„Fiala, vláda, Hrad. Okresní poskoci.“ Svět řídí ti skrytí. Jan Keller odhaluje vazby

„Stovky miliard korun, které ročně od nás vyvádějí velké cizí firmy a banky, rozhojňují bohatství světové diskrétní elity a přispívají svým drobným dílem k jejímu životnímu komfortu. Na oplátku se mohou špičkoví členové naší pomocné elity fotit se špičkami evropské pomocné elity a nadýmat se pocitem vlastní důležitosti,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz levicově orientovaný sociolog a filozof Jan Keller. Vrátili jsme se k jeho úspěšné knize Tři sociální světy, protože se v našich končinách stává stále více aktuální.

Vaše kniha Tři sociální světy je dost temným sociologickým rozborem současnosti. Způsobil jste mi těžkou depresi kvůli obavám o mé blízké. Jak moc jsou ty obavy oprávněné?

Cílem téhle mé knížky rozhodně není někoho strašit. Prostě jsem se v ní pokusil popsat sociální strukturu a rozložení moci v zemích, které nazýváme ekonomicky vyspělými demokraciemi. Hlavní myšlenka je jednoduchá: V každé společnosti vždy existovaly různé formy nerovnosti. Charakteristickým rysem dnešní situace ovšem je, že obyčejná nerovnost se změnila v něco odlišného – v naprostou nesouměřitelnost.

Poměrně malé skupinky nejbohatších rodin mají majetky mnohonásobně větší než jaký je ekonomický výkon celých národních států. Podobná nesouměřitelnost se rozevírá také v rovině příjmů. Ti nejlépe odměňovaní získávají stonásobky příjmů průměrných. Aby bylo jasno, nikomu to nezávidím a nevolám po rovnostářství. Pouze se snažím analyzovat důsledky tohoto stavu věcí.

Obrovské majetky se dědí po generace a spojují se díky promyšlené sňatkové politice podobně jako tomu bylo kdysi ve feudalismu. Horní vrstvy, které si takto počínají, nazývám diskrétní elitou. Se členy diskrétní elity se nikdy nesetkáme v práci, při nakupování a už vůbec ne na dovolené. Žijí ve svém světě, do kterého by cizího nepustili, ani kdyby vyhrál první cenu ve sportce.

Nejsem stoupencem konspiračních teorií. Superbohatí nás nechtějí ani ovládnout, ani očipovat, ani decimovat. Mají svoje starosti a my jsme jim naprosto lhostejní. Mnohem početnější je vrstva těch, které řadím do pomocné elity. Politici, manažeři, různí generálové, mediální hvězdy všeho druhu, vlivní právníci, novináři a takzvaní intelektuálové. Ti nemají vystaráno na celé generace. Vyškrábali se nahoru sami a pokud by nesloužili systému, na jehož vrcholku stojí někdo jiný, mohou zase snadno spadnout o pár pater níže. Dobře to vědí a podle toho se chovají. I když na ty ostatní nejednou pohlížejí svrchu, diskrétní elita by ani je, ani jejich potomky v prvé či druhé generaci mezi sebe nepustila.

Střední třída ztrácí své jistoty díky úbytku sociálního státu mnohde po světě. V nejistotě pak spíše nadává na ty chudší než reflektuje, kvůli čemu nadmíru bohatnou miliardáři. To je ztráta zdravého rozumu anebo důkaz, že se stala média a zčásti i internet skvělým nástrojem na ovládání mozků?

Střední vrstvy jsou velice různorodé. Patří mezi ně jednak staré střední vrstvy, tedy drobní podnikatelé, živnostníci a svobodné profese, dále nové střední vrstvy, tedy zaměstnanci organizací veřejného i soukromého sektoru a konečně něco, co z nedostatku vhodnějšího termínu nazývám nejnovějšími středními vrstvami. To jsou příjmově nadprůměrní odborníci pohybující se zpravidla v prostředí globalizované ekonomiky a působící v technologicky nejpokročilejších oborech.

Zájmy různých segmentů středních vrstev jsou často protikladné, takže těm nahoře nehrozí, že by se ti uprostřed spojili a vytvořili nějakou vlivnou politickou sílu. Spojuje je jen obdiv k

  těm, kteří stojí příjmově a majetkově výše, a přesvědčení, že za všechny jejich problémy mohou ti, kteří patří do nižších vrstev. I když zejména nové, tedy zaměstnanecké střední vrstvy, postupně ztrácejí své dosavadní postavení a jistoty, zůstávají oporou systému z obavy, že by propadli dolů mezi ty, kteří mohou, podle jejich názoru, úplně za všechno.

Ke druhé části vaší otázky, tedy k vlivu médií na ovládání mozků. Už americký žurnalista Walter Lippmann, který se zabýval veřejným míněním a jeho formováním, byl toho názoru, že demokracie je přijatelná jen jako „demokracie diváků“. Obecenstvo je nutno držet v iluzi, která zajišťuje stabilitu politických elit. Tohle prohlásil přesně před sto lety a podle tohoto programu se jede. Byly vypracovány četné techniky ovlivňování myšlení pomocí médií. Setkáváme se s nimi denně.

