Matematika a „invazní armáda“ ukrajinských ozbrojených sil v Kurské oblasti

Domácí /ruská/ média se zase někde nakazila a rozšiřují mezi lidmi novou poplašnou zprávu. Ukrajinci prý přes zimu zmobilizují neznámé obrovské množství nových mršin, vytvoří „invazní armádu“ o 500 tisících hlavách a zaútočí na původní území Ruska. Zorganizují tzv. hloubkovou invazi, – píše Iščenko v úvodu článku a pokračuje historickou reminiscencí:

„Telegrafickou depeší se městský úředník dozvídá, že se k němu blíží Napoleon v pěší koloně“. A. K. Tolstoj.

Dá se pochopit, proč tuto dezinformaci šíří ukrajinské bezpečnostní služby. Valí jim z nosu krev a tak je třeba donutit Rusko k jednáním – alespoň za polo-ukrajinských podmínek (aby byla šance vyváznout pouze s odstoupením území, ale zachovat režim). Rusko to kategoricky odmítá. Jeho současná pozice je: území samozřejmě, denacifikace, demilitarizace a neutralizace zbytků „Velké ukrajinské říše“ samozřejmě, plus, kromě předchozích požadavků, zaručení práv ruskojazyčného obyvatelstva na zbývajících ukrajinských územích.

Což v podstatě znamená formální potvrzení ruského dohledu nad zbytky Ukrajiny. Ve své době dosáhla Kateřina Veliká od Rzeczpospolité uznání práva ruské říše na ochranu pravoslavných křesťanů v Polsku a Mikuláš I. dosáhl stejného uznání od Turecka. V době platnosti příslušných dohod byly Rzeczpospolita polsko-litevská a Osmanská říše na Rusku vojensky i politicky závislé.

Ukrajina měla pouze dvě možnosti, jak situaci ovlivnit:

– formou vojenských provokací, jejichž důsledky mohou být velmi bolestivé. Například v důsledku kurské provokace obdržela Ukrajina zhroucení fronty v Donbasu a obrovské ztráty posledních rezerv v kurském kotli (v současnosti přes 11 tisíc lidí, do konce operace jich bude nejméně 15-20 tisíc);

– formou informačních provokací, jejichž cílem je rozšířit a prohloubit účinek těch vojenských (vyrobených za groš, vykřikovaných za rubl) – „ať se Rusové bojí, budou možná vstřícnější“.

Kyjevské speciální služby se nás tedy snaží vyděsit zvěstmi o připravované obrovské „invazní armádě“.

Nechápu, proč si někteří moji krajané libují v šíření těchto fám. Bylo by to v pořádku, kdyby to dělali za peníze ukrajinské státní bezpečnosti – samozřejmě, že je chytí a zavřou, ale některým je to jedno, chovají se jako Stěnka Razin před popravou: „Fajnově jsem si užil“. Mezi námi jsou totiž i lidé, kteří žijí z minuty na minutu: „Kradl jsem, chlastal jsem, šel jsem za katr. Stálo to za to.“

Ale něco mi říká, že většina lidí šíří pomluvy z blbosti. Takže půjdou do vězení, možná ani ne za vlastizradu, ale „jen“ za diskreditaci ozbrojených sil (nebo se najde nějaký jiný paragraf), ale stejně dřív nebo později půjdou do vězení, a zadarmo – stát se rychle učí, jak se bránit informační agresi, chtěné i nechtěné.

Samozřejmě lze namítat, že „není radno podceňovat nepřítele“, „je třeba být připraven na každé nebezpečí“ atd. V zásadě je to správné. Ale – aniž by člověk nepřítele podceňoval, měl by stále realisticky odhadovat jeho schopnosti. Zejména proto, že k takovému odhadu není nutné sedět v generálním štábu nebo vynikat mimořádnými intelektuálními schopnostmi. Stačí si jen pamatovat čtyři základní matematické operace (sčítání, odčítání, násobení a dělení) a alespoň – jak jen to je možné – pravidelně se seznamovat s informacemi z otevřených zdrojů.

V otevřených zdrojích se samozřejmě objevuje také spousta dezinformací, ale informace, o kterých mluvím, byly opakovaně potvrzeny ukrajinskými, ruskými i západními zdroji, které se mohou v konkrétních číslech mírně lišit, ale pořadí čísel je stejné.

Takže si spočítejme, zda ukrajinské ozbrojené síly dokáží do jara příštího roku vytvořit invazní armádu (a to nemám na mysli oněch pět set tisíc bajonetů, ale alespoň nějakou).

Začněme mobilizačním potenciálem.

Ukrajina tvrdila, že by mohla potenciálně mobilizovat pět milionů lidí. Na začátku roku 2022 se velikost její armády odhadovala na 250 000 osob a spolu s dalšími bezpečnostními složkami (Národní gardou, pohraničníky, SBU a policií) měla až 500 000 osob (tj. v mobilizační rezervě mělo zůstat 4,5 milionu lidí). Ke konci roku 2022 se celkový počet ukrajinských bezpečnostních sil odhadoval na zhruba milion, z toho 700-800 tisíc v armádě (asi 500 tisíc na frontě).

To znamená, že Kyjev mobilizoval během roku asi půl milionu lidí. Naprostá většina z nich vstoupila do armády (mobilizační rezerva měla být snížena na 4 miliony).

V roce 2023 vedla Ukrajina krvavou ofenzivu. Do konce roku se ztráty ukrajinských ozbrojených sil odhadovaly na pět set tisíc lidí (tj. padlí, zranění, nezvěstní – pozn.NR). Některé americké zdroje uváděly méně, ale počítaly pouze potvrzené mrtvé. Ukrajina naproti tomu uváděla mnoho padlých jako nezvěstných v boji. Kromě toho se většina zraněných na frontu už nevrátila. Zde jsme donedávna neměli přesné údaje, ale v posledních dvou měsících několik ukrajinských důstojníků na úrovni brigád a praporů uvedlo stejnou informaci – ukrajinští zdravotníci vrátili na frontu pouze do 10 procent zraněných.

Nicméně – do konce roku 2023 držela ukrajinská armáda své pozice poměrně pevně a nestěžovala si na nedostatek personálu. Stížnosti začaly až na jaře 2024. Jestliže tedy ke konci roku činil úbytek v ukrajinských ozbrojených silách přibližně 500 000 mužů, asi stejný počet mužů byl v průběhu roku mobilizován a ztráty byly zpravidla doplněny. V souladu s tím mělo v mobilizační rezervě zbýt 3,5 milionu osob, což by při zachování úrovně ztrát a míry odvodů mělo Ukrajině umožnit bojovat dalších šest let a dokonce se pokusit zvýšit počet vojáků pod svými prapory.

Je pravda, že Kyjevu už chyběla technika a munice, ale nejjednodušších zbraní (útočných pušek, kulometů, granátometů, PTRK a MANPADS, stejně jako různých druhů podomácku i v továrně vyrobených dronů) byl dostatek. Takže to bylo možné vyzkoušet. A Západ, přestože dodávky oproti letům 2022-23 snížil (kvůli vyčerpání zásob), hledal možnosti, jak se vrátit k dřívějším ukazatelům vojenské pomoci Ukrajině, a dokonce je překonat.

Z toho lze usuzovat, že Kyjev má skutečně dostatek sil. Pak je ale třeba odpovědět i na otázku, proč – za takové příznivé situace –  ukrajinské ozbrojené síly ustupují stále rychleji, na stále širší frontě a hromadně se vzdávají, zatímco sám Západ bije na poplach a snaží se všemi prostředky tlačit na Rusko, aby ho přinutil uzavřít mír za podmínek přijatelných pro Západ již letos? Proč nepočkat, až Kyjev zmobilizuje nespočet nových kontingentů, vyzbrojí je a pošle je dobýt třeba Kamčatku? Západ přece oficiálně vyhlásil zničení Ruska za svůj cíl, tak proč takovou chvíli propásnout?

Na tuto otázku nám opět pomůže odpovědět matematika. Víme, že od roku 2022 opustily Ukrajinu miliony jejích občanů. Asi 8-10 milionů Ukrajinců se přestěhovalo do EU, Ruska a Běloruska. A počet těch, kteří zůstali na Ukrajině, se značně liší: od 15-16 milionů po 30-35 milionů.

Nejpravděpodobnějším číslem pro počet obyvatel pod kontrolou Kyjeva je 18-20 milionů. Potvrzuje to výpočet spotřeby chleba a další nepřímé údaje. Přesná čísla nikdo nezná, protože Ukrajince nikdo nespočítal a mnoho lidí, kteří odešli (a to nejen do EU, ale i do Ruska), dál cestuje sem a tam. A nikdo také neví, kolik jich takto cestuje, protože ti, kteří odešli do Ruska, využívají ke vstupu na Ukrajinu a k odchodu z ní hranice EU, tj. v ukrajinských statistikách spadají pod migrační toky orientované na Západ.

