouproudový přivaděč, který z obou stran lemuje lesní porost o šířce 30 metrů. Jinak je celý koridor v otevřené stepní krajině bez zástavby a porostů. Jakékoli zásobování, a nebo ústup přes tento koridor bude sebevražedná akce. Ukrajinci buď obklíčení prolomí, nebo budou opakovat osud 6. německé armády ve Stalingradu. Na první spodní mapě je stav bojiště k 27.8. 2024, na druhé a třetí pak ke včerejšímu dni.

První mapa zachycuje výchozí stav obkličovací operace města Selidova dne 27.8.2024. Žlutý kruh vlevo dole je Selidovo. Oranžový nahoře je aglomerace Pokrovsk-Mirnohrad. Velké žluté šipky jsou hlavní zásobovací trasy do oblasti vedoucí z města Doněck. V této první fázi Selidovské operace se Mordvičev tlačil na jih, aby přeříznul zásobování ukrajinských vojsk, která se bránila proti postupu generála Kuzoveleva, viz červené šipky. Celou situaci na mapě podrobně vysvětluje naše srpnová analýza MAP 2078.

Druhá mapa zachycuje výchozí frontovou linii ze 27.8.2024 = žlutá čára, a klíčové napojení dálničního přivaděče na E-50, = červený kruh, který je poslední komunikací v ukrajinské moci. Růžová barva = současné území ovládané ruskými vojsky k dnešnímu dni. Fajnšmekři si mohou zde prohlížet satelitní mapu celého bojiště.

Třetí mapa zachycuje dnešní stav stejného bojiště. Žlutý pentagon = Selidovo. Černá čára = přibližné rozhraní ruských operačních skupin Střed generála Mordvičeva a Jih generála Kuzovleva. Oranžový kruh = zlikvidovaní obklíčení Ukrajinci. Žlutý kruh = Ukrajinci přitisknutí zády k řece v operačním obklíčení. Ruské červené šipky ukazují, že hlavním cílem obou generálů je nyní vyčistit prostor severně od Kurachovské přehrady od Ukrajinců. Zelená linie = území obsazené jednotkami generála Mordvičeva podle jiných ruských zdrojů. Kanál Rybar, jehož mapy, jako tuto, často používám, je poměrně opatrný, a nerad zveřejňuje ruské úspěchy, pokud hrozí, že budou Ukrajinci vytlačeni zpět. V prostoru zelené linie probíhají intenzivní boje, a Ukrajinci se tudy snaží obnovit komunikační linie do Selidova.

Podle ruských pozdně nočních hlášení oddíly generála Mordvičeva už včera večer po krátkém boji obsadily i centra města Горняк (Gornjak -10 000 obyvatel), viz na 3. mapě východně od oranžového přeškrtnutého kruhu. Protože celou oblast jižně od Selidova a severně od Kurachovské vodní nádrže bylo možné zásobovat pouze ze Selidova, a nebo z Kurachova, nedá její vyčištění od Ukrajinců Rusům nijak zabrat. Rusové tak brzy obsadí dalších 221 km² Ukrajiny se dvěma městy velikosti českého Humpolce.

Ukrajinská regionální televize z Pokrovska odvysílala včera zajímavou reportáž z města. (Zde video) V reportáži Serhij Dobrjak, náčelník vojenské správy města, nevybíravě vyzval zbylé obyvatele, aby z města prchli, protože ve městě se v zimě určitě nebude topit, a nebude v něm žádná elektřina. Dobrjak zbylým Ukrajincům ve městě připomněl, že každý den vidí, jak se město intenzivně opevňuje, (je vidět na videu), a že armádní velení chystá město tvrdou obranou proměnit v ruiny podobně jako Avdějevku i Ugledar. Každé město Pokrovské oblasti, podle Dobrjaka, už obsadilo podle jeho velikosti několik záložních ukrajinských brigád, a ty dostaly nařízeno bránit se do posledního dechu. Ve městě Pokrovsk, na které denně dopadají ruské granáty, zůstalo z 80 tisíc obyvatel už posledních 18 000, včetně několika desítek dětí. Část se evakuovat i nadále odmítá.

