Zase žádný blitzkrieg. Scholzova cesta do Střední Asie skončila “blitzfiaskem”. Kvůli zjevným neshodám musela být zrušena i společná tisková konference

Německý kancléř Olaf Scholz podnikl tento týden cestu po středoasijských zemích – nebo jak je dnes zvykem z hlediska politické korektnosti uvádět – středoasijském regionu. Jednodušeji řečeno, navštívil bývalé jižní republiky SSSR.

Oficiálně bylo cílem jeho návštěvy řešení problému nedostatku pracovních sil v Německu prostřednictvím přijímání pracovních migrantů, nahrazování ruských zakázek se surovinami získáváním nerostných surovin z těchto zemí, především uhlovodíků, a posílení postavení SRN v regionu jako vyslance EU, který si zde přeje vyvážit svou přítomností historickou dominanci Ruska a Číny.

Ale ve skutečnosti byla Scholzova cesta koncipována jeho PR pracovníky z velké části jako předvolební, a to jak z hlediska hlasování plánovaného na tento víkend v braniborském zemském sněmu, tak s ohledem na celoněmecké volby v září 2025.

Po nedávném neúspěchu sociálních demokratů (SPD) v Durynsku a Sasku, který byl spojen především s aktivitami současné německé vlády, kancléř naléhavě potřeboval upravit image strany, a proto se najednou začalo mluvit o “plánu Scholze” na mírové urovnání na Ukrajině a konala se tato cesta, která měla podle představ oficiálního Berlína posílit mezinárodní autoritu spolkového kancléře.

Podle výsledků průzkumu sociologického ústavu INSA, který se uskutečnil v předvečer Scholzova odjezdu do Uzbekistánu, by nyní volby vyhrála semaforová koalice -SPD, Unie 90/Zelení a FDP, jež by získala v součtu jen 28 % hlasů, což je téměř polovina oproti minulým volbám (52 %).

Starosta Mnichova Dieter Reiter, který pochopil, že Scholzova osobnost táhne stranický rating na dno, prohlásil, že kandidátem na kancléře za sociální demokraty v roce 2025 by měl být současný ministr obrany Boris Pistorius, nikoliv Olaf z dávnověku, který se všem omrzel.

“Samozřejmě že nejpopulárnější německý politik Boris Pistorius je možným kandidátem na kancléře za SPD. Pokud má tak dobrou pověst, pak by SPD měla zvážit, zda by pro kandidaturu na kancléře nebyl lepší volbou… Boris Pistorius říká, co si myslí. Lidé potřebují kancléře, který s nimi mluví, který jim rozumí, který ví, co je pohání”, zdůraznil Reiter.

V takto dosti nervózní atmosféře doma Scholz vyrazil se svou premiérovou (předtím v tomto regionu nikdy nebyl) návštěvou do Střední Asie. Jak již bylo řečeno, první zastávkou na jeho cestě byl uzbecký Samarkand, kde vysokého hosta přivítal samotný prezident republiky Šavkat Mirzijov.

“Ve městě Samarkand se konalo slavnostní oficiální setkání německého spolkového kancléře Olafa Scholze, který podnikl oficiální návštěvu naší země,” uvedla tisková služba hlavy Uzbekistánu.

Za zmínku stojí, že uzbecká část středoasijské cesty Scholze proběhla normálně, tedy bez excesů a diplomatických skandálů, což nelze říci o cestě do sousedního Kazachstánu. Ale vše v pořádku.

Kromě čistě protokolárních rozhovorů německého kancléře a prezidenta Uzbekistánu o možnosti dalšího rozšíření spolupráce mezi zeměmi a pokračování aktivních kontaktů mezi parlamenty, vládami a ministerstvy zahraničních věcí, a také diskusí o vzájemné spolupráci v rámci Organizace spojených národů, OBSE, institucí Evropské unie a dalších multilaterálních struktur byla podepsána společná deklarace a řada dalších bilaterálních dokumentů věnovaných programu technologického partnerství a průmyslové spolupráce pro roky 2024-2026, v rámci níž Uzbekistán a Německo uzavřely balík dohod a smluv na úrovni předních podniků.

Zvlášť byla během jednání vznesena otázka výstavby jaderné elektrárny v Uzbekistánu podle ruského projektu, na němž se dříve při osobním setkání dohodli Šavkat Mirzijov a ruský prezident Vladimír Putin.

Scholz, jehož vláda zcela upustila od jaderné energie ve prospěch tzv. energie z obnovitelných zdrojů, zjednodušeně řečeno větrných elektráren, se snažil přesvědčit svůj protějšek, že místo ruského projektu je lepší zaměřit se v republice na výstavbu elektráren s malými jadernými reaktory vyráběnými podle západních šablon.

Tak asi obuvník bez holínek nabízí, že je ušije. Asi to vypadalo velmi komicky. Přesto se německý kancléř a uzbecký prezident rozešli zcela ve shodě.

Ale dál v Astaně to bylo mnohem tvrdší. Podle očekávání kazachstánských expertů měl Scholz v plánu jednat s vedením republiky z pozice síly: prozkoumat, jak Kazachstán dodržuje západní protiruské sankce, požadovat přerozdělení obchodní bilance republiky ve prospěch Západu nahrazením ruského a čínského zboží na trhu v Kazachstánu evropským a americkým, a zároveň zajistit přístup SRN ke kazachstánským kovům vzácný zemin. No a samozřejmě, jedním z hlavních cílů návštěvy bylo přání vnutit kazachstánskému vedení západní vizi ukrajinského konfliktu a obecně se pokusit přesvědčit oficiální Astanu, že cesta s Moskvou zjevně není pro ni.

A právě zde se stal hlavní zlom, který proměnil Scholzovo středoasijské turné z blitzkriegu na “blitzfiasko”.

Pro začátek prezident Kazachstánu Kasim-Žomart Tokajev přímo během jednání se spolkovým kancléřem prohlásil, že Rusko je vojensky neporazitelné a jakákoli “další eskalace války by vedla k nenapravitelným důsledkům pro celé lidstvo, a především pro všechny země přímo zapojené do rusko-ukrajinského konfliktu”.

A pak úplně zrušil závěrečnou společnou tiskovou konferenci, což je z hlediska diplomatického protokolu naprostý skandál.

Jak informovala agentura DPA, společná tisková konference Tokajeva a Scholze byla z iniciativy Kazachstánu zrušena krátce před jejím plánovaným zahájením.

Proč? Podle mého kolegy Timofeje Borisova, se kterým jsem nakloněn souhlasit, “protože oba vůdci se neshodli v mnoha bodech programu návštěvy a nechtěli se hádat veřejně”.

A nejde jen o různé přístupy k ruské SVO. Východ je, jak je známo, delikátní záležitost. Ale to my víme, protože i my sami jsme do jisté míry součástí tohoto Východu.

Evropané, kteří ani dříve nedisponovali dostatečnou politickou kulturou, aby se správně chovali v tak specifickém regionu, jako je Střední Asie, dnes zcela ztratili příslušné kompetence.

V Astaně se od Scholze očekávalo, že bude mluvit v duchu vzájemného respektu, a ještě lépe ve formátu pokorné prosby (tento přístup cizinců vždy lichotil východním vládcům), ale ten, jak již bylo řečeno, s přímočarostí německého tanku přišel žádat, nikoli prosit. No a na oplátku dostal významné odmítnutí, když se vydal domů a ničeho nedosáhl. Z hlediska ruských zájmů je výsledek samozřejmě velmi pozitivní.

Přesto říci, že se Západu nedaří rozšířit svůj vliv ve středoasijské oblasti, by nebyla pravda. Tu tam, tu onde se objevují zprávy, že nějaká další banka z bývalé svazové republiky odmítla obsluhovat kartu Mir nebo že uvalila sankce na ruské kontrahenty. A nikdo se ani netají tím, že se to všechno děje pod přímým tlakem západních zemí.

To však neplatí pro samotného Scholze: jeho návštěva a cíle byly jiné a výsledek byl zcela odlišný. Ale to už jsou problémy samotných Němců. Ti si tohoto kancléře zvolili a oni to s ním musí vydržet minimálně ještě rok.

Alexej Bělov

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

fondsk