Střípky z dalších cest

Ne každý využívá služeb cestovních kanceláří a pohodlí velkých resortů, takže se putují často po vlastní ose a s pomocí bookingu jsou i flexibilní v hledání ubytování. Dává to větší možnost poznat život místních a pozorovat, jak se žije mimo rezervace určené turistům.

Je fajn mít ještě možnost sednout si do pořádného auta s pohybem neomezeným délkou prodlužovací šňůry a počtem zásuvek a vydat se kamsi pouze s předurčeným směrem. Je neuvěřitelným luxusem zjistit, že existují místa bohem zapomenutá, silnice šířkou, délkou i polohou připomínající ty v horách Pákistánu, jen s mnohem lepším povrchem a krásnějším okolím, přičemž o policistech s radary na nich ještě nikdo neslyšel. A to nemusíte opouštět Evropu, stačí navštívit Provensálské Alpy. Narazíte tam na malé vesničky, kde obsluha restaurace umí jen francouzsky a místo coly Vám nabídnou svou limonádu a zadarmo vodu.

Mimo Vašeho auta stojí na parkovišti pár malých peugeotů, nějaký ten skútr a sem tam velká cestovní endura patřící podobným nadšencům jako jste Vy. Ten kraj není zase tak ztracený, aby v něm přeci jen nemysleli na turisty, takže jste li příznivci adrenalinu, místní divoké řeky nabízí různé možnosti zabití se, po horách lze jezdit na horských kolech a po klikatých silničkách i na těch ostatních. Samozřejmě se dá vyrazit i na vícedenní treky a v zimě dokonce i pouhých 160 km od Azurového pobřeží lyžovat v nádherném horském středisku. Ta vzdálenost od moře je přímkou mnohem kratší, ale cesta přináší tolik zatáček, že se Vám z toho bude motat hlava ještě pár dní po jejich překonání.

Francie samotná nejsou bohužel jen tyto nádherné scenérie. Pobřeží už je prostě opět klasikou, byť na první pohled krásnou. Moře je teplé, pláže narvané, okolí Nice, Antibes či Saint Tropez patří k populárním destinacím. Dle toho vypadají ceny, které se za poslední tři roky zdvojnásobily. A jsou mnohem vyšší než v sousední Itálii. Týká se to především jídla a nápojů včetně těch míchaných a alkoholických. Ani pohonné hmoty nejsou nejlevnější, ovšem dražší byly v Německu. To dříve nebývalo. Další zajímavostí je, kolik Francouzů se již podřídilo a koupilo si hybridy či Tesly, což o Němcích tvrdit nelze. Srovnáte li poměr pojízdných mixérů ve Francii, Německu a Švýcarsku, pak Frantíci jednoznačně vjemově vedou v užívání elektřiny. Ale klid, můžeme Vás ujistit, že pořád je to 95% spalováků k 5% hybridů a elektroskvostů. Všude vládnou platební karty, dvěstěeurovka je důvodem k podezření, že jste vykradli banku, nicméně za platbu hotovostí Vás číšník obdivuje. Vnímá Vaši svobodomyslnost mnohem pozitivněji než pokladní v supermarketu. Frantíci plně podlehli globalismu a všemu s ním spojenému.

Putování po kopcích umožní vnímat složení tamního obyvatelstva i hostů. Je zajímavé, že tam na muslimskou část víceméně nenarazíte. A když, tak jde o slušně se chovající personál hotelu. Blíže k moři už je arabština slyšet častěji, ale pořád zdaleka ne tak často, jako ukrajinština. Myšleno na plážích. Kde se tam těchto východoevropských kobylek v době války bere, to je nám záhadou. Kdysi bylo hodně vážených hostů z Ruska, dnes jsou to mnohem chudší, hluční a arogantní příbuzní, jen jsou místním ukradení. Ne tak v blízkém Monacu, kde končí mnoho z peněz zasílaných přes Kyjev i z České republiky. Zaplatili jsme hodně luxusních aut. Jistě, nejsme naivní a víme, že v Paříži, Marseille či v Lyonu je muslimská enkláva početná a přebírá iniciativu, ale třeba v turisty oblíbeném Antibes nedaleko Nice svou multikulturou tolik v horším smyslu nevyčnívá. Stačí však navštívit předměstí velkých měst a připadáte si jako v Africe. Ostatně Britové kvůli podobnému jevu a násilnostem způsobeným migranty povstali a jejich nový premiér jim jasně řekl, že doma jsou v Anglii především ti méně přizpůsobiví z ciziny.

Francie k tomu také nemá daleko a při uvědomění si krásy této země si říkáte, proč ji místní v klidu odevzdávají těm, kteří si takovou nádheru opravdu nezaslouží. Tradice, kvalitní gastronomie (na českou však nemající), rozsáhlé vinice, krásná příroda, to vše by mělo patřit národu s historickými kořeny. Bohužel, po době dovolených se všichni turisté vrátí domů a Francie se ponoří do denních starostí. Místní si uvědomí, kdo jim pořád vládne, pár z nich navleče žluté vesty, podemonstrují si a budou čekat na příští sezónu, aby se zase trochu na turistech zahojili. Jen horalové v Alpách zůstanou svoji a budou si dál žít svůj život v klidu a jisté izolaci.

*

Jindřich Kulhavý, iNdhled