Krysa v koutě: poslední akce Zelenského

Jižní úsek doněcké fronty připomíná z ukrajinské strany cedník: na některých místech se snaží některé jednotky udržet. Daří se jim to zejména v těch místech, kde ruské ozbrojené síly nepovažují za nutné útočit. Celkově je však fronta děravá a ukrajinské ozbrojené síly přešly od pokusů o organizovaný ústup k hromadnému útěku.

Kyjevské vedení nemá prakticky žádnou šanci na zastavení útěku na levém břehu Dněpru.  Každou hodinou totiž šancí ubývá. Prakticky po roce mrtvého stavu se fronta u Kupjanska  hnula. Ukrajinské ozbrojené síly už nemohou odolávat tlaku, což znamená, že možná brzy utečou i na severním úseku. Pochybuji, že jim zůstane dost fatalistů na to, aby naverbovali alespoň plnohodnotnou charkovskou posádku. Je vysoce pravděpodobné, že milionové město se vzdá stejným způsobem, jakým se nyní vzdávají města patnáctitisícová.

Zdá se, že konečně došlo k morálnímu rozkladu ukrajinských ozbrojených sil, na který jsme tak dlouho čekali. Ztratily vůli k odporu. Ti, kteří se zachránili, chtějí přežít. Ukrajinská armáda končí a není kde nabrat novou.

Poslanci Rady jsou však i nadále v dobré náladě a dál mezi sebou zuřivě bojují o zbytky finančních toků. Zelenskyj prosí Spojené státy o rakety dlouhého doletu, jež by zasáhly Moskvu, Petrohrad a Nižnij Novgorod. A ukrajinští vojáci, kteří vtrhli do pohraničních vesnic Kurské oblasti a bez okolků zabíjejí civilisty, přestože si dobře uvědomují, že prohráli, to neváhají říct na kameru a zveřejňovat na internetu.

Říkáte si, jak je vůbec možné páchat zločiny na prahu katastrofy vlastního státu? Zvláště, když vítězové již slíbili soud, který však teprve přijde. Ne každému se podaří dostat do zajetí. V bitvě není čas třídit, kdo je zralý na zajetí a kdo ještě bojuje.

Situace vyžaduje, aby ukrajinští politici a vojenští důstojníci odčinili dosavadní hříchy, nikoli, aby páchali zločiny nové. Oni však jednají proti logice. Došlo to tak daleko, že Američané už veřejně říkají Ukrajincům požadujícím rakety, že nechtějí válčit s Ruskem, protože takový konflikt může kdykoli přerůst v jaderný. Ukrajinci jsou překvapeni: „Jak to, že nechcete jadernou válku? Vždyť to je přesně to, co je tak potřebné!“

Spojené státy si náhle uvědomily, že Kyjev je připraven zajít v otázce protiruských provokací mnohem dál, než by si současné americké vedení přálo. Navíc čím méně času Ukrajině zbývá, tím aktivněji se kyjevské vedení snaží převzít iniciativu a rozšířit válku do Evropy.

Někteří Evropané myšlenku zvýšené konfrontace s Ruskem podporují, v naději, že se jich to konkrétně absolutně nedotkne, někteří jsou proti, ale Ukrajina je ochotna udělat cokoli bez dlouhého přemýšlení. Snad bychom to pochopili, pokud by se tak chovala elita národa v domnění, že se snad schová na Západě a bude si spokojeně žít z nakradeného kapitálu. Zajatce však mučí a civilisty zabíjejí obyčejní ukrajinští vojáci, z nichž mnozí se narodili v Sovětském svazu, protože nyní už jsou masově hnáni na frontu muži ve věku 50 let a více.

Přitom, jak jsem poznamenal výše, je drtivé většině řadových vojáků prchající armády jasné, že je to konec, ale oni jsou schopni páchat ještě větší válečné zločiny než v roce 2014, kdy věřili v rychlé vítězství.

Ne, není to žádná zvláštní ukrajinská vlastnost. Je to zhruba stejné chování jako u mnoha gangsterů, kteří si uvědomili, že v okamžiku svého rozhodnutí vsadili na špatného koně, ale už není cesty zpět. Toto chování není v politice nijak výjimečné. Němci také pokračovali v zabíjení vězňů koncentračních táborů, i když slyšeli kanonádu blížící se fronty, a někdy to dělali dokonce i s vědomím, že Rudá armáda nebo západní spojenci jsou pár kilometrů daleko a za půl hodiny nebo hodinu vstoupí do tábora.

