Jednou za několik let jsme diváky veliké slavnosti demokracie: volby amerického prezidenta. Bývá to veletrh, někdy thriller, vždy však veliká show. Za mého života se mi zdálo absurdní, že k tomu, aby moudří lidé prosadili za prezidenta vhodného člověka, musí pro něj hlasovat i nadpoloviční většina hlupáků. A pak se to absurdní divadlo začalo hrát i u nás.
Bez ohledu na to, koho si moudří či mocní vybrali za svého kandidáta, hloupé voliče je vždy třeba obelstít či ohlušit tím, že se v kampani zdůrazňuje víc to, co je jim pochopitelné, než to, co je opravdu důležité. Je to tak, jako kdyby příští sonda k Marsu směla vyletět, až my všichni, co tu sedíme, se shodneme ve výpočtu její dráhy.
→ Pokračování na serveru Blogosvět.
