Cesta k válce

…

Washington zosnoval převrat, svrhl ukrajinskou vládu a dosadil loutku. Tato loutka začala utlačovat ruské oblasti na východní a jižní Ukrajině, které sovětští představitelé ze správních a politických důvodů připojili k Ukrajině. Ukrajina nechtěla zastavit pronásledování a dělostřelecké bombardování ruského obyvatelstva a donutila Rusko zasáhnout.

Washington a jeho loutky v NATO rychle rozšířily válku, která směřovala ke třetí světové válce, dokud Washington zřejmě neustoupil od hrozby vyslání raket dlouhého doletu na samotné Rusko. Nevíme to jistě, ale zdá se, že tomu tak bylo.

Sotva jsme, doufejme, této cesty do války ušetřeni, ocitáme se na další cestě k válce: izraelsko-americký útok na Írán. Washington stále vysílá další síly údajně na „ochranu Izraele“, ale ve skutečnosti na podporu útoku na Írán.

Írán je cílem, protože stojí v cestě Velkému Izraeli. Není to tak dávno, co izraelský premiér Netanjahu držel v ruce mapu Velkého Izraele – od Nilu po Eufrat. Zrovna nedávno sionistický izraelský ministr financí Velký Izrael rozšířil. Nyní zahrnuje i Saúdskou Arábii.

Účelem „válek proti terorismu“ neokonzervativního Washingtonu na Blízkém východě – v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii, dokud Rusko nezablokovalo Obamův útok na Sýrii – bylo ukončit přísun zbraní a peněz milicím Hizballáhu v jižním Libanonu. Izrael toužící po vodních zdrojích, řece Litani, dvakrát napadl Libanon s úmyslem tuto oblast obsadit. Dvakrát milice třetího světa – Hizballáh – vyhnaly chvályhodnou izraelskou armádu. Od té doby Izraelci plánují, že za ně Američané udělají práci tím, že zaútočí na Írán. Pokud se podaří Írán zničit, Hizballáh bude bez zbraní a peněz a sionistický Izrael bude moci expandovat.

Právě o tom je situace na Blízkém východě. Křesťanští pohané a muslimové musí zemřít, aby Izrael mohl expandovat.

Muslimové zemřou, protože jsou nejednotní a byli nejednotní po mnoho staletí, čímž ochcávají svou moc. Nežidé zemřou, protože z nich vyprávění o holocaustu udělalo viníky. „Křesťanští“ evangelíci, kteří nejsou křesťany v žádném smyslu, si myslí, že je Boží vůlí, aby Američané umírali za Izrael.

Taková je úroveň inteligence západního světa.

Nedostatek Putinovy síly je jedním z důvodů, proč nám hrozí jaderný Armagedon. Putin nechal konflikt na Ukrajině rozšířit do té míry, že se ocitl zády ke zdi, a musel říci: „Rakety vyslané do matičky Rusi znamenají, že USA a NATO jsou ve válce s Ruskem.“ To je pro něj jako pro Rusko. Odcházející i nastupující generální tajemník NATO prohlásili: „Není důvod Putinovi věřit. Nikdy nic neudělá.“ Je zřejmé, že tato prohlášení ukazují, že Západ není přesvědčen o tom, že Rusko bude bojovat, bez ohledu na to, jaké urážky a provokace se na Putina a Rusko valí.

Na Blízkém východě se Putin poté, co prokázal aktivní vedení a zabránil Obamově invazi do Sýrie, stal opět reaktivním a veškerou iniciativu přenechal v rukou Izraele a Washingtonu. V důsledku toho nedostatek ruského, čínského a íránského vedení vedl ke vzniku stejných válečných podmínek na Blízkém východě.

Rusko, Čína a Írán z těžko pochopitelných důvodů nevyhlásily smlouvu o vzájemné obraně. Taková smlouva by okamžitě ukončila konflikt na Blízkém východě. Izrael i Washington jsou šílení, ale přesto si uvědomují, že mají nulovou šanci konflikt s Ruskem, Čínou a Íránem přežít.

Kde je tedy tato smlouva, která může zastavit třetí světovou válku?

Demokraté nechtějí, aby USA bojovaly ve prospěch Velkého Izraele před listopadovými volbami, a Putin nechce válku před setkáním BRICS. Proto bude karta Černého Petra dočasně vrácena do balíčku. To ale situaci nevyřeší.

*

Paul Craig Roberts, The Road to War vyšel na stránách PCR 16.10.2024. Překlad v ceně 404 Kč Zvědavec.

Autor Paul Craig Roberts (narozen 3. dubna 1939) je americký ekonom a spisovatel. Dříve zastával funkci subkabinetu ve federální vládě Spojených států a také pedagogické pozice na několika amerických univerzitách. Je propagátorem ekonomie na straně nabídky a odpůrcem nedávné zahraniční politiky USA . V roce 1981, byl jmenován prezidentem Spojených států Ronaldem Reaganem náměstkem ministra financí pro hospodářskou politiku . Jako náměstek ministra financí stál za hospodářskou politikou prvního funkčního období Reaganovy administrativy a byl chválen jako „ekonomické svědomí Ronalda Reagana“. (Wiki)