Rostislav Iščenko: Po ztrátě Pokrovska bude ukrajinská armáda utíkat až k Dněpru. U Kurska po ní zbude ohořelá technika.

Rostislav Iščenko, pozorovatel tiskové agentury Rossija Segodňa, v rozhovoru pro Ukraina.ru.

Rozhovor vedli Roman Gnaťjuk a Denis Rudomjotov

– Rostislave Vladimiroviči, proč se ukrajinské ozbrojené síly vydaly na tak dobrodružnou cestu? Opravdu už nemá Ukrajina co ztratit? Myslíte, že je pravda, jak tvrdí kancelář ukrajinského prezidenta, že takovými akcemi mohou posílit svou vyjednávací pozici?

– Myslet si to mohou. Představme si, že jste Zelenskyj nebo Syrskyj a potřebujete posílit svou vyjednávací pozici. Co uděláte?

Předpokládejme, že na Kurskou oblast nezaútočíte. Čekáte, až budete zahnáni za Dněpr a posléze obklíčeni ve Lvově? To asi vaši vyjednávací pozici neposílí. Vaší jedinou šancí je pokusit se vyvinout psychologický tlak na ruské obyvatelstvo. K tomu potřebujete zorganizovat nějakou pořádnou provokaci, abyste předvedli svou schopnost zaútočit na ruské území. To je to, co dělají. Předvádějí své schopnosti.

Jiná věc je to, že obětují dalších několik tisíc lidí, a tím to skončí. Žádné jiné možnosti se nenabízejí.  Ale oni se domnívají, že pokud by se nepokusili zaútočit na Kurskou oblast, definitivně by prohráli. Pokud se o to pokusí, mají – alespoň podle jejich názoru – mizernou malou šanci.

Tonoucí se vždy stébla chytá. I Hitler očekával, že Spojenci se nakonec poperou. Ukázalo se, že jeho odhad vztahů mezi nimi byl správný. Ještě se ani s Hitlerem neskoncovalo a Spojenci se už prali. Hlavním úkolem pro všechny však bylo zabít Hitlera a ukončit válku s Německem.

Hitler uvážlivě zhodnotil, že spojenci se nejen nemají rádi, ale mají mezi sebou i neřešitelné rozpory. Doufal, že se tyto rozpory provalí dříve, než se Německo zhroutí, a jemu se podaří získat Západ jako spojence proti Sovětskému svazu.

Zelenskyj nyní doufá, že v Kurské, Bělgorodské nebo v Brjanské oblasti, tedy v jakýchkoli pohraničních oblastech začnou lidé požadovat ochranu. Člověk nemusí být ani velký odborník, aby to pochopil. Je to vidět na sociálních sítích, kde ukrajinské agenty podporují především lidé s labilní psychikou.

Okamžitě se začali šířit teze, že bude obsazena Kurská jaderná elektrárna, která je 100 kilometrů od hranic; teď už to změnili na 50 kilometrů. Ve skutečnosti je to z Gluchova do Kurčatova, což jsou dvě pohraniční města, 120 kilometrů. I kdybychom odepsali 20 kilometrů, ukrajinské armádě se ještě nikdy nepodařilo překonat 100 kilometrů.

Ale někteří u nás to s potěšením zdůrazňují, říkají, ano, oni obsadí Kurskou jadernou elektrárnu, určitě ji obsadí, potom půjdou do Vladivostoku, obsadí základnu Tichomořské flotily, a pak už nemáme kam jít. Navíc – v každé společnosti je vždy velké procento lidí, kteří těmito fámami žijí a také se jimi živí.

Nemáme dost idiotů, kteří při každé příležitosti vykřikují “urychleně mobilizujte 10 milionů lidí a zaútočte až k Atlantiku”? I tyto výkřiky znervózňují a destabilizují společnost. Vnitřní doutnání je něco, co může pomoci Ukrajině, Spojeným státům i Evropě vyskočit z pasti ukrajinské vojenské katastrofy. A vojenská katastrofa na frontě – to je nezastavitelný proces.

Kapitulovat se jim /Ukrajincům/ nechce. Vyjednávat nemohou. Zvítězit nad ruskou vojenskou mašinérií nelze. Ani s veškerou pomocí Západu. Takže mohou jen doufat, jak říkával Richelieu, v okamžiky, které náhle změní tvář lidstva. O takové okamžiky se Ukrajina snaží. Snaží se o to od prvního dne konfrontace, protože vsadila na psychologickou válku.

Od roku 2014 vycházejí téměř všechny protivládní akce z vlasteneckého křídla. To znamená, že všichni křičí: vláda je málo vlastenecká, svrhněme ji, a budeme velkými vlastenci. K  tomu však potřebují něco, co by tyto názory přiživovalo.  A co je přiživuje? Řeči, jako – podívejte se, dostali jsme se 300 metrů do Kurské oblasti. Vidíte, velké vítězství. Generální štáb zaspal.  A teď půjdeme ještě o tři kilometry dál. Víte, jak je to pro vás děsivé? Tak běžte a okamžitě svrhněte vládu, ať se vám proti nám lépe bojuje.

