Reportáž z Ukrajiny, kterou nám ČT nikdy nenabídne, za to belgická těm svým ano

Intervjůkové z Kavek se se svými reportážemi buď předhánějí v tom, kdo vylíčí ruské poloopilé, zbabělé a vrahounské hordy v krvavějším světle, nebo naopak kdo Ukrajinu vylíčí jako nejušlechtilejší a nejdemokratičtější zemi světa a její vojáky až jako nadlidské hrdiny, kteří jako bájní hrdinové dávných ság vlastní hrudí, bez ohledu na ztráty a utrpení, zastavují barbarské mongoloidní hordy kdo ví odkud ze Sibiře. Takhle jsem „informováni“ den co den.

Můžete namítnout, že na našem slavném kolektivním západě to asi sotva bude, ohledně Ukrajiny a veřejnoprávních televizí jinak. Přiznávám, že ještě před pár dny bych s vámi souhlasil a ani se nepokusil vám tenhle názor vyvracet. Jenže opět zapracovala shoda náhod a já se dostal na stránky belgické frankofonní veřejnoprávní RBBF. A konkrétně na jednu reportáž, kterou její intervjůci natočili přímo na Ukrajině. Ve výcvikovém středisku pro nově mobilizované. A nestačil se divit. Tohle odvysílala belgická RBBF pro SVÉ diváky!! Něco, co naše/vše Česká televize NIKDY nenatočí, natož, aby to pustila do éteru. Jen jsem nevěřícně zíral a pak se rozhodl to převzít pro vás na Kosu!

Vše naleznete , ve francouzské originále pod titulkem:

„Battez-vous!“ : en Ukraine, les soldats volontaires sont „tous morts ou blessés“, les nouvelles recrues n’ont pas choisi d’être là

podle překladače, který má s francouzštinou bohužel evidentní problém

“Bojujte!”: Na Ukrajině jsou dobrovolní vojáci “všichni mrtví nebo ranění”, noví rekruti si nevybírají tam být

V mizející tmě časného rána se mezi stromy líně vynořují vojáci, ztrhané pohledy pronásledují neviditelné Rusy, ústa imitující kulometnou palbu. Pro tyto ukrajinské brance určené na frontu začíná den výcviku.

Minulý týden tito nováčci cvičili u 49. útočného praporu “Karpatská Sič” na východě země. Nikdo z nich si nevybral, že tam bude.

Ukrajina v květnu schválila zákon o mobilizaci desítek nebo dokonce stovek tisíc rekrutů, které potřebuje k doplnění řad armády zdecimované dvěma a půl lety bojů proti Rusům, kteří jsou početnější a lépe vyzbrojení.

Od té doby jsou mladí lidé předvoláváni nebo zatýkáni, aby byli posláni do mobilizačních center.

Velitelé brigád, jako například Vasilina Nakonetchna, spojovací důstojnice 49. pluku, pak objíždějí kasárna, aby našli “novou krev”, nejzdatnější a nejmotivovanější muže.

Rekruti byli nezbytní pro udržení linií a zapojení se do útoků, ale konkurence mezi brigádami byla tvrdá.

“Rekruti jsou nezbytní k tomu, aby drželi linie a zapojovali se do útoků,” poznamenává tento modrooký třicátník, “ale konkurence mezi brigádami je tvrdá, kdo dřív přijde, ten dřív mele.”

Ne za zády přátel

Říká, že na začátku ruské invaze v únoru 2022 byla její jednotka složena výhradně z dobrovolníků. Dnes jsou “všichni mrtví nebo zranění,” říká, zatímco se dívá na nováčky, jak kloužou lesem.

“Nejprve si vybereme ty starší, pak se jich zeptáme, jestli nejsou nemocní a co mohou dělat,” vysvětluje. “Vidíme přímo na očích těm, kteří chtějí jít dopředu.”

Uprostřed vojáků klet instruktor s vizáží Vikinga. “Nemiřte zbraní na záda svých přátel!” křičí.

“Výcvik, který absolvují v mobilizačním centru, je naprosto k ničemu,” řekla Vassilina a vysvětlila, že její jednotka je nutí podstoupit nový základní výcvik, přestože jim “chybí zbraně a čas”.

Instruktoři, veteráni z fronty, kterým ještě ani není třicet let, jsou už všichni sužováni traumatem.

Jeden z nich, Ares, cizinec – dobrovolník, žije s kulkou v noze, mnohočetnými otřesy mozku a trpí posttraumatickou stresovou poruchou.

“Jsem unavený,” zašeptá. “Všichni staří jsou mrtví, nebo zranění, nebo na konci svých sil, jako já.”