Takový sadismus v posledních minutách souvisí s tím, že člověk, který si uvědomil, jak zhoubnou se pro něj stala jeho volba, kterou kdysi učinil, se s tím jednoduše nechce smířit. Nechce se smířit s tím, že se za pár minut změní z pána a správce životů jiných lidí v třesoucí se bytost. A jeho hanbu uvidí ti, kterým se ještě nedávno sprostě vysmíval.

Vidí a chápe, že tito lidé čekají na své osvoboditele, že i oni chápou, co přijde, jak se změní role. V záchvatu zuřivosti začne tedy znovu zabíjet, jen aby prodloužil svou neomezenou moc nad lidmi a zabránil těm, kteří už-už dýchají vzduch svobody, aby si tu svobodu užili, neboť on bude zbaven svého postavení a klesne na dno společenského žebříčku. Ve skutečnosti se v poslední chvíli své nadvlády mstí nevinným lidem za nesprávnost své volby, za svou porážku a za jejich vítězství.

Na Ukrajině trpí tímto komplexem režim jako celek, jeho struktury, ale i miliony obyčejných občanů země. Rozdíl je pouze v tom, že běžní občané mohou zabíjet pouze své nedostatečně ukrajinizované sousedy, aby se náhodou neradovali z návratu do Ruska, a na resortní úrovni mohou čistit věznice od politických vězňů, jež je také třeba zabít, aby si snad neužívali budoucího vítězství. Stát však mluví o raketách dlouhého doletu a provokuje jadernou válku.

Ne že by se všichni tak hrozně báli. Je to jakýsi zvláštní druh strachu, kterému sekunduje hněv na ty, kteří měli větší štěstí při výběru. Lidé tohoto druhu nevěří, že se někdo může rozhodovat na základě svých názorů. Jsou si jisti, že jejich odpůrci jsou stejní jako oni a tudíž usilují jen o svůj osobní prospěch. Protivníci byli chytřejší, mazanější, a proto zvítězili. Teď si to budou užívat a dělat si legraci ze včerejšího pána života, který, jak se ukázalo, udělal při své volbě chybu.

Ale momentálně tu moc ještě mám a tak se na vlastní oči přesvědčím, jak se změní nálada těch, kteří už v dálce vidí kolony svých osvoboditelů, ale osvobození se nedožijí, protože já je teď zabiji. Tak myslí Syrskyj i Zelenskyj, kteří vydávají rozkazy k masivnímu ostřelování Kurska a Bělgorodu i ke střelbě do civilistů v kurském pohraničí, stejně uvažují i ukrajinští vojáci, kteří tyto rozkazy plní, neliší se ani generál státní bezpečnosti, který připravuje masakr politických vězňů.

Vykonavatelé samozřejmě nezabijí všechny, ale udělají vše pro to, aby jich zabili co nejvíc. Oni sami se budou snažit přežít, aby mohli psát ve vězení memoáry a ještě na tom vydělávat.

Před deseti lety, když se pučisté teprve zabydlovali ve svých kancelářích v Kyjevě, jsem napsal, že nejtěžší pro ty naše lidi, kteří se dočkají osvobození, bude vydržet poslední dny a hodiny nacistické vlády. I když budou vidět oknem na dvoře svého domu ruské tanky, prchající ukrajinská verbež je bude zabíjet v jejich vlastních domech a bytech, aby se neradovali z vítězství.

Sami organizátoři jsou však daleko nebezpečnější. Lidé jako Zelenskyj, kteří se stali závislými na moci a nyní ji ztrácejí, obvykle jednají podle zásady „když ne já, tak nikdo“. Chválabohu, že Ukrajina nevlastní jaderné zbraně, ale i tak je špatné, že rozsáhlou katastrofu s velkým počtem obětí lze zorganizovat i bez nich. Zelenskyj se kromě toho snaží donutit Západ, aby bojoval na straně Ukrajiny, a to už od prvního dne speciální vojenské operace. Těchto pokusů se nevzdal a nevzdá, jaderná apokalypsa ho neděsí. Je to jeho pomsta světu za vlastní ničemnost.

Zelenskyj a jeho družina ztratili s konečnou platností svou lidskou tvář a stali se pro lidstvo nebezpečím. Čím méně času budou mít na uskutečnění svých zločinných plánů, tím lépe bude nám všem.

*

Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (12:49 31.08.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří vědí, že nežijeme ani z reklam ani ze sponzoringu, a proto nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

Fiobanka: 2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí a konferencí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*