Rostislav Iščenko: Zatímco ukrajinské krysy prchají z lodi, Rusko řeší, v co promění Lvov

Na snímku pochod banderovců v srdci Haliče Lvově. Podobné pochody jsou pravidelně pořádány po celé zemi. Naše média i Pětikoaliční vláda před nacistickou a genocidní povahou dnešní ukrajinské totality zavírají oči. Nápis na banneru v popředí: “Naším náboženstvím je nacionalizmus, naším prorokem je Stepan Bandera!”

Pokud se podaří dosáhnout dohody, můžeme se na ni vykašlat a zbavit se jí. Pokud se to nepodaří, potom je třeba pohlížet na Halič jako na předmět obchodu nebo ji k RF připojit, říká spolupracovník listu Rossija segodňa Rostislav Iščenko.

Řekl to v rozhovoru s Taťánou Čugajenkovou pro zpravodajský a analytický web Ukrajina.ru.

– Rostislave Vladimiroviči, řada ukrajinských ministrů podala demisi. Souvisí to s tím, že Jermak a Umerov odcestovali do Spojených států a dostali k tomu instrukce? Nebo jednoduše krysy prchají z potápějící se lodi?

– Ano, krysy skáčou z lodi. Neumím si představit, kdo by takové pitomce ještě potřeboval. Co by se tím změnilo? Většina z těch, kteří napsali výpověď, je naprosto bezvýznamná. Nejdůležitější z nich byl Kuleba. Ale i ten jenom plnil příkazy z prezidentské kanceláře: co mu přikázali, to řekl. Takže jediné rozumné vysvětlení je, že se sami rozhodli opustit loď.

Jermaka mohli klidně podplatit, aby přesvědčil Zelenského, že už je nepotřebuje. Mohli také sami sepsat „hromadnou výpověď“. Nebo zahájit nátlak proti Jermakovi, aby vyprovokovali jeho odstoupení. Je úplně jedno, jak by to řešili. Opět by se jednalo o krysy, které skáčou z lodi.

Když dojde k výměně významné části vlády předem naplánovaným nebo dokonce konfliktním způsobem, pozná se to obvykle z „úniku informací“ (a také lze snadno zjistit, kdo je s kým v konfliktu). Ale v tomto případě? O čem rozhoduje taková Vereščuková? Neudělala nic jiného než žvanila co do obsahu i objemu přímo kosmické blbosti. Navíc chodila v zeleném tričku. Takže po ní bude zase někdo další chodit v zeleném tričku a pronášet výroky z kategorie nebetyčné blbosti.

Jako místopředsedkyně vlády neměla na situaci žádný vliv. Podle ukrajinských zákonů může vicepremiér pouze hlasovat na schůzích vlády a svolávat schůze ministrů, kteří jsou mu podřízeni. Všechny rozpočty jsou na ministerstvech, rozdělují je ministerstva a také rozhodnutí se přijímají na úrovni ministerstev nebo celé vlády. Místopředseda vlády je pouze čestná funkce. Plat, kancelář, deset lidí k ruce a auto.

– Jde o to, že tito lidé napsali své výpovědi tak nějak pospolu. Neznamená to, že jsou vlastně ti nejprozíravější, kteří si včas uvědomili, že se blíží konec?

– Někteří členové ukrajinské vlády (Umerov, Šmygal nebo i sám Zelenskyj) by utekli s velkou radostí, ale těm to nikdo nedovolí. Kdyby se teď změnil prezident nebo premiér, znamenalo by to, že se země rozpadá. Takhle se žádný skandál nekonal a nová vláda bude zase nějak fungovat. Víc už se krást nedá – může se krást jen stejně jako předtím. Ale kdyby odešla nějaká ikonická postava, tak by to byl signál pro všechny: „je čas odejít“. Když však odejde nějaký malý šmejd, dá se to vysvětlit tím, že „naše srdce si žádá změnu“.

Jaké jsou nejdůležitější problémy, kterým Ukrajina nyní čelí? Porážka na frontách a nedostatek západní pomoci. Většina této pomoci, kromě jednotlivých balíčků, jež nyní přicházejí (transfer letadel a raket dlouhého doletu), byla odložena na druhou polovinu listopadu. To znamená, že Západ vyčkává na výsledky voleb v USA a na konec roku, aby se ujistil, zda bude Ukrajina vůbec schopna vstoupit do dalšího roku, nebo ne. Zda bude třeba vynaložit více prostředků, nebo už jen tak sedět a sledovat, jak umírá.

Opakuji, všechny tyto rezignace situaci na frontě nezmění. Kdyby chtěl kyjevský režim na frontě něco změnit, vyhodil by Syrského, nikoliv vládu. To znamená, že by se pokusil přeformátovat vedení silového bloku, změnit formát vojenských operací a zvrátit průběh války. Nic takového se nestalo. Šéf Služby bezpečnosti Ukrajiny, šéf ukrajinských ozbrojených sil, ministr obrany, šéf GRU, Zelenskyj a Jermak – všichni ti, na nichž něco závisí, zůstali na svých místech.

„Dejte nám rakety, my budeme střílet na ruská města, Rusové se leknou a budou se chtít smířit“, to je jediný nápad, který mají v těch svých palicích. Zdá se, že Kuleba, který není naprostý hlupák, si uvědomil, že pokud budou západní rakety létat na ruská města, bude lepší, když v této vládě nebude. „Za mých časů nelétaly. Byl jsem proti tomu. Na protest jsem odešel,“ bude vždy donekonečna opakovat. Do vězení nepůjde, dostane jen napomenutí. Ano, sloužil nacistické moci, ale ne až do konce.

Utíkají ti, na nichž nic nezávisí a kteří ještě mohou skákat.

Nevylučuji ani to, že tento nápad byl připraven speciálně proto, aby zdiskreditovali moc Zelenského. Na Ukrajině jsou totiž opozičníci, kteří by se rádi zastavili aspoň tak „na dvě hoďky“ v prezidentské kanceláři, aby měli čas naplnit tašky, než se začne ruská armáda přemisťovat na Bankovní ulici. A jsou to – možná – právě ti, kteří se vydají do zahraničí a budou tam vyprávět, jak už „nemohli déle snášet tento zločinný režim“.

Vezměte si třeba takového Arestoviče. Jednou má Zelenského rád, a vzápětí už ne. Zdá se, že sám neví, kam se vrtnout.

Pro ně je teď nejdůležitější dostat se z ukrajinského území. A co by na něm taky dělali? Na frontu nepůjdou. Ale když odjedou do zahraničí, budou to stejně jen uprchlické krysy. Bez ohledu na to, jak své jednání vysvětlí. Ať už tím, že prozřeli, nebo že oslepli.

Nejdůležitější pro ně je, aby unikli z lodi, která se potápí.

– Z německé lodi zatím krysy neutíkají, ale v nedávných volbách zvítězila ve dvou regionech Alternativa pro Německo. Scholz a vládnoucí koalice byli poraženi. Na to konto mnozí pozorovatelé dokonce nevylučují, že se Německo v budoucnu může rozpadnout podle územního klíče, protože německá společnost je heterogenní. Co si o tom myslíte Vy?

– Neříkejte mi, že ruská společnost je homogenní.

– Naše hlasování ukazuje jiná čísla.

– Ale to neznamená, že je naše společnost homogenní. Jde jen o to, že náš stát umí situaci ve společnosti stabilizovat. Máme určitý projekt, s nímž všichni souhlasí a budou pro něj hlasovat. Lidé mohou mít různé cíle, ale všichni věří, že Putin a jeho tým budou schopni dosáhnout svých cílů tak či onak. Pokud bude Putin z tohoto systému odstraněn, čeká nás lítý boj o ideje a jejich významy.

Nemyslím si, že Německu hrozí rozpad. Rozpad Německa by znamenal občanskou válku. A o tom, že by toho Němci byli schopni, silně pochybuji. Jednoduše proto, že jsou natolik traumatizováni staletími vnitřních válek mezi německými státy, že je pro ně jednota země důležitější než cokoli jiného.

Po druhé světové válce se dokonce pokusili zorganizovat druhý anšlus s Rakušany, ale spojenci jim to zakázali.

Je zřejmé, že východ Německa je radikálnější a konzervativnější. To však bylo známo již dříve. V Durynsku zvítězila „Alternativa pro Německo“ a v Sasku „Svaz Sarah Wagenknechtové“. V Durynsku skončila na druhém místě CDU-CSU, rovněž konzervativní strana. A o CDU-CSU je zájem i v dalších regionech.