Ani v takovém případě však neočekávají, že by Rusko porazili na bojišti, ale očekávají, že Rusko bude nuceno přistoupit na nějaký mizerný mír, který je výhodný pro Západ. Aby si vyřešili své vnitřní problémy. Proto i to ostřelování, proto dokonce invaze, ale v první řadě – informační psychologická válka.

Bez ohledu na to, kolik rezerv Ukrajina nashromáždí, všechny budou v relativně krátké době zničeny. Jednoduše proto, že Ukrajina nemá dostatečnou protivzdušnou obranu, letectvo atd. Jinými slovy, Rusko má daleko větší palebnou sílu. Ale existuje i taktika morálního a psychologického nátlaku, kdy se nějaký počet lidí někam nažene. Třeba i 500, kdo by to počítal. Vtrhnou tam s podporou obrněné techniky, dělostřelectva, ale i s lehkou technikou, mobilními vozidly. Narazí na odpor. 15 lidí ve třech džípech nechali střílet, aby předvedli, no, jenom se dobře podívejte, ukrajinská armáda je tu.

A pak se vydali na další cestu, a objížděli a objížděli. Někde narazili na odpor, někde ne, vnikli do nějaké vesnice, vyvěsili vlajku. Natočili to, fotky ukázali světu, tady jsme. Narazili jsme na odpor, nechali jsme tam pár lidí, ale jeli jsme dál. A hned vznikne dojem, že ukrajinská armáda je přítomna všude.

Po dvou až třech dnech už je jasné, kde jsou, kde nejsou a kolik jich je. Jsou jednoduše zlikvidováni. Ale v první fázi máte pocit, že jsou všude, že tam postupují obrovskými silami, že je nelze zastavit. Všechno se rozdmýchává, rozpaluje, vypouštějí se fámy. I u nás je velké množství takzvaných vojenských blogerů, kteří na této činnosti vydělávají. To znamená, že potřebují miliony odběratelů, aby vydělali peníze. Abyste nasbírali takové množství odběratelů, musíte neustále vytvářet nějakou atmosféru hysterie. Jinak můžete na miliony zapomenout.

Lidé potřebují senzace, horká fakta. Potřebují adrenalin. Proto tak ochotně přebírají všechny ty informace, které Ukrajina chrlí. Navíc je obohacují o vlastní výmysly a šíří je dál. A Ukrajina pak tyto informace zpětně přebírá  a znovu publikuje. Následně je zveřejňují západní kanály s odkazem na Ukrajinu a také na ruská média.

Mimochodem, i naše média citují pravidelně vojenské blogery. A díky tomu si běžný divák udělá obrázek. Všichni říkají, že Vladivostok už-už bude obsazen ukrajinskými vojsky, která vtrhla do Kurské oblasti. A tak se divák začíná ptát: “Jak se to mohlo stát? Kde je naše armáda?“ A tak dále a tak podobně. A když se za týden ukáže, že ukrajinská vojska už v Kurské oblasti nejsou, že tam zůstala jen rozbitá technika a mrtvoly, které se právě pohřbívají, ustoupí vše do pozadí.

Ale zářez v paměti, že tam bylo nějaké neštěstí, zůstane. A tak se udělá druhý zářez, třetí, čtvrtý… A člověk je vyveden ze stavu duševní rovnováhy.

Najednou se stane, že u takového člověka se skládá speciální vojenská operace jen z takových zářezů. Nedokáže si vysvětlit, proč se pořád dějí tak hrozné věci – přesto, že ruská armáda postupuje. Začíná se řídit emocemi, ne zdravým rozumem. A tyto emoce jsou neustále rozdmýchávány.

Výsledek je nasnadě. Ve společnosti začínají narůstat panické nálady. A to je přesně to, čeho chce Ukrajina dosáhnout.

– Sledujeme postup ozbrojených sil Ruské federace v Donbasu. Zejména ve směru na Krasnoarmějsk, který Ukrajina přejmenovala na Pokrovsk. Jak vážnou ranou bude pro Ukrajinu ztráta Krasnoarmějska? Překryje mediální efekt ukrajinských akcí v Kurské oblasti alespoň částečně tento neúspěch?

– Pokrovsk je logistický uzel, ale ne ten nejdůležitější. Dál je Pavlograd, ten je důležitější, je blíže k Dněpropetrovsku. Pokrovsk je však nyní nejdůležitější logistický uzel v blízkosti fronty. A jeho pád bude znamenat zhroucení fronty. To znamená, že jižní část bude zcela odříznuta od části severní. Zároveň, když se podíváte na mapu, zjistíte, že vojska, která vstoupila do Pokrovska, se ocitnou v týlu ukrajinské skupiny, která se snaží bránit slavjansko-kramatorskou aglomeraci. Jinými slovy, obrana této aglomerace se stane zbytečnou.

Bude totiž hrozit, když ne úplné obklíčení, tak přerušení hlavních komunikací. Což znamená bezprostřední a rychlou porážku těchto jednotek. Kromě toho se tyto jednotky ocitnou v týlu skupiny, která se nachází mezi Ugledarem a Guljajpole. Ta bude muset ustoupit do Záporoží, protože nebude možné okamžitě stáhnout vojska a stabilizovat frontovou linii.

Po pádu Pokrovska bude třeba přejít přibližně na linii Záporoží-Poltava-Charkov. Což znamená ztrátu poloviny levého břehu. A na této linii se ještě musí jednotky stihnout zastavit. Což je další ztráta času při rychlém ústupu. K dalším ztrátám bude patřit i značné množství techniky, která bude opuštěna. Stejně jako nahromaděné munice, kterou se nepodaří v takovém množství stáhnout z fronty. K tomu připočtěte ztráty značného počtu vojáků. Část bude zajata, část bude zabita. Vojáci se musí sešikovat do kolon. A ustupovat po cestách. Právě cesty jsou však nepřítelem /námi/ sledovány a bombardovány.

Nemohou s tím nic udělat. Nemohou svou ustupující armádu krýt ze vzduchu. Pád Pokrovska bude pro Ukrajinu v podstatě katastrofou. A to nejen vojenskou, ale i politickou. Protože v tomto případě bude velmi rychle ztraceno příliš mnoho území.

A opakuji, není ani jisté, že na linii Charkov, Poltava, Záporoží se jim podaří pozdržet. Zastavit ustupující vojska je velmi obtížné, pokud do bitvy nevstoupí výrazné zálohy. A v tomto směru je diskutabilní, zda Ukrajina takové zálohy má.

Nyní přitáhli jakési zálohy do Kurska. Kolik jich zůstane, až je u Kurska semelou?

Nebo nezůstane nic? Protože už teď ztratili schopnost ucpávat díry na doněcké frontě na úkor rezerv. Ano, už ji ztratili. Totéž se děje na severu, od Kupjanska po Seversk. Tam jsou také velké problémy. Fronta se chová zhruba stejně jako těsně po Avdějevce. To znamená, že se snaží udržet, ale v různých oblastech je stále narušována a ruská vojska postupují. Fronta je připravena k rozpadu. Na jižní frontě se Ukrajinci stále – víceméně urputně – drží, ale ani oni už nedokážou zastavit nápor.

To znamená, že postupujeme sice pomalu, ale stále. Hrozí rovněž zhroucení druhého úseku fronty. Pod silným tlakem jsou i na třetím úseku fronty. Úsek by potřeboval zálohy, aby neztratil plnou bojeschopnost. Ve skutečnosti by potřeboval celou novou armádu, která by nahradila ztráty a pomohla stabilizovat situaci. Příprava úderu na Kurskou oblast svědčí o tom, že ukrajinské vedení s tím nepočítá.

– Proč?

– Protože, kdyby si mysleli, že mohou dosáhnout zásadního průlomu, nějakého zásadního úspěchu, prostě by počkali, až budou aktuálně dodávané letouny nasazeny do boje. Do konce roku se chystají zvýšit počet dodaných letadel na 79. Když dostali 20-30 letadel, mohli se pokusit krýt útočící uskupení ze vzduchu. Zvlášť, když se pro začátek chystají použít tyto stíhačky jako protivzdušnou obranu. Určitě by byla účinnější!

Znamenalo by to, že ruské letectvo by muselo nejprve začistit vzdušný prostor a teprve poté by mohlo začít útočit přímo na uskupení. Vznikla by určitá časová prodleva. Pro aktivnější akce na zemi.  Ale oni to neudělají. To znamená, že nepředpokládají, že by měli dostatek sil, dokonce ani ne pro tak náhlý vpád do oblasti, která by se nacházela mimo bojovou zónu.

Zasáhnout překvapivým úderem klidnou oblast je mnohem snazší, než provést něco takového na aktivní linii fronty. Ale ani v tomto případě, soudě podle všech ukazatelů i podle jejich přípravy, s nějakým velkolepým úspěchem nepočítali. Šlo pouze o úspěch mediální.

Pokud tedy nepočítali s výrazným vojenským úspěchem ani v Kurské oblasti, je nad slunce jasnější, že nemohou počítat ani s nějakým výraznějším úspěchem  na doněcké frontě.

*

ROSTISLAV IŠČENKO,  UKRAJINA.ru (08:48 10.08.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšov,  na snímku ruský tank s protidronovou sítí v Kurké oblasti