Jiří Paroubek: Kdo jsou vlastně váleční štváči?

Mainstreamová média v posledních dnech dala velký prostor pro zveřejnění názorů účastníků víkendové bezpečnostní konference Globsec v Praze. Musím říct, že číst vývody vysloužilých amerických generálů je trochu nad mé síly. Je to pořád stejné. Nebezpečí podle nich číhá na každém kroku: Rusko, Čína, Írán a Severní Korea, prý „vykazují shodné tendence, což představuje největší hrozbu pro dnešní svět“.

Osobně si myslím, že páni američtí generálové mají v hlavě pořádný maglajz. Doufám, že generálové ve službě jsou ve svých úvahách poněkud střízlivější nežli ti ve výslužbě. V Právu v úterý 3. září vyšel rozhovor s generálem v.v. Johnem Allenem. Tento skvělý muž působil v čele americké brigády v Iráku. Stál v čele Američany vedených mezinárodních sil v Afghánistánu. I globální koalice proti Islámskému státu.

Řekněme si otevřeně, že americká akce v Iráku nebyla právě vzorem dokonalosti. A Irák sice teoreticky je spojencem USA, ale má velmi úzké vztahy na šíitský Írán. Minimálně srdcem a možná někdy i hlavou je vedení Iráku v Teheránu.

No a pokud jde o Afghánistán, i tam víme, jak celá akce – intervence dopadla. V zásadě kvapným ústupem, ba útěkem spojeneckých sil ze země. Také tam chtěl Západ a zejména USA napravovat tamní režim. K čemu to bylo dobré, nevím. Poté, co spojenecká koalice zvítězila nad Talibanem a poté, co byl zabit zvláštní jednotkou armády USA vrchní terorista bin Ládin, měli spojenecké síly, a v první řadě Američané, z Afghánistánu zmizet. To se bohužel nestalo a tak zůstali až do trpkého, ba velmi trpkého konce.

Myslím, že vyhledávání nepřátel je něčím, co je v praxi vojenských činitelů USA prostě denním chlebem. Jsou tak úzce spojeni se zájmy vojensko-průmyslového komplexu své země, že nemohou jinak. USA dávají ve svém státním rozpočtu na obranu letos více než 900 miliard dolarů. Je to více než všechny ostatní země světa, včetně zmíněné Číny a Rusů či Íránu dohromady (a také včetně amerických spojenců z Evropy). Pan generál Allen sní o vojenské porážce Ruska, ta prý musí být exemplární, aby si to Rusové nejméně jednu generaci pamatovali a neměli roupy.

Ukrajinská armáda i podle zpráv, které prochází českými médii, trpícími tradičně autocenzurou, ustupuje. Když ne po celé frontě, která je tisíc sto kilometrů dlouhá, tak v jejich hlavních částech. Moje otázka na pana generála a na další válkychtivé muže a ženy je: jak chcete porazit Rusko. Jak chcete porazit jadernou velmoc a také zemi, která má k dispozici vlastně všechny suroviny. Má ropu, zemní plyn, vyváží pře 50 mil. tun obilí ročně, má vzácné kovy pro svůj válečný průmysl.

A v neposlední řadě má také mocné spojence, v první řadě Čínu, ale také Indii a další země spolecenství BRICS. Vypadá to, že se na konferenci Globsec přítomní chlapci a děvčata jenom upevnili ve svých bludech, že prý mírové jednání o ukončení konfliktu na Ukrajině nemá smysl. Pokud jsou ale zprávy západních médií přesné, Ukrajina denně ztrácí stovky a možná až 2000 vojáků. Ale lidské zdroje Ukrajiny nejsou tak velké, jako lidské zdroje Ruska.

Mně osobně je jasné, že tato válka nemá smysl, bylo jí vhodné ukončit již po několika týdnech, neboť obě strany konfliktu byly schopny se za zprostředkování Turecka domluvit na přijatelném řešení. Do Kyjeva však v dubnu 2022 přijel Boris Johnson, tehdejší britský premiér a „přesvědčil“ ukrajinské vedení, aby pokračovalo ve válce a ukončilo probíhající mírová jednání s Ruskem. Chtěl bych vidět, jak by se britský premiér choval v této věci, kdyby na frontě bojovali a umírali nikoliv Ukrajinci, ale Britové….

*

Jiří Paroubek, Vaše Věc

Autor je bývalý předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou…