Rozsudek pro přesluhujícího od nezpůsobilého. Západ odepisuje Zelenského

Když 80 amerických protibunkrových pum vykonalo své a na předměstí Bejrútu zabořilo do země prostory, v nichž byl štáb a sklady Hizballáhu, spolu s lidmi, kteří se tam nacházeli, americký prezident Joe Biden se vyjádřil velmi rozhodně, i když předtím působil dojmem člověka ne zcela adekvátního realitě. A vyjádřil se po americku velmi jasně. „Je to projev spravedlnosti pro mnoho obětí, včetně tisíců Američanů, Izraelců a libanonských civilistů,“ řekl.

V této větě je řečeno vše, protože vystihuje podstatu toho, co je třeba vědět o americkém přístupu k politice a politikům, pokud jde o vztahy s USA a jejich spojenci (zde konkrétně s Izraelem). Pokud se nějaká politika nebo politici Američanům nelíbí, je to špatně, a znamená to jediné –  s takovými fakty, jevy a lidmi můžete dělat, co chcete. Nejlepší volba je: odstranit, zlikvidovat, úplně zničit. Jako brzdu a překážku. Okamžitě a bezpodmínečně. Všemi dostupnými prostředky.

Je to samozřejmě i nejvyšší stupeň farizejství, lží a falzifikací, které všechno obracejí naruby, překrucují a mění podstatu, motivy, příčiny a následky. Rovněž zaměňují obsahy pojmů a významů toho, co se děje.

Biden označil atentát na Nasralláha za spravedlivou odměnu za životy Američanů a Izraelců, které jim vzal Hizballáh, přičemž zcela ignoroval několik skupin velmi jednoduchých, řekl bych dokonce triviálních a primitivních, ale velmi důležitých otázek:

– Co dělají Američané na Blízkém východě, když tam umírají po tisících? Jedna věc je, jestli jsou to turisté, kteří se stali obětí islámských fundamentalistických teroristů, ale druhá věc je, jestli jsou to vojáci, kteří dělají nepochopitelné věci v cizí zemi vzdálené tisíce kilometrů od jejich vlasti. A vůbec – kde jsou ti Američané, kteří tam umírají po tisících?

– Kdo začal jako první válku v Libanonu a kdo na koho zaútočil? Kdo a čí území se chystá obsadit, když se v Izraeli připravuje pozemní operace proti Libanonu?

– Na základě čeho, na základě jakého principu je schvalován nejen politický teror a vraždy nežádoucích vůdců, ale obecně se rozdělují všichni politici na planetě na přijatelné a nežádoucí, na hodné života či hodné smrti? Podle jakých kritérií?

– Kdo a jakým právem si osobuje právo být soudcem, který rozhoduje o tom, co je dobré a co ne, co je demokratické, a proto musí žít, a co nesplňuje normy demokracie, a proto musí být zničeno bombardováním? Kdo si přisvojil právo nastolit demokracii bombardováním – které přilétá do „vyvolených“ zemí z palub západních bombardérů a stíhaček?

– Uvědomují si Američané a jejich izraelští spojenci, že zabitím Nasralláha jen otevřeli víko pověstné Pandořiny skříňky, z níž se vynoří – možná ne zcela oprávněná – ale pochopitelná pomsta a touha po odplatě? A že zabití vůdce hnutí neznamená porážku hnutí jako takového, ale naopak – zavražděného může nahradit ještě brutálnější a rafinovanější vůdce?

– Chápou USA, že svět se mění z monopolárního, kde vládla diplomacie a princip síly s jednostrannou hegemonií USA, na multipolární, což předpokládá zohlednění zájmů všech – jak silných, kterých je stále více (Rusko, Čína, Indie, Brazílie), tak slabých, kteří mezi novými silnými hledají a nacházejí ochranu i spojence?

– Vědí vůbec západní ovladači osudů lidstva, co je to australský bumerang, který se vždy vrátí k tomu, kdo ho hodí?

