Za měsíc proběhnou v Americe volby, které mohou uvrhnout svět (i Spojené státy) do již úplného chaosu. Nejen pučistický režim ukrajinských banderovců trne tváří v tvář nezadržitelnému postupu ruských jednotek při osvobozování Doněcké a Luhanské lidové republiky (součást Ruské federace) od nacistických zvěrstev. Lžiprezident Zelenský už neví, jak to udělat, aby kromě pražské fialové vlády přitáhl pozornost dalších zemí Západu ke své labutí písni, kterou vydává (dle goebbelsovského vzoru) za „Plán vítězství“. Marně.
Aktuálně totiž na rozpoutání další světové války, při níž by tak jako tak, dříve či později, došlo na ničivé zbraně Armageddonu, usilovně pracují především daleko viditelnější ač stejně brutální izraelští sionisté. Vraždí civilisty po tisících už nejen v pásmu Gazy, ale i v Libanonu. A chystají se na Írán. Při vší tragičnosti je téměř komické, že potřebují, aby se v USA vrátil do Bílého domu jejich spojenec Donald Trump. Jenže Zelenský potřebuje opak. Na koho asi ukážou ti, kdo z temného pozadí celý ten chaos organizují a řídí? A nevymkne se jim ta hra z rukou?
V americko-bruselském protektorátu Čechy a Morava tyto obavy zjevně většinově nesdílíme. Dokonce i korporátní média v čele s ČT a ČRo – hlásné trouby zájmů svých pánů – produkují tato témata nejen jako vždy lživě a mystifikačně, ale spíš unaveně a mechanicky, “aby se neřeklo“. Pozornost místo toho obracejí k politickým mrtvolám, jež předehřívají, ve snaze je později oživit. Na fialovém hřbitově nadějí současných obyvatel Zemí Koruny české jim nic jiného ani nezbývá. Lid ve své většině dává najevo svou pasivitu a podvolení a fatalismus: Jestli nás to převálcuje zvenčí nebo zevnitř, je mu jedno. Stejně, říká si, nemůžeme nic dělat.
Je to tragický, historicky se opakující omyl. Zaparkovat nás v něm je hlavním cílem zmrtvující fialové moci v politice i v médiích. A oživování mrtvol je jeho typickým příznakem.
Lesk a bída kurtizán
Ilustrativní demonstrací je „vyjednávání“ po proběhlých krajských volbách. V nich jednoznačně zvítězil Andrej Babiš (ANO) tvářící se jako opozice, respektive „strana mírného pokroku v mezích zákona“. Stála proti němu nejrůznější „koaliční“ uskupení, v nichž se pod různými klamavými nálepkami shromažďovaly polomrtvoly současné Fialovy vlády. Naplno to vyhřezlo jen na dvou místech – a to právě kvůli ambicím významnějších členů ODS, kteří před neodvratnou porážkou v parlamentních volbách se pokoušejí „zabetonovat“ v hejtmanských trafikách.
Jan Skopeček je místopředseda sněmovny. Býval to relativně rozumný člověk (přinejmenším v ODS patřil mezi několik zbývajících jednookých mezi slepými). Doufal, že se stane ministrem – ale nestal. Přesto musel začít obhajovat fialová vládní zvěrstva – a stala se z něj tak premiérova kurtizána ochotná ke všemu. Vedle toho však vidí, jakou pozici si získal jihočeský hejtman Martin Kuba, který se od „centra“ důsledně štítivě odtahuje – a vítězí. Skopeček je dost chytrý na to, aby věděl, že po příštích volbách už na bezpracnou trafiku v parlamentu nedosáhne – a potřebuje se pojistit.
Jen v tom spočívá jeho „Sofiino“ balancování mezi „svými“ a ANO ve středočeském kraji. S mafiány z TOPky a STANu hejtmanský post neuhraje – nemluvě o tom, že půjde do chatrné koalice s převahou jediného hlasu, která se může kdykoli sesypat (korupce je v krajích úplně stejná jako na vládní úrovni). ANO mu naopak hejtmanský řetěz nabízí – jenže to zase dělá rudo před očima Fialovi, který v tom vidí předobraz svého brzkého konce: Babiš se po vítězství příští rok na podzim klidně s ODS spojí ve vládě – ale jen bude-li to bez Fialy a jeho „chlapců a děvčat“, kteří vzbuzují nenávist už i v tenčícím se „tvrdém jádru“ zpitomělých voličů pětikolky.
Je úplně jedno, jak to nakonec dopadne u Středočechů. Vítězem bude Babiš tak jako tak a lesk jedné z fialových kurtizán tak jako tak definitivně zhasne. Je to bída. Jejich.
