V prosinci by to šlo …

Překročili jsme ruské červené linie a Putin nestisknul hned ten den večer červené tlačítko, tak hned udělají závěr, že dědek se ve svém bunkru posral a zalezl ještě o patro níž.

Je několik ruských pořekadelů, které vyjadřují staletou ruskou zkušenost.
Jedno z nich: Když chce kočí jet daleko, musí pořádně zapřáhnout.

A tím se myslí nejenom detailně překontrolovat a opravit veškeré řemení, ale také do saní naložit zásobu sena a obroku pro koně, šrůčku slaniny a pecen chleba, pro kočího pořádný kožich a válenky a dvě deky pro koně a hromádku suchého dříví na rozdělání ohně a uvaření oběda a roztopení ledu na vodu na čaj a koňům na pití. A nejlíp se domluvit s několika dalšími vozky, že pojedeme společně a vezmeme flinty, kdyby se z lesů vynořila hladová smečka vlků.

Když se člověk zamyslí, čím by mohlo Rusko odpovědět na ty červené linie, těch možností je hodně. A Rusko může odpovědět asymetricky. EU dosud nezakázala dovoz spousty důležitých surovin z Ruska. Prostě proto, že za ně nemáme náhradu. A tak může na tyhle dodávky uvalit sankce pro změnu Rusko (Čína už to několikrát udělala). Najednou by Evropa a USA měly zatracené problémy s výrobou letadel, zbraní, lodí, aut, s provozem jaderných elektráren atd. Rusko není jediný dodavatel na světovém trhu, ale čtvrtinový nebo třetinový výpadek důležité suroviny rychle nahradit nejde, nebo jenom za cenu drastického zvýšení ceny suroviny a omezení výroby, kde se používá. Už jsme to zažili s plynem. Nesvítíme, netopíme, všechno o polovinu zdražilo, fabriky krachují.

A propos plyn. Před časem „neznámí pachatelé“ provedli teroristickou sabotáž na podmořských plynovodech NordStream. Takže teď je největším dodavatelem plynu do Evropy Norsko. A ten plyn proudí několika podmořskými plynovody. A viděli jsme ty teroristy, jak od sebe pořád kopírují nápady. Jeden dostane nápad, úspěšně ho zrealizuje a další se hned začnou opičit. Jeden zaútočí nožem a další měsíce je hafo útoků a hafo mrtvých a pořezaných. Jeden vjede náklaďákem do chodců na chodníku a další si hned začnou půjčovat dodávky a hned je hafo přejetých lidí.

Jedna partička teroristů se opije, dostane blbej nápad, vyhodí plynovody do povětří (v tomhle případě tedy spíš do vody). Tak nám to alespoň tvrdí a očekávají, že tomu budeme věřit. Jak naši vojenští strategičtí všeználkové vědí, že se zrovna teď někde neopíjí jiná partička šikulů, co se umějí dobře potápět a kterým se ten plynovej pšouk náramně zalíbil? A nepřipravují odpověď na překročení červené linie? Z takové dvoudenní záplavy bublinek uprostřed Severního moře pro změnu z norského plynovodu by našim stratégům zamrzl úsměv na rtech. Všem by nám zmrzl úsměv a nejenom úsměv.

Třeba někdy v prosinci by to šlo, netřeba nic uspěchat …

*

Marie Divišová, ZDROJ