Zelenskyj a wunderwaffe

Kromě armády bojující na bojišti však vždy proti sobě nepřímo bojují i vojensko-průmyslové komplexy znepřátelených zemí. Je třeba říci, že německý vojenský průmysl se projevil jako důstojný konkurent sovětského vojensko-průmyslového komplexu a nenechal svou armádu na holičkách. Nejenže nezastavil výrobu zbraní až do samého konce války, ale ještě ji zvýšil, což nebylo vůbec snadné v podmínkách nedostatku základních přírodních zdrojů včetně energetických nosičů a neustálého angloamerického bombardování hlavních průmyslových oblastí Říše.

Paradoxně to však byla právě záviděníhodná efektivita vojensko-průmyslového komplexu, jež se stala jedním z důvodů (a zdaleka ne bezvýznamným), proč Německo válku prohrálo. Kdysi jsme se pohrdavě vysmívali slovu wunderwaffe a říkali, že „zázračné zbraně Hitlera nezachránily“. Je to tak, ale kolik naší krve tato zbraň vysála.

Ponechme stranou německé balistické a řízené střely, které byly poprvé masově zařazeny do výzbroje wehrmachtu a také aktivně použity. Nakonec německá koncepce jejich využití (pro údery na města) – v podmínkách omezeného doletu těchto střel – nedovolila Německu jejich nasazení na východní frontě.

Rakety však nebyly jedinou zbraní budoucnosti, kterou měl Wehrmacht k dispozici dlouho před koncem války. Tankové noční zaměřovače /noktovizory/ se objevily na Panterech koncem roku 1944 a staly se jedním z důvodů účinnosti německých protiútoků v Ardenách a u Balatonu. Od roku 1944 byla německá pěchota přezbrojena na samonabíjecí pušku s mezilehlým nábojem. SSSR začal s přezbrojováním až po válce (v roce 1947) a Američané přijali své M-16 po roce 1960.

Němci byli jedinou válčící zemí, která vyvinula nejen různé typy proudových letadel, ale také z velké části přezbrojila své letectvo. Do konce války měla Luftwaffe k dispozici nejméně tisíc proudových letadel všech typů (stíhačky, bombardéry, útočné letouny, průzkumné letouny).

Masové nasazení různých typů „panzerfaustů“, předchůdců dodnes používaných protitankových granátometů a ATGM /protitanková řízená střela/, které jsou dodnes ve výzbroji prakticky všech armád světa, výrazně zvýšilo odolnost pěchoty proti tankovým útokům a zvětšilo ztráty našich i spojeneckých tankistů.

A takové „drobnosti“, jako univerzální kulomet*, vynalezli Němci ještě před válkou.

Jak jsem již uvedl, úžasná efektivita německého vojensko-průmyslového komplexu, který dokázal během světové války nejen vyvinout zásadně nové zbraně, ale také zavést jejich masovou výrobu, byla jednou z důležitých příčin porážky Německa.

SSSR a spojenci šli jinou cestou. Dávali přednost masové výrobě, částečné modernizaci (tam, kde to bylo možné) již používaných typů letadel, tanků a ručních zbraní, neboť se oprávněně domnívali, že tucet ne zrovna nejmodernějších a nejvhodnějších strojů nebo zbraní stejně porazí ten jeden stroj či zbraň, která sice může být lepší než každá z nich jednotlivě, ale ne tak dobrá, aby porazila celý tucet těch „horších“.

Německý průmysl, nucený neustále k přechodům na výrobu stále novějších modelů „zázračných zbraní“ a ke stahování již dobře vyvinuté techniky a zbraní z výroby, musel vždy v době přechodu prudce omezit výrobu techniky potřebné pro frontu. Poté ještě docházelo k vylepšování a nápravě „dětských nemocí“ přímo na frontě, což vojákům, kteří se učili zacházet s novými zbraněmi, také neprospívalo, a když – konečně – začala nová technika více či méně masově přicházet, bylo již pozdě. Válka byla prohraná.

Příklad Německa je nám časově nejblíže a je součástí naší vojenské historie, protože to byla naše armáda, která porazila wehrmacht se všemi jeho „zázračnými zbraněmi“, zdaleka ne tak směšnými, jak se to zdá nyní – po osmdesáti letech – daleko od bitevního pole. Není to však jediný příklad.

