Uvědomuje si někdo následky?

Problémy, do nichž se dostává už i ten nejvyspělejší, tedy německý, jsou zásadní a likvidující celé odvětví. A s nimi přichází i další jev, tedy obrovská nezaměstnanost a pokles životní úrovně bývalých zaměstnanců. Své o tom ví nejen vedení koncernu VW, tedy chlouby německého průmysly nejdříve likvidované Spojenými státy pomocí kauzy Dieselgate, ale nyní i Ursulou von der Leyen a její ekoteroristickou skvadrou. A Němci mlčí.

Dalším odvětvím, které bude postupně zasaženo, je stavebnictví. Kdo si přečetl podmínky pro výstavbu či rekonstrukci stávajících nemovitostí postupně zaváděné do reálu, musí se zhrozit a zároveň přemýšlet o emigraci z Evropy. Takévé ty lži a imbecilní ideologie spojené s CO2, záchranou přehřáté planety či nutnosti změnit se a vyjít vstříc umírající přírodě berou v Bruselu za základ budoucího žití na kontinentu. A jdou si za tím i přes mrtvoly. A to doslova. Nejde jen o bezcennou pozůstalost po bývalém automobilovém bohatství předaném do rukou Číny, teď jsou na řadě domy. Naše domovy. A opět to bude Čína, kdo na bruselských „hovadinách“ opět extrémně vydělá. Bydlení se stane ještě nedostupnější, dražší a nic dobrého to nepřinese.

Elektrifikace dopravy se promítá do výroby baterií, které jsou čínské. Víceméně všechny. Likvidovat se budou muset ale tady u nás a bude to ještě oříšek. Jenže do stejné situace se dostaneme i v oblasti výstavby. Všechny ty solární panely, mimochodem stále nedostatečně účinné, pochází taktéž z Číny, a nebudeme daleko od pravdy, že brzy to budou i všechny další baterie potřebné ke kompletaci systémů. Recyklace či likvidace toho všeho po dvacetileté době užívání (u baterií podstatně dříve) budou obrovskou zátěží pro životní prostředí, možná úplně zásadní a mnohem větší, než byly dosavadní elektrárny. I přesto mají být po roku 2030 solárními panely vybavené víceméně všechny budovy. To přinese další průšvih, který známe ze současných solárních parků, a to je až o 5°C zvýšená teplota nad prostorem těchto zařízení. Ve městě to bude peklo. A vezmeme li v úvahu zkušenosti s požáry, které jsou už nyní rizikem, čeká nás Lucifer u bran svého ohnivého království.

S elektrifikací v tomto podání jde ruku v ruce zateplování budov. Většinou se používá polystyrén či izolační pěny. Tedy další vcelku dobře hořlavý materiál. Kdo už opravoval dům, ze kterého se polystyrém demontoval, jistě si pamatuje sněžení uprostřed léta. Všechny ty malé kuličky šířené po okolí představují toxický odpad, který jen tak nezmizí. To platí i pro montáž nového zateplení. Není to dobré ani pro zdraví dělníků s ním pracujícími. To ví každé malé dítě. Přesto jeho používání a následná likvidace bude objemově růst. Je to doslova výsměch přírodě a všemu, co má Green Deal přinést dobrého. Všechny ty nesmysly o pasivních domech jsou naprosto nedomyšlené, navíc jiné hodnoty u nich zaznamenáte po dostavění a jiné za 15 let užívání. Všude bude plast (okna, dveře), lepené dřevo, otázkou je čím, neprodyšné stavební systémy a výsledkem bude předražená výstavba brzy plesnivých domů, nedostupné bydlení a přetížený průmysl věnující se nakládání s těžko zničitelnými odpady, viz uložiště použitých vrtulí z větrných elektráren.

Žijeme v době, kdy tu vládnou magoři a nedostatečně odbojné obyvatelstvo se odevzdalo a nebrání se. Jde o jedno z nejhorších období lidstva v historii, přičemž tempo změn je natolik zběsilé, že se ani nikdo pořádně nezamýšlí nad jejich důsledky. A když ano, spojí to liberálové s ruským narativem. Jednou budeme závidět těm, kteří opustí tuto pseudokulturu a odstěhují se kamsi na Sibiř, kde spojení člověka s přírodou bude přirozené a výsměch progresivním Evropanům oprávněný. Obáváme se, že bruselské šílenství bude možno ukončit skutečně jedině válkou. Kdo ji povede proti komu, to nechceme předjímat, ale dost možná Západ tuší, že je na zcestí a snaží se ji vyvolat jen proto, aby mohl být po prohře znovuzrozen. Je to stejné, jako byste se šli oběsit a doufali v to, že se znovu narodíte, V reálu je Západ skutečně sebedestruktivní, profituje na tom Čína a zbytek planety se diví. Jak dlouho sebou ještě necháme takto orat?

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled