Úvodník dnešní Kosy – 2x Kit Klarenberg

Nejdřív dvojitá předmluva Petra Vlka – populárního blogera webu Kosa Zostra:

Ještě před pár dny jsem netušil, že existuje člověk jménem Kit Klarenberg. Natož, abych znal, čím se zaobírá nebo nějaký z výstupů jeho činnosti: Dodávám, že novinářské.

Upozornil mne na něj nick Karlos. Když poslal link na velmi zajímavý text tohoto autora, týkající s e Ukrajiny. Resp. kořenů, z nichž světu vyrostla tahle nesmyslná válka. Byl natolik „paličský“ , že mi nezbylo, než detailně rešeršovat v něm uvedené zdroje. Než jsme se odhodlal to pustit na Kosu.

Investoval jsem spoustu energie a času. Ale soudím, že to stálo za to. Protože když už to ověřování člověk a vlk zejména podstoupí, pak ho zajímá přirozeně i osoba autora v nějakém obzvlášť zajímavém a výmluvném detailu. A takhle vznikl druhý dnešní sloupek.

Dnešní Kosa je zkrátka 2x Kit Klarenberg.

*

Dnešním hlavním článkem Kosy je ten paralelní. O Ukrajině. Který napsal britský novinář Kit Klarenberg. Pro mne totální No name, než mne na něj upozornil nick Karlos.

Ten jeho paralelní článek je natolik brizantní, že jsem věnoval velké penzum času jeho ověřování. Aby nějaký nájemný pisálek, třeba Krupka, či neúnavný hlásič /udávat se nesmí, hlásit ano/ Cemper neměli šanci se otřít o Kosu nebo vlka. Pokud je nenapadne třeba vysloveně lhát. Samozřejmě, že vedle faktů, na nichž stojí Klarenbergerův paralelní text, došlo i na zjišťování, co je ten Klarenberg zač. A to zjišťování vedlo k velice zajímavému výsledku! Viz

Petr Vlk, Kosa Zostra

UK National Union of Journalists withdraws its defence of Kit Klarenberg

(podle překladače)

Britský národní svaz novinářů stahuje svou obhajobu Kita Klarenberga

Britský národní svaz novinářů (NUJ) stáhl svou původní obhajobu novináře Kita Klarenberga ze zpravodajského webuThe Grayzone .

Klarenberg, člen NUJ, byl zadržen britskou protiteroristickou policií na letišti Luton 17. května poté, co přiletěl z Bělehradu, kde žije. Redaktor Grayzone byl vyslýchán; byly mu zabaveny bankovní karty, elektronická zařízení a SD karty; a musel si nechat sejmout otisky prstů, strpět pořízení fotografii a odebrání DNA podle plánu 3 zákona o boji proti terorismu a bezpečnosti hranic z roku 2019.

NUJ své jednání nevysvětlila.

3. června v 17:11 Klarenberg na Twitteru napsal: „@NUJofficial smazal své prohlášení o obavách z mého zadržení. Pokud jde o to, že jsem byl výslovně dotázán na novinářské materiály a + značná část výslechů se týkala žurnalistiky. To znepokojuje všechny novináře, kteří vstupují do Spojeného království a odcházejí z něj. Dodal: „Online záznam i doprovodný tweet o ‚vážném znepokojení‘ @NUJOfficial ohledně mého zadržování v rámci protiteroristických pravomocí byly smazány. Na časové ose jejich prezidenta na Twitteru však zůstává informace zachována. Jak by jim mohl/proč by jim měl nějaký novinář po této kapitulaci věřit?“

NUJ nereagovala na žádosti WSWS o vysvětlení, proč stáhli podporu pro Klarenberga. V úterý tento pisatel kontaktoval ústředí NUJ v Londýně a požádal o vyjádření k aféře. Zástupce NUJ na recepci sdělil, že v NUJ ten týden nikdo nebyl (!) a požádal WSWS, aby poslal e-mail s žádostí o komentář na campaign@nuj.org.uk. Vzhledem k tomu, že e-mail s tiskovými dotazy NUJ je uveden na webových stránkách organizace jako communications@nuj.org.uk, byl na tuto adresu zaslán také e-mail s žádostí o vyjádření. NUJ neodpověděla.

Ustupování NUJ při obraně Klarenberga se dostalo pod palbu na sociálních sítích od těch, kteří byli proti zadržení Klarenberga. Investigativní novinář na volné noze a bývalý reportér Guardianu a Observeru Jonathan Cook 5. června na Twitteru uvedl: „Další ostudný den pro hluboce kompromitovanou NUJ. Smazala své protestní prohlášení proti protiteroristické policii, která vyslýchala a vyhrožovala investigativnímu novináři Kitu Klarenbergovi, když se vrátil do Spojeného království. Proč platíme poplatky tomuto podvodnému svazu?“

Odmítnutí NUJ bránit Klarenberga je součástí jeho historie ohavné kapitulace před vládou a státem a je servilnější za podmínek, v nichž Británie hraje ústřední roli ve válce NATO proti Rusku – se zastánci války, jako je např. Mason požaduje potlačení jakéhokoli kritického hlasu.

NUJ má v těchto otázkách už dlouhou tradici, především se jedná o zakladatele WikiLeaks a novináře Juliana Assange. NUJ odmítala obhajovat Assange téměř deset let po jeho prvním zatčení v Londýně v prosinci 2010.

Dne 11. dubna 2019 NUJ konečně vydala na Assangeovu obhajobu sprosté dvouodstavcové prohlášení, aby zakryla jejich vinu na jeho pronásledování americkým a britským státním aparátem. Jejich mlčení o pronásledování už nebylo udržitelné v den, kdy byl nejprominentnější novinář planety zadržen britskou policií na ekvádorské ambasádě v Londýně – kde po dobu sedmi let požíval azyl – a poté co byl uvržen do londýnské věznice Belmarsh s maximální ostrahou.

Prohlášení NUJ však bylo pro forma. 3. května 2019 uspořádala NUJ v londýnském centru Free Word setkání u příležitosti Světového dne svobody tisku, na kterém její zástupci, včetně generální tajemnice NUJ Michelle Stanistreetové, ignorovali Assange a odmítli spojit jeho jméno a boj o ukončení. jeho perzekuce s bojem za svobodu tisku.

V reakci na protesty Assangeových příznivců v publiku, včetně zástupce WSWS, Stanistreetová cynicky poznamenala: „Zaměřit se na Assange by bylo urážlivé vůči památce těch, kteří byli zabiti po celém světě.“

Výkonný orgán NUJ nakonec vydal zásadní usnesení proti Assangeovu zadržení a krokům americké a britské vlády k jeho vydání dne 13. listopadu 2019 – téměř devět let po Assangeově počátečním zatčení.

(Potud článek)

**

Petr Vlk pokračuje:

Já zcela výjimečně netuším, co bych mohl dodat. Že britská novinářská organizace sehrála trapnou roli v případě Juliena Assange mi bylo známo. Nikoliv s detaily, ale v hrubých rysech ano. O existenci jakéhosi Kita Klarenberga, také novináře a jeho příběhu, jsem ještě před pár dny netušil nic.

Neustále slyšíme, že hájíme svět demokracie, svobody slova, svobody vůbec a světa podle pravidel. Čím více nabývám dojmu, že platí už jen to poslední – hájení světa podle pravidel. Našich pravidel, která jednou jsou, jindy ne, pak jen některá, jindy úplně jiná. Pravidel, v kterých je čím dál méně místa pro tu demokracii, svobodu a svobodu slova. Případ neznámý Klrenburg a především vrcholně známý Assange to demonstrují v plné nahotě. Tohle ovšem „novináře“, respektive takového nějakého nájemného psáče typu Krupka a řadu dalších strašit nemusí. Oni se do takové situace nikdy nedostanou. Oni vědí jak se správně chovat. Vždycky!

Petr Vlk, Kosa Zostra

Anatomie převratu: Jak fronta vedená CIA položila základy pro ukrajinskou válku

Publikováno 22 září, 2024 | Autor: vlkp

Pro Kosu objevil Karlos

Přísloví že i s malým kašpárkem se dají sehrát velké kusy jste už určitě slyšeli. Internet je dneska totálně globální jeviště, na němž každý může sehrát kdykoliv nějaký kus. Podle svých možností, talentu a znalostí. Samozřejmě, že nejčastěji ty největší a nejspektakulárnější fláky přicházejí od těch velikých, ba obřích. Nicméně nick Karlos mne nedávno svým mailem přesvědčil, že i malinkaté a neznámé weby se opravdu mohou vytáhnout a když si jejich autoři dají dostatek práci, mají štěstí na zdroje a umí s nimi pracovat, narazí na informační „zlatou“ žílu! Na takovou, na níž já sám bych se nikdy nedostal.