Jinými slovy, mluvíme o přiklonění celého Německa na pravicově-konzervativní stranu. Protože levicově-liberální kurz se vyčerpal. Kdo rozdělí zemi pro občanskou válku? Scholz s pěti procenty? „Zelení“ se dvěma? Budou okamžitě ušlapáni. V důsledku toho se kurz země změní. Ale to neznamená, že se Německo dramaticky zamiluje do Ruska.

Poté, co Němci zasadili smrtelnou ránu své ekonomice, nemají ani jinou možnost: buď zvítězí, nebo zemřou. V dnešní situaci jim nezbývá nic jiného než bojovat se zbytkem Západu proti Rusku, aby si své ztráty vynahradili kořistí. Zatím se ani nesnaží přepřahat.

– Nedávno uplynulo 110 let od chvíle, kdy ruská armáda za první světové války dobyla bez boje Lvov, který tehdy patřil Rakousku-Uhersku a jmenoval se Lemberg. Proč se nám nikdy nepodařilo obnovit Haličskou Rus? A vůbec – potřebuje Rusko kdysi ruský Lvov, když uvážíme, kdo tam žije nyní?

– Haličskou Rus se nám nepodařilo oživit, protože jsme Lvov zabrali a nechali ho tak, jak byl. Ruská vojska opustila Halič už v roce 1915 a nemohla se tam vrátit. Poslední známá bitva se odehrála na řece Stochod, kde se Brusilovovi – po jeho vynikajícím průlomu – podařilo zlikvidovat celou gardu. Halič tak byla až do konce války pod kontrolou Rakouska-Uherska. A Rakousko-Uhersko tam skutečně provádělo genocidu Rusínů, kteří odmítali stát se Ukrajinci.

V důsledku této genocidy se nejdříve změnila politická rovnováha. Protože „Rusín“ a „Ukrajinec“ byli ze stejné rodiny. Všichni byli Rusíni, ukrajinství bylo pro Haličany pouze otázkou politické volby (teprve nyní se stali Haličané jiným etnikem).

Nyní je „ukrajinství“ otázkou politické volby i pro zbytek Ukrajiny. A vše, co zůstane mimo Rusko, se stane za 20-30 let jiným etnikem. Všechna území, která nebudou nyní připojena, budou mít pocit, že si svou nezávislost uhájila v krvavé válce. A budou se formovat jako samostatná etnika.

Zda je Halič potřebná, nebo ne, to je otázkou strategického rozhodnutí, jež učiní ruské vedení při shrnutí výsledků speciální vojenské operace. Mimo jiné bude vycházet z toho, jak realistická budou jednání se Západem.

Pokud se podaří dosáhnout dohody, můžeme se na ni vykašlat a zbavit se jí. Pokud se to nepodaří, potom je třeba pohlížet na Halič jako na předmět obchodu nebo ji k RF připojit.

Je třeba si uvědomit, že Halič už není tou Haličí z roku 1914. Je to území obývané jiným etnikem. Tam budeme muset buď provést etnocidu a během několika generací toto etnikum přetvořit na Rusy, nebo všichni odejdou, zůstane malá část obyvatelstva, přijdou noví lidé a mezi nimi se staří rozpustí.

Nemůžeme je jen tak připojit a předstírat, že se nic nestalo. Protože tito lidé žijí na kompaktním území, kde žili jejich předkové.

– A ti už desítky let nenávidí vše ruské.

– S tím musíme počítat. Měli bychom je buď nechat na pokoji, nebo je poslat na Západ a vytyčit hranice (ale za to bychom měli od Západu požadovat něco velmi důležitého, bylo by nesmyslné darovat jim Halič jen tak). Nebo (pokud budeme chtít, aby naše rakety byly blíže Paříži) Halič převezmeme a problém s jejím obyvatelstvem budeme muset řešit.

Opakuji znovu, nebude to tak, že přijdeme, zapneme televizi a vydáme nové učebnice dějepisu. Budeme muset dlouho a usilovně pracovat. Práce bude dost i pro několik dalších generací.

*

Rostislav Iščenko, UKRAJINA.ru (09:20 08.09.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Vážení čtenáři, texty, které přejímáme a překládáme z jiných zdrojů, sice nemusí vždy odpovídat názoru redakce, ale uveřejňujeme je proto, aby vyvažovaly jednostrannou ulhanost a překrucování českých médií a ukázaly jiné pohledy na politické, kulturní a společenské problémy. Věříme, že naši čtenáři to chápou a proto náš web v hojném počtu navštěvují.

Děkujeme i za podporu Nové Republiky finančními dary na konto FIO banky:

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*