Agónie s oživením politické mrtvoly. Režim Zelenského se řítí do posledního kola

Režim se buď zhroutí okamžitě, nebo bude ještě nějakou dobu krvavě a brutálně týrat Ukrajinu a její obyvatele. Ale ze strany moci je to rozhodně útěk krys z potápějící se lodi. Zelenskyj si jako kapitán myslí, že má na lodi vše pod palcem, ale krysy, jak známo, vždycky vědí víc.

Právě o tom vypovídá demise několika ministrů a místopředsedů vlády, kterou korunoval útěk zahraničněpolitického papaláše (rusky krysy) Dmytra Kuleby. A není ani tak důležité, zda Kulebu odstranili přímo zahraniční kurátoři Ukrajiny, nebo zda to udělali rukama Zelenského, který na to má podle ústavy – kterou osobně poplival – právo. Prezident Ukrajiny odpovídá za zahraniční politiku a šéf ministerstva zahraničí je jeho kreatura.

Kuleba si říkal o svou rezignaci už dávno. Sám se zřejmě neodvážil odtáhnout do křoví, a proto vyvolával skandály, aby byl odstraněn jako přílišný vlastenec, který je pro Ukrajinu ochoten udělat cokoli. Choval se hulvátsky ke svým chlebodárcům a pánům, šikanoval ty, na nichž závisí pomoc a klid na hranicích jeho země. Jeho poslední územní nároky vůči Polsku nebo jeho ultimátum ohledně pomoci na zasedání ministrů zahraničí EU („pokud Ukrajině nedáte, co potřebuje, obviňujte pak sami sebe, že nevyhrála“) ukazují, že Kuleba už nežádá, ale požaduje. Už nenatahoval ruku pro pomoc, ale bezostyšně šacoval kapsy těch, kteří ji mohli nebo chtěli poskytnout, a zlobil se, když občas dostal přes prsty. Nakonec, komu na Západě by se to líbilo?

Tímto chováním však Kuleba poškodil jen a jen Ukrajinu: po Maďarsku i Poláci oznámili, že Ukrajinu s nacistickými pohůnky do EU nepustí. A to je Polsko advokátem Ukrajiny v Evropě. Nemluvě o tom, že integrace do Evropy byla a je hlavním a ústavně zakotveným úkolem, který měl Kuleba splnit. Ale kdeže, co byste nechtěli, pěkně všechno spláchl do kanálu a – to je ono, finita la commedia. Kulebovo místo je na smetišti dějin, i když on sám doufal, že bude zářit po staletí.

Režim Zelenského se tak může stát alespoň na chvíli silnějším, protože ersatzführer bude obklopen pouze svými lidmi. Někteří pozorovatelé si tak vysvětlují personální změny v neonacistickém pelechu na Pečerských vrších a hledají k tomu důvod.

Ano, oživená mrtvola nebo zombie se skutečně stane na nějakou chvíli silnější a mocnější. Ale problém je právě v tom, že jen na chvíli. Bude to krátké a nemilosrdné. Dokonce to nebudou ani dočasní brigádníci, ale ersatz-brigádníci, kteří přijdou přesluhujícímu /profláknutému/ Zelenskému na pomoc.

Jestliže dosavadní dočasní vůdci žili podle oblíbené ukrajinské zásady „nahrabat aspoň sto doláčů a zmiznout“, ti noví budou ještě drzejší, cyničtější a chamtivější. Nebude pro ně kde „nahrabat“ oněch sto doláčů, a tak budou krást všude a všechno, co se dá, jen aby urvali alespoň těch svých dvacet nebo třicet dolarů. Snad chápete, že nemohou žít jen tak bez jim odpovídající úrovně obživy, a potravinová základna se zúžila na maximum. Zelenskyj tedy má lavičku s náhradníky, ale je skrz naskrz zrezavělá, rozviklaná a nenávistná.

Co mohlo vyprovokovat tak vydatný ministro-pád v tomto teráriu? Je to především žalostný stav neonacistické Ukrajiny na frontách speciální vojenské operace (SVO) i v týlu. Již nyní je vidět neslavný a krvavý konec nejen kurského dobrodružství, které spálilo téměř poslední bojeschopné jednotky a zálohy ukrajinské armády, ale i celé operace – fronta se pomalu, ale jistě rozpadá na všech směrech. A odpovědi ruské armády začínají být konečně tak důstojné a úderné, že režim ani nestačí pohřbívat ztráty a obnovovat energetiku a infrastrukturu.

Ale i v samotném týlu jde všechno z kopce: životní úroveň obyvatelstva klesá na pozadí všeobecné devastace, kolapsu a degradace všech systémů udržujících život. Buď musíš do války, kde dostaneš zaplaceno, ale zabijí tě, nebo do podniků s válkou spjatých, na něž má však ruská armáda také spadeno, a tak můžeš i zde snadno zemřít.

K tomu je takřka za dveřmi chladná a hladová zima bez světla, tepla a dokonce i vody. Za neustálého bombardování a bezuzdné chamtivosti neonacistického režimu podepsal Zelenskyj zákon o zvýšení spotřební daně z benzinu, nafty a autoplynu. Před nedávnem. To by mohlo definitivně položit zbytky malých a středních podniků, které se ještě jakž takž hýbou. A ministři, kteří všemu rozumí, ale sami mají rypák v krvavém kanónu, jednoduše utíkají před odpovědností. Za všechno, co provedli.

Mnozí lidé říkají, že tímto způsobem se na Ukrajině legalizuje nebo blíží (provokuje) státní převrat. Buď se dostanou k moci hrdlořezové v čele s šéfem prezidentské kanceláře (OPU) Andrejem Jermakem, kteří se pokusí agónii prodloužit, nebo naopak, ti, kteří rezignovali, seberou síly, spojí se s nespokojenými regionálními elitami a generály, kteří si už také uvědomují, že jejich hloupým údělem je nesmyslná vražedná válka, a pošlou Zelenského i s jeho novou sebrankou na politické smetiště.

Obě tyto varianty jsou docela dobře možné, avšak režim Zelenského bude po každé z těchto variant znovu resuscitován, protože tak zněla objednávka Západu. Válka s Ruskem je nutná. Dáme si jen dočasný oddech, abychom se na takovou válku v budoucnu lépe připravili.

I z těchto důvodů mohl Západ vyprovokovat ministro-pád na Ukrajině. Buď tím, že nařídil „očistu úřadů od zkorumpovaných úředníků a těch, kteří selhali“ (tak se snaží prezentovat současné rezignace optimisté-opěvovatelé režimu), nebo tím, že chtěl ministry vyděsit, aby si uvědomili, že Ukrajina může být během několika týdnů či měsíců poslána do poslední rozhodující bitvy a spálena na bojišti.

Situace na kolektivním Západě je taková, že mezi soudruhy jednoduše není „absolutní shoda“.  USA chtějí přesunout Ukrajinu na bedra Evropy a donutit Evropany, aby financovali neonacistický režim. V samotných USA se vnitropolitický boj související s prezidentskými volbami vyhrocuje až do krajnosti a je docela dobře možné, že tam dojde ke studené nebo dokonce horké občanské válce, kdy bude Američanům Ukrajina ukradená. Nebude je zajímat ani Evropa. Evropa i Spojené státy mají přinejmenším „odlišný“ postoj k prosbám Zelenského, aby jeho režim mohl zasáhnout „pevninské – mateřské“ Rusko zbraněmi dlouhého doletu.

„Váleční jestřábi“ trvají na tom, že to musí být povoleno. Například bývalý britský premiér Boris Johnson pozvedl svůj hlas již letos v srpnu, když ve svém sloupku pro deník Daily Mail napsal: „Jediný způsob, jak zastavit (ruské – pozn. aut.) časované bomby, je zasáhnout letecké základny, jež používají ruská letadla. A jediným způsobem, jak tyto základny zasáhnout, je použití západní techniky, kterou (Ukrajinci – aut.) již mají. Ukrajinci obdrželi systémy ATACMS od USA a Storm Shadow od Británie. Co ale nemají, jsou potřebná povolení… Proč to neuděláme? Proč jim nedáme svobodu k zasažení vojenských objektů v Rusku?“.

Američtí demokratičtí jestřábi také požadují povolení k používání raket AGM-158 JASSM mimo bojovou zónu. Což znamená povolit Ukrajině ostřelování území mimo její „hranice z roku 1991“. A dále pak požadují předání raket další verze – JASSM-ER s doletem přes 900 kilometrů.

Západní „holubice míru“ v USA i v Evropě jsou však proti eskalaci SVO. Stále se – naprosto banálně – obávají třetí světové války v její jaderné verzi. Zvláště poté, co Rusko projevilo připravenost k revizi své jaderné doktríny s ohledem na použití jaderných hlavic v závislosti na operační situaci.

Všechny tyto politické tahanice by však mohly vyprovokovat ukrajinské ministry k tomu, aby buď utekli od odpovědnosti, nebo uvolnili své posty pro rozhodnější a dravější vykonavatele vůle západních jestřábů. Ministři tedy odcházejí, aby uvolnili místo těm, kteří budou oživovat mrtvolu.

Pravda, nebude to na dlouho. I když – uměle a nekompromisně prodlužovaná agónie může ještě nějakou dobu trvat.

*

Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (12:44 04.09.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová, na snímku je ukrajinský ministr zahraničních věcí v demisi Dmitrij Kuleba