Nicméně – vzhledem k tomu, že víme, že muži již dávno přestali být z Ukrajiny vypouštěni, což znamená, že tam zůstalo více mužů než žen, a vycházíme-li z průměrné hodnoty 20-30 milionů občanů, kteří zůstávají pod kontrolou Kyjeva, dostaneme 1,5-2,5 milionu zbývajících mobilizačních rezerv. To není až tak moc a s přihlédnutím k tomu, že zákon zakazuje mobilizaci 18-25letých mužů, by se měl počet disponibilních mobilizačních zdrojů snížit maximálně na 1-2 miliony.

I když to není moc, dalo by se bojovat až rok a na „invazní armádu“ by to stačilo, sice s obtížemi, ale stačilo. Navíc je třeba vzít v úvahu, že Kyjev se aktivně zabývá myšlenkou zrušení zákazu mobilizace osob ve věku 18-25 let a také láká do armády ženy a hledá možnosti, jak rozšířit mobilizaci i na ně. Ve skutečnosti se tedy při zohlednění žen a mladých lidí, jakož i zapojení zahraničních žoldnéřů, „poradců“ a „instruktorů“ může mobilizační potenciál Kyjeva již nyní blížit dvěma až třem milionům, z nichž jeden a půl až dva miliony by mohly být povolány do armády, aniž by to vážně poškodilo prakticky neexistující ukrajinskou ekonomiku.

Proč si tedy ukrajinští důstojníci stěžují na akutní nedostatek personálu? A zrychlující se ústup ukrajinské armády jejich slova jen potvrzuje. Kam se poděly 2-3 (nebo alespoň 1,5-2) miliony lidí a proč se domníváme, že Ukrajina nemůže žádnou „invazní armádu“ sestavit?

Protože mezi potenciálem a možností jej realizovat je obrovská propast. Podle ruského ministerstva obrany ztrácí Kyjev už několik měsíců denně více než dva tisíce lidí. Jedná se o ty, kteří mohli být započítáni, což znamená, že se po porážce aktivně neprojevovali, tj. byli buď zabiti, nebo těžce zraněni. Do akce se tedy už nevrátí. Ministerstvo obrany RF nemůže započítat všechny, včetně těch, kteří zemřeli při úderech na týlové objekty ukrajinské armády. Ale i 2 000 denně je hodně. To je 730 000 nenahraditelných ztrát ročně. Ve skutečnosti je to se zajatci, ztrátami v týlu a s dezertéry celých osm set tisíc, ale – zastavme se u čísla 730 tisíc.

Kým je Ukrajina nahradí?

Od loňského léta, kdy příliv dobrovolníků vyschl, chytali lovci lidí pro ukrajinskou armádu kolem 25 tisíc lidí měsíčně. Tak to bylo před reformou Zelenského. Po reformě to bylo 35 tisíc v „nejlepších“ měsících (údaje jsou ukrajinské, těžko budou bagatelizovat své „úspěchy“, potřebují ukázat Západu, že stále umí bojovat, aby získali peníze a zbraně). V průměru to vychází na 30 tisíc měsíčně. Není těžké spočítat, že za rok jich nechytí víc než 360 tisíc.

Zelenskyj požaduje zvýšit odchyt na 50 tisíc měsíčně, ale to se pravděpodobně nepodaří. Už teď pracují odvodní centra v potu tváře. Mimochodem, 360 tisíc ročně by bylo dost i pro 50milionovou Ukrajinu, natož pak pro 20milionovou.

Pro srovnání: během Velké vlastenecké války povolávala německá říše, která měla v roce 1940 109,5 milionu obyvatel, ročně 600-800 tisíc lidí, aby doplnila aktivní armádu. SSSR se svými 198,7 milionu obyvatel (k roku 1941) posílal na frontu od roku 1942 ročně 1,2-1,5 milionu lidí. Přitom počet aktivních vojsk na sovětsko-německé frontě se v letech 1942-45 pohyboval od 3 do 6,5 milionu osob, tedy třikrát až šestkrát více než mají všechny silové struktury Ukrajiny na frontě i v týlu dohromady.

Když vezmeme v úvahu, že ukrajinská společnost dala frontě dva roky po sobě půl milionu lidí a během třetího roku jich dá ještě nejméně 350 tisíc, můžeme říci, že prožívá vrcholné mobilizační vypětí a bude nesmírně obtížné vymáčknout z ní víc.