Ukrajinská příprava na obranu měst do posledního dechu připomíná Hitlerovu taktiku “Festung” z roku 1944. Při sovětské běloruské útočné operaci dostali němečtí generálové vůdcův rozkaz, bránit se ve velkých městech do posledního dechu a žádných okolností neustupovat. Vůdce předpokládal, že velká města vydrží v obklíčení několik týdnů až měsíců, a budou tak bránit přesunům sovětských zásob a posil k útočícím jednotkám, protože ovládají důležité železniční a silniční uzly. Tato taktika Festung slavila velký úspěch na západní frontě, ale na Východě totálně zkrachovala, a němečtí generálové se raději Sovětům rychle vzdali.

Od letošního léta se ruští generálové začali díky rostoucí materiální i početní převaze svých vojsk stále častěji odvažovat obkličovat ukrajinská města volným terénem. A ukázalo se, že Ukrajinci, jakmile jim hrozí obklíčení, ihned z města uprchnou. Takto byly v posledních týdnech na Donbase velmi rychle dobyty Ugledar (14 000 obyvatel), Novogrodovka (15 000, dobytí trvalo jen 5 dní),  a Ukrajinsk (10 000).

Rostoucí ruská převaha na bojišti, zejména v úsecích operačních skupin generálů Nikiforova, Mordvičeva a Kuzovleva, je evidentně dána stálým přísunem ruských dobře vycvičených záloh. Tento neustálý tok posil umožňuje Rusům nejen kompenzovat své ztráty, ale i zvětšovat početní stavy svých útočících jednotek. Podle posledních analytických zpráv profesionálních německých vojenských expertů Christiana Möllinga a Andráse Rácze je ruský měsíční přísun záloh každý měsíc 30 000, a umožňuje navyšovat bojové stavy ruské armády. Všichni tito noví ruští vojáci jsou přitom dobrovolníci.

Naopak podle přiznání nejvyššího velení kyjevské Soldatesky z tohoto víkendu se Ukrajincům daří pouze díky násilí obléknout do uniforem 17 600 vojáků měsíčně, a dalších 2 400 se k odvodu dostaví “dobrovolně”. Kvalita nových vojáků je však rozdílná. 75% ukrajinských posil je k boji nepoužitelných, a frontoví velitelé elitních jednotek je raději posílají zpět, než aby riskovali, že utečou, a obnaží jejich obranou linii ruskému rychlému postupu. Tito nepoužitelní vojáci jsou pak nahnáni do oddílů tzv. teritoriálních brigád, které Soldateska posílá na frontu, aby v ní ucpala díry, a mohla stáhnout ty nejvyčerpanější elitní jednotky k doplnění.

Vývoj posledních měsíců však ukázal, že tyto nově násilím mobilizované jednotky, jakmile mají čelit ruskému útoku, okamžitě se rozprchnou. Došlo k tomu, jak tento měsíc na kurském bojišti, tak několikrát i na doněckém bojišti. Tyto násilím mobilizované jednotky nemají žádné drony, žádné rušičky REB, žádná děla, těžká obrněná vozidla a ani tanky. Neměli by proti Rusům šanci, i kdyby byly složeny z motivovaných dobrovolníků.

Souhrnem, nedostatek zbraní, zkušených velitelů, a nedostatek náhradních vojáků, každý den a stále více, degraduje ukrajinskou armádu na pouhou skupinu nesourodých, špatně vyzbrojených a demoralizovaných tlup. Opakuje se tak historie neslavného tažení polského magnáta Chodkiewizce na Moskvu v roce 1612. Jádrem polské pěchoty tehdy byli maďarští a němečtí žoldnéři, a jejich už tak bídná morálka se zhroutila, jakmile přestali dostávat tučný žold, a začali na ně útočit ruští kozáci a moskevští střelci a další dobrovolníci, kteří se na obranu ruského státu hrnuli z celé země.

Rusko je proti Ukrajině veliké, populačně silné, plně vyzbrojené a motivované zvítězit. Ruský postup by se tak měl zrychlovat, a pouze počasí tomu může zabránit.

Jak vyplývá z analýzy MAP 2018  Ukrajině v roce 2023, a v první polovině roku 2024, nestačilo mobilizovat 35 000 vojáků měsíčně, ani aby nahradila utrpěné ztráty. A současně z analýzy německých vojenských expertů Möllinga a Rácze vyplývám že Rusku stačí měsíční přísun 30 000 dobrovolníků, aby se početní stav ruské armády trvale zvyšoval. Česká mainstreamová média, která každodenně hlásají, že ruská armáda má větší ztráty než ukrajinská, by si tak raději měla nastudovat německé odborníky, a hlášení ukrajinských vojenských náčelníků, než začnou vypouštět veřejnosti své fantasmagorie.

*