Takovým příkladem je článek na opravdu nepatrném americkém portálku Global Delinquents, z kterého mne nick Karlos navigoval především na článek

Anatomy of a Coup: How CIA Front Laid Foundations for Ukraine War

podle překladače

Anatomie převratu: Jak fronta vedená CIA položila základy pro ukrajinskou válku

I zjevné příklady tajných akcí Ústřední zpravodajské služby v zahraničí je dnes obtížné identifikovat, kromě příležitostně přiznaných proher, jako je dlouhodobé úsilí o svržení syrské vlády ve vyjádřené finanční výší jedné miliardy dolarů prostřednictvím financování, výcviku a vyzbrojování barbarských džihádistických skupin.

Částečně to pramení z toho, že mnohé z tradičních povinností a aktivit CIA jsou svěřeny „otevřeným“ organizacím, nejvýrazněji pak National Endowment for Democracy (NED).

Někdejší ředitel CIA William Casey, v listopadu 1983, stál u základů vzniku NED. Snažil se vytvořit veřejný mechanismus na podporu opozičních skupin, aktivistických hnutí a médií v zámoří, který by se zapojil do propagandy a politického aktivismu s cílem narušit, destabilizovat a nakonec vytlačit „nepřátelské“ režimy. Podvod s lidskou tváří, razit frázi.

V článku z Washington Post z roku 1991, se chlubil jejími schopnostmi při svržení komunismu ve východní Evropě, vysoký představitel NED Allen Weinstein , kdy demaskoval skutečnou povahu nadace : „Hodně z toho, co dnes děláme, konala před 25 lety tajně CIA.”

Jak to začalo…

Přeskočme do září 2013 a Carl Gershman, šéf NED od své inaugurace do léta 2021, napsal pro The Washington Post op-ed , v němž nastínil, jak jeho organizace tvrdě pracovala při politických zápasech zemí v blízkém přihraničí Ruska –tj. v souhvězdí bývalých sovětských republik a států Varšavské smlouvy – s cílem stáhnout je pryč z oběžné dráhy Moskvy.

Ukrajinu označil za „největší cenu“ v regionu a naznačil, že připojení Kyjeva k Evropě by „urychlilo zánik“ ruského vůdce Vladimira Putina. O šest měsíců později byl zvolený ukrajinský prezident Viktor Janukovyč svržen násilným převratem.

Investigativní legenda Robert Parry, který USA psal v Consortium News krátce před tím osudným dnem, zaznamenal , jak v předchozím roce NED financoval 65 projektů na Ukrajině v celkové výši přes 20 milionů dolarů. To se rovnalo tomu, co zesnulý novinář nazval „stínovou politickou strukturou médií a aktivistických skupin, které by mohly být nasazeny k vyvolání nepokojů, když ukrajinská vláda nejednala tak, jak si přály“.

Stěžejní roli NED při sesazení Janukovyče lze tedy považovat za nespornou, jednoznačnou doloženou záležitost – nejenže to není nikdy přiznáno v mainstreamovém tisku, ale západní novináři tuto myšlenku agresivně dehonestují a zlomyslně útočí na těch pár jedinců, kteří se odváží zpochybnit zavedenou ortodoxii americká nevinnosti.

Jako by chtěl pomoci v tomto podvodu, NED v letech od převratu odstranil ze svých webových stránek mnoho záznamů, které bohatě podtrhují jeho roli ve svržení Janukovyče.

Například 3. února 2014, necelé tři týdny předtím, než se policie stáhla z Kyjeva, fakticky předala město ozbrojeným demonstrantům a přiměla Janukovyče k útěku ze země, NED svolal akci , z níž se Ukrajina poučila: od oranžové revoluce po Euromajdan.

