Dotace jsou skutečné zlo

Slyšíme li slovo dotace, okamžitě následuje slovo proč? Dá se říct, že Evropská unie námi tolik kritizovaná a v podstatě naprosto vše devastující dotacemi dohání obrovské zdražení všeho, co se týká její existence a našich životů. Celý tento ansámbl poskládaný převážně z poskoků systému pracuje na principu sebereme a zpět pomocí dotací nasdílíme, ovšem se ztrátou.

Pro analfabety. Jestliže stát odvede do společné pokladny určitý obnos, nemůže očekávat, že se mu zpět vrátí násobek toho, co odešlo. Respektive s výjimkou toho, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. V době, kdy do tohoto spolku šílenců vstoupíte, dostáváte za odměnu jistý bakšiš, abyste měli pocit, že jste udělali dobře.

Pár let Váš příspěvek tedy především Němci a Frantíci přeplácí, ovšem mezitím vstoupí jejich firmy zadními vrátky a převezmou vše cenné. A když už nic nemáte, poměr odešlých a příchozích peněz se změní, přičemž tzv. evropské peníze formou dotací mají často přesné adresáty, tedy nikoliv, že by si s nimi daný stát mohl nakládat dle svého. Navíc se podílí na korupci politiků dalšího loveného státu a na režii bruselské skvadry.

Kdo pracuje ve stavebnictví, naráží často na ,,státní“ zakázky hrazené z dotací. Lokální politici žijí v přesvědčení, že bez nich by jimi spravované město či obec přišly o rozvoj. To proto, že z ústředí státní moci by k nim žádné peníze nedoputovaly.

No, pravdou je, že si Stranjura a jeho zlodějští kolegové povšimnuli miliard, které mají obce našetřené a kují plány, jak je využít do prodělečného rozpočtu. Takže skutečně očekávat, že by se jim dostalo příspěvku na progres bez evropského vlivu, je možná prostě střetem s realitou.

Dotační mašinérie živící další lidi na úrovni krajů jim dává šanci na některé projekty skutečně finance sehnat. Místo aby stát fungoval tak, že si určí priority a pomáhá pouze u životaschopných projektů především z oblasti sociální či ve školství, mrhá se z penězi na úplné ptákoviny či na podnikatelské projekty těch, kteří si dokážou o peníze říct. Nebo na odvětví, ve kterém se uplatňují známí známých.

Ano, s dotacemi se kšeftuje ve velkém a často zvýhodnění jedněch znamená likvidaci druhých. Ukázkou byl PENAM a sto milionová dotace na výrobnu toustového chleba.

V již zmíněném stavebnictví jsou zase dotace často překážkou k včasnému dokončení staveb, všechny změny prochází systémem schvalování, posouzení a zdržování, přitom termíny předání jsou většinou jedním z nehnutelných parametrů.

Malinko odbočíme. Víte, že u řady veřejných soutěží o zakázku je tzv. bankovní záruka. Tu Vám může dát jen banka, která, ačkoliv pokud neuděláte zásadní průšvih, nevytáhne ani haléř, ale počítá Vám za ni úroky? A když byste si chtěli tuto záruku sami složit, tak jde pouze jako ručení za tu záruku, přičemž úroky běží stejně, jako by Vám půjčili? A bez záruky nemůžete stavět, protože to je byznys státem poskytnutým bankám.

Dotace dokonale ohýbají trh s čímkoliv, jsou zneužívány jako korupce občanů (třeba ty na elektroauta či tepelná čerpadla-obojí totální nesmysl měnící život i ekonomiku rodin), úředníků a politiků.

Opět opakujeme, že vznikly proto, aby z nich bylo možno ukrajovat peníze pro ty, kteří k nim mají nějaký přístup, pracují s nimi, případně aby se obhájil únik financí jinde.

Evropská unie s nimi hospodaří opět po svém. Kdyby bylo vše ,,postaru“ a fungovalo se bez nich, udržely by se pouze takové projekty, které by byly samotné výnosné, životaschopné a udržitelné.

Netvrdíme, že by dotace musely nutně všechny zaniknout, ovšem ty evropské rozhodně. Nikdo nedokáže obhájit jejich oprávněnost v 90% akcí, do kterých spadnou. Navíc při dobrém hospodaření by stát měl dokázat pečovat o školy, zdravotnická střediska či o méně oblíbené lokality, aniž by peníze musel prohánět přes Brusel.

Jenže tuto pračku si vytvořila část liberální světa k tomu, aby ji dokázala následně zneužít. Recyklace našich peněz je tak v rukách jiných. Jako vše.

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled