Příběh Ruské státní brože a pirátek Lipánek. Aneb proč v diplomacii dvojnásob platí – Kdo umí, umí. Kdo neumí, čumí – A proč je Lavrov mistrem svého oboru

Michael Svatoš
Michael Svatoš
K úvodnímu snímku:
V sobotu 28. září vystoupila na Valném Shromáždění OSN indonéská ministryně zahraničí Retno Marsudi a všichni ostřílení světoví diplomaté zpozorněli, protože si na svou růžovou halenu, v níž svůj projev pronášela, připnula nepřehlédnutelnou černou květinovou brož. Retno Marsudi černou broží před všemi diplomaty světa jasně vyjádřila obrovskou poctu Indonésie k Rusku. Lavrov tak opět všechny světové diplomaty dokonale vyškolil ve skutečném umění diplomacie. A my v dnešní analýze celý příběh “Ruské státní brože” důkladně rozebereme. Neb krásně dokumentuje rozdíl mezi mistrem diplomacie Lavrovem, a jejím klaunem Fialovým Pirátem Lipavským. (Zdroj foto X síť paní Retno Marsudi)  

Základní rozdíl mezi diplomatkou první kategorie Retno Marsudi a diplomatem III. třídy Janem Lipavským je patrný už na první pohled. Zatímco diplomatka Marsudi ve dnech 22 až 28 září během Valného Shromáždění OSN v New Yorku provedla 16 samostatných bilaterálních jednání s představiteli jiných zemí, a podepsala s některými dokonce mezistátní smlouvy. A účastnila se 13 panelových diskusí, nebo jednání různých sdružení zemí, či mezinárodních organizací. A jednoho banketu. A pronesla 13 větších projevů. Diplomat Lipavský se za stejnou dobu dokázal postupně “kdesi na chodbě” sejít s jedním Tunisanem, s jedním Egypťanem, s jednou Mongolkou, s jedním diplomatem Uzbekistánu, s jednou diplomatkou Kosova, a s jedním Bosňákem. A nebýt povinných akcí u US Blinkena, nebo hromadných akcí pořádaných spolkem EU, zůstaly by nejvýraznějšími stopami pobytu dua pirát Lipavský – generál Pavel na Valném shromáždění OSN v New Yorku nejspíš jejich společné procházky po městě, či setkání s tenistkou Navrátilovou, nebo představení s českými krajany.

Srovnání úrovně profesionality obou diplomatů Retno Marsudi a Jana Lipavského nejlépe dokumentují jejich sítě X. Zatímco Lipavský (zde) se na nich rád chlubí a vykřikuje do světa různá fialová hesla. Marsudi (zde) pouze dokumentuje svoji úspěšnou diplomatickou činnost. Od 1. července do 28. září se Marsudi účastnila celkem 128 diplomatických jednání napříč celým světem, nebo doma v Indonésii. Lipavský za stejnou dobu vykonal jen 29 obdobných akcí. A kdyby nebylo summitů NATO nebo EU, neměl by o čem psát. Zatímco síť X ministryně zahraničí Marsudi je plná informací o jednáních s diplomaty, a různá prázdná hesla, fotky z procházek, či stranické plky a fialové hlášky v ní naprosto absentují. U Lipavského je tomu přesně naopak. Jeho síť X se jen hemží oslavami sportovců na Olympiádě, vyvěšováním duhové vlajky, a kampaněmi proti Rusku.

Český zahraničně-politický klaun Lipánek nikam necestuje. S nikým, krom spolku z Bruselu, a s partou z Washingtonu, takřka nejedná.  Ve srovnání s ostřílenou diplomatkou Marsudi vlastně ani žádná jednání nevede. Marsudi neustále cestuje po Africe, Evropě, Asii i Americe, a všude uzavírá dohody, smlouvy a čistí cestičky pro indonéské podnikatele. Že zahraniční diplomacie se vykonává v zahraničí, asi Lipavskému s Fialou zatím vůbec nedošlo. Jak mají české průmyslové a zemědělské firmy prorazit na zahraniční trhy, když  český ministr zahraničí se nejraději válí doma za pecí a spokojeně kyne. Aby vyrazil do nepřátelského světa vyjednávat dobře placenou práci pro české občany, ho evidentně ani nenapadne. Jestli byl Bartoš neschopný místopředseda vlády pro digitalizaci, pak Lipavský už představuje doslova absurdní karikaturu schopného ministra zahraničí. Fiala je ovšem karikatura na premiéra sama o sobě. Takže se raději vraťme k analýze našeho příběhu “Ruské státní brože”.

Tajemnou Ruskou státní brož nosila indonéská ministryně zahraničí Retno Marsudi i v zahajovací den (22.9.) Valného shromáždění OSN. V oba nejvýznamnější dny jednání OSN, tak vyjadřovala diplomatické sympatie k Rusku. (Zdroj X síť Retno Marsudi)

Ruskou státní Brož, (angl. Brooch), kterou ministryně Marsudi nosila při zářiových jednáních OSN, jí 9. srpna osobně doručil Lavrovův posel Sergej Tolčenov.  Celkem Rusko darovalo Marsudi brože dvě. (Zdroj. Síť Telegram. Velvyslanectví Ruska v Indonésii.) Lavrov poslal Marsudi obě brože, protože 25. července, když spolu v Laosu podepisovali mezistátní dohody, Marsudi řekla Lavrovovi, že se jí líbí brož, kterou má na halence připnutou jeho mluvčí Zacharová. Podle staré ruské tradice, když se přátelskému cizinci něco ruského líbí, má to ihned dostat jako přátelský dar. Brož na haleně Zacharovové, která se Marsudi líbila, byla bohužel napevno přišitá, a proto ji nemohla dostat hned, jak ruská tradice velela. Lavrov proto nechal vyrobit brože dvě, a poslat je do Indonésie později. Zdánlivě malý a krásný příběh pro světový nezápadní bulvár má však hluboký diplomatický podtext. Viz další fotky.

Nejlepším klíčem k pochopení, proč indonéská diplomatka Marsudi dávala na Valném shromáždění Ruskou státní broží tak okázala najevo sympatie k Rusku, je tato fotka z 25. září z OSN. Marsudi je na ní s prezidentem Palestiny Mahmúdem Abbásem a palestinskou státní delegací. Jedním z hlavních cílů Indonésie na letošním Valném shromáždění OSN bylo dosáhnout uznání Palestiny a dosažení stažení Izraele z okupovaných území a ukončení války v Gaze. Lavrov jí byl cenným spojencem a v sobotu 28. září plamenně vyzval k okamžitému ukončení zabíjení Palestinců americkými zbraněmi, a sklidil za to v indonéských médiích velké ovace. (Zdroj fotky. X-síť Marsudi)

Marsudi se s Lavrovem na společném postupu zřejmě domluvila nejpozději 26. července. Ten den na Laoské konferenci zemí ASEAN s Ruskem ocenila Rusko za potravinovou bezpečnost zemí ASEAN, kterou Rusko zajišťuje, a za podporu světového multilateralismu, a míru na Ukrajině, v Palestině, a v Tichomoří. (Zdroj zde) O den později na jednání ASEAN s USA byla už více odměřenější, a konstatovala, že USA musí více přispět mírovému řešením na Ukrajině, v Palestině i v Jihočínském moři. (Zdroj zde.) Zdánlivě malý rozdíl ve slovech, která Marsudi pronesla k Lavrovi, ( “I highlighted colaboration in promoting peace”), a  k Blinkenovi, (“US must contribute to global peace”), má však jasný význam. Indonésie je další země, která upozorňuje Západ, že dvojí metr, jeden na Rusko, a druhý na Izrael, je politikou, která neuspěje. V obou vyjádřeních přitom Marsudi vždy kladla rovnítko mezi mírem na Ukrajině a mírem v Gaze. A to je politika, která je na Západě nevítaná. Ukrajinci tak mají ještě umírat, aby Netanjahu mohl ještě válčit. Taková je podstata fialové zahraičí politiky tzv. klauna pro zahraniční záležitosti ČR Piráta Jana Lipavského.

