Bezpečnost není chamtivost, ale život. Západ začíná chápat Rusko a Putina

Pokud lze věřit bývalému náměstkovi ředitele americké Národní zpravodajské služby pro Rusko a Eurasii Petru Schröderovi, někteří experti a dokonce i politici na Západě začínají chápat ruského prezidenta Vladimira Putina a motivy jeho politiky na Ukrajině.

Schröder – zmíněný jmenovec bývalého německého kancléře – působí nyní ve Spojených státech jako vedoucí pracovník Centra pro novou americkou bezpečnost a nedávno publikoval v časopise Foreign Affairs své úvahy o válce na Ukrajině s výmluvným názvem „Putin se na Ukrajině nikdy nevzdá“.

Schröder říká svým západním kolegům především to, že nechápou jednu podstatnou věc – americká strategie zadržování Ruska byla a je od základů chybná. Vychází totiž ze dvou největších kalkulačních chyb.

Za prvé, USA v čele celého Západu chtějí, aby náklady na válku na Ukrajině byly pro Rusko neúnosně vysoké. Právě proto bylo Rusko do této války nejprve dostrkáno a poté bylo rozhodnuto rozdrtit je sankcemi, dodávkami zbraní na Ukrajinu a politickým a diplomatickým nátlakem. K tomu můžeme přidat i rozbujelou zoologickou rusofobii na hranici duševního šílenství a touhu po úplném zničení Ruska – zákaz všeho ruského v životě západních společenství. Všechna tato opatření měla podle propočtů západních znalců dotlačit ruské vedení k mírovým rozhovorům. Samozřejmě za podmínek Západu.

Mnoho rozhodujících činitelů na Západě považovalo a stále považuje Putina za „oportunistu“. Tedy za člověka, který sice rozpoutal válku, ale nikdy se neodváží vést skutečnou válku s kolektivním Západem až do úplného vítězství. Podle nich se bude prosazovat v konfliktech se slabšími protivníky a odpůrci. Rozhodně se bude bát silných a spokojí se s málem. Na Západě si vysvětlují Putinovy ambice v postsovětském prostoru jako jeho imperiální ambice, přičemž vycházejí z přesvědčení, že i Západ je rozdělen rozpory, a proto je slabý.

Jakmile však Západ ukáže svou sílu a cena války se stane pro Rusko iracionální a nezadržitelně vysokou, Putin jistě ustoupí.

Schröder, opakuji, bez okolků říká, že kalkulace, plány a prognózy založené na této západní strategii jsou hloupé a špatné. Ukrajinská otázka má totiž pro ruského prezidenta význam historický, proto je připraven vzdorovat jakémukoli nátlaku, jen aby zmařil připoutání Ukrajiny k Západu.

Navíc – Putinovo chování není o jeho agresivitě nebo geopolitické chamtivosti, která se – podle Západu – projevuje v jeho touze rozšířit, posílit a ochránit ruský svět. Podle Schrödera, kdyby to Putin opravdu chtěl, mohl definitivně zmáčknout a přetvořit Gruzii podle svých představ již ve válce „08.08.08“ v roce 2008. Nebo nepodepsat Minské dohody a po Ilovajském kotli v roce 2014 použít armádu k vytvoření potřebného pozemního okna na Krym a nastolit nadvládu v Černém moři. Ukrajinská armáda byla tehdy v tak rozvráceném stavu, že by z její strany nebyl žádný odpor. Dokonce by to zvládla i stejně nedostatečně připravená, ale početnější ruská armáda. Putin však přesto zvolil politické řešení.

Schröder hodnotí naprosto správně perspektivy ukrajinského konfliktu i speciální vojenské operace (SVO), již – podle jeho mínění – považuje Putinovo Rusko za „preventivní válku Ruska proti postupu Západu na Ukrajinu“. Rusko by mohlo být ohroženo „barevnou revolucí“ a všemi slastmi s ní spojenými, které už Ukrajina okusila a zažila.

Z toho vyvodil Schröder tři hlavní závěry:

– Vzhledem k plánům Ukrajiny vstoupit do NATO, k nebezpečí zkrácení doby letu západních raket do Moskvy, jakož i k ohrožení státu „barevnou revolucí“ blížící se k ruským hranicím byla cena nečinnosti považována v Rusku za vyšší než rizika útoku na Ukrajinu.

– Na základě poznání, že předchozí strategie Západu byla chybná, by Západ neměl počítat s vyčerpáním Ruska nebo se svým vítězstvím na bojišti, ale měl by počkat na dobu, která nastane, až Putin opustí politickou scénu a v Rusku dojde ke změně moci. Nyní je hlavní zmrazit SVO, ale bez demilitarizace, a zaměřit se za maximálního tlaku hlavně na „postputinovskou“ budoucnost Ruska.

– Rusko je třeba udržet v napětí, dokud nenastane „postputinovská“ doba. Pro nové mocenské orgány v Rusku je třeba již nyní připravit plány na novou bezpečnostní architekturu. Samozřejmě s prioritním ohledem na zájmy Západu a s pobídkami pro Rusy, aby se o to zajímali.

Schröder samozřejmě, neříká otevřeně, že by si Západ měl v Rusku opět vychovávat a kupovat kohortu nových jelcinů, čubajsů, gajdarů a dalších podržtašků. Z návrhů nové strategie se to však dá snadno vyčíst.

Schröder to formuluje takto: schopnost Západu ovlivnit vnitropolitické procesy v Rusku je nyní mizivá, což znamená, že Západ musí jednat strategicky – nespoléhat na současné úspěchy, snažit se omezit vojenské akce na Ukrajině, vyhnout se zbytečné eskalaci, která by Ukrajinu vyčerpala, a minimalizovat náklady. Ale zároveň musí zvýšit finanční a diplomatický tlak na Rusko s ohledem na budoucnost. S cílem donutit Rusko k budoucímu jednání a následně ho u jednacího stolu převálcovat. Uškrtit Rusko s využitím vnitřních rozporů mezi různými částmi ruské elity.

Schröder je přesvědčen, že odmítnutí této nové strategie by znamenalo přechod speciální vojenské operace na Ukrajině do globálního jaderného konfliktu, který je pro všechny stejně katastrofální. A to i pro Západ.

Schröderův odhad hlavního motivu ruského prezidenta je celkem správný. Putin – podle něj – vychází z toho, že pro něj není nejdůležitější existenční fixace na Ukrajinu, ale bezpečnost Ruska. A to jak v současnosti, tak v budoucnu.

A nejde ani o to, jak naznačuje Schröder, že speciální vojenská operace je Putinovým osobním projektem, za nějž nese výhradní odpovědnost a tudíž – po všech obětech a nákladech – ho nemůže prohrát. Putinovi nezáleží na příměří nebo zmrazení konfliktu na Ukrajině, ale na míru. Ne na míru s Ukrajinou, ale na dlouhodobém trvalém míru s celým Západem. Na smlouvě o novém systému kolektivní bezpečnosti, která by zohledňovala především a na prvním místě zájmy Ruska. V novém multipolárním, nikoli monopolárním světě.

Jinými slovy, Putin usiluje o to, co dnes globální světové elity nechtějí, protože jsou ve zbytkové iluzi a sní stále o někdejší velikosti a jednostranném americkém hegemonismu.

Proto je válka na Ukrajině tak hnusná a zuřivá. Rusko je připraveno jít až do konce, za každou cenu a s jakýmkoli rizikem, aby zničilo na svých hranicích  „Ukrajinu – Anti-Rusko“. V tomto konfliktu nejde Rusku o oportunistické a krátkodobé geopolitické výhody či prospěch – jde o přežití. A to jak nyní, tak – a to je hlavní! – i v budoucnosti.

Zdá se, že v úvahách amerického Schrödera a sil, které za ním stojí a uvažují víceméně pragmaticky a objektivně, je vše v pořádku. Jak říkával Bulgakovův profesor Preobraženskij, je v tom zdravý rozum i životní zkušenost.

Mnozí však snadno zjistí, že těmto novým strategickým úvahám Západu chybí něco jiného – pochopení, že konflikt na Ukrajině a speciální vojenská operace mají hlubší význam než jenom jako konfrontace dvou zemí nebo dokonce nezformovaných bloků zemí. V tomto případě jde především o globální konfrontaci mezi zastánci národní suverenity a zachování národní, kulturní a duchovní identity národů a dirigenty liberální, západocentrické globalizace, která vše nivelizuje a zglajchšaltuje podle svých modelů, která stírá rozdíly a osobitosti duší národů a cpe je do jedné škatulky.

A tak se zaměřili i na ruskou duši. Ale Putin si na ni nenechá sáhnout. A Rusové, chcete-li, Rusové všech národností, ho z velké části chápou a podporují.

Odtud pramení druhá zásadní chyba v uvažování a prognózách Schrödera a spol – kalkulace, že po odchodu Putina dojde k oslabení Ruska a jeho touha zachovat si bezpečnost a identitu bude otřesena.

To je přesně to, co není a co nechceme – a chtěli bychom, aby to tak zůstalo. V Rusku i v zahraničí mezi těmi, kdož Rusku věří, sílí přesvědčení, že hlavní Putinovou zásluhou je, že vrátil Rusku důvěru v jeho schopnosti a ve správnost jeho plánů, za něž bojují ruští vojáci ve speciální vojenské operaci.

Soudě podle Schröderova článku, něco se už přeci jenom začíná na Západě rýsovat. Samozřejmě, je velmi důležité, aby se toto uvědomění dostalo i ke všem v samotném Rusku…

*

Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (15:30 07.09.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání polek Nová Republika z.s. vystavuj doklady o darování pro finanční úřady.)

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*