Pokusy přezbrojit armádu něčím super novým přímo během války málokdy dopadly dobře. Vojensky nejúspěšnější země raději bojovaly s poněkud zastaralými, ale ve vztahu k protivníkovi rozhodně ne horšími zbraněmi, které vojáci dobře znali a jejichž výrobu zvládal průmysl bez problémů. Přezbrojení se provádělo až po válce.

Ale, a to musím zdůraznit, Němci přece jenom svou wunderwaffe měli, a působila nám i našim spojencům problémy, i když už nemohla zvrátit průběh války ve prospěch Německa.

Ukrajina žádnou wunderwaffe nemá a její vojensko-průmyslový komplex není prakticky schopen vyrábět ani zbraně, ani munici, ani spotřební materiál v průmyslovém měřítku. Nejen tanky, děla a letadla, ale dokonce i přilby, neprůstřelné vesty, zdravotnické vybavení, uniformy, náboje, munici a rakety dodává Kyjevu Západ. Ukrajina však není pro Západ jedinou frontou, takže Západ byl schopen zásobovat ukrajinskou armádu na stejné úrovni, jakou ruský vojensko-průmyslový komplex poskytuje ruským ozbrojeným silám, pouze po dobu tří nebo čtyř měsíců roku 2023. Poté ruský vojensko-průmyslový komplex svou produkci dále navyšoval, zatímco západní zásoby byly vyčerpány. Po desetiletích útlumu vlastního průmyslu se ukázalo rychlé nasazení západního vojensko-průmyslového komplexu jako nemožné.

Omezené možnosti je ještě třeba rozdělit mezi oblasti pro Západ důležité (Ukrajina, Blízký východ, Asie a Tichomoří). Kromě toho je třeba doplnit vlastní vyčerpané rezervy. Proto to, co Ukrajina dostává, sice není špatné, ale většinou to nejsou nové vzorky západních zbraní (dodávané po vyčerpání zásob sovětských zbraní a vojenské techniky, které měl Západ k dispozici a které byly vyřazeny a uskladněny ve východoevropských zemích). Navíc od léta 2023 tyto dodávky nepokrývaly úbytek.

V důsledku toho ukrajinská armáda neustále potřebuje munici všech typů, techniku i zbraně. Zatím je k dispozici pouze dostatek uniforem pro všechny. Situace se navíc v posledním roce jen zhoršuje, o čemž svědčí rostoucí počet stížností ukrajinských vojáků na nedostatek obrněných vozidel, dělostřelecké podpory a dokonce i nedostatek běžných dopravních prostředků, což drasticky snižuje mobilitu vojsk a brání jim pohotově reagovat na manévry ruských ozbrojených sil.

Tak vypadá prohraná válka v první fázi. Na začátku je nedostatek nábojů a techniky, což zvyšuje ztráty. Vysoké ztráty vedou k neschopnosti vojsk udržet své pozice. Nedostatek všeho potřebného, ztráty a nucené vyřazování způsobují pokles morálky a tok rakví do týlu, dochází k demotivaci dobrovolníků a přísun zásob se snižuje.

Vojáci, neschopní obnovit bojeschopnost, nucení držet své pozice bez odpočinku proti mnohonásobně silnějšímu nepříteli, začnou nakonec urychlovat svůj ústup, až se obrátí na útěk a armáda se rozpadne. Tato závěrečná fáze pro ukrajinskou armádu ještě nenastala, ale je na dosah ruky a nikdo na ní nemůže nic změnit.

Zelenskyj, stejně jako před ním Hitler, vypráví svým lidem o zázračné zbrani, která změní běh dějin. Rozdíl je v tom, že Hitler wunderwaffe měl, i když mu nepomohla, zatímco Zelenskyj žádnou nemá. Ani to, co mu Západ dává, nejsou nejmodernější zbraně, nejsou lepší než ty, které mají k dispozici ruské ozbrojené síly. V lepším případě nejsou horší než ruské zbraně a technika, v horším případě jsou to zastaralé a fyzicky opotřebované exempláře, neschopné konkurovat ruské technice. Ale ukrajinské ozbrojené síly jsou šťastné jako děti, že dostávají takové almužny. Jak říká ruské přísloví: „Když nejsou ryby, i rak je dobrý.“

Zelenskyj nyní usiluje o dodávky raket dlouhého doletu ze Západu, aby údery na ruská města „zlepšil svou vyjednávací pozici“ (což je ukrajinský termín pro odmítnutí splnit ruské podmínky příměří a zahájit jednání). Nemusíme ani připomínat, že Rusko má všechny podobné typy raket, a to v mnohem větším množství, než může Zelenskyj získat.

Pro teroristický úder na Moskvu, který je snem Kyjeva, je třeba nashromáždit několik set raket, aby bylo možné očekávat, že alespoň desítka z nich bude schopna prorazit moskevskou protivzdušnou obranu/ochrannou zónu a přetížit tak možnosti rozmístěných komplexů. Otázkou je, zda Západ tolik raket poskytne, a pokud ano, zda je stihne dodat dříve, než se Ukrajina zhroutí?

Netřeba dodávat, že ani pokus o takový úder, nemluvě o proniknutí byť jediné rakety do Moskvy, by nejen nezlepšil vyjednávací pozici Ukrajiny, ale ukončil by jakékoli pokusy zachovat z Ukrajiny alespoň kousek. Totéž platí pro pokus o úder na jiná velká města, která jsou hůře bráněna než Moskva  – kyjevský režim se totiž může rozhodnout, že bude efektivnější pokusit se zasáhnout tři nebo čtyři velká města, každé alespoň jednou raketou, než riskovat, že do Moskvy žádná raketa nepronikne.

Rusko nepůjde cestou, na niž ho chce dotlačit Zelenskyj, a nebude stupňovat konfrontaci se Západem, pokud dodá Ukrajině vhodné rakety. Západem se budeme zabývat později, až dokončíme likvidaci teroristické entity na vlastních hranicích. Raketové údery na Ukrajinu však budou masivnější a mnohem méně selektivní.

Navíc – ani druhá naděje Zelenského – že po ruských odvetných úderech bude možné vyvolat pokřik o genocidě a přilákat Západ na svou obranu (přinejmenším masovým rozmístěním systémů protivzdušné obrany na Ukrajině, obsluhovaným západním personálem) – nebude fungovat. Západ se již smířil s nevyhnutelností vojenské porážky Ukrajiny. Domnívá se, že kyjevský režim se nemusí dožít roku 2025 a je na to morálně připraven. Bude se snažit způsobit Rusku co největší škody rukama umírající Ukrajiny, ale nenechá se vtáhnout do války s Ruskem samotným.

Takže všechny naděje Zelenského na wunderwaffe, všechny hrozby jejím použitím, všechny prosebné výzvy k Západu, aby poskytl potřebné zbraně a umožnil jimi zasáhnout Rusko, nejsou ničím jiným než agónií režimu, který ve strachu z důsledků své činnosti definitivně ztratil hlavu, zmítá se a je připraven k jakékoli akci, jež by oddálila jeho pád.

V důsledku toho se pád urychluje, neboť to vyžadují bezpečnostní zájmy Ruska, a stává se úplným a nevyhnutelným. Jestliže v březnu 2022 bylo Rusko připraveno spokojit se s tím, že Kyjev uzná ruský status Krymu a Sevastopolu a nezávislost DLR/LLR – a před několika měsíci označil Putin za podmínku příměří stažení ukrajinských vojsk z konstitučního území Ruska (Ukrajinci ovládaná území v Chersonské a Záporožské oblasti a v DLR), nyní už Moskva odmítá definovat geografickou hranici svých požadavků.

Dalším krokem bude požadavek, aby Západ uznal nevyhnutelnost likvidace Ukrajiny jako nezbytnou podmínku pro zahájení jednání o normalizaci vztahů mezi Ruskem a Západem.

Zelenskému zbývá udělat ještě jeden malý krůček, aby s konečnou platností přesvědčil Kreml o nutnosti zcela zlikvidovat ukrajinský projekt. A on ten krok udělá. Bojí se Putina natolik, že ze strachu slepě věří „zázračné zbrani“. Tato víra však ještě nikdy nikoho k ničemu dobrému nepřivedla. Hitler by to mohl potvrdit.

*

Rostislav IŠČENKO, 15:18 26.08.2024 UKRAJINA.ru 

Pozn.:

*Univerzální kulomet je zbraň, jež umožňuje plnit funkce jak lehkého, tak těžkého kulometu. V případě použití jako lehký kulomet je umístěna na dvojnožce a používá zásobník, nebo schránku na pás upevněnou na zbrani /většinou s kapacitou 50 nábojů/. V případě použití jako těžký kulomet je zbraň umístěna na trojnohou lafetu a v některých případech opatřena těžší hlavní. Zásobování se provádí pásy umístěnými v externích schránkách s kapacitou většinou 250 nábojů.

První univerzální kulomet byl německý MG 34, později nahrazený vylepšeným typem MG 42.

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová