Území ztraceného obyvatelstva

1. Připojit celou Ukrajinu a převychovat celou populaci.
2. Připojit celou Ukrajinu a přefiltrovat celou populaci, zbavit se neloajálních (možnosti jejich zbavení jsou různé: od vytlačení na Západ, až po vyslání za polární kruh na odklízení sněhu navždy).
3. Připojit část Ukrajiny, ponechat na svém území všechny loajální a vyhostit za její hranice (na zbylou “nezávislou Ukrajinu”) všechny neloajální.
4. Vůbec nic nepřipojit, postavit na hranici vyšší plot, aby ho Ukrajinci nepřeskočili a zaminovat pohraniční pásmo hustěji (pro případ, že by někdo přece jen přeskočil).

V závislosti na disponibilní úrovni inteligence nebo její úplné (inteligence) absenci se autoři návrhů buď snažili najít nějaká řešení nevyhnutelně vzniklých problémů při realizaci kterékoli z nabízených variant, nebo tvrdili, že žádné problémy neexistují, protože je nevidí. Tak či onak se předpokládalo, že hlavní otázkou, na kterou je třeba najít odpověď, je otázka obyvatelstva (co s ním dělat?)

Zdá se však, že k okamžiku ukončení SVO již tato otázka nebude aktuální. Její aktuálnost prudce klesla už nyní. Aktuální otázkou bude: “kde vzít obyvatelstvo?”

Nejrealističtější odhady uvádějí počet obyvatel na území kontrolovaných Kyjevem ne méně než 20 milionů. Pro snadné výpočty zaokrouhlíme na dvacet milionů přesně. Na začátku SVO Kyjev určoval počet svých obyvatel na 40 milionů osob (bez Krymu a Sevastopolu, ale s DLR/LLR). Ve skutečnosti na územích, která kontroloval, nežilo více než 35 milionů lidí. A s ohledem na ty, kteří jsou trvale v zahraničí, je to o tři až pět milionů méně.

To znamená, že za dva a půl roku SVO přišla Ukrajina o 10-15 milionů osob (1/3 až 3/7 existujícího obyvatelstva). Sotva bude SVO trvat déle než tři roky, spíše ještě o něco méně. Za tuto dobu (za hypotetické tři roky) budou celkové ztráty (mrtvých a zemřelých z přirozených příčin) vojenského a civilního obyvatelstva Ukrajiny činit zhruba milion lidí.

Ti se počítají z celkového přesahu počtu úmrtí nad počtem narozených dětí. V letech 2022-23 se počet obyvatel Ukrajiny podle oficiálních údajů snížil o 332 a 309 tisíc. Počet úmrtí (ze všech příčin, včetně úmrtí na frontě) byl 541 (2022) a 496 (2023) tisíc lidí. To znamená, že oficiální kyjevské úřady se snaží co nejvíce nadsazovat demografické ukazatele.

Není jasné, zda tato statistika zohledňuje regiony, nad nimiž Ukrajina ztratila kontrolu, a pokud ano, jak přesně jsou údaje o těchto regionech určovány? Vzniká také otázka o zahynulých na frontě. Vychází tato statistika ze stejných údajů jako Zelenský, který uvedl, že celkové ztráty OSU za dva roky SVO činily 31 tisíc mrtvých, nebo z realističtějších?

V každém případě extrapolací těchto údajů také pro rok 2024 získáme za tři roky snížení obyvatel o téměř milion osob. Je třeba mít na paměti, že oficiální statistiky považují značný počet obětí na frontě za “nezvěstné”.  Milion demografických ztrát za tři roky tedy slibuje Ukrajině i oficiální statistika. Ve skutečnosti Ukrajina přijde nejméně o jeden a půl milionu, ale možná o celé dva. A většina z nich nezahyne na frontě, ale zemře z “přirozených důvodů” (snížení životní úrovně, zhoršení zdravotní péče atd.)

Zdůrazňuji, že nyní hovoříme o demografických ztrátách, tedy o překročení úmrtnosti nad porodností. Ve skutečnosti zemře (zahyne) dvakrát více lidí, na Ukrajině se zatím stále někdo rodí, i když každý rok méně. Míra porodnosti pro rok 2024 je 0,71 (pro jednoduchou reprodukci populace by to mělo být 2,0, růst začíná, když je míra větší než dva).

Takže z dvaceti milionů (maximálně, spíše méně) existujících na začátku SVO, ke konci roku 2024 přijde Ukrajina o milion, který nebude kompenzován novými narozeními. Nyní jsou hranice Ukrajiny uzavřeny, ale až se fronta a po ní stát zhroutí, do Evropy se nahrne nový proud uprchlíků. Evropané ho odhadují na tři až čtyři miliony. Myslím, že pokud se mýlí, tak ne příliš.

Kromě masy politiků, vojáků, novinářů, expertů atd., kteří mají důvod se obávat setkání s ruskou justicí vzhledem k účasti na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, uprchne značná část zástupců zbytku podnikatelů, kteří jsou přesvědčeni, že jim Rusové všechno seberou. Ne nadarmo byli přesvědčováni, že Rusko z Ukrajiny vyváží dokonce asfalt a vůbec žije v době kamenné. Přitom Ukrajinci si tak špatně představují reálnou situaci v Rusku, že místní média opakovaně ilustrovala fotografiemi dnešní Moskvy články o “vyspělém Západu”. Obyvatelstvo v tom vcelku podvod nezaznamenalo.

Uteče mládež, kterou od narození ujišťovali, že jsou “Evropané”, a za usedlostí Michajlovské žádný život není, jen samé živoření. Mladí lidé ve věku 20-30 let nyní tvoří velkou část dobrovolně evakuovaných (právě dobrovolně, ne nuceně jako starší generace) z měst na Donbasu, když se k nim přibližuje ruská armáda.

Poběží “osobnosti kultury a umění”, “ukrajinští spisovatelé” a “ukrajinští vědci”. Pro ty, s jejich pochybným “talentem” bude nesmírně obtížné vydělávat v Rusku prodejem “vlastenectví” (zde je vlastních, útočnějších, dost), protože normálně pracovat a efektivně soutěžit neumí, postrádají inteligenci, vědomosti a pracovitost.

Budou utíkat hierarchové různých “ukrajinských církví” a charismatických sekt.

Celkem se nahromadí tak tři miliony běženců. Tři miliony utečenců a milion vyhynulých jsou už čtyři. Dvacet bez čtyř by bylo šestnáct milionů. Přibližně tolik obyvatel zůstane po SVO na územích kontrolovaných nyní Kyjevem. Přičemž ve většině případů z nich zůstanou staří lidé. Také bude méně uprchlíků z řad venkovského obyvatelstva, připoutaného ke své zemi, svému hospodářství a bojících se všechno toto opustit, navíc zvyklého přežívat za jakékoli moci: politika zemědělce téměř nezajímá a zemědělskou produkci potřebují všechny úřady.

Míra porodnosti se tedy ještě více scvrkne a populace bude dál urychleně vymírat. Kromě toho se objeví problém velkých měst. Vzhledem k tomu, že zůstane převážně venkovská populace, s vysokou pravděpodobností vzniknou potíže s udržováním infrastruktury milionových měst střední Ukrajiny a relativně velkých center západní. Pro zbytek populace budou přebytečné a specialistů na udržení extrémně opotřebované infrastruktury bude mizivě málo.

Již nyní vedoucí představitelé DLR, jejíž území bylo v průběhu SVO podrobeno největší destrukci, vyjadřují opatrné pochybnosti o účelnosti obnovy některých obcí zničených během bojů. Ale pokud se zničené prostě nebude obnovovat, pak na střední Ukrajině nebude destrukce pravděpodobně velká, OSU se snaží tvrdě bojovat až do konce právě na Donbasu, takže pak nebude mít kdo odporovat. Proto se část měst může proměnit v města duchů.

Vzhledem k tomu, že, jak bylo uvedeno výše, i tak katastrofálně nízká míra porodnosti bude dále klesat, Ukrajina bude i nadále vymírat rychlostí jednoho milionu za tři až pět let. V budoucnu se míra vymírání sníží s ohledem na snížení počtu obyvatel, a tím i snížení počtu lidí vyššího věku, ale již existující počet obyvatel neumožňuje počítat s obnovením jakékoli ekonomiky, kromě polonaturálního zemědělství.

Takže se může ukázat, že pro Rusko bude snazší snést 15-17 milionů nových obyvatel (strávilo sedm milionů bývalých občanů Ukrajiny, kteří se do Ruska přestěhovali pouze za posledních deset let a s předchozími vlnami emigrace více než deset milionů), než se vypořádat s demografickou dírou na nových územích.

Přitom aktivity Ruska v oblastech, které již byly začleněny, svědčí o tom, že hodlá plně využít alespoň tranzitní, zemědělský a rekreační potenciál tohoto území. Ale k tomu jsou potřebné pracovní síly.

Dá se samozřejmě předpokládat, že potřeba přiměje k prioritnímu rozvoji robotizace a automatizace výroby na území bývalé Ukrajiny. To by byl opravdu největší experiment globálního významu. Ale nebezpečí spočívá v tom, že samotná skutečnost provedení experimentu svědčí o tom, že neznáme přesný výsledek (chceme jej empiricky stanovit). Výsledek může být tedy i negativní.

Mezitím je snadné střežit opuštěnou severní hranici, která je kvůli drsným přírodním podmínkám dostatečně nepřístupná. V evropském směru je slabě osídlené území černou dírou, do které začne proudit zbrojní, narkotický nelegální obchod, využijí ji teroristé.

Zatím je jasné jedno, a sice že problém depopulace obrovských území bývalé Ukrajiny může být pro Rusko stejně podstatný jako problém loajality. Částečným vyřešením problému loajality (žádný člověk – žádný problém), vytváří depopulace spoustu nových problémů jak v oblasti ekonomiky, tak i v oblasti státní bezpečnosti, jejichž mechanismus řešení není k dnešku zřejmý.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

voennoedelo