Mezi zvláště oblíbené nástroje manipulace patří vytrhávání faktů z kontextu a jejich zařazování do uměle vytvářených souvislostí, ve kterých ztrácejí svůj původní smysl. Jiným způsobem je prohlásit nesporná fakta za pouhé nepodložené názory dezinformovaných lidí. Pomocí podobných fíglů můžete podle potřeby vytvářet hněv veřejnosti a cíleně ho směrovat vůči těm, kdo jsou vám nepohodlní. Můžete přesměrovávat rozhořčení a nespokojenost občanů tak, aby to neohrozilo centra moci, ale odnesl to někdo jiný. Můžete ve prospěch svých zadavatelů pracovat se strachy lidí vyvolanými stresy v práci a s jejich obavami ze sociálního poklesu. Místo argumentace můžete používat udavačské a pomlouvačné formule. Když někoho soustavně označujete třeba za populistu, může si říkat, co chce, a stejně nebude na „správné a spořádané občany“ působit věrohodně. Pusťte si Českou televizi a máte učebnici praktik manipulace i s obrázky.

Kniha, i díky citacím, popisuje hlavně dění v západním světě. Postsocialistické země jsou přeci jen trochu odlišnou verzí příběhu. Nebo ne?

Často se nám říká, že patříme na Západ. To je určitě pravda, je to však jen část pravdy. Stali jsme se pevnou součástí periférie Západu. Z hlediska sociální struktury to znamená, že specifickým způsobem kopírujeme tři odlišné sociální světy, o kterých je řeč. Diskrétní elitu v pravém slova smyslu zatím nemáme. Je u nás ve srovnání s jinými podobnými zeměmi poměrně mnoho miliardářů, jsou to ovšem zbohatlíci, kterým zatím chybí hlavní rys diskrétní elity – kontinuita výjimečného postavení předávaná po celé generace.

O to více máme pomocných elit. Sahají od pana prezidenta až po poslední komentátory médií hlavního proudu. Jdou všem ostatním vzorem v tom, jak se to dělá, pokud chce člověk tělem i duší sloužit. Zvláště pan prezident o tom mluvívá velice dojemně. Těžko najít někoho, komu by ještě s poctivostí sobě vlastní nesloužil. Tolik k pomocným elitám.

Naše střední vrstvy mají podobné problémy jako ty na Západě. Staré střední vrstvy se snaží přežívat ve skulinách globalizované ekonomiky podobně jako třeba večerky tváří v tvář obřím řetězcům supermarketů. Nové střední vrstvy zažívají stejný pokles zaměstnaneckých jistot, jako je tomu ve Francii anebo v Německu. A nejnovější střední vrstvy, zpravidla vysokoškolsky vzdělané páry, se snaží udržet v mezinárodní konkurenci za cenu toho, že kvůli práci nemají čas na vedení domácnosti a na své děti, pokud si je v tom spěchu ovšem vůbec pořídili.

Také nižší vrstvy u nás kopírují situaci těch na Západě. Ta jejich část, která je na tom jakžtakž dobře, se stále častěji musí spokojit jen s neplnohodnotnou, prekérní prací. A ti úplně dole se neobejdou bez pomoci sociálního státu. Někteří si to zavinili sami, jiné to semlelo, ani nevědí jak. Někdy stačí rozvod, trocha zdravotních problémů, ztráta práce, pak už se z toho člověk nevymotá.

Jak jsou vaše postřehy a citace zejména francouzských, britských a amerických sociologů naroubovatelné na českou každodennost?

Hodně zjednodušeně lze říci, že problémy, na které upozorňují sociologové vyspělých zemí, se k nám dostávají se zpožděním dvou až tří dekád, přičemž tempo dohánění se v poslední době zrychluje. Jen pár příkladů. Narůstající prostorová segregace, kdy ti úspěšní se snaží přestěhovat co nejdále od neúspěšných. Ztráta víry v to, že naše děti se budou mít lépe než my sami. Mimochodem tato víra poháněla energii středních vrstev. Nárůst rizika sociálního propadu i pro ty profese, které se až dosud cítily spolehlivě zajištěny. Nárůst kriminality na veřejných prostranstvích, v supermarketech, na nádražích, ve školách. Velké počty bezdomovců jako běžná kulisa života větších měst.https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Fiala-vlada-Hrad-Okresni-poskoci-Svet-ridi-ti-skryti-Jan-Keller-odhaluje-vazby-762551

Brzy přibudou dnes pro mnohé ještě nepředstavitelné problémy spojené s existencí enkláv migrantů, kteří si vybudují svoji paralelní společnost, tak jak to známe z Francie, Švédska či Velké Británie.

Jak moc je vláda Petra Fialy poplatná diskrétním světovým elitám? ODS trvá na zavedení výpovědi bez udání důvodu. Jak velcí jsou slouhové světového velkokapitálu?

Nejde tu jenom o Petra Fialu a jeho kolegy ve vládě a na Hradě, kteří se vyprofilovali jako poskoci okresního významu. Už americký sociolog a historik Immanuel Wallerstein ukázal, že světový kapitalistický systém funguje na principu centra a periférie. Jen hlupák by si mohl myslet, že hospodářské a politické centrum touží po tom, aby … (pokračování ZDE)