Vedl ji ukrajinský novinář Sergii Leščenko, který v té době dokončoval studium ponzorované NED stipendiem Reagan-Fascell Democracy Fellowship ve Washingtonu DC.

Vedle něj stála Naďa Diuk, tehdejší hlavní poradkyně NED pro Evropu a Eurasii a absolventka St. Antony’s College v Oxfordu, proslulé náborové platformy pro britské zpravodajské služby založené bývalými špiony. Těsně před svou smrtí v lednu 2019 jí byl udělen Řád princezny Olgy, jedno z nejvyšších kyjevských vyznamenání, zvláště hmatatelný příklad intimních a trvalých vazeb mezi NED a ukrajinskou vládou.

I když online seznam události zůstává přístupný dodnes , připojené podpůrné dokumenty – včetně snímků v Powerpointu , které doprovázely Leščenkovu přednášku, a shrnutí  „hlavních událostí“ – byly smazány.

Co vedlo k čistce, není jasné, i když by mohlo být významné, že Leščenkova ​​oratoř nabídla velmi jasný plán, jak zaručit, že neúspěch Oranžové revoluce z roku 2004 – při dalším puči organizovaný NED – nebude opakován a země přes finanční, politické a ideologické zájmy po Majdanu zůstane v mocenské sféře Západu. Byl to plán, který NED následně do písmene dodržoval.

Leščenko přitom zdůraznil důležitost financování nevládních organizací, využívání internetu a sociálních médií jako „alternativních [zdrojů] informací“ a nebezpečí „nereformované státní televize“.

Tak se stalo, že 19. března vtrhli do kanceláře představitelé krajně pravicové strany Svoboda, která je spojována s masakrem demonstrantů pod falešnou vlajkou z 20. února, což je událost, která přivodila pád Janukovyčovy vlády jako hotovou věc. Oleksandr Pantelejmonov, šéf ukrajinské státní televize, byl radikály mlácen po hlavě, dokud nepodepsal rezignační dopis.

Tento šokující incident, motivovaný relací, která vysílala kremelský ceremoniál, na kterém Vladimir Putin podepsal zákon formující Krym jako součást Ruska, byl jedním z mnoha živě přenášených mezi demonstranty, kteří cestovali ze široka daleka online.

Bez ohledu na Pantelejmonovovu divokou detronizaci sloužila velká část tohoto živého přenosu k tomu, aby zahraničnímu publiku nabídl vysoce romantické vyprávění o demonstracích a jejich účastnících, které nemělo žádný vztah k realitě.

Revoluce bude vysílána v televizi

Ve čtvrtletní akademické publikaci NED Journal of Democracy v červenci téhož roku Leščenko podrobně referoval o zásadní roli médií v úspěchu puče na Majdanu, přičemž zvláště upozornil na práci „online novináře“ Mustafy Nayyema.

Nayyem osobně zahájil protesty předchozího listopadu a shromáždil stovky svých příznivců na Facebooku, aby protestovali na kyjevském náměstí Nezávislosti – nyní Majdan – poté, co Janukovyč zrušil ukrajinsko-evropskou asociační dohodu ve prospěch přijatelnější dohody s Moskvou.

Nayyem nebyl obyčejný „online novinář“. V té době pracoval po boku Leščenka mnoho let v Ukrajinské Pravdě, opozičním médiu financovaném NED, a také USAID, další operační frontě CIA, která rovněž sehrála klíčovou roli v puči na Majdanu.

To může vysvětlit, proč byl Nayyem v říjnu 2012 jedním ze šesti Ukrajinců, které do Washingtonu DC poslala společnost Meridian International, organizace napojená na ministerstvo zahraničí, která identifikuje a připravuje budoucí zahraniční vůdce, aby „sledovali a zažili“ letošní prezidentské volby.

Vše financováno americkou ambasádou v Kyjevě, aby tehdy během 10 dnů „[získali] hlubší pochopení amerického volebního procesu“, setkali se s kandidáty a volebními úředníky a prohlédli si volební zařízení. Byli také pozváni, aby diskutovali o „pokroku Ukrajiny směrem ke spravedlivějšímu a transparentnějšímu volebnímu procesu“ se „stejně zvědavými“ zástupci vládních agentur USA.