Co dodat závěrem. Český ministr zahraničí místo, aby vyrazil do světa a začal se chovat jako diplomat, raději svolal do Prahy české velvyslance, a začal je školit v boji proti dezinformacím. Podle nových Lipavského diplomatických pravidel má platit žemoderní diplomacie se už neodehrává jenom za zavřenými dveřmi. A že strategická komunikace je pro české diplomaty klíčová v boji proti dezinformacím a k prosazování českých hodnot ve světě. Zbývá tak jen jmenovat Foltýna Lipavského náměstkem,  a s historicky dobrou pověstí české diplomacie bude úplný pirátský amen. Skóre diplomatických jednání za poslední 3 měsíce: Marsudi 128 / Lipavský 29 vypovídá jasně. Jakmile se však podíváte s jakými osobnostmi světové politiky jedná Marsudi, a s jakými se občas setkává Lipavský, pochopíte, že je to ještě horší, než to podle pouhých statistických počtů diplomatických jednání uskutečněných oběma soupeři za poslední 3 měsíce a první pohled vypadá.

Abych nezapomněl – zde máte závěrečný důkaz, že černá květinová Brož, kterou Marsudi v OSN tak okázale nosila,  byla ruským státním darem.

P.S. Měl jsem o víkendu svátek, a tak jsem původně nechtěl být tak depresivní jako obvykle. Z příběhu Ruské státní brože však na mě vypadla další deprese. Srovnáním aktivit diplomatky Marsudi a diplomata Lipavského jsem nabyl dojmu, že fialový úpadek už prostupuje úplně všemi sférami české společnosti. Je vlastně otázkou, proč Fiala, ač by v řadách své mateřské ODS snadno našel výkonnější diplomaty, tak zarputile lpí, aby na této funkci hřadoval líný Lipavský. Výkonný ministr zahraničí snadno prodá výsledky svých cest po světě, protože dohodami zajišťuje práci, blahobyt i snadné zahraniční cestování svým občanům. Buď Fiala tedy nechce, aby český ministr zahraničí tyto Čechům prospěšné dohody vyjednával. Nebo se bojí, že ho nějaký úspěšný ministr vyšachuje z premiérského pelechu. A nebo je na tom ČR už tak špatně, že jí došly i miliony na nákupy letenek a platby hotelů pro nějakého pracovitějšího ministra zahraničí. V každém případě, asi srovnám činnost Lipavského s dalšími ministry zemí našich sousedů. Napište mi, zda to považujete za zajímavé. (kpv0249@gmail.com). A pokud Vám dnešní analýza připadala užitečná, můžete podpořit jejich pokračování. Jak na najdete v tomto textu…

*

Michael Svatoš

4.3 11 hlasy
Hodnocení článku
3 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
vaclav
vaclav
před 2 měsíci

Nemáme žádný průmysl i ty montovny jsou zahraniční

mikkesh
mikkesh
před 2 měsíci

Škoda, že ty časy vzdělaných a hlavně zkušených diplomatů jsou nenávratně pryč. Jemné náznaky, upozornění gestem, tónem hlasu … Je to pryč. Přesvědčil se o tom i president Klaus, president Zeman – ten příkladně svého času během půl hodiny uznal za oceánem vymyšleného šaška, jako presidenta v naději, že tam porozumí – neserte se… Číst vice »

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 2 měsíci

Nic nedokazuje vic ” jak jsme svobodni”…muze nas zastupovat trapny kolovratek,” resici” naproste podruznosti