Ivan Hoffman: Konec Pirátů v Čechách. Nemají téma, nemají osobnosti a nemají úroveň

V několika zemích Evropy usilují o hlasy voličů kromě tradičních politických stran i exotičtí piráti. První Pirátská strana vznikla v roce 2006 ve Švédsku a již v roce 2010 byla v Bruselu založena Pirátská internacionála.

Vliv pirátů na národní úrovni bývá nevýznamný a vliv v Evropském parlamentu je zanedbatelný. Z každého pravidla však existuje výjimka a tou jsou čeští Piráti, kterým se v minulosti podařilo dostat do parlamentu a dokonce i do vlády. Díky tomu si umíme představit, jak by se žilo pod piráty: Stejně jako bez nich.

Když si člen Pirátů oblékne sako a uváže kravatu, stane se z rebelanta úředníkem. Pirátské heslo Internet je naše moře napovídá, že pirát se necítí dobře na suchu, v reálném světě. České Piráty připravila účast ve vládě o identitu. Podíleli se na všech neúspěších, chybách a nepopulárních opatřeních svých koaličních partnerů. Přestože si udržují vysoké preference při volbách do parlamentu, jejich potenciální voliči se nenamáhali přijít k volbám do europarlamentu ani nyní do krajů. Zřejmě vycítili to, na co upozornil komentátor Matěj Stropnický: „Z volebního hesla Pirátů Pusťte nás na ně! se stalo Pusťte nás mezi ně.“

Vládní fiasko Pirátů neznamená, že do politiky nepatří. S mentalitou korzarů, lupičů, nájezdníků, kteří plení koráby a posílají je na dno, jsou v politice správně. Piráty je dnes většina politiků, ledaže to na rozdíl od Pirátů nevěsí voličům na nos. Snaží se to před nimi utajit. Svět politiky je nemilosrdný a ukázalo se, že Piráti jsou pod maskou drsných mořských vlků neobyčejně naivní. Nenapadlo je, že nejhorším politickým nepřítelem je koaliční partner.

V čem se Piráti cítí doma, jsou počítače. Piráti vznikli v reakci na proces omezování občanských svobod, v zájmu zisků lobbistických skupin zabývajících se autorskými právy. V praxi se však ukázalo, že image bojovníků za svobodný internet není kvalifikací při zavádění informačních technologií. Předseda českých Pirátů si jako ministr vylámal zuby na digitalizaci stavebního řízení. Ať už chtěl spolknout příliš velký kousek, nebo se stal obětí politické sabotáže, neúspěch znamenal, že ho přes palubu hodili voliči, samotní Piráti a vzápětí i premiér.

Piráti jsou volební stranou, která je ve skutečnosti politickou sektou s minimem členů. Její úspěch závisí na marketingu. Na výhradu, že Piráti ztratili identitu rebelantů, kteří pronásledují netransparentní korupční chování zavedených stran a vnášejí do politiky čerstvý vítr, reagoval před časem jejich předseda Ivan Bartoš tím, že Piráti už nejsou protestní stranou, ale „lovebrand“, tedy značka, kterou mají zákazníci rádi, dokáží si s ní vybudovat silné citové pouto, pravidelně se vracejí k jejím produktům nebo službám a doporučují ji i ostatním.

Piráti po konci ve vládě mají rok na to, aby se „vrátili” zpátky za rebelanty. Začali pálením mostů a vymezováním se vůči partnerům, se kterými si ještě včera přitakávali. Nemají téma, nemají osobnosti a nemají úroveň. Takto „lovebrand“ nevypadá.

*

Ivan Hoffman