S kým se sextet setkal, není uvedeno, i když propagační obrázky ukazují, jak Nayyem natáčí osobní setkání s Johnem McCainem na svém smartphonu. Video bylo zveřejněno na jeho osobním kanálu YouTube – Nayyem se v něm ptá známého válečného jestřába na jeho názory na Ukrajinu, na což odpovídá: „Mám obavy z vlivu Ruska.“

To je zarážející, protože McCain odletěl do Kyjeva v prosinci 2013, aby promluvil k demonstrantům na Majdanu, po boku známého neonacisty Oleha Tahnyboka, zatímco tehdejší úřednice ministerstva zahraničí Victoria Nulandová notoricky rozdávala účastníkům motivační sušenky.

Dne 4. února 2014, jeden den po Leščenkově prezentaci NED, unikla zachycená nahrávka telefonního hovoru mezi Nulandovou – tehdy náměstkyní ministra zahraničních věcí pro politické záležitosti – a americkým velvyslancem na Ukrajině Geoffreym Pyattem, ve kterém dvojice diskutovala o tom, jak je Washington „porodní asistentkou“ Janukovyčovo svržení a tlačí na jmenování několika osob vybraných do čela popřevratové vlády.

Zda Nayyemovy vlivné americké kontakty nějakým způsobem motivovaly jeho rozhodnutí podnítit demonstrace na Majdanu v listopadu 2013, není jisté. Stěžejní podíl, který on sám sehrál při propagaci protestů různě ve světě, je mnohem jasnější, protože byl zakladatelem digitálního vysílání Hromadské TV.

Leščenko ve svém článku Journal of Democracy zaznamenává, jak v HromadskeTV ještě oficiálně nezačal, když začal živě vysílat demonstrace na Majdanu, doslova ve vteřině, kdy vypukly na Nayyemův pokyn.

Zatímco Leščenko ostýchavě prohlašuje, že HromadskeTV „čerpala většinu svých skromných finančních prostředků z mezinárodních organizací a darů ukrajinských občanů“, ve skutečnosti získal stovky tisíc dolarů z různých zdrojů , včetně velvyslanectví USA na Ukrajině, USAID , George Sorose. International Renaissance Foundation, od amerického oligarchy Pierre Omidyara a – samozřejmě – NED .

HromadskéTV publikum se poté rychle rozrůstalo jak na Ukrajině, tak i mimo ni, jeho vložené výstupy dychtivě recyklovaly nesčetné mainstreamové zpravodajské kanály, což znamenalo, že západním divákům byl předložen jediný, stranický pohled na nepokoje – a navíc velmi zavádějící.

Na základě HromadskeTV zpravodajství bylo zámořským divákům zcela předkládáno, že závěry protestů byly zcela spontánní a vyvolané obavami o lidská práva a demokracii a byly ohromně – ne-li všeobecně – populární.

V reprezentativní eseji z února 2014, která odmítala jako ruskou propagandu prokazatelný fakt , že jak demonstranti na Majdanu, tak jejich vedení byli prolezlí neonacisty, akademik Andreas Umland a přispěvatel Journal of Democracy směle prohlásil: „hnutí jako celek…odráží celé ukrajinskou populaci, mladé i staré.“

Nic nemohlo být vzdálenější pravdě. Mimořádně odhalující zpráva Washington Post od severoamerických akademiků Keitha Dardena a Lucana Waye zveřejněná tentýž měsíc naprosto rozmetala toto zcela falešné vyprávění, které však od té doby jen přetrvává – a ještě zesílilo.

Dvojice forenzním šetřením odhalila, jak méně než 20 procent demonstrantů tvrdilo, že jsou vedeni „porušováním demokracie nebo hrozbou diktatury“, pouze 40 až 45 procent Ukrajinců bylo pro evropskou integraci, Janukovyč zůstával „nejpopulárnější politickou osobností v zemi“ a žádný dosud provedený průzkum nikdy nenaznačil masovou podporu povstání.

Ve skutečnosti „docela velká většina“ byla proti „převzetí regionálních vlád opozicí“ a obyvatelstvo zůstalo nesmiřitelně rozděleno ohledně budoucnost Ukrajiny, napsali Darden a Way. Takové nepřátelství pramenilo z „protiruské rétoriky a zbožštění západoukrajinského nacionalismu“, které se mezi demonstranty hojně šíří a „nehrají dobře mezi ukrajinskou většinou“.

Z 50 procent ukrajinského obyvatelstva žijícího v regionech, které se po více než dvě století „silně identifikovaly s Ruskem“, „téměř všichni [byli] odcizeni protiruskou rétorikou a symboly.

„Protiruské formy ukrajinského nacionalismu vyjádřené na Majdanu rozhodně nejsou reprezentativní pro obecný pohled na Ukrajince. Volební podpora pro tyto názory a pro politické strany, které je zastávají, byla vždy omezená,“ uzavřeli tehdy Darden a Way. „Jejich přítomnost a vliv v protestním hnutí daleko předčí jejich roli v ukrajinské politice a jejich podpora sotva přesahuje geograficky za několik západních provincií.“

„Proukrajinská agenda“

Navzdory – nebo možná právě proto – tak jednostranné zpravodajské pokrytí, Hromadske TV rostlo až následně. Taková byla jeho stoupající popularita, zaznamenal Leščenko, dokonce i ukrajinská státní vysílací společnost „uzavřela dohodu“ o posílení své produkce, „a tak poskytla tomuto malému „garážovému“ webcastingovému podniku milionové publikum. V tomto procesu byli Ukrajinci – a svět – dobře vzdělaní ve falešném příběhu o svržení Janukovyče prostřednictvím lidové vůle.

HromadskeTV potenciál ovlivnit vnímání evidentně se neztratil ani u západních vlád. V roce 2015 poskytlo britské ministerstvo zahraničí značné finanční prostředky na rozvoj iniciativ „vysílání“ v regionech s většinou Rusů, Doněcku a Luhansku, pro projekt nazvaný „Donbas calling“. Další rok nabídl Londýn ještě více, takže mohl sloužit jako místní „poskytovatel informací“ pro „publikum až jednoho milionu lidí“. 

V roce 2017 Hromadske TV opět získalo stovky tisíc liber, aby expandovalo ještě dále do odtržených regionů. Británie mimo jiné podpořila instalaci „16 vysílačů FM v oblastech kontrolovaných Ukrajinou podél kontaktní linie a „šedé zóny“ na východě, což znamená, že stanice by mohla oslovit až dva miliony občanů s potenciálně separatistickými náladami.

Veřejné profily Leščenka a Nayyema zároveň co do sledovanosti exponenciálně rostly. V ukrajinských volbách v říjnu 2014 byli oba zvoleni do parlamentu jako součást bloku Petra Porošenka, přičemž první z nich se stal členem jeho protikorupčního výboru, druhý vedl jeho mezistranickou skupinou pro evropskou integraci, což vedlo k zářným profilům v západních médiích. Po celou dobu NED bedlivě sledoval jejich postup a vítal dvojici jako symboly nové, osvobozené Ukrajiny, která vykvetla po Majdanu.

Nicméně Leščenkův osobní závazek k demokracii byl poněkud narušen v srpnu 2016, kdy unikly dokumenty – nazývané „černá účetní kniha“, že spolu s Artemem Sytnykem, šéfem kyjevského Národního protikorupčního úřadu, o platbách tehdejšímu manažerovi kampaně Donalda Trumpa – Paulu Manafortovi od Janukovyčovy Strany regionů až do amerických médií.

Leščenko vyjádřil svou „naději“, že zveřejnění poškodí Trumpovy volební šance a bude „posledním hřebíkem do víka Manafortovy rakve“, protože „Trumpovo prezidentství by narušilo proukrajinskou agendu v americké zahraniční politice“. Byl jedním z několika prominentních politiků v Kyjevě „zapojených do bezprecedentní hry ve snaze oslabit Trumpův rozjetý vlak“, jak v té době připustila Atlantická rada, propagandistická složka NATO .

Jak doufali, Manafort skutečně rezignoval a pak vybuchla raketa RussiaGate – schválnost, která do jisté míry zajistila, že „proukrajinská agenda v americké zahraniční politice“ nebyla ani trochu ohrožena.