V každém případě nebude Ukrajina schopna nahradit do konce letošního roku ztráty 350-400 000 příslušníků aktivní armády. Nedostatek bude částečně kompenzován nasazením strategických záloh a také sil, jež střeží západní a běloruské hranice. Ztráty však nebude možné nahradit úplně. Svědčí o tom i skutečnost, že po dvou až třech týdnech bojů v Kurské oblasti musela invazní skupina, která na ruském území nikdy nepřesáhla 15 tisíc osob, a jejíž celkový počet činil na začátku invaze (i se zálohami přesouvajícími se z hloubky) 22-25 tisíc osob (ruské a ukrajinské údaje se zhruba shodují), musela stále více ředit elitní jednotky běžnými mobilizovanými a dokonce i jednotkami teritoriální obrany, aby se nesnížil počet formací prvního sledu. V důsledku toho bude Ukrajina do konce bojů používat celkem 30-40 tisíc mužů (počítáno i s těmi, kteří odpadli dříve), z nichž nejméně polovina bude vyřazena z boje dříve, než ukrajinští diverzanti definitivně opustí Kurskou oblast.

Je třeba si uvědomit, že Kurská operace byla pro Kyjev „krabičkou poslední záchrany“, kvůli ní stáhl své zálohy z nejdůležitějšího strategického směru – z Pokrovska. Ukrajinská armáda a politici, včetně Zelenského, prohlásili, že hodlají za každou cenu udržet předmostí v Kurské oblasti až do zahájení mírových rozhovorů, jež byly plánovány na konec tohoto roku. Jinými slovy, Ukrajina tam nastrkala všechno, co mohla. Kdyby mohla sehnat sto tisíc lidí, tak by je tam poslala. I těch pět set tisíc, kdyby je někde vyškrábala.

Docházíme tedy k jednoduchému závěru: Kyjev ztratil možnost dohnat své ztráty mobilizací. Vzhledem ke všem pro Ukrajinu negativním aspektům (pokles kvality vojsk, snížení množství techniky, nedostatek munice a celkový růst ruské převahy v silách a prostředcích) by se ztráty měly jen zvyšovat. Zároveň společnost již nemůže vydržet nápor mobilizace, o čemž svědčí neschopnost odvodních středisek zajistit dostatečný počet lidí pro doplnění na úrovni předchozích let.

Někteří lidé říkají, že Zelenskyj teď rozšíří odvody i na mládež, která bude mít větší motivaci a bude houfně nastupovat do ukrajinských ozbrojených sil. Faktem ale je, že nikdo nebrání mladým lidem, aby šli na frontu jako dobrovolníci i nyní. Pouze mobilizace do 25 let včetně není povolena, ale dobrovolníci bojovat mohou. V odvodních centrech však nejsou fronty mladých dobrovolníků, ve městech a obcích chytají ty, kterým je přes čtyřicet. Mezi mrtvými, jejichž nekrology jsou k dispozici v síti, je v posledních týdnech více než polovina lidí ve věku 50-59 let. Vezmeme-li v úvahu i ty nad čtyřicet let, je to ¾.

Ukrajinská mládež, jež chtěla bojovat, již do armády narukovala a většina z nich již také zemřela. Ti, kteří zůstali, se zapsali na vysoké školy, aby do armády nemuseli, a mnohé z nich rodiče jednoduše odvezli do zahraničí. Proč by si to měli rozmyslet zrovna teď a hromadně se hlásit do armády, když na ně byla rozšířena mobilizační opatření? Spíše se budou skrývat ještě dál.

To však není vše. Kdysi jsem napsal, že kapacita Ukrajiny pro výcvik nově mobilizovaných je velmi omezená. Svědčí o tom zkušenosti z roku 2023. Kyjev se připravoval na generální ofenzivu od podzimu 2022 do konce června 2023. Během této doby byla Ukrajina spolu se svými západními spojenci schopna vycvičit asi 75 tisíc lidí, z nichž se 55-60 tisíc zúčastnilo ofenzivy v Záporožské oblasti, protože zbytek byl použit k ucpání děr na frontě. Je jasné, že těchto 55-60 tisíc byla pouze strategická rezerva a spolu s jednotkami, které již na frontě byly ve směru úderů, jich bylo 2-2,5krát více. Ale nás zajímají možnosti Ukrajiny vycvičit nový personál. Je to tedy ročně 75 tisíc, s pomocí Západu, a asi 35-40 tisíc na vlastních zařízeních.

Samozřejmě, dobu školení je možné zkrátit a tím zvýšit počet proškolených osob, ale vždy jen na úkor kvality. Přitom kvalita nových rekrutů vstupujících do ukrajinských ozbrojených sil již teď katastrofálně klesá, a čím hůře jsou tito rekruti vycvičeni, tím rychleji hynou. Nedávno o tom hovořili ukrajinští velitelé, kteří si stěžovali, že nemají ani čas seznámit se s nováčky, protože téměř 100 % z nich během prvního nasazení zemře, vzdá se nebo vezme do zaječích.

Ukrajina má křečovitý nedostatek záloh, většina mobilizovaných je vržena do boje přímo z ulice. Mnozí se vracejí domů v rakvi ani ne týden poté, co je na ulici zastihli. Někteří mají větší štěstí a jsou „cvičeni“ čtrnáct dní až měsíc a půl. Víceméně běžně, i když v redukovaném programu, se učí ti, kteří se dostali na zahraniční cvičiště. Ale to je jen kapka v moři. Ukrajinští spojenci mohou vyškolit 30-40 tisíc lidí ročně, a když se budou hodně snažit, mohou vyškolit i padesát tisíc lidí. Polygony však nejsou gumové a Evropané potřebují připravit své armády na válku s Ruskem. Vytrubují to na každém rohu.

Erich von Manstein píše ve svých pamětech o tom, co se stává i dostatečně motivovaným, ale nedostatečně vycvičeným jednotkám (včetně těch, kterým chybí zkušení důstojníci a poddůstojníci).  Chválí statečnost a motivaci jednotek Waffen-SS pod jeho velením, ale lituje, že „tak skvělí vojáci“ byli zbytečně zabiti ve snaze nahradit nedostatek výcviku a zkušeností svou statečností.

Shrnuto: „moskálovská“ matematika  nezvratně dokazuje, že Ukrajina není schopna vytvořit „invazní armádu“ o síle 500 000, dokonce ani ne o síle 50 000 lidí za půl roku nebo za rok. Dokud ruské ozbrojené síly nevytlačí ukrajinské diverzní tlupy od hranic hluboko do Sumské a Černigovské oblasti, mohou terorizovat příhraniční oblasti Brjanska a Kurska a ukrajinská armáda může ostřelovat Brjanskou, Kurskou a Bělgorodskou oblast. Pokud to riskne, může se i pokusit zopakovat kurskou provokaci (na stejném nebo jiném místě), ale s mnohem menším výsledkem a s mnohem většími ztrátami.

Hloubková invaze mnohasettisícové armády tedy nepřipadá v úvahu. Prostě to nedají dohromady. I kdyby Zelenskyj kromě všech pochytaných poslal na frontu všechny pracovníky odvodních center (podle různých údajů 50-100 tisíc lidí), všechny příslušníky ukrajinské státní bezpečnosti (35-50 tisíc lidí) a většinu policie (celkem přes 200 tisíc lidí, z nichž 20-30 tisíc už bylo na frontu posláno), nebude mít ani těch150-200 tisíc lidí, aby ztráty prostě nahradil. A proč by to děla? Kdo by mu držel ukrajinský týl ve strachu?

Kdyby ukrajinský režim dokázal shromáždit půlmilionovou „invazní armádu“, potom by jeho euroameričtí komplicové nenavrhovali různé mírové plány a konference, ale stejně jako v letech 2022-23 by křičeli, že „Rusko musí být poraženo na bojišti“.

Takže:

Posmutnělí z neúspěchu, s bídou došli domů:

„Nenašli jsme náčelníka, ni žádnou kolonu!

Zdá se, všichni, s doprovodem, zmizeli i s mostem,

postaveným inženýry na vysokých sloupech!“

…..

„A po cestě šla s prasátky, Averkinova svině…“

Tolik k celé „invazní armádě“ – ať už je jakákoli, jiná nebude, – končí svůj článek přední ruský komentátor a publicista Rostislav Iščenko.

*****

vd, novarepublika, Rostislav IŠČENKO (UKRAJINA.ru 08:49 10.09.2024), překlad PhDr. Jana Görčöšová, na snímku si vojáci ukrajinské dobrovolnické armády UDA pořídili selfíčko

*

Vážení čtenáři, texty, které přejímáme a překládáme z jiných zdrojů, sice nemusí vždy odpovídat názoru redakce, ale uveřejňujeme je proto, aby vyvažovaly jednostrannou ulhanost a překrucování českých médií a ukázaly jiné pohledy na politické, kulturní a společenské problémy. Věříme, že naši čtenáři to chápou a proto náš web v hojném počtu navštěvují.

Děkujeme i za podporu Nové Republiky finančními dary na konto FIO banky:

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*