Tváří v tvář nedostatku dobrovolníků ztratil nervy. “Vezmi si koule a bojuj! (…) Nebo nám jasně řekněte, že je vám to u prdele, a my tu zemi přenecháme Rusům!”

Popadněte koule a bojujte! (…) Nebo nám jasně řekněte, že je vám to u prdele, a my přenecháme zemi Rusům!

Zatímco se v dálce ozývá dělostřelectvo na skutečné frontě, noví rekruti se hemží mezi zahradními skřítky na okraji rozpadlého domu, který by mohl být jejich.

Vassilina si stěžuje, že mnozí nemají potřebnou motivaci. “Chápeme, že někteří lidé nechtějí. Měli svůj život, rodinu. Téměř tři roky války jsou vyčerpávající.”

Muzikant, kuchař, zedník, vězeň… Tito vojáci ve výcviku nyní stojí ve frontě v lese, kde se ukrývá jejich tábor, aby dostali misku pohankové kaše.

Rekrut se zrzavým plnovousem, který vystupuje pod přezdívkou “Chemik”, říká, že byl mobilizován náhodou při kontrole totožnosti na ulici: “Jako každé ráno jsem odcházel do práce, ale ten samý večer jsem byl na cestě do tábora,” vysvětluje se zklamaným úsměvem.

Normální život, poté

K 49. brigádě se připojil v polovině července. Dvaatřicetiletý předák, který nečekal, že si bude muset přes noc vzít do ruky kalašnikov a ocitne se daleko od své rodiny, je nyní zpanikařený. “Je válka, oni moc dobře vědí, jaké to je ztratit někoho blízkého.”

Oleg si zase myslel, že dělá správnou věc, když jde do náborového střediska, aby si aktualizoval vojenské dokumenty. “Ale řekli mi, že jsem schopen boje,” říká nepříjemně bývalý poštovní úředník ze západní Ukrajiny.

Čtyřiadvacetiletý mladík s tváří poznamenanou akné neměl být za velkými brýlemi mobilizován, protože zákonný věk byl stanoven na 25 let.

“Abych byl upřímný, zpočátku jsem byl trochu ztracený, nechápal jsem, co se se mnou děje. Žena, která měla mobilizaci na starosti, mi nic nevysvětlila,” říká a drží se za ruce s rukama ušpiněnýma od strojního oleje.

Stojí pod stromy, kolena potřísněná blátem, obklopen kamarády a dává věci do souvislostí: “Víte, jestli je to teď nebo za sedm měsíců, na tom nezáleží… Nakonc by to bylo tak, že by mě tam poslali.”

Při pohledu na tyto horečnaté jednotky se Vassilina domnívá, že o mobilizaci by se mělo uvažovat jinak, protože ten, kdo nechce bojovat, je “k ničemu”.

“Myslím, že se věci změní,” řekla agentuře AFP, “úřady začínají chápat, že motivace je klíčová”.

Proč nutit bojovat lidi, kteří nechtějí?

Názor, který sdílí i Farik, trenér a veterán: “Ne každý je stvořen pro boj,” trvá na svém a hraje si s bajonetem, “proč nutit bojovat lidi, kteří nechtějí?”

“Chemik” říká, že se se svou podmínkou smířil. Dnes ho neděsí smrt, ale trauma: “Chci pak mít možnost žít normální život,” uzavírá. On, Oleg a jejich druhové se budou muset poprvé postavit Rusům před koncem července.

**

Tak tohle natočili veřejnoprávní Belgičané!!! Zkuste si představit něco podobného z Kavek? Že tak velkou fantazii nemáte? Já také ne!

Ale o naši fantazii nejde. Nýbrž o to, co se na Ukrajině doopravdy děje. O to, co si myslí řadový Ukrajinec. Ne Zelenský, Jermak a další kyjevští bossové!!! Oni nekrvácí, oni nesedí v zákopech, oni nepodnikají protiútoky, oni neprolévají krev, oni neumírají. Přesto okupují české obrazovky. Ti z ukrajinských zákopů a výcvikových středisek nikoliv. Nebo jen tehdy, když je lze prodat jako nesmrtelné a neporazitelné kyborgy!

Jenže dnes mobilizovaný / velmi často násilně a ještě častěji nedobrovolně/ Ukrajinec, to podle veřejnoprávních Belgičanů vidí zatraceně jinak. Jak dlouho by asi takhle nesmyslná válka trvala, kdyby to bylo na něm?

Tuhle otázku posílám psáči Krupkovi z Deníků.cz a válečnému štváči Šafrovi do Fora24.cz.

*

Patr Vlk, Kosa Zostra