Trumpovo funkční období se skutečně vyznačovalo neustále se stupňujícím nepřátelstvím mezi Washingtonem a Moskvou, nájemník Oválné pracovny zašel do nebezpečných sfér, kterých se jeho předchůdce důsledně vyvarovával, aby snad vyzbrojoval a podněcoval nejreakčnější a nejnásilnější složky ukrajinských ozbrojených sil, včetně nechvalně známých formací jako neonacistický prapor Azov a nebo roztrhal smlouvy o kontrole zbrojení z dob studené války, což je pro Moskvu hodně nepříjemné.

V prosinci 2018 ukrajinský soud rozhodl, že Leščenkovo ​​a Sytnykovo vydání „černé účetní knihy“ bylo nezákonné , což se rovnalo „zasahování do volebních procesů v USA“, které „poškodilo zájmy Ukrajiny jako státu“.

V květnu příštího roku bylo zahájeno vyšetřování korupce poté, co Leščenko koupil byt v centru Kyjeva za 300 000 dolarů, což je částka značně převyšující jeho zdánlivě dosažitelné prostředky. O dva měsíce později byl z parlamentu vyloučen . Leščenkův přítel a spolupracovník Nayyem se prostě rozhodl nekandidovat, aby hledal vládní post „spojený s Donbasem“.

Navzdory tomu, že již není součástí zákonodárného sboru, má Leščenko i nadále významnou kontrolu nad ukrajinskou vládou a dodnes radí ohledně „ruských dezinformací“  Zelenskému.

Pouhé dny před zahájením ruské invaze se Leščenko v rozhovoru pro The Guardian zmiňoval o Minských dohodách – při jejichž implementaci Zelenskij stál na specifické platformě – označil je jako „toxické“, přičemž naznačoval, že vůdce „zradí“ svou zemi tím, že bude dodržovat jejich závazky, mezi které patřilo udělení autonomie Doněcku a Luhansku.

To odráží postoj NED – 14. února tohoto roku zveřejnil jeho Journal of Democracy článek,  který prohlašuje, že Dohody jsou „špatným nápadem pro Západ a vážnou hrozbou pro ukrajinskou demokracii a stabilitu“, v neposlední řadě proto, že by znamenaly „tiché přijetí Ruské falešné narativy o konfliktu na Donbasu“ – konkrétně, že konflikt „byl způsoben Západem organizovaným ´převratem´ v roce 2014″.

Jinými slovy, objektivní analýza toho, co se vlastně stalo a proč, v níž je NED zcela ústřední figurou. Přesto se nemusela spoléhat pouze na Leščenka, aby udržela Minské dohody v úpadku. Jeho rozsáhlá síť aktiv v zemi a temné spojenectví Washingtonu s ukrajinskou krajní pravicí byly více než dostatečné k tomu, aby zajistily, že Zelenského nesmírně populární mise obnovit vztahy s Ruskem nikdy nebude naplněna.

‚Solidárně‘

V hodinách po ruské invazi na Ukrajinu NED spěchal, aby ze svých webových stránek odstranil veškeré stopy svého financování organizací na Ukrajině.

Dnešní prohledávání databáze grantů NED pro Ukrajinu nevrací „žádné výsledky“, ale snímek stránky zachycený 25. února odhaluje, že od roku 2014 bylo celkem 334 projektům v zemi uděleno neuvěřitelných 22,4 milionu dolarů. Podle počítání prezidenta NED Duane Wilsona je Kyjev čtvrtým největším příjemcem finančních prostředků organizace na světě.

Archiv financování NED na Ukrajině v roce 2021 – který byl nyní nahrazen prohlášením „o solidaritě“ s Kyjevem – nabízí rozsáhlé podrobnosti o přesných projektech podporovaných frontou CIA během tohoto osudného 12měsíčního období.

Poukazuje na převažující zaměření se na údajné ruské zločiny na východní Ukrajině. Jeden grant ve výši 58 000 USD byl poskytnut nevládní organizaci Truth Hounds na „monitorování, dokumentování a upozorňování na porušování lidských práv“ a „válečné zločiny“ v Doněcké a Luhanské oblasti.

