Evropský pohled na Čínu a odstraňování rizik po česku

V Čechách, patřících k zemím s méně relevantními vazbami na Čínu, se paradoxně řeší otázka bezpečnosti s mimořádným důrazem. Často je v souvislosti s touto asijskou velmocí hlavním tématem. Přitom existující rizika spojená s rostoucí přítomností Číny v Evropě i v České republice soudná a informovaná část české odborné veřejnosti nikdy nebagatelizovala. Pro lepší orientaci v současné české debatě o Číně, která se stále více vyznačuje ideologizací, je proto vhodné ohlédnout se za širším evropským pohledem na čínskou agendu.

Podrobnější přehled rizik vyplývajících z čínské přítomnosti v Evropě analyzuje poslední vydání Reportu ETNC (European Think-tank Network on China) s názvem “National Perspectives on Europe’s De-risking from China“. Poskytuje komparativní přehled toho, jak se jednotlivé státy EU i sám Brusel staví k otázce rizik vyplývajících z více či méně existující závislosti na Číně. Válka na Ukrajině zvýraznila rizika závislostí na energetických vazbách na Rusko a případ Číny se s tím souběžně hypoteticky posouvá do oblasti analogických rizik, ovšem s ještě zásadnějším geo-ekonomickým dilematem.

V české veřejné debatě se už dávno před ruským vpádem na Ukrajinu běžně spojovala ruská a čínská „hrozba“, bez obtěžování se vysvětlit věcné rozdíly mezi čínskou přítomností a čínským vlivem v Evropě, či jak definovat stupnici ve škále rizika versus reálné hrozby. V Čechách neřešíme možnou stupnici rizik, rovnou si pomůžeme nálepkou „hrozba“, čímž někteří čeští komentátoři strhnou na sebe větší pozornost. Ve většině mediálních debat o Rusku a Číně, které jsou rámovány jako společná hrozba, se v českém prostředí jejich velké odlišnosti strukturálních a geo-ekonomických hybných sil přehlížejí. Vyvolávání pocitu, že Rusko se rovná něco jako Čína, a že tyto velmoci navzájem úzce spolupracují, je projevem neznalosti, či dokonce záměrného vytváření strachu.

V Čechách je již dostatek seriózních akademických pracovišť a výzkumných pracovníků, kteří se dynamice vztahů středoevropských zemí s Čínou dostatečně věnují. V akademické sféře se laciné ideologizování eliminuje preferencí recenzovaných výstupů, kde anonymní recenzní řízení a editoři vygenerují seriózní texty pro publikaci v odborných časopisech či monografiích. Pro většinu českých think tanků, reprezentovaných většinou lidmi s nižší či vůbec žádnou úrovní akademického výzkumu, se ovšem výstupy převážně orientují na média. Filtr recenzních řízení se tudíž obchází, zato jejich dopad na veřejné mínění je dramaticky mocnější.

Financování českých think tanků zabývajících se Čínou se příhodně orientuje na hojné americké a tchajwanské státní zdroje. Výstupy těchto platforem pak natolik ovládly mainstreamová média, že se česká krajina na dlouhá desetiletí dopředu musí třást hrůzou z Komunistické strany Číny, jejíž div ne jedinou ambicí je zničit naši demokracii a prosperitu.

Nový Report ETNC 2024

poslední Report ETNC podává dobrý přehled, v čem státy EU konkrétně spatřují konkurenční a rizikové momenty v jejich agendě směrem k Číně. Český případ odkazuje spíše k tendenci problém ideologizovat a v reálu zbabrat, co se dá. Vedle toho státy státy s robustní ekonomickou výměnou s ČLR, jako kupříkladu Francie, Německo, mimounijní Velká Británie, Nizozemí či Itálie, mají na rozdíl od Prahy urgentnější důvody se riziky zabývat a vymýšlet vlastní národní strategie či spoluutvářet je na celoevropské úrovni.

Tyto státy jsou určitě ještě více ohroženy kyberútoky a špionáží než Česká republika. Jejich příklady vedle toho dosvědčují, že snahy o politiky de-riskingu způsobují druhotné újmy vlastním ekonomickým odvětvím, případně vedou ke sporným výsledkům z hlediska efektivity. Není od věci si připomenout, jak se na posunutí evropské politiky vůči Číně promítaly jak tlaky z USA, o kterých se v Čechách nemluví, tak i změny evropských vládních garnitur, nejviditelněji v Německu s koncem éry kancléřky Merkelové, které vůči Pekingu vystupují ve změněné geopolitické konstelaci více asertivně.

Jako přispěvovatel do tohoto nového Reportu (Czechia: Early ideological whistleblower turned European mainstream, s. 40-44) vám přeji inspirativní čtení, zejména analytického úvodu zpracovaného editory a pak jednotlivých kapitol představujících případy členských zemí EU. Na rozdíl od dřívější mantry „decoupling“, současná verze „de-risking“ zní méně vyostřeně a lépe vystihuje situaci, kdy si většina evropských zemí nechce úplně zničit své léta budované vztahy s Čínou, ovšem při plném vědomí obtíží a rizik z toho plynoucích.

*

Rudolf Fürst, politolog a sinolog, uvežřejněno na webu ASIASKOP

Úvodní obrázek jsme vytvořili s pomocí nástroje umělé inteligence Midjourney.