Červíček hlodá
Obdobná je situace na Královéhradecku. Tam fňuká jeden malý odeesácký Červíček (některá jména jsou vskutku charakterizující, nomen omen se tomu říká), že mu ANO nechce dát post hejtmana, protože minule Babišovce „obešel“. No jako všude – ostatně Fialova vláda je toho předobrazem. A hle, utekly čtyři roky – a oni mu to chtějí teď „dát sežrat“. Jaká to nespravedlnost!
Přece cosmesi tosmesi nebo spíš Čo bolo bolo, terazky som majorom. Tenhle chlápek je dokonce policejní brigádní generál v. v. – poté, co jako partner současné ministryně války Černochové vyšplhal po jejích papalášsky obézních zádech (a zřejmě nejen po nich, pro kariéru je nutno občas žaludek vyloučit ze hry). Nejde o to, že teď pláče jak to děcko, (česká lidová), ale že nám názorně předvádí budoucí děje. Babišovci jsou přece stejná mafiánská struktura – jenže chytřejší. Provařené mrtvoly reinkarnovat nebudou.
Neplatí to však absolutně. Janě Maláčové – nové předsedkyni spolku mrtvol, který si říká Socdem – poslal Velký Andrej Velkou Gratulaci. Jakbyne? Má s touhle rozkládající se mrtvolou skvělé zkušenosti. Posloužila mu za covidistického běsnění jako dobré krytí. Vzpomínáte na červenou mikinu? A protože ví, že někteří miliardáři a korporátní média se usnesli na pokusu oživení struktury, která je ochotná se propůjčit k čemukoli, že její šance není úplně nulová.
Zvláště když roztahuje najednou náruč ke komunistům, kterých se donedávna štítila. Naopak na pováženou je vstřícná odpověď Kateřiny Konečné (Stačilo!), která tak poprvé projevuje politickou naivitu, jež může být opět (nerad to slovo tolikrát opakuji, ale synonymum pro tento případ neznám) – smrtící. Ale do voleb ještě pár týdnů uběhne, třeba jí to dojde. Představuje přece skutečnou opozici – proto je zatím tak úspěšná. Jestli zabočí k „opozici naoko“ (názorně to „propíchla“ ta Babišova Gratulace), může snadno všechno prohospodařit. Ale holt – červíček hlodá…
Rozjíždí se to
Všechny tyhle „příznaky horečky“ pouze dokládají, že na malém českém rybníku se rozjíždí těžká mašina. Má napohled nesplnitelný úkol: Zválcovat skutečnou opozici, zmást nepodvolené – a především je zatlačit do hluboké pasivity a pesimismu. Teprve v takto zplanýrovaném prostoru je šance že všechny připravované předvolební a volební podvody mohou zaúčinkovat tak, aby se vlk lidové nespokojenosti a hněvu nacpal – a protektorátní koza zůstala celá.
Bude mít samozřejmě jinou podobu. Přebarví ji z fialové třeba na žluto-modro-oranžovou zebru, dají jí něco slušivých rohů (že jsou z papundeklu se nikdo nedozví), aby to vypadalo, že je připravena trkat. Ale její podstata zůstane stejná. Jen možná ukradené miliardy v zadluženém státním rozpočtu pošle zčásti jinam (pokud třeba důchodcům, bude to skvělé), ale náš domov, naši vlast rozprodá úplně stejně jako fialoví.
Nemusí k tomu dojít. Opravdu platí, že Žádný (lidský) plán nikdy (zcela) nevyjde. Jenže to předpokládá, že zdecimovaná část společnosti, která není korupčně přisátá na fialové penězovody, trafiky a nezaslouženou (na dluh) životní úroveň Bruselanů mezi námi, se nakonec přece jen probudí.
Že si všimne, že boj proti válce, jež nad námi visí, není jen věcí „velkých hráčů“. Že si všimne, že se právě tohle povedlo na Slovensku i v Rakousku – a jak vidět, ty „velké“ to pořádně znervózňuje.
Kurtizány si svedou své poslední malé boje o zbývající trafiky, nebo si již pro jistotu zařizují jiné v bruselském zahraničí. My tady ale budeme – pokud všechno ve světě balancujícím na ostří nože zničující války dobře dopadne – se svými blízkými, s rodinami, dětmi, vnuky a vnučkami žít.
Ještě máme šanci. Možná poslední.
*
Uz nekdo jiny psal,ze u nas se ” revoluce” nezacinaji..Ale treba uz jsou vic nasrani jinde a my se nakonec pridame