Další, 48 000 dolarů, bylo poskytnuto ukrajinskému Muzeu válečného dětství, aby „vzdělávalo ukrajinskou veřejnost o důsledcích války prostřednictvím řady veřejných akcí“. Další, kterou obdržela charitativní organizace East-SOS, měla za cíl „zvýšit veřejné povědomí“ o „ruské politice pronásledování a kolonizace v regionu a zdokumentovat ilustrativní případy“, její závěry byly rozeslány Radě OSN pro lidská práva, Evropským soudům pro lidská práva a Mezinárodní soudní dvůr.

Neexistoval žádný náznak, že by tento pramen byl použit k dokumentaci jakéhokoli zneužívání ze strany ukrajinských vládních sil. Výzkum OSN uvádí, že v letech 2018 – 2021 bylo na straně ruského Donbasu zaznamenáno přes 80 procent civilních obětí. Zprávy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě mezitím ukazují , že ostřelování civilních oblastí v odtržených regionech v týdnech do 24. února dramaticky zesílilo, což je potenciálně předzvěst plnohodnotné vojenské ofenzívy.

Vymazání záznamů NED, které odhaluje jeho roli při podněcování a urychlování hrůzy, která se nyní odehrává na jihovýchodě Ukrajiny, jako takové nejen chrání de facto agenty CIA na místě. Také to posiluje a legitimizuje podvodné vyprávění Bidenovy administrativy,  donekonečna a nekriticky opakované v západních médiích, že ruská invaze byla zcela nevyprovokovaná a neopodstatněná.

Ukrajinci nyní žijí s mefistofelským dědictvím tohoto bezohledného, ​​nepřiznaného vměšování tím nejbrutálnějším způsobem, jaký si lze představit. Mohou dobře fungovat po mnoho příštích let. Mezitím muži a ženy, kteří to zorganizovali, pohodlně odpočívají ve Washingtonu DC, izolováni před jakéhokoli vyšetřováním nebo jakýchkoli důsledků, každý den připravují nové plány na podvracení a svržení nepohodlných zahraničních vůdců.

(Potud překlad článku. Pokračuje Petr Vlk – Kosa Zostra)

***

Tolik tento velmi vyzdrojovaný text, který mimořádně razantně účtuje jak s rolí USA jeho různých organizací při ukrajinských událostech počínajíc rokem 2013 do dneška. Které zcela jednoznačně vedli k té nesmyslné válce, blížící se pomalu, ale jistě neblahému třetímu výročí!

Než jsem vám jej nabídl, snažil jsem se tvrzení autora, pokud mi nebyla známa z jiných zdrojů z dřívějška – viz složka Kosy

Fakta o Ukrajině

ověřit na jeho odkazech. Dle mého názoru se jeho tvrzením nedá nic vytknout. Zdroje a jejich informace – sedí!

Materiál proto mám zcela zásadní pro pochopení toho, jak se svět s Ukrajinou dostal až do dnešního kritického bodu. Proto jej vydávám. Bez ohledu na to, co si oněm bude myslet například nájemný psáč Krupka z Deníku .cz oficiální i neoficiální služební voka typu BIS nebo Kartouze a jeho elfů a nebo sestavovači různých seznamů a hlásiči od přírody typu Cemper. Fakta jsou prostě fakta. A cca 1 milion mrtvých, který dle mého názoru už v konfliktu dosažen byl je tragickým výsledkem těchto temných rejdů, zakrývajících se velkými slovy o svobodě a demokracii.

Víte, že se rád ptám. Učiním tak znovu – zeptám se všech těch služebních vok a uch, dohlížejících na Kosu a monitorujících její činnost, všech těch sledovačů z ochoty – míním Kartouze a jeho elfí tlupu a nahlašovaců všeho druhu typu Cemper – když máte tak jasno, jste připraveni za ty hodnoty, které prý hájíte na Ukrajině padnout? Připojit se k tomu milionu už mrtvých na obou stranách. Při ideové vznešenosti vašeho ducha charakteru bude odpověď jistě jednoznačná! Takže připojím ještě otázku druhou – proč tedy sedíte na zadku ve Fialalandu a hlídáte nějakého vlka! Tady ostruhy zachránce planetárního dobra ani maršálskou hůl nevysloužíte. Odpovím si sám – samozřejmě, že vám v tom brání jen vaše vrozená skromnost…

Petr Vlk, Kosa Zostra, 22. 9. 2024

*