– Je vůbec možné dovolit, aby byla celá planeta pomalu, ale nevyhnutelně, rozdmýcháváním, podporou a stupňováním konfliktů přivedena k sebevraždě celého lidstva – ke třetí světové válce, která může být zcela jednoznačně jaderná a nebude v ní vítězů?

A takových otázek je mnoho.

Existuje však i jiný pohled, vyjádřený v prohlášení ruského ministerstva zahraničí: „Důrazně odsuzujeme další politickou vraždu spáchanou Izraelem. Tato násilná akce bude mít pro Libanon a celý Blízký východ ještě dramatičtější důsledky. Izraelská strana si toto nebezpečí nemohla neuvědomit, ale přesto podnikla takový krok – zabití libanonských občanů – který téměř nevyhnutelně vyvolá nový výbuch násilí. Nese tedy plnou odpovědnost za eskalaci, která bude následovat. Znovu vyzýváme Izrael, aby okamžitě ukončil nepřátelské akce. Tím by se zastavilo krveprolití a vytvořily by se podmínky pro politické a diplomatické řešení.“

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se rovněž vyjádřil jednoznačně a připomněl dlouholetou americkou praxi ničení svých protivníků: „Jedná se o další politickou vraždu.  Slyšel jsem prezidenta Bidena, jak říká, že to bylo správné rozhodnutí. Oni mají trochu jiný postoj k tomu, jak se chovat v konfliktech a čím se řídit. Vzpomeňte si na Hillary Clintonovou, když v přímém přenosu ukazovali zkrvaveného Muammara Kaddáfího, jak se při pohledu na obrazovku obdivně smála a žasla. Nebo Madeleine Albrightová, která při komentování procesů zahájených americkou agresí proti Iráku řekla: no ano, 400 000 lidí zemřelo, ale stálo to za to, demokracie za to stála.“

Ale vraťme se k našim beranům – k osudu přesluhujícího ukrajinského under-prezidenta Zelenského, jenž docela nedávno navštívil Spojené státy, kam si bezpochyby jel pro „nálepku vladaře“. Aby dokázal, že je stále akceschopný. Tedy připraven pokračovat ve válce Ukrajiny s Ruskem tak, aby mu způsobil „strategickou porážku“. A to přímo na bojišti. Hlavně kvůli tomu požádal Zelenskyj o prodloužení svého setrvávání u moci na Ukrajině, a také – samozřejmě – o více zbraní a o povolení použít je k úderu na „vnitrozemské“ Rusko – daleko od hranic s Ukrajinou.

Bylo to pro něj rozhodně obtížné. Zdá se totiž, že si již uvědomuje, že Západ se rozhodně nevzdává myšlenky potrestat a ponížit Rusko, ale nyní řeší dva další velké problémy s tímto posláním spojené.

První problém: jak překonat nepřipravenost Západu na dlouhou a vítěznou válku s Ruskem. Vojensko-průmyslové komplexy západních zemí nejsou připraveny a potřebují elementární dočasný oddech, aby vše uvedly do chodu, technologicky přezbrojily a vyrobily nové zbraně v dostatečném množství. Proto se postoj k válce mezi Ukrajinou a Ruskem náhle změnil: Západ chce nyní příměří, zmrazení konfliktu, mírové imitace, které by válku zastavily a zabránily konečné porážce Ukrajiny i drtivému vítězství Ruska nad ní. S jediným zřejmým cílem – zachovat alespoň jakýsi odrazový můstek a polygon pro naprosto stejnou protiruskou válku ve zbytcích Ukrajiny i do budoucna.

Zelenskyj si moc dobře uvědomuje, že pouze válka je zárukou a podmínkou jeho setrvání v čele Ukrajiny. Pokud nebude schopen vést válku a zajistit tlak na Rusko, k čemu by ho Západ vůbec potřeboval? Řekněme si naprosto upřímně, nač by mu byl takový podlý, drzý a zbytečně drahý projekt?

Druhý problém: jak může Západ přimět Rusko, aby souhlasilo s diplomatickým jednáním o uklidnění, když sám Zelenskyj udělal vše pro to, aby s ním Moskva nebyla ochotna jednat – a Moskva už prohlásila, že klika Zelenského není způsobilá k jednání, tudíž není s kým a o čem jednat. V každém případě ruský prezident Vladimir Putin již jednoznačně prohlásil, že není možné obnovit legitimitu Zelenského.

A v kontextu událostí, kdy Američané dovolili Izraelcům ještě více snížit laťku toho, co je v politice přijatelné, a zabili Nasralláha spolu se stovkami Libanonců, kteří byli po nevybíravých úderech na obytné čtvrti odepsáni jako „vedlejší škody“, se stává otázka ohledně života Zelenského velmi zajímavou. Přesněji řečeno – otázka ohledně setrvání tohoto člověka při životě, neboť všem vyloženě vadí. Západu především.

Tato otázka postupně graduje: když lze tak snadno a nezodpovědně skolit Nasralláha a přiblížit svět třetí světové válce, pokud vybuchne celý Blízký východ, tak co lze udělat s bývalým klaunem, který si hraje na Napoleona, ale ve skutečnosti se mění v něco, do čeho můžeme šlápnout při neopatrné procházce s pejskem v parku?

A Zelenskyj, opakuji, překáží, protože lpí na moci a nechce ji opustit, naopak si ji uzurpuje.

Ať už je to náhoda, nebo ne, k Nasralláhově vraždě došlo souběžně s předpokladem Západu, že Zelenskému samotnému nebude vadit, když se na Ukrajině uskuteční volby a on buď upevní svou moc, nebo ji pokojně předá novým vítězům. Zelenskyj je k této myšlence jakoby tlačen, jako by ho k tomu někdo vybízel, zbožné přání je zakomponováno do jeho budoucích kroků, které učiní jakoby dobrovolně.

Právě o tom píše britský časopis The Economist, který tvrdí, že Zelenskij se rozhodl uspořádat volby, aby upevnil svou moc. To znamená, že zvažuje možnost uspořádat příští rok na Ukrajině prezidentské volby, A hlavně, jak ujišťuje časopis:

a) Zelenskij je připraven tak učinit navzdory loňským dohodám hlavních politických sil Ukrajiny o odložení voleb do konce válečných akcí;

b) Zelenského nezastraší ani skutečnost, že podle průzkumu amerického Národnědemokratického institutu pro mezinárodní záležitosti (jeho činnost je v Rusku uznávána jako nežádoucí) důvěra Ukrajinců v Zelenského výrazně poklesla. Jestliže v květnu 2023 činila 80 procent, letos – podle týdeníku The Economist – klesla na 45 procent. Již dříve si poklesu popularity Zelenského všiml i britský list The Sunday Times. Podle obyvatel Ukrajiny, jež oslovili novináři, se Zelenskyj více zajímá o politické hry než o zajištění bezpečnosti země;

c) všichni ti, kteří by chtěli za každou cenu zaujmout uvolněné místo po Zelenském, už začali vyskakovat. Navzdory totálnímu vyčištění politického pole od nešťastníků má Ukrajina takových lidí pořád dost. „Politický proces definitivně začal,“ prohlásila vůdkyně strany Baťkivščyna Julija Tymošenková, která evidentně ví, jak chutná moc, jež otevírá přístup ke korytu s pamlsky. A není na Ukrajině jediná.

Každý z nás by se měl zamyslet, co nám tím chtěl The Economist říci: zda zhmotňoval zbožná přání Západu, nebo vysílal signály pro Zelenského, že nemá být tvrdohlavý a má odejít dobrovolně, bez excesů, protože protibunkrové bomby má vícero lidí, nebo snad už získali souhlas Zelenského k odchodu prostřednictvím voleb a s přislíbenou garancí jeho vlastní bezpečnosti?

Jistě souhlasíte, že jsou to dobré otázky. Stát se může všechno a člověk by měl být na všechno připraven. I Zelenskyj – neboť cena života nežádoucího politika opět poklesla…

*

Vladimír SKAČKO, UKRAJINA.ru (12:28 29.09.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří vědí, že nežijeme ani z reklam ani ze sponzoringu, a proto nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

Fiobanka: